(15.40 hodin)
(pokračuje Lank)
Já se připojuji k otázce svého kolegy Marka Černocha: Nevadí vám, že celá tato norma zcela ignoruje současnou realitu, kdy Brusel, Itálie, Řecko a další státy naprosto selhaly? To opravdu koalice nechápe, že pro Českou republiku je naprosto zásadní, aby naše republika přestala doufat, že to Brusel vyřeší a že se nyní musíme umět postarat především sami o sebe?
Když jsme na klubu řešili, jestli navrhnout vrácení této normy k přepracování, vážili jsme dva pohledy. Na jedné straně norma přináší pokrok tím, že řeší kompetence policie a dalších složek při tzv. dočasné ochraně hranice, určitě je norma i přínosem, co se týče sankcí vůči osobám, které hranice překračují, ale na straně druhé, a to je bohužel důležitější, neřeší realitu, a to je dlouhodobá koncepční ochrana státní hranice. Když jsme vážili jednu i druhou stranu návrhu, jestli je opravdu správnější normu vrátit k přepracování a nežádat mírný, ale zásadní pokrok, padl od kolegů pro mě na první pohled úsměvný argument: koalice se Bruselu zřejmě bojí, a tak když nepřijme normu, která řeší návaznosti na právo Evropské unie, bude mít vláda větší motivaci rychle novelu přepracovat a vrátit ji znovu do legislativního procesu, aby se náhodou někdo v Bruselu nezlobil, aby nám náhodou někdo nekrátil dotace, ba co hůř, on by nám někdo mohl pokrátit dotace třeba v zemědělství pro velké firmy. To úsměvné je samozřejmě reálně velmi tragické, že vláda se bojí Bruselu a bojí se řešit dlouhodobou ochranu státní hranice a raději kopíruje byrokracii Evropské unie, která si odmítá přiznat reálný stav. Nicméně pokud už se vláda Bruselu bojí a Sněmovně předkládá kosmetická řešení místo řešení reálných, tak to ještě neznamená, že my, ač jsme v opozici, tomu budeme jenom tak nečinně přihlížet. Naší povinností a bohužel jedinou možností je udělat maximum pro to, abychom vládu, tedy koalici, donutili k zásadní změně jejího postoje. A já uznávám, že v koalici se čas od času objeví hlas zdravého rozumu, který je však bohužel následně překřičen nebo popřen, a nám pak nezbývá než bedlivě sledovat, zda tyto výkřiky jsou účelovým populismem, nebo reálně míněným výrokem, který je pak následně umlčen.
Dámy a pánové, pro ty z vás, kteří jenom trochu váháte, zda přece jenom nemáme pravdu, je teď ideální čas, abyste se při hlasování projevili a podpořili nás v úsilí vrátit tuto normu Ministerstvu vnitra k zásadnímu přepracování a vyslat ze Sněmovny zásadní apel vládě - vytvořit koncept dlouhodobé ochrany státní hranice reagující na migrační krizi. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Lankovi. Nyní paní poslankyně Jana Hnyková, připraví se paní poslankyně Olga Havlová. A opět požádám sněmovnu o klid, abychom vyslechli v důstojné atmosféře příspěvek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové... Pane předsedající, jsem zdravotně indisponována a nemohu křičet. Prosím, zjednejte mi klid.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, paní poslankyně, požádám tedy ještě, abyste nezahajovala svůj projev do té doby, než se zklidní sněmovna. Nakonec pravděpodobně kolegové a kolegyně mají času dost, než vyčerpáme tento bod. Až se zklidní, tak můžeme pokračovat. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji. Já bych chtěla také už být doma, ale prostě ochrana státní hranice je pro mě důležitá.
Tento týden proběhla bezpečnostní rada státu, kde přítomný ministr Chovanec předložil analýzu bezpečnostní situace na hranicích s Rakouskem. Z této analýzy vyplynulo, že většina majetku na hraničních přechodech byla prodána nebo pronajata. Ano, máme tam kasina nebo podobné podniky, jako je tomu například u nás v Harrachově. Dnes už se vlastně jen mapují zbytky toho, co stát ještě vlastní. Jde primárně o pozemky, které by měly být využity jako kontrolní stanoviště. Toto rozhodnutí nelze označit jinak než jako krátkozraké. Stát v podstatě úplně rezignoval na to, že by měl ještě někdy v budoucnu hlídat hranice. To opravdu nikdo nemyslel na zadní vrátka? Hlavně že nám z toho něco káplo, bezpečnost je až na druhém místě! Je to stejně prozíravé, jako když prodá obec budovu školky při nedostatku dětí a pak se za sedm let vyjeveně diví, že se posunul demografický vývoj a že pro děti není dost místa. To se koneckonců stalo před dvěma lety, kdy se podle statistik nedostalo místo ve školkách pro 50 tisíc dětí.
