(18.40 hodin)
(pokračuje Benda)
Bylo by velmi zajímavé se ptát v těch zemích, ve kterých došlo k dramatickým omezením ve veřejných prostorách, ale i jinde, nakolik došlo k snížení spotřeby a nakolik došlo k zvýšení spotřeby jiných typů drog včetně marihuany, hašiše a všeho možného dalšího, protože se to prostě stalo přitažlivým, protože to běžné a obyčejné, na co byli lidé zvyklí, se upírá a ubírá.
Mimochodem s kouřením bojoval statečně i komunistický režim. Nevím, kdo si zase pamatuje slavnou akci Šance pro tři miliony. Odnaučíme tři miliony kuřáků kouřit. Pamatuji si, jak jsme to tehdy komentovali. Patnáct milionů nemá šanci, tak proč by tři ji měly mít v tehdejším komunistickém režimu. Ale bylo to tak a opět se ukázalo, že to k ničemu nevede a že naopak tyto pokusy o restrikci vedou jenom k tomu, že se zakázané látky, ať už se jedná o kouření, alkohol či další, stávají přitažlivými pro mladou generaci, protože jsou prostředkem její rebelie vůči těm starším, kteří jim to zakazují.
Ze všech těchto hledisek pokládám samotné pokusy o zakazování kouření za velmi nerozumné, ale myslím si, že hlavně přicházejí v naprosto nesprávném čase. Jestli ta debata tady měla ještě nějaký smysl, a chápal jsem ji ze strany nekuřáků jako v celku legitimní před deseti, patnácti lety, kdy drtivá většina stravovacích zařízení byla kuřácká, a chápal jsem, že je spoustu nekuřáků, kteří říkají "já prostě nechci jít do toho zakouřeného, mně to tam vadí, nenuťte mě tam chodit", tak přece situace se za těch deset let absolutně, zásadně změnila. Ten původní návrh, který tady prošel, nevím, kolik je to, 2004, na povinné oddělování kuřáckých a nekuřáckých prostor ukázal starou příručku: trh funguje, naprosto bezproblémově trh zafungoval. Dneska máte nejenom ve velkých městech, ale i v těch velmi malých, možná ne tam, kde je jedna jediná hospoda, ale i v těch velmi malých máte naprostý výběr, jestli chcete jít do kuřáckého, nebo nekuřáckého prostředí. V Praze bych dokonce řekl, že už je dneska převaha těch nekuřáckých prostředí. Dobře, jestli většina zákazníků má zájem o nekuřácké prostředí, ať si do něj chodí. Taky to ta nekuřácká prostředí v jistém čase chápala jako svoji konkurenční výhodu, jako způsob, jakým tam nalákat lidi více na jídlo. A dneska si myslím, že si nejsou jisti, jestli je to pro ně výhodou, když zakážete kouřit všem.
Stejně tak tvrdí - a pokud si mohu vybírat restauraci, jdu do kuřácké restaurace, přiznám se. Samozřejmě pokud jdu s malými dětmi, tak buď jdu ven, nebo jdu do restaurace, která je nekuřácká. Pokud chodím se svými kamarády po pravidelném sportu, tak mě přehlasovali, že v pátek chodíme do nekuřácké části. Nebudu říkat danou hospodu, která - abych jí tady nedělal reklamu, ale je to restaurace, která má přední část, kde jsou okna, nekuřáckou, zadní část kuřáckou neoddělenou v podstatě vůbec ničím. Dva sloupy a není mezi tím žádná... Akorát má kvalitní ventilaci. Chodím tam s nekuřáky, kterým to vadí, necítí nic, nestěžují si na nic.
Takže je to všecko jenom otázka toho, kolik jsem ochoten do toho investovat. A je to všechno otázka provozovatelů, kteří si sami mohou vybrat, jak budou fungovat. Tuto nabídku dají lidem a lidé si přece umějí vybrat. Pořád se je nesnažme učit, že my jsme ti nejchytřejší, kteří jim musí sdělit, jak to fungovat má.
