(14.30 hodin)
(pokračuje Semelová)
Myslím si, že Ministerstvo školství by mělo odpovídat za přípravu a metodické řízení jednotné zkoušky. V tom se samozřejmě náš pohled liší od toho pohledu pravicových stran, který tady zazněl u předřečníků. Proto tedy je potřeba stanovit centrálně, aby některé školy nebyly znevýhodněny, protože některé školy přistupovaly k zavedení přijímacího řízení, jiné ne a tady docházelo pochopitelně k tomu znevýhodňování. Zároveň a především je to tedy jeden z kroků, který by měl vést k postupnému zkvalitňování středního vzdělávání. Velká část škol, jak už jsem uvedla, přijímací zkoušky vůbec nekoná a žáci jsou přijímáni pouze na základě hodnocení z posledních dvou ročníků základní školy. Všichni víme, že vypovídací hodnota tohoto hodnocení je velice nízká. Z výsledků pilotního ověřování přijímacího řízení vyplývá, že známkování v základní škole je zcela nesrovnatelným ukazatelem pro kritéria přijímacích zkoušek. Takže v každém případě centrální zavedení jednotných zkoušek my podporujeme.
Pochopitelně ale i tady vidíme určité problémy. Jedním z problémů je otázka, kdo stanoví nepodkročitelnost té hranice při přijímání uchazečů, kdo stanoví tu hranici úspěšnosti, kdy uchazeč může být přijat, kdy už přijat být nemůže. Pokud to zůstane v rukou ředitelů středních škol a pokud zároveň bude financování regionálního školství takové, jaké je, tzn. co žák, to peníze pro školu, tak nemůžeme čekat nějaké výrazné zlepšení. Prostě ředitel střední školy bude nabírat uchazeče tak, aby naplnil školu a aby měl co největší částku finanční. Takže to je věc, která by určitě měla být řešena. Podle mého názoru by Ministerstvo školství mělo stanovit centrálně tuto nepodkročitelnou hranici. Jinak zavedení jednotné přijímací zkoušky na střední školy na obory s maturitou podporuje i Společnost učitelů matematiky. Zároveň zdůrazňují právě to, o čem jsem teď mluvila, že je nanejvýš nutné zajistit státem garantovanou nepodkročitelnou hranici zvládnutí učiva a věnovat se i zkvalitnění vzdělávání na základní škole. Zároveň je Společnost učitelů matematiky přesvědčena, že návrh na jednotné přijímací zkoušky může právě tuto funkci splňovat.
O druhém problému, tj. financování regionálního školství, už jsem se teď zmínila. A pokud se jedná o ten třetí problém. Já si myslím, že nestačí - a ono to souvisí jak s tou změnou jednotného zadávání přijímacích zkoušek, tak s tou změnou u maturitních zkoušek - abychom se věnovali střednímu vzdělávání. Pochopitelně začít se musí mnohem dříve, tzn. na základních školách, resp. na těch mateřských školách.
Pokud jde o ty základní školy, tady já znovu apeluji na Ministerstvo školství, aby bylo nápomocno v tom, aby se znovu vybudovaly školní dílny. To je prostředí, kde žáci získávají vztah i k učňovským oborům, řemeslným oborům, setkávají se s prací se dřevem, se železem a dalším materiálem. I to je může směrovat k tomu, aby se nehlásili na všelijaké humanitní obory, ale na technické obory a také na učňovské školství. Upozorňuji na to, že doma se často s prací děti v současné době vůbec nesetkají, že to, co jim dokáže škola právě i v těch školních dílnách dát, je nakonec ve prospěch jednotlivců, těch dětí, které třeba nevynikají v teoretických předmětech, ale dokážou vyniknout právě v těch manuálních předmětech, kde zažívají i pocit úspěchu. V té souvislosti bych byla ráda, kdyby Ministerstvo školství jednalo i s pedagogickými fakultami tak, aby bylo personálně toto zajištěno, tzn. aby byl dostatek pedagogů pro výuku dílen a dalších těchto předmětů.
