(9.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Takže podívejme se raději na to Švýcarsko. Ve Švýcarsku činil podíl šedé ekonomiky na HDP 6,9 %. To je fantastické, to je samozřejmě jedna z nejnižších hodnot ve světě. A data OECD současně říkají, že daňové příjmy státní kasy včetně příjmů ze sociálních odvodů činily v roce 2013 ve Švýcarsku 27,1 % švýcarské ekonomiky. To když si představíte v nějaké mezinárodní souvislosti, tak je vám jasné, že je to jeden z nejnižších podílů mezi zeměmi OECD. Jinými slovy to zase dokládá, co jsem vám ukázal na základě analýz z mezinárodních studií. Švýcaři, kteří mají nejnižší šedou ekonomiku, jsou daňovými povinnostmi zatíženi poměrně slabě v porovnání s jinými hospodářsky vyspělými zeměmi na našem kontinentu. Jenom pro srovnání a pro zajímavost, v Česku ten samý podíl, který byl ve Švýcarsku někde kolem 27 %, dosahoval v roce 2013 - rok 2013 používám proto, že švýcarská data jsou také z roku 2013 - tak v roce 2013 činil 34,1 %, čili mnohem více než ve Švýcarsku.
Docela jiný obrázek ale získáme, když k hrubému domácímu produktu vztáhneme pouze sociální odvody. A náhle už nemáme Českou republiku v nějakém takovém tom příznivém poli, ale Česká republika se se 14,8 %, skoro patnáctiprocentním podílem, stane zemí s druhým nejvyšším zatížením ze všech zemí OECD. Naopak Švýcarsko v podílu sociálních odvodů má 6,7 % a je na tom společně se zeměmi, jako je Irsko, Británie nebo Island, ze zemí OECD nejlépe. A je zajímavé a opět to dokládá to, co jsem vám tady ukazoval na zahraničních studiích, že nikoli náhodou země, jako je Británie, Irsko a zmiňované Švýcarsko, patří k zemím s vůbec nejnižším podílem šedé ekonomiky na HDP na světě.
Tedy ta čísla, fakta naprosto nezpochybnitelná, jenom jako různě interpretovatelná, pokud s nimi nechceme jednat pravdivě a v souladu s pravidly hry, ta data jednoznačně ukazují, že existuje korelace, existuje zjevná korelace mezi daňovým zatížením ekonomiky a z toho zvláště zatížením ve formě odvodů a velikosti šedé ekonomiky. A jsou to podle všech studií klíčové faktory. Právě to daňové zatížení a vysoké zatížení ve formě odvodů jsou klíčové faktory pro existenci a vysvětlující rozsah šedé ekonomiky. Tedy čím větší zatížení po této stránce ekonomiky, tím rozsáhlejší je zpravidla šedá zóna. Takže pokud bychom chtěli někam mířit naši snahu snížit šedou ekonomiku v České republice, tak tu snahu musíme zamířit právě tam. To znamená snížit daně, snižovat odvody, zjednodušit daňový systém, využívat nástroje, kterými už v tuto chvíli prokazatelně stát disponuje, a ne zavádět takovou věc, jako je elektronická evidence tržeb.
Já se, ač nerad, ze Švýcarska, Británie, Irska zase vrátím zpátky, krátce jenom, slibuji, krátce, k tomu Chorvatsku. Protože ta chorvatská zkušenost - my nemáme jiný referenční bod, nemáme prostě jiný model, jiný stát, kde by elektronická evidence tržeb vůbec fungovala. Takže musíme používat tu chorvatskou zkušenost. A chorvatská zkušenost nám jasně ukazuje, že elektronická evidence tržeb nejenom že nesnižuje šedou ekonomiku tak, jak se třeba snižuje v České republice, ale že ani nedošlo v Chorvatsku k většímu výnosu daní.
Minule jsem tady stihl v úvodu svého vystoupení říct pár čísel. Teď už je nebudu podrobně rozebírat, ale jenom vám je v rámci kontextu a srozumitelnosti mého vystoupení připomenu. Výběr daní z příjmů fyzických osob v Chorvatsku krátce vzrostl v roce 2013 o 8 %, ale v roce 2014 opět klesl, což když se na to podíváte, vlastně odpovídá standardnímu cyklickému vývoji, protože k tomu docházelo už předtím - v roce 2010 růst o nějakých 8,8 %, v roce 2011 pokles o 14 %. Čili zjevně daň z příjmů fyzických osob není vůbec závislá na zavedení elektronické evidence tržeb, ale klesá v rámci určitého cyklu. Výběr daní z příjmů právnických osob ale už zcela evidentně poklesl: v roce 2013 o 17 %, v roce 2014 o dalších 15 %.
