(17.10 hodin)
(pokračuje Kostřica)
Tito lidé nejsou schopni, aby se o ně starala jejich rodina, protože je to příliš zatěžující. A věřte mi, že celá řada, a spousta pacientů, když jsem s nimi mluvil, tak oni řekli: Že já jsem, a teď řekli škaredé slovo, za které bych dostal finanční pokutu, ty cigarety, že jsem se jich nezřekl. Protože vidí ty následky.
Takové to budu kouřit dál, to je takové to frajerství, které skutečně většina lidí má, ale je to v době, dokud nedojde k nádoru. Tam je pořád nějaká šance. Ale pokud dojde k tomu, a oni to vědí, že konec se blíží, že je neodkladný, a bývá to krvácení, rozpadající se nádory, to je opravdu věc, která je, myslím, strašlivá, a z toho důvodu já jakýmkoli způsobem podporuji kterékoli opatření, které by snížilo přístup a možnost celé populace ke kouření. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Další faktická poznámka pana poslance Davida Kasala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já bych navázal na některé své kolegyně, které tady poukazovaly nejenom na kouření, ale i na ostatní látky. Dovolte, abych vám řekl pár čísel z jednoho malého okresního špitálu, která jsou za zhruba čtyři roky. Na dětském oddělení se hospitalizují opilé děti, protože opilé děti nemohou být hospitalizované na záchytce, a když vám řeknu, že za ty čtyři roky jich bylo 76, z toho 35 dívek, 36 chlapců. Nejmladšímu bylo 8 let, nejstarší 17 let a rozsah promile byl od 0,8 do 3,47. Tady se nebavíme jenom o kouření, ale bavíme se i o tomto. Chci jenom upozornit, že to je vrcholek ledovce. To jsou ti, kteří jsou přivezeni rychlou záchrannou službou, a mnohem větší část lidí zůstává doma, kde se o ně starají většinou rodiče. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kasalovi. Další faktická poznámka pana poslance Janulíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Kolegyně, kolegové, mně to nedá. Není to úplně z mé hlavy. My jsme se o tom bavili s kolegou, ale mě tak napadá, my jsme tady z rukou ministrů viděli, když se projednávají finanční otázky, viděli jsme účtenky. Viděli jsme urnu. Už se tady kouřilo z elektronické cigarety. A mě tak napadá, co uvidíme, až se bude projednávat zákon o regulaci prostituce. (Smích, potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janulíkovi i za dodržení času k faktické poznámce. Lékaře vystřídá paní poslankyně Lorencová a připraví se pan poslanec Koskuba, také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Prosím sněmovnu o klid.
Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, musím říct, že opravdu nerada, ale musím přiznat, že souhlasím s názory kolegů zprava, protože považuji za naprostou anomálii, abychom předstírali takový zájem o blaho a zdraví našich spoluobčanů, že jim prostě zakážeme, jednoznačně jim zakážeme, aby kouřili a nebo třeba popíjeli alkohol. Protože alkohol je návyková látka? Je. Jestliže do baru půjdu a budu si chtít zapálit - já chci přestat kouřit, předesílám. (Smích několika poslanců.) Jestli půjdu do baru a budu si chtít zapálit, asi nebudu očekávat, že tam bude hejno malých dětí, že si tam rodiče budou vodit děti kvůli tomu, aby tam dýchaly kouř. To si neumím představit. Ale umím si představit péči majitele restaurace, který oddělí od sebe prostor pro kuřáky a prostor pro nekuřáky, a to ještě bude v nevýhodě oproti těm, kteří budou mít restaurace pouze nekuřácké. Protože i těch, víme dobře, těch nekuřáckých restaurací přibývá. Takže není to proto, že kouřím a že chci přestat kouřit. O tom to není. Je to o tom, že každý má mít právo volby. A to právo volby tady je dostatečně zaručeno.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Nyní pan poslanec Koskuba také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, už jsem k tomuto návrhu zákona vystupoval několikrát a jistě mě nikdo jako doktora nebudete podezřívat z toho, že bych zde popřel fakta o škodlivosti kouření. Nicméně my zde ve vší úctě k panu ministrovi skutečně neřešíme důsledky požívání, krom jiného, tabákových výrobků. My zde pouze někoho omezujeme. Protože jestliže chcete i to, co řekla moje ctěná kolegyně Soňa Marková, jestliže toto vše myslíme vážně, musíme jít dál. Ano, kolega Kasal tady hovořil o tom, jak dopadají naše děti, a též jako lékař o tom něco vím. Ale pak, vážení, budeme muset jít ještě dál. Když tedy kuřáky nezakážeme a nezlikvidujeme jako sociální skupinu a vyženeme je pouze na chodníky, tak se budeme muset vrhnout ještě dále. Budeme se muset vrhnout do vozidel, kde jestliže v autě jede nekuřák a stačí tam jeden jediný kuřák, který v tomto uzavřeném prostoru na ucpané D1, za kterou platí poplatky, kouří celý den, tak ti tři v tom voze jsou na tom ještě hůř než v restauraci. A takto bych mohl pokračovat. Zakažme zahrádky, aby děti neviděly, že lidi venku chlastají.
