(15.10 hodin)
(pokračuje Strnad)
Mimořádně podrobná byla také debata na plénu Senátu, o čemž vypovídá její délka, která přesáhla čtyři hodiny. Debata byla velmi věcná, ale také velmi kritická, ačkoli zazněly pozitivní názory některých kolegů senátorů na problematiku zveřejňování smluv.
Poznatky ze studijní cesty senátorů na Slovensko a do Rakouska byly pro projednávání návrhu zákona v Senátu velmi podstatné. Mimo jiné z nich vyplynulo, že na Slovensku za pět let fungování registru smluv nedošlo k uplatnění sankce za neuveřejnění smlouvy, dále nikdo nesleduje a nevyhodnocuje, zda povinné subjekty smlouvy zveřejňují, či nikoliv. Některé organizace ale naopak data získaná z registru smluv zpracovávají na komerční bázi. Za zmínku také stojí značně skeptický pohled zástupců slovenských obcí na přínos registru smluv a názor rakouských zástupců veřejné správy, starostů i státních úředníků na povinné zveřejňování smluv v registru vyjádřil jeden ze senátorů jediným slovem - nesmyslné.
Samostatnou kapitolou byla debata o ustanovených návrhů (?), které tvoří, tak jak to jeden z kolegů senátorů prakticky nazval, srdce zákona o registru smluv. Tím je ona zvláštní sankce neplatnosti neuveřejněné smlouvy, která má zajistit samovymahatelnost zákona. Z diskuse jasně vyplynulo, že většina senátorů pohled na tuto novinku v právním řádu nesdílí a kloní se spíše k tradičním a osvědčeným sankčním mechanismům. V plenární rozpravě dále zazněla řada výhrad, námitek i varování před dopadem zákona o registru smluv, a to zejména na obchodní společnosti s majetkovou účastí státu, krajů, obcí.
Tato diskuse nakonec vyústila nejen do přijatých pozměňovacích návrhů, ale také do přijatého doprovodného usnesení, jehož sdělení bych tímto znovu rád tlumočil: S registrem smluv je stále spojena řada pochybností a vláda by měla důkladně posoudit potenciální negativní dopady registru smluv ještě předtím, než zákon nabude účinnosti.
Posledním tématem, které kolegové senátoři často zmiňovali ve svých vystoupeních, byl trvalý a velmi citlivý nátlak vůči zákonodárcům ze strany Rekonstrukce státu. Nechci toto téma zbytečně otevírat, ale myslím si, že shodu v názorech mých kolegů senátorů na tuto iniciativu lze shrnout jednoduše tak, že její nátlak v obou komorách Parlamentu je zcela za hranou.
Vážené dámy, vážení pánové, dovoluji si vás tímto požádat o schválení tohoto návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů přijatých Senátem. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi Jaromíru Strnadovi a nyní v rozpravě pan poslanec Jan Klán. Připraví se pan poslanec Stanislav Grospič. Mám zatím čtyři přihlášené. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, vážený pane senátore, dovolte mi, abych se zde opět už poněkolikáté vyjádřil k určitému evergreenu v této Poslanecké sněmovně, a tím je registr smluv. Všichni si tady myslí, že to je nejskvělejší zákon, provede nějaké odtemnění, jak jsem se mohl dočíst. Také jsem dostal plno emailů, co říkal pan kolega Chvojka. Já na ně nereaguji. Já normálně řeknu, že jsem dělal akorát delete vždycky, protože já toto nečtu. Jestliže ten email obsahuje stále stejné věci, jak už tady říkal Honza Chvojka, že prostě nějaký Franta z Dolní Polní byl čtyřikrát někde svědkem, že zachránil korupci a další věci - vždyť je to nesmysl.
Já vám ve svém vystoupení odůvodním, že registr smluv není žádným protikorupčním zákonem. Budete se divit, které protikorupční zákony mám na mysli a které to skutečně jsou.
Na úvod ještě zmíním, že registr smluv - to ať poslouchá zejména galerie, kde jsou podporovatelé sněmovní verze, a podporovatelé Rekonstrukce státu kdekoli jinde, myslím, že i tady na plénu Poslanecké sněmovny - registr smluv je zaveden pouze na Slovensku. Nikde jinde! To je první věc. Žádná jiná země Evropské unie to nemá.