Ke třetí úpravě, tj. úprava modelu a hodnocení maturitní zkoušky. Já považuji za důležité, a už jsem to tady před chvílí zmínila, vrátit tu kvalitu, tu hodnotu maturitní zkoušky tak, aby to skutečně nebyl v uvozovkách cár papíru, kdy maturitu může mít každý. Ruku v ruce s tím by měla být zvýšena i prestiž učňovského školství a podpořeny ty programy, ty projekty, které ke zvýšení prestiže povedou.
Pokud jde o ty tři povinné zkoušky společné části, tzn. čeština, literatura, cizí jazyk, matematika u většiny oborů vzdělání s maturitou, myslím si, že je dobré, že by to mělo být od roku 2021, tzn. čtyři roky poté, co by měla být zavedena jednotná přijímací zkouška, aby žáci a studenti věděli, z čeho maturovat budou, a odpovídal tomu i vzdělávací program, včetně toho, že Ministerstvo školství má stanovit obory, které budou vyčleněny z té povinné matematiky. Považuji to za rozumný kompromis. Ono totiž je potřeba nejenom vyčlenit některé obory, ale zároveň i připravit některé školy na to, aby vůbec studenti byli schopni složit zkoušku z matematiky. Teď mám na mysli to, že v různých oborech je různá hodinová dotace. Proto je potřebné zvýšit tuto hodinovou dotaci, a jak už jsem říkala, i se zaměřit na zkvalitnění výuky matematiky přímo na základních školách.
Pokud jde o další kroky, které by měly vést ke zkvalitnění výuky na základní škole, já si myslím, že to nebude možné, pokud nebude určitý sumář znalostí, které děti musí znát na konci každého ročníku. V tuto chvíli máme v základních školách výstupy po pátém a devátém ročníku, kdy během těch pěti let nebo čtyř let na druhém stupni si každá škola určí podle svého - každá škola má vlastní vzdělávací programy a každá škola může zařazovat nejenom různé učivo v daném předmětu, ale někdy i různé předměty do různých ročníků. A pokud toto nebude srovnáno, pokud nebudou tyto ročníkové výstupy a pokud nebude kladen důraz na určité sjednocování učiva, aby skutečně nebyla taková volnost v jednotlivých školních vzdělávacích programech, tak si myslím, že se dál nepohneme. Vezměte si, že jsou děti, které se nesetkají s některými předměty, např. s chemií, když na jedné škole se to učí v osmičce, na druhé v devítce a dítě se v polovině roku nebo na začátku deváté třídy přestěhuje. Takže na to by měl být brán ohled také.
Pokud jde o centrální hodnocení slohových prací z češtiny, má to svoji logiku. Je to sjednocení i s hodnocením prací z cizího jazyka. A kromě toho a především se tady jedná o objektivní hodnocení. Protože je pravda, že na středních školách, pokud to měli na starosti učitelé českého jazyka, tak je to určitě subjektivnější hodnocení, než pokud by to bylo stanoveno centrálně. Nakonec tohle prokazují i šetření, kdy došlo k porovnání právě toho hodnocení u češtinářů na škole, a jak by to vypadalo, kdyby byly tyto slohové práce z češtiny hodnoceny centrálně. Je pravda, že ten rozdíl byl velmi výrazný. U školských češtinářů neprošlo 1,8 % maturantů, u externích by propadlo 10,1 %. To znamená, že to je určitě závažný argument, kterým bychom se měli v té souvislosti zabývat.
Poslední změna, tj. zřízení Národní rady pro vzdělávání. Já to vnímám jako důležitý profesní a poradní orgán Ministerstva školství, který by se měl vyjadřovat k vybraným dokumentům ministerstva, ke koncepcím, takže to určitě má naši podporu. ***