(17.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného pana poslance Vilímce. Pan poslanec Kalousek má sice přednostní právo, nevyužije. Poprosím tedy pana poslance Vilímce. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, novela rozpočtových pravidel, tzv. velkých rozpočtových pravidel, na první pohled vypadá jako technická norma, ale ono to tak není. Koneckonců i z úst pana předkladatele i pana zpravodaje jsme slyšeli, jak výraznou změnou by tato norma byla, protože ona především kromě nějakých techničtějších částí především rozšiřuje rozsah subjektů a jejich peněžních prostředků, které by byla podřízeny státní pokladně. To znamená, povinně by musely převést své účty pod Českou národní banku.
Já si pamatuju, když se debatovalo o prvním rozšíření státní pokladny v roce 2012, a debatovalo se velmi důkladně, a tehdy se velmi dbalo, aby úspory, které tím potenciálně vzniknou na straně státního rozpočtu, spojené s využíváním prostředků těch cizích subjektů, aby na druhé straně nevedly k nějakým negativním efektům. Svého času, a vím, že to bylo i v rámci této novely, kdy se projednávala na úrovni Ministerstva financí, se navrhovalo, aby i obce a kraje musely převést všechny prostředky v rámci rozpočtového určení daní. Navrhovalo se, aby všechny prostředky musely převést i vědecko-výzkumné instituce i veřejné vysoké školy. Teď je to omezeno. Samozřejmě je potřeba velmi vážit, aby to nevedlo k nějakým negativním efektům na straně těchto subjektů, jejichž prostředky by byly částečně nebo v úplnosti podřazeny pod státní pokladnu.
Je přirozenou snahou Ministerstva financí, ať byl ministr ten, nebo onen, využívat těchto prostředků a v zásadě tím snižovat potřebný objem státních dluhopisů, který se vydává nebo musel vydávat ke krytí státního dluhu. Před rokem k tomu přibyl ještě takový ten politický aspekt ukazovat, že i přes schodkové hospodaření státní dluh neroste, protože se využívaly v okamžiku, kdy došly rezervy peněžních prostředků vytvářené podle rozpočtových pravidel, tak v tom okamžiku se začaly využívat krátkodobě v zásadě peněžní prostředky cizí těchto subjektů.
Rizikem tohoto počínání a tohoto návrhu jsou významné skutečně dopady do komerční bankovní sféry, která jinak spravuje samozřejmě účty i jiných klientů než těch, které mají vazbu na státní rozpočet. Ono to finanční i politické pokušení státu je v tomto ohledu velké a já mám obavu, aby v zásadě z České národní banky postupně nevznikala bývalá Státní banka československá, která byla také nejen emisní bankou, ale byla regulátorem trhu před listopadem 1989, ale v zásadě všechny tehdy státní podniky a všechny instituce povinně měly účty u České národní banky. Co tedy tato... Účty u Státní banky československé.
Co tedy tato novela kromě nějakých legislativních upřesnění především rozšiřuje, tak to je okruh peněžních prostředků napojených na státní pokladnu, a to nejen v případě řekněme těch fondů, jako je SŽDC a podobně, ale v případě zdravotních pojišťoven, což myslím bylo předmětem velké debaty a je předmětem poměrně velké kritiky ze strany zdravotních pojišťoven. Také je otázkou, jestli ten odklad, který se před těmi třemi nebo čtyřmi lety těžce rodil, napojení příspěvkových organizací na účty státní pokladny odklad pěti let, jestli se má snižovat na tři roky. Myslím si, že vysíláme dost negativní signál o nepředvídatelnosti konání státu, protože si pamatuju, že tehdy ze Senátu přišel ten odklad pěti let a Sněmovna to akceptovala.