Tolik moje obecné poznámky k oběma návrhům, včetně návrhu pana poslance Vondráčka a dalších, který se týkal jenom jedné části, a to zákazu kouření ve všech restauračních zařízeních. Pokládám ho za chybu. Pokládal bych za správné, abychom tento návrh, a navrhuji to, abychom oba tyto návrhy zamítli, protože si myslím, že zákaz kouření ve všech restauračních zařízeních je prostě chyba. Z tohoto hlediska mají být oba dva návrhy zákona zamítnuty.
Nyní ale když jsme v obecné rozpravě k oběma návrhům, tak bych se moc rád vrátil ještě k tomu vládnímu návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a rozebral některá jeho ustanovení a pokusil se vám vysvětlit, proč na závěr navrhnu v případě, že nebude přijat můj návrh, abychom návrh zákona zamítli, abychom kromě zdravotního výboru dali tento návrh zákona ještě do ústavněprávního výboru. Protože se obávám, že tady se pořád hraje hra, že to je zdravotnická záležitost, že nás mají zdravotníci přesvědčit o tom, že kouření je škodlivé. Já jim to v podstatě i věřím. Nejsem o tom hluboce přesvědčen, ale v podstatě jim to i věřím, jenom si myslím, že jediné ve světě, o čem bezpečně víme, že vede ke smrti, je život sám, a přesto ho nepřestáváme žít. Proto já si spokojeně kouřím a možná toho budu jednou litovat. Věřím zdravotníkům, že kouření je škodlivé, ale to je tak všechno, co s tím chci dělat. Ale samotný fakt, že kouření je škodlivé, ještě nemusí vést k tomu, že píšeme zákony, které budou neproveditelné, které mohou vést k řadě velmi prapodivných rozhodování a prapodivných šikanózních fungování.
Dovolte, abych... (Řečník nahlíží do svých písemných materiálů na řečnickém pultu.) Pardon. Ještě než přejdu k rozboru zákona, tak ještě jednu poznámku, která si myslím, že je obecnějšího charakteru, a která souvisí s tím, že se bavíme o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Vím, že v různých návrzích, které byly předkládány Ministerstvu spravedlnosti, byla snaha také regulovat nějakým způsobem alespoň ve smyslu vytlačení z center velkých měst a vytlačení od škol a školek ony takzvané šlehárny nebo různá další prostředí, ve kterých jsou aplikovány metadony a další náhražkové látky, které jsou legálním substitutem tvrdých drog. Bohužel v tomto návrhu zákona to není.
Já jsem z Prahy 4, z Nuslí, kde máme obrovský problém, protože se nám tam opravdu po ulicích motají feťáci z třetiny Prahy, kteří si tam chodí pro ty substituce. Radnice Prahy 4 i pražský magistrát opakovaně oslovovaly Ministerstvo zdravotnictví, jestli by bylo možné alespoň říci, odsuňte to někde, ať to není 15 metrů od školy, 15 metrů od kostela. Pokusme se tedy, když už potřebujeme léčit ty drogově závislé a dávat jim substituty, tak to nedělat tak, aby na školních schodech seděli a aplikovali si přímo do žíly. Bohužel toto, což bych pokládal za jednu z věcí, které bychom se aspoň měli pokusit zregulovat, tak toto ten návrh zákona nereguluje, protože si vzal za úkol bojovat jenom proti kouření a alkoholismu.
Teď tedy půjdu k těm jednotlivým ustanovením a pokusím se lehce poukazovat na to, jaké jsou v nich složitosti.
Už když se podíváme na vymezení pojmů, tak musím říct, že písmeno c) kuřáckou pomůckou je cokoliv, co se používá ke kouření, s tím, že z toho vyjmu zápalky a zapalovače - no zaplať pánbůh, že jsme je z toho vyňali, ale už když mám svoji dýmčičku a pošlu si dítě pro ťapťátko, což je takový ten kus kovu, který se opravdu k ničemu jinému než ke kouření nepoužívá, ale nevím, jak by mohlo dítěti uškodit, že si ho koupí, tak podle následných ustanovení a pravidel, která tam má ministerstvo stanoveno, když mu ho náhodou prodejce prodá, dostane tak 30, když bude právnická osoba, až 300 tisíc pokuty. Zase nevím, pokoušíte se zbytečně regulovat všechno a za každou cenu. ***