(17.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Nechci se opakovat. Poukážu pouze na jednu věc, která mě zaujala. Ve svém materiálu se odkazujete na studii, která vyšla, nebo je převzata, pardon, ne ve vašem materiálu, ale v materiálu, který je bodem 97 ve společné rozpravě, to se omlouvám, kde se odkazuje, že v České republice zemře ročně 18 tisíc lidí na kouření. Vychází se z nějaké zahraniční zprávy z webu deathsfromsmoking.net. Přiznám se, nemám brýle a je to drobným psáno dole. Já jsem si tu zprávu přečetl. Má to asi 13 stran, týká se to České republiky. Vychází se tady z toho, že eviduje, je to web proti kouření, abych byl konkrétní, země podle toho, jak je v tabulkách vydávána úmrtnost. Tady se píše, že je to od roku 1950 do roku 2000. Já jsem si to prostudoval, zjistil jsem, že je to od roku 1995 do roku 2000. Ano, jsou to hrozná čísla, pane ministře. Plně s vámi souhlasím, ale ta čísla mají sestupnou tendenci. Ten graf ukazuje zcela zřejmě, že Česká republika přestává kouřit, ale do roku 2000, upozorňuji, další, nová čísla tam nejsou.
Tento parlament v předešlých etapách přijal mnoho zákonů regulujících nešvary, regulujících kouření. Souhlasím s těmito regulacemi, protože je třeba dávat do společnosti tento regulativní signál. Ten signál taky znamenal zákaz reklam, znamenal označování cigaret, že jsou zdraví škodlivé, znamenal vyčlenění kuřáků do speciálních prostor, zákaz kouření na refýžích, zákaz kouření v dopravních prostředcích. Ptám se - fungují tyto zákony? Fungují tyto represe? Podle pětiletého grafu, na který se předkladatel odkazuje, fungují. Výsledek je, že česká společnost přestává kouřit. Já to vítám, já tomu tleskám. Přivítal bych aktuálnější údaje. Přiznám se, že kdyby do roku 2014 byl nějaký graf, jak česká společnost přestává kouřit, přivítal bych tyto výsledky. V té studii, kde se odkazuje na 18 tisíc mrtvých v důsledku kouření, je to do roku 2000. Pokud by takovýto graf byl, asi bychom viděli, že česká společnost přestává kouřit.
Teď se obracím k těm militantním. Vám se zdá, že to je pomalu, že bychom měli všichni přestat kouřit rychleji. A snažíte se to zákonem nakázat: přestaňte kouřit. Tady poprvé použiji to, čím budu teď delší dobu končit. Nesnažte se mě zákonem léčit! To považuji za nejhorší, co by zákonodárce mohl udělat, kdyby se snažil lidi zákonem léčit. Teď nebudu hovořit o jiných nemocech, tady to zaznělo, energetické nápoje plné cukru, tuky a podobné záležitosti. Je to škodlivé. Všichni to víme. Ale náš úkol je na to lidi upozorňovat, dávat jim veškeré argumenty, aby se mohli sami rozhodnout, aby věděli o tom, jak je to škodlivé, ale nesnažme se mě léčit zákazem. To je to, co bych si nikdy nepřál, aby mi někdo zakazoval, jak se mám uzdravit, jak se mám léčit.
Co se týče zákona, zaznělo tady, že zákon je obecnější. Netýká se jenom kouření. Ano, plně s tím souhlasím. A kdyby zákon nebyl tak kategoricky militantní proti kuřákům, tak by byl schválen již dávno. Možná by se objevily ve výborech při projednávání návrhy na plošné zákazy nebo úplné zákazy tabáku a další věci. V diskusi na výborech by se to prodiskutovalo. Možná by i byl přijat a navržen v rámci hlasování do třetího čtení, takže by se vlastně nic nestalo jako teď v tomto projednávání. Bohužel tento zákon je v etapě kuřáků nazván, a já si to dovolím říct, militantním, protože je chce vymýtit, chce jim zakázat kouřit úplně všude, ať si myslí, co chtějí. Chce je vytlačit. To považuji za velkou chybu tohoto zákona a to kladu za vinu předkladateli, protože on by se neměl snažit lidi léčit pomocí zákona. A tady tento zákon je tak napsán.