Přiznám se, nechci o tom - protože je to taková expertní debata, ale ona musí proběhnout, protože důsledky toho zákona mohou být velmi nebezpečné. Přiznám se, že zvláště u těch zdravotních pojišťoven oborových, podnikových rozšíření podřízenosti peněžních prostředků pod státní pokladnu považuji za velmi diskutabilní. Mohou to skutečně negativně pocítit tyto subjekty. Je třeba si uvědomit, že v okamžiku podřízenosti pod státní pokladnu tyto subjekty ztrácejí vlastně nárok na úrok, což v případě zdravotních pojišťoven dělá asi 100 milionů korun. Stát sice bude něco dotovat nebo kompenzovat, jak je psáno v důvodové zprávě, tím ovšem vznikají zase náklady na úrovni státu.
Když jsem si přečetl, protože i ke mně doputovalo stanovisko Unie zaměstnavatelských svazů, tak samozřejmě Unie zaměstnavatelských svazů také odmítá velmi striktně, aby se změny rozpočtových pravidel vztahovaly i na zdravotní pojišťovny. To myslím, že je největší diskuse. Odůvodňuje to logicky tím, že v případě zdravotního pojištění sice jde o veřejné finance, nikoliv o finance státu spojené se státním rozpočtem. Jde o prostředky, které, a to cituji z toho stanoviska Unie zaměstnavatelských svazů, které zdravotním pojišťovnám svěřují pojištěnci. Navíc, a to si také uvědomme, ne všechny účty zdravotních pojišťoven souvisí s provádění zdravotních pojištění. To je také třeba uvést.
Snížení těch úrokových příjmů by mohlo mít negativní dopad zhruba ve výši oněch 100 milionů korun každoročně na tvorbu třeba preventivních programů pro pojištěnce. Určitě by se dostavily překážky ve využívání některých bankovních instrumentů klienty pojišťoven. Protože je známo, že Česká národní banka vlastně nevydává platební karty a podobně. Prostě snaha začlenit pod státní pokladnu všechny účty zdravotních pojišťoven, obávám se, by mohla mít nejen neblahý dopad na samotné pojišťovny, ale potažmo i na klienty. A to je třeba si uvědomit.
Podobně i zkrácení původně stanoveného období povinného začlenění účtu státních příspěvkových organizací pod státní pokladnu má taktéž svá rizika. Stát mimo jiné vysílá špatný signál, to už jsem uváděl, do bankovní sféry s tím, že se chová absolutně nepředvídatelně. Banky počítaly s tím, že budou spravovat, pokud vedou účty příspěvkových organizací státu, do 31. prosince 2017. Najednou přijde stát a tuto věc posune o rok nebo rok a půl blíže.
Nechci samozřejmě, myslím, že ta debata musí proběhnout, zevrubná debata na rozpočtovém výboru především. Dokonce vzhledem k tomu, že se to týká i zdravotních pojišťoven, by ta debata měla, nejsem ani člen rozpočtového výboru ani člen výboru pro zdravotnictví, by měla také být vedena i ve výboru pro zdravotnictví. Protože je to prostě obrovský zásah do fungování zdravotních pojišťoven.
Takže já teď nebudu navrhovat zamítnutí v prvním čtení, nicméně určitě předpokládám, že debata bude vedena, a to důkladně, nejen tak jakoby v obecných náhledech, protože fakt zasahujeme do fungování a do činnosti těchto subjektů. Věřím, že především členové rozpočtového výboru jsou si toho vědomi, předpokládám, že ve druhém čtení budou podány i pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já to mimořádně zkrátím, protože pan poslanec Vilímec řekl asi 80 procent toho, co jsem chtěl říct já. Já to jenom obohatím o osobní vzpomínku a zejména se obrátím na kolegy ze sociální demokracie, se kterými jsme o tom před třemi lety vášnivě diskutovali.
Byl rok 2012 a já jsem dokončoval technickou přípravu projektu státní pokladna. Tady jenom zdůrazňuji, nebo chci reagovat na pana kolegu Vilímce, že ty účty jsou v České národní bance ne proto, že se centralizují bankovní služby, ale proto, že Česká národní banka vede platební styk státní pokladny. ***