Ze Schengenu se vytvořila mantra, které se všechno podřizuje, pro některé je to opravdu svaté, která dnes ale reálně nefunguje. Masa nelegálních migrantů sfoukla Schengen jako domeček z karet. Do toho se ještě objevují návrhy na vytvoření Minischengenu, kde by bylo jen Německo, Holandsko či Belgie. K Schengenu se nemůžeme přehnaně upínat, za chvilku bychom se totiž neměli upínat k čemu. Priorita musí být naše bezpečnost. Strach lidí z chaosu a bezpráví je oprávněný a věřím tomu, že se s tím dennodenně setkáváte, když mluvíte se svými voliči. Letos přišel milion nelegálních imigrantů. V příštích letech se čekají miliony dalších. Naše vláda se musí probudit z růžového snu o bezpečí a začít konat. Velmi špatný signál je to, že koalice neschválila vyčlenění osmi miliard na ochranu hranic, které jsme navrhovali přesunout ve státním rozpočtu. Že migrační krize bude pokračovat i v příštích letech, je jasné. Ptám se, jak ochráníme hranice, kde na to vyčleníme další prostředky.
Ochrana hranic a bezpečnost jsou pro mě naprosto zásadní otázky, které podle mého názoru musí vláda řešit. Nicméně si musíme přiznat, že s uprchlíky přichází ještě další riziko, a to riziko zdravotnické. Jako žena a především matka a možná budoucí babička se přesto musím ptát, jak česká vláda plánuje chránit své občany. Jako každá matka musím mít strach o naše děti a já ten strach mám a mají ho i občané naší země. Jistě se mnou budete souhlasit, že uprchlíci odcházejí ze zemí, kde je zdravotnictví na podstatně nižší úrovni než v Evropě a v České republice. Vždyť tam prakticky neexistuje očkování, jsou tam nemoci, o kterých se naši studenti medicíny dozvídají jen z učebnic a které jsme u nás postupem času zcela vymýtili. Tak právě tyto nemoci, vážené dámy a pánové, jsou v jejich rodných zemích běžnými a smrtelnými. Dokonce se na území, odkud někteří pocházejí, projevil i virus eboly. Tento strašák je však strašák lékařů z celého světa. Ale i obyčejné spalničky, příušnice nebo neštovice by mohly způsobit v naší populaci kalamitu. I v médiích se běžně dočítáme o tom, že uprchlíci mají například i plicní chlamydie, které se v Evropě volně snad vůbec nevyskytují.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, ještě vás na chvilku přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid. Než se Sněmovna uklidní, přečtu alespoň dvě omluvy, a to pana poslance Milana Šarapatky a pana poslance Víta Kaňkovského, kteří se omlouvají do konce dnešního jednacího dne. A pokud se diskutuje něco jiného, prosím v předsálí.
Prosím, pokračujte, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Hnyková: Absolutně nejsme připraveni na nárůst lidí, kteří mohou být nositeli těchto nemocí nebo parazitů, kteří pro ně nejsou životu nebezpeční, ale nám mohou způsobit velké komplikace, ba dokonce i smrt. Přiznejme si, že náš organismus není těmto nemocem ani jejich mutacím vůbec přizpůsoben a není vůči nim odolný. Ohroženy jsou samozřejmě nejvíce rizikové skupiny, tedy děti a senioři.
Jsem přesvědčena, že vláda tady hazarduje se zdravím našich lidí a naprosto ignoruje ustanovení zákona o zdraví lidu číslo 20/1966 Sb., který jasně říká: Péče o zdraví lidu se zaměřuje především preventivně k ochraně a k soustavnému upevňování a rozvíjení tělesného a duševního zdraví lidu. Zvláštní pozornost je přitom věnována péči o novou generaci a ochraně zdraví pracujících. Místo prevence zde vláda pod taktovkou Bruselu hodlá připustit nebezpečí nákazy možná takového rozsahu, že si to nedovedeme ani představit, a přitom, vážené dámy a pánové, stačí jen jeden nakažený a můžeme mít tady hotové peklo. Proto se znovu ptám, jak ochráníme státní hranice, když na to nevyčleníme prostředky. Pro mě je velmi důležitá bezpečná hranice a s tím i bezpečný domov, a proto je navrhovaná novela zákona pro mě nedostatečná a připojuji se ke svému kolegovi Marku Černochovi vrátit tuto novelu ke komplexnímu přepracování.
Děkuji vám za pozornost. ***