Jsem kuřák, jak jsem řekl. Bydlím v Ostravě. To je další problém. Když řeknu, že svého času proběhly studie, dokonce seriózní studie, že obyvatelé Ostravy mají genetický fond pozměněn proti obyvatelům celého zbytku republiky, nějaký "ostragen" to nazvali, možná to byl humor, možná jste se tomu smáli, ale znečištěné ovzduší na Ostravsku je tak výrazné, že asi opravdu pozměňuje genovou výbavu člověka. Úsměvné na tom bylo, že pražský výzkumník, který v Ostravě byl pět dnů i s cestou, přijel a už na své krvi vyzkoumal, že má změněný genofond z pobytu v Ostravě. To mě trošku zarazilo. Ale přesto považuji za možné, že nejenom kouření škodí zdraví, ale také všechny ostatní záležitosti spojené s životem člověka v jeho prostoru a v jeho fungování. To znamená tím, že žijeme, fungujeme, máme nějaký výstupní vývoj za sebou, škodíme sami sobě. Myslím si, že tu není nikdo, kdo by nepřiznal, že mnohdy neškodí sám sobě. Třeba tím, že se nehýbe, že často sedí, že nesportuje, že jí tučné jídlo nebo naopak sladké jídlo, že má cukrovku a moc s tím nedělá mimo to, že jí deset tabletek denně. Snažíme se tyto lidi léčit zákonem? Snažíme se zakazovat jejich oblíbené neřesti? Prostě to bereme jako fakt, že tito lidé rozhodují o svém vlastním životě úplně sami.
Kdyby zákon, který tady je předložen, byl ve fázi lidé, rozhodněte si sami, byl bych spokojen. Mně vůbec nevadí, kdybych si do té místnosti, ve které je umožněno kouřit, musel donést kafe, které k tomu doutníku potřebuji, sám. Nepotřebuji tam obsluhu. Tady se poukazuje na signál, co ti chudáci nekuřáci, obsluha. Já s tím souhlasím. Já nenutím obsluhu, aby tam chodila. Kdyby zákon byl předložen tak, že jsou vyčleněny prostory v restauracích pro kuřáky, jak mimo jiné většina Evropy to ve svých zákonných úpravách má a je tam zakázáno obsluhovat, vůbec bych se na to nezlobil. Já si tu kávu vezmu u pultu, projdu těmi lítačkami nebo ventilačním prostorem, který brání vniku dýmu, ven a sednu si tam a to kafíčko si tam vypiji. Mně to vůbec nevadí a věřím, že žádnému kuřákovi to nevadí, protože vím, že v Ostravě je jedna kavárna v obchodním centru, kde se může kouřit na rozdíl od třiceti, přeháním, možná dvaceti kaváren a restaurací, kde je to zakázáno, projedu přes půl města, sednu si tam, musím počkat venku, než se tam vyprázdní prostor, protože je tam neustále plno, protože nás kuřáků je, světe div se, ve společnosti skoro 30 %, čili nás je hodně. To je možná také důvod konkurenčního boje, že jim všichni závidí, že tam je neustále plno, a počkám si. A nepotřebuji k tomu obsluhu. Když už cestuji tak daleko, abych si svoji neřest zapálil, tak to vydržím i bez obsluhy.
Proč v tom zákoně tedy není po vzoru evropských zemí, od kterých tak mnohdy rádi citujeme, úprava toho, že když je kuřácká restaurace, je bez obsluhy? To tam klidně mohlo být a asi by nebyl problém. A mohli jsme to už dávno mít za sebou v rámci projednávání. Ano, jsou tady lidé, kteří kouří, ale my bráníme nekuřáky, a s tím tady plně souhlasím, že je bráníme, tak řekněme, že jsou kuřácké restaurace bez obsluhy. Když tam něco chce konzumovat, tak si to holt musí donést sám. Toto by mi vůbec nevadilo. Ale tím pojetím zákona a tím, že je to vládní návrh, upozorňuji, tak samozřejmě existuje nějaká subordinace schvalování. A předpokládám, že vládní poslanci budou ctít vládní návrh, a proto považuji toto za chybnou předlohu, která tady byla představena, protože je příliš militantní, příliš účelově napsaná a ta účelovost čiší z těch slov týkajících se kuřáků.
Chci tady zdůraznit, že - a teď se budu opakovat, nechci, aby mě zákon léčil, ano jsem kuřák, možná náruživý kuřák. Když jsem tady ten týden v parlamentu, tak vykouřím asi 20 doutníků, dvě fajfky, musím se přiznat. Přijedu ten týden domů, tak třeba vůbec nekouřím. Kouřím tady proto, že se potřebuji mnohdy uklidnit. Ano, mnoho věcí mě tady rozčiluje. Ale je to taky možná otázka toho, proč my kuřáci jsme tak trnem v oku nekuřákům. Možná jste si toho všimli, a já to znám z bývalého zaměstnání, byla speciální kuřácká místnost nebo se chodilo ven. Sešli se tři kuřáci, říká se tomu deset minut, a bavili se. ***