Pořád jsme v Chorvatsku a bavíme se o zkušenosti s elektronickou evidencí tržeb v této zemi. Ale bohužel lepší výnos daní evidence tržeb nepřinesla ani v případě daně z přidané hodnoty. V roce 2013 výběr DPH klesl o 1 %, v roce 2014 zase o 1 % vzrostl. Ale to jedno procento se dá spíše přičíst zvýšení snížené sazby DPH, která byla předtím 10 %, na 13 %.
Nevím, dámy a pánové, jak z těchto zkušeností z Chorvatska, z této chorvatské reality po zavedení elektronické evidence tržeb, chcete odvodit myšlenku, že elektronická evidence tržeb přinese lepší výběr daní. Teoreticky to není možné. To jsem vám ukázal na řadě studií ze zahraničí, na čem je závislá šedá ekonomika a výběr daní. A jak se tady empiricky ukazuje, nebude to fungovat, protože ani v tom jediném státě, kde to zavedli, to nefunguje.
Minule jsem tady citoval chorvatského ministra financí Lalovace na pražské konferenci, kterou uspořádalo Ministerstvo financí, kde prohlásil, že elektronická evidence tržeb nebyla zavedena proto, abychom naplnili rozpočet. Myslím, že jeho slova jasně potvrzuje chorvatská praxe: prostě k žádnému vylepšení výnosu daní nebo lepšímu výběru daní v Chorvatsku v žádném případě nedochází.
Bohužel budujeme systém, nebo chce Ministerstvo financí vybudovat systém, který je zbytečný, který je plošnou restrikcí, který nemůže splnit cíle, které údajně má, ale přitom je to systém, který bude velmi drahý jak pro stát, tak pro podnikatele. Pojďme se podívat zase na čísla, která zveřejnilo Ministerstvo financí v těch svých různých vystoupeních. Ta čísla bohužel hovoří v tomto případě jasně. V jiných případech jasně nehovoří. Ale tady je to úplně jasné. Pořízení systému bude stát daňové poplatníky nějakých 370 milionů korun. Samotný provoz a náklady budou nějakých 300 milionů korun každý rok. Stát počítá s přijetím 400 nových zaměstnanců Finanční a Celní správy, jejich mzdy nás ročně budou stát 150 milionů korun. Tak to už jsou obrovské stamilionové roční náklady, které do toho chceme všichni dát. Chceme do toho dát peníze, i když víme, a studie jsou jasné a zkušenosti ze zahraničí jsou jasné, všechno je jasné, že to prostě nemůže fungovat. (Hluk v sále.)
Zátěž na straně podnikatelů je druhá věc. Toto byla zátěž na straně státu. Toto byly náklady, které s tím budou mít všichni daňoví poplatníci. Ale samozřejmě závažná je i zátěž na straně podnikatelů, protože ať už je to jakkoliv, tak drobného prodejce přijde pořízení nejjednoduššího systému evidence na necelých šest tisíc korun, ale k tomu je potřeba připočíst provozní náklady, které se mohou vyšplhat až na 30 tisíc vícenákladů ročně, protože si musí pořídit patřičné pokladny, tiskárny pro tisk pokladních dokladů, náklady na pravidelné aktualizace softwaru, toner, papír, údržba, popřípadě i školení zaměstnanců. No prostě těch nákladů je dost. A co si podnikatel také musí zajistit, je kvalitní internetové připojení a to je velmi důležité.
Minule jste tady na mě mávali nějakými hračkami, nebo dokonce možná i mobily s nějakou tiskárnou, ale to internetové připojení, které tady náhodou funguje, ne vždycky dokonale, ale přece jenom v Poslanecké sněmovně funguje, na mnoha místech České republiky nefunguje dobře. Já se pohybuji často i na místech, o víkendech, kde vůbec nefunguje dobře ani mobilní síť, takže nevím, jak bych si třeba v místě, kde mám chalupu, pořizoval živnost, kdybych musel být permanentně on-line připojen, protože by to skoro nebylo možné bez nějakých obrovských nákladů.***