Nyní se dostaneme k tomu, jestli tedy schválit senátní verzi, nebo sněmovní verzi, nebo žádnou verzi. Uvidíte, jestli vás přesvědčím, anebo ne, co je nejlepší. Názor, že zákon o registru smluv schválený ve sněmovní verzi je první protikorupční zákon, neodpovídá, dámy a pánové, vůbec realitě. Zákon o registru smluv je totiž pouze zaměřen na formální, tedy procesní stránku předmětných problémů, které jsou obsahem jiných zákonů daných předmětných oblastí. Předmětem můžeme mít například v tomto případě zákon o veřejných zakázkách. Můžeme mít předmět státní majetek, což je zákon o majetku státu. Předmět samosprávných věcí, to je zákon o krajích a o obcích, a mnoho mnoho dalších. Zákon o registru smluv je v tomto smyslu pouze doplňujícím (s důrazem), podotýkám znova doplňujícím zákonem k zákonům, které regulují předmětný problém. Nad tím se, dámy a pánové, zamysleme. Bude-li tedy špatný zákon k předmětné oblasti, například již mnou mnohokrát tady na plénu zmiňovaný zákon o zadávání veřejných zakázek, tak zákon o registru smluv sám o sobě přece nic nevyřeší. To, že veřejnost bude mít možnost nahlížet i do špatné smlouvy, nic přece nezachrání.
My totiž potřebujeme mít zejména takzvanou ex ante - tedy dopředu - jistotu, že nakládání s veřejnými zdroji odpovídá principu za prvé hospodárnosti, za druhé účinnosti a zejména účelnosti. Viz § 6 odst. 1 připravovaného zákona o vnitřní kontrole veřejných financí, kde se píše: Cílem vnitřního řízení a kontroly je chránit veřejné prostředky a zajistit, aby s nimi bylo nakládáno účelně, hospodárně a účinně. V § 6 odst. 5 se píše: Správce veřejného rozpočtu, veřejný subjekt a příjemce veřejné finanční podpory jsou povinni předcházet jednání v rozporu s cílem vnitřního řízení a kontroly podle odst. 1. V § 32 odst. 1 se píše: Předběžné hodnocení podle odst. 1 zahrnuje posouzení a) potřeby, která má být uspokojena, a údajů, které ji prokazují, b) možných variant uspokojení identifikované potřeby vzhledem k očekávanému přínosu a cíli vnitřního řízení a kontroly podle § 6.
Všimněme si, dámy a pánové - já bych poprosil o trochu pozornosti, pane předkladateli, pane senátore -, že předběžné hodnocení, čili ex ante neboli předběžná kontrola, či také nazýváno někdy audit ex ante, prověřuje vazbu na potřebu. Potřebou se v tomto případě rozumí uspokojení společenské poptávky, která má být uspokojena ve veřejném zájmu. Je tedy prověřována v kritériu účelnosti. To zákon o registru smluv ale neprověřuje. To si, dámy a pánové, musíme taky uvědomit. Zde nastává totiž značný rozpor. Registr smluv totiž pouze dává formální informaci, ale nic neříká o ekonomické racionalitě. Dále nepodává informace o účelu, ale jen formální informace o subjektech smlouvy. A to je všechno. My totiž ale potřebujeme ex ante, dopředu, vědět, že uvažovaná alokace zdrojů je společensky potřebná, tedy že odpovídá dané potřebě. Z toho plyne, že zákon o registru smluv je jen podpůrným prostředkem, jak zprůhlednit nakládání s veřejnými zdroji.
Z výše uvedeného také dále plyne, že skutečným - podotýkám znova: skutečným - protikorupčním zákonem je zákon o vnitřní kontrole veřejných financí, který nemáme stále hotov. Furt se o něm jenom mluví, diskutuje. A to je ta alfa a omega. Ne registr smluv, ale zákon o vnitřní kontrole veřejných financí.
Druhým protikorupčním zákonem, který hraje velice významnou roli, a už jsem zde o něm také mnohokrát mluvil, je zákon o zadávání veřejných zakázek. Pokud on nebude také dobře a plně funkční, tak nám je registr smluv k ničemu. Opravdu je nám k ničemu. Když budeme koukat do registru smluv ex post, to je až po sepsání smlouvy, tak s tím už nikdo nic neudělá. My musíme mít opravdu tu jistotu na začátku. Zákon o zadávání veřejných zakázek samozřejmě je ve Sněmovně v prvém čtení, budeme ho projednávat. Sice nevím kdy. Nedávno mi bylo tvrzeno, že prý má nabýt účinnosti někdy v polovině příštího roku, ale už vidím, jak ho stihneme schválit a projednat do poloviny příštího roku! ***