(9.30 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, já vás prosím o klid. Prosím rozdávače dárků, aby s rozdáváním dárků počkali až po jednání Poslanecké sněmovny, jakkoliv je čas předvánoční, ale prosím, věnujte pozornost panu předsedovi ODS. Děkuji.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Takže je to nástroj, který je nadměrně restriktivní, plošný, omezuje bez výjimky všechny podnikatele, živnostníky, a to proto, aby zamezil protiprávnímu chování nějaké malé, nedefinované, pravděpodobně existující menšiny. Ale aby tu menšinu zasáhl, tak tady vytváříme plošný systém, který zasahuje všechny. Stát volí pro sebe velmi pohodlné řešení, a to řešení, kdy protiprávní chování malé menšiny omezí všechny. (Šum v sále a pokračuje i rozdávání dárků.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě jednou prosím - omlouvám se pane předsedo - ještě jednou prosím Poslaneckou sněmovnu o klid a ještě jednou prosím rozdávače dárků, aby svou činnost ukončili. Jinak budu nucen přerušit jednání Poslanecké sněmovny. Pane poslanče, opravdu prosím, věnujte se jednání Sněmovny.
Poslanec Petr Fiala: Tedy pro ty, kteří nezachytili ty poslední věty. (Smích z řad poslanců ANO.) To plošné omezení se dotkne všech podnikatelů a živnostníků, a to jenom proto, že se předpokládá, že tu existuje nějaká malá menšina, která se chová protiprávně, menšina, která ale není jasně definovaná. A stát tady volí pro sebe velmi pohodlné řešení tím, že místo aby zasáhl proti té menšině prostředky, které má k dispozici - jak jsem už tady ukázal, i úředníci státu, kteří se zabývají výběrem daní, jsou přesvědčeni o tom, že ty prostředky k dispozici mají -, tak místo aby ty prostředky byly využity, tak stát volí to řešení, že chce omezit všechny. Je to pro ty, kteří si to chtějí nějak představit, tak je to zhruba stejně logický postup, jako kdyby se stát rozhodl umístit kamery do každé domácnosti, aby zabránil třeba domácímu násilí. Asi si myslíte, že to je absurdní. Ano, je to absurdní, ale úplně stejně uvažujete v případě elektronické evidence tržeb, kdy chcete všechny a priori kontrolovat, protože někdo pravděpodobně neplní svoji daňovou povinnost.
Na tomto příkladu vám chci také ukázat, že to řešení, které je tady zvoleno, je morálně nepřijatelné, ale že s velkou pravděpodobností odporuje také právním zásadám. A odporuje především principu proporcionality. Princip proporcionality, to vám asi nemusím říkat, ale přesto to připomenu, princip proporcionality je obecným principem liberálně demokratického státu, principem, který vyjadřuje prioritu jednotlivce a prioritu svobody jednotlivce před státem, jak se můžeme dočíst nejenom v odborné literatuře, ale také v několika nálezech Ústavního soudu, což můžeme vlastně taky za odbornou literaturu považovat, nicméně literaturu, která má velmi závažnou a závaznou platnost. Tedy princip proporcionality i podle nálezu Ústavního soudu musíme v liberálně demokratickém státě prosazovat, chránit a hájit. A z principu proporcionality také vyplývá, že má-li stát více možností, tak musí použít tu, která je nejšetrnější k právům a svobodám osob, kterým je právní úprava adresována. Právě proto, že tím obecným principem je priorita jednotlivce a jeho svobod před státem. A má-li stát více možností a musí-li užít tu, která je nejšetrnější k právům a svobodám, tak musí využít vždycky ty možnosti, které jsou šetrné. A to v případě elektronické evidence tržeb zjevně není, protože ty možnosti, jak dobře vybírat daně, jsou úplně jiné a není to tato plošná restrikce.