Kam, lidi, až zajdeme? Budeme zde projednávat zákon, kde budeme kontrolovat kotle. Myšlenka jistě ctihodná. No tak pojďme, odložme tento zákon a zamysleme se, jestli když půjdou kontrolovat kotel na pevná paliva, rovněž nezkontrolují, jestli rodiče před dětmi nepijí a nekouří. Tam je totiž ta alfa a omega. V rodině! A to my tady tímto zákonem ve vší úctě nezachráníme. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Koskubovi. Čas mu vyšel. Nyní s přednostním právem pan zpravodaj. Chvátám, aby se nepřihlásil někdo k faktické poznámce. Připraví se pan poslanec Benda. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane místopředsedo, jsem trošku rozčarován někdy z té diskuse. Budu také velice stručný.
Samozřejmě že jako pediatr, lékař a člověk, který 60 let nekouří, nemám pro kuřáky žádné pochopení a nejsem tolerantní vůči kuřákům a nebudu. A souhlasím plně s názorem, nechci se opakovat, co tady řekla paní kolegyně Marková i paní kolegyně Hnyková.
Jednak tady mám takové čtyři poznámečky. Že nabídka není regulována, to není pravda. Podívejte se do toho zákona. Někdo tady říkal z kolegů, je regulována, třeba omezuje se počet prodejních automatů. Místa, kde můžou být a prodávat se cigarety atd. To v tom zákoně je. Byla tady nesprávná myšlenka, že zákaz kouření v restauracích přece nemůže omezit počet kuřáků v ČR. Může. Je tam udáván statistický údaj ze severských zemí a z Nizozemí, kde když se zakázalo kouření v restauracích, tak kouření ve společnosti pokleslo o 10 až 20 %. My jsme tam dali jasně číslo, že český národ je trošku specifický, tak tady bychom počítali spíš se 3 až 5 %. Protože... myslím, že i sněmovna je odrazem trošku národa.
Dále bych řekl, že samozřejmě škodí pasivní kouření a my musíme ochránit děti před pasivním kouřením. V domácnostech by to samozřejmě bylo správné. Kdysi to navrhoval i Boris Šťastný jako předseda výboru v minulých letech, jenže to samozřejmě kontrolně zakázat kouření v domácnostech je asi o ničem. Musíme chránit občany, musíme chránit děti, musíme ochránit těch 20 tisíc zaměstnanců, kteří pracují v pohostinství a pracují v kuřáckém prostředí a oni nekouří. Jak oni k tomu přijdou? Mají si hledat jiné zaměstnání? Není jiné zaměstnání.
A za další jsem chtěl jenom stručně říct, že statisticky dáno je 78 % občanů ČR - občanů ČR, tzn. včetně kuřáků - pro to, aby kouření v restauracích bylo zakázáno.
Děkuji za pozornost. ***