(14.40 hodin)
(pokračuje Semelová)
Závěrem dovolte ještě pár slov. V předložené novele jsou návrhy, na kterých se většina z nás asi shodne napříč politickým spektrem. Tady bych chtěla zdůraznit, že i ten poslední ročník předškolního vzdělávání - v minulém volebním období jsme na tom ve školském výboru našli shodu napříč politickým spektrem včetně strany ODS a dalších. Budou tady věci, na kterých se shodneme, budou věci, o kterých můžeme diskutovat, a budou problémy, na kterých se prostě neshodneme a bude to prohlasováno.
Může se v souvislosti s tím otevřít kupa dalších problémů, ať už je to rušení vyhlášky LMP, tedy přílohy pro děti s lehkou mozkovou poruchou, což podle mého názoru bude mít vážné dopady pro systém speciálního školství a především pro vzdělávání těchto dětí. Můžeme se bavit o tom, jestli je správná a opodstatněná existence víceletých gymnázií, kdy vyčleňujeme určité žáky, protože podle mého názoru vzdělávání talentovaných žáků by mělo procházet jiným způsobem. Můžeme se bavit také o tom, jestli máme financovat ze státního rozpočtu a z veřejných rozpočtů vůbec soukromé a církevní školství, jestli je v pořádku, že na druhém stupni základní školy se povinně vyučuje cizí jazyk, což působí na mnoha školách velké problémy, jak vzdělávat žáky s odlišným mateřským jazykem, a tak dále a tak dále.
Problémů je hodně. Nicméně jsem ráda, že Ministerstvo školství předložilo novelu školského zákona, která může najít odpovědi na některé z těchto problémů a u jiných může nastartovat diskusi, aby se naše školství zkvalitňovalo. Proto za klub KSČM můžu říci, že podporujeme to, aby novela zákona prošla do druhého čtení, tedy dnes v prvním čtení, a abychom dál o těchto problémech diskutovali.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Semelové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Rais: Dobré odpoledne. Já jsem to celkem pořádně poslouchal a zaujalo mě několik poznámek. Takže před svým povídáním bych chtěl využít toho, že je tady paní ministryně a že upravujeme vysokoškolský zákon a přitom tady máme takové nechtěné dítě, takovou sirotu z Radhoště, které se v podstatě jmenuje vyšší odborné školy. Zažil jsem asi jedenáct ministrů školství ze sedmnácti, nebo kolik jich bylo, myslím ve funkci, jinak jsem je zažil všechny, a domnívám se, že každý to nějakým způsobem chtěl řešit, ale nakonec to vždycky odsunul. Je to problém, který je tady na stole, vyšší odborné školy. Jednu dobu jsme se bavili o transformaci vyšších odborných škol, což znamená v podstatě podle kvality rozdělit školy na kvalitní a méně kvalitní a nějak to řešit. Kvalitu bychom už uměli měřit, aspoň teoreticky. Ze strany vyšších odborných škol je potřeba, aby taky definovaly nějaká kritéria, podle kterých by proběhla selekce. Myslím si, že čekání na to, až to vymře, není cesta. Jenom reaguji na to, co říkal pan kolega Beznoska, protože si myslím, že to je mimořádně aktuální záležitost, byť se tomu vyhýbáme ve vysokoškolském zákoně fakticky, v tomto školském zákoně to taky není moc řešené, ale je to problém, který tady je, a řadu absolventů to samozřejmě bolí. Měli bychom se tomu věnovat. To jenom jako víceméně reakci na dvouhodinová povídání, co jsem tady slyšel.
Když zase vzpomenu, asi před půl rokem, tak jak tady bylo řečeno, s předchůdcem dnešní paní ministryně jsme řešili problém jednak individuálního domácího vzdělávání a potom práci s talentovanou mládeží. V podstatě byly diskuse dosti bouřlivé. Jeden ze závěrů z jednání s ministrem Chládkem a dalšími představiteli MŠMT a námi jako poslanci bylo právě doporučení navrhnout zákon o podpoře domácího vzdělávání talentované mládeži formou poslanecké iniciativy při současném příslibu veškeré právní, technické a administrativní pomoci ze strany ministerstva. Domnívám se, že zde je prostor na to, abychom nejenom podporovali domácí vzdělávání talentované mládeže, myslím tím druhý stupeň, a taky práci s talenty, ale že teď je časový prostor na to, abychom se tímto problémem zabývali. Myslím si, že Ministerstvo školství by tento problém práce s talenty nemělo ponechávat bokem, abychom se jenom nebavili o hendikepech, ale také abychom se bavili o druhé straně Gaussovy křivky, která ukazuje jakési rozložení ve společnosti. To znamená taky samozřejmě vyčlenit příslušný finanční prostředek na příspěvek na tyto aktivity.
Myslím si, že je prima, že spolupracujeme s nejrůznějšími nadacemi, které se zabývají právě prací s talenty, jak tady bylo řečeno, třeba nadace Johnse Hopkinse, ale je třeba ten systém víceméně trošku zprofesionalizovat. V tomto procesu vzdělávání talentů musí dost důležitou roli sehrávat rodina. Ať chceme, nebo nechceme, podle zákona budou děti chodit ve třech letech do školky, ale pokud to rodina nechce, tak to nemá šanci. Domnívám se, že máme možnost v procesu novelizace takzvaného školského zákona podpořit systém práce s talentovanou mládeží, a to formou pozměňovacího návrhu k tomuto projednávanému návrhu, jak se tady zmiňoval na začátku pan kolega Mihola. Já se domnívám, že bychom tuto příležitost měli využít, protože tím přispějeme jednak ke zvýšení kvality školského systému a přispějeme, jak tady bylo párkrát řečeno, k tomu, že je potřeba zvyšovat prestiž učitelského povolání. To si myslím, že je také jedna z cest, jak zvýšíme prestiž učitelského povolání mezi rodiči, kteří mají právě talentované potomky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, paní poslankyně. (V sále je neklid.)
Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, předkládaná novela školského zákona se zabývá především uzlovými body, to znamená nástupem do první třídy, ukončením povinné školní docházky, přechodem na střední nebo učňovské školství a potom výstupem střední školy, to znamená maturitou. Já se těmto uzlovým bodům budu také věnovat, nicméně rozbor detailní si nechám do školského výboru.
Chtěla bych toto projednávání zarámovat v trochu historické souvislosti. Od roku 2009 je toto 19. novela školského zákona. My v posledních letech zrychlujeme tempo, ve kterém přidáváme další a další novely a snažíme se reagovat na nějaký problém nebo na nějakou skutečnost, kterou předkladatel chce změnit. Všem těmto novelám je společná jedna vlastnost a to je krátkozrakost. Předkladatelé se snaží řešit svůj problém tím, že navrhnou novelu a hodnotí přínos, dobro z jejich pohledu pouze v prvním kroku. Ale školství je velmi komplikovaný systém, který je nutný posuzovat nejenom z hlediska cíle prvního kroku, ale v celé šíři pedagogického vzdělání a působení. Musím bohužel konstatovat, že ani tato novela se nevymkla předchozím z hlediska hodnocení dosahu v prvním kroku. ***