Míra neúměrnosti, a tedy vlastně i porušení principu proporcionality tohoto zákonného návrhu vyplývá i ze skutečnosti, že celý návrh zakládá své odůvodnění, a my jsme to tady znovu slyšeli od pana ministra financí, na boji proti šedé ekonomice, přičemž ale, a to je potřeba říct, já jsem to číslo tady říkal ve svém minulém vystoupení a je obecné známé: podíl šedé ekonomiky v České republice se dlouhodobě pohybuje kolem 15 %, což je pod 18% průměrem zemí Evropské unie a blíží se to Německu s 12 %.
A tady bych rád na vysvětlenou, protože se tady tím pojmem šedá ekonomika šermuje, a tím, jak budeme bojovat s šedou ekonomikou, když zavedeme elektronickou evidenci tržeb, pořád to slyšíme dokola, tak tady mi dovolte malou odbočku k pravidlům nebo podstatě toho jevu, který nazýváme šedá ekonomika, a co se tou šedou ekonomikou může, má vlastně dělat. Mnoho studií, a to i analýz OECD, dospívá k závěru, že zvýšení míry postihu a restrikcí nebo zintenzivnění jiné formy odrazování, což je třeba ten náš případ, který tady diskutujeme, tedy zavedení EET, tedy že zintenzivnění restrikcí nebo jiné formy odrazování ve skutečnosti dále vytěsňuje vnitřní motivaci lidí jednat recipročně vzájemně, tedy dostávat své občanské povinnosti nebo činit kroky podporující obecné blaho. Tedy prostě například platit daně, protože se to má. Tedy ještě jednou jinými slovy, řada mezinárodních studií včetně analýz OECD dokládá, že když budete plošně zvyšovat restrikci, tak to nepovede k větší ochotě lidí platit daně, jednat tak, aby dostáli své vzájemné povinnosti, ale dosáhnete pravého opaku.
To dokládá řada studií, studií, které jsou považovány za relevantní, studií, které jsou brány vážně. K nim patří například dlouholetý výzkum dvojice rakouských a německých ekonomů Larse Felda a Friedricha Schneidera, kde se doslova říká, cituji:" Empirické důkazy úspěšnosti odrazujících opatření", a tady jsme slyšeli, že to opatření elektronická evidence tržeb je považováno za odrazující, tedy odrazujících opatření, "jsou slabé. Opatření v daňové oblasti a deregulace zjevně fungují mnohem lépe." Proto ostatně odrazující opatření typu EET ve svém výčtu faktorů, které ovlivňují velikost šedé ekonomiky, tito autoři ani neuvádějí. Tedy ještě jednou, argument těch autorů, L a Schneidera je, že pokud chceme bojovat se šedou ekonomikou, tak to nemůžeme dělat prostřednictvím odrazujících opatření, protože ta prokazatelně na základě empirických faktů nefungují, ale musíme to dělat v daňové oblasti a deregulací. A tam to funguje. V tomto směru ostatně jdou i návrhy Občanské demokratické strany, a to je naše řešení, jak si poradit s daňovými úniky. A to je mimochodem řešení, které se opírá o relevantní odborné studie.
Stejní autoři, Lars Feld a Friedrich Schneider ještě spolu s Andreasem Schmidtem zkoumali, jak ta odrazující opatření fungovala na německých datech z let 1974 až 2001. To už je poměrně velký časový prostor na to, aby data z těch studií mohla být považována skutečně za závažná. Je to jedna z nejzevrubnějších studií o odrazovacím efektu vůči šedé ekonomice, kterou máme vůbec v odborné literatuře k dispozici. Zjistili, tedy Feld, Schneider a Schmidt, že - cituji - pravděpodobnost odhalení daňového přečinu, měřená počtem firem na audit, auditem se tady rozumí kontrola z finančního úřadu, konkrétně jeho oddělení pro boj s nelegálními ekonomickými aktivitami, mluvíme o... jak jsem říkal, byly zkoumány německé případy mezi lety 1974 až 2001, čili mluvíme o německých úřadech. Tedy pravděpodobnost odhalení daňového přečinu měřená počtem firem na audit nemá žádný vliv na velikost šedé ekonomiky. To je závěr těchto autorů na základě této velmi podrobné, jedné z nejreprezentativnějších studií, které máme k dispozici. ***