(14.20 hodin)
(pokračuje Semelová)
Jedním z dalších důvodů je i snížení počtu odkladů. V České republice je velmi vysoký počet odkladů, jedná se zhruba o 20 % z populačního ročníku, takže i tento záměr, myslím si, že je chvályhodný.
Konečně ještě k tomu dovolte jednu poznámku. My samozřejmě chceme především zkvalitnění pro všechny žáky, pro všechny děti, které jsou v tomto věku, ale velmi důležité je to i pro děti z romského etnika. A tady upozorňuji, že přes 70 % dětí z tohoto etnika nenavštěvuje mateřskou školu a že pro ně je toto vzdělávání velice významné i pro budoucí vzdělávání v základní škole.
Pokud jde o nárok na místo v mateřské škole, my si myslíme, že je to dobře. Byly podniknuty některé kroky týkající se navýšení kapacit v mateřských školách. Je zároveň pravda, že podle demografického vývoje by se dál měla zlepšovat ta situace a neměl by být problém umisťování těchto dětí do mateřské školy s tím, že by bylo velmi vhodné, aby se dělaly další kroky, další opatření, včetně financování, aby se mohl snižovat počet dětí v mateřské škole, tak jak to bylo slibováno, protože až těch 28 dětí na třídu je skutečně velice, velice mnoho. S tím souvisí zájem rodičů a nakonec i některých základních škol, aby tyto děti chodily do přípravných tříd při základní škole. Ono vzhledem k tomu, že tam je mnohem nižší počet dětí, tak se člověk nemůže rodičům divit, nicméně já souhlasím s tím, že přípravné třídy v základních školách by měly být především pro děti s odkladem, které už se připravují ve svém věku na základní škole, ale neměly by v žádném případě suplovat mateřské školy. Tam je to gros předškolního vzdělávání, tam jsou připravené učitelky pro tento věk dětí a tam by tedy mělo především probíhat předškolní vzdělávání.
Pokud jde o to, co se tady diskutovalo ohledně zkušeností z ostatních evropských zemí. Zákonný nárok na umístění dítěte do předškolního vzdělávání je v devíti členských státech Evropské unie, dokonce účast v předškolním vzdělávání je povinná. V dalších zemích začíná povinná školní docházka ve věku čtyř nebo pěti let dítěte a to si myslím, že je zkušenost, která by nám měla přece jen být něco v tomto případě platná.
Pokud jde o individuální vzdělávání, tak tady s tím máme problém v našem klubu, samozřejmě. Ptáme se, co se změní tímto zákonem, jak vlastně dojde k tomu povinnému předškolnímu vzdělávání, když tady bude stačit pouze to, že se dostaví k zápisu, že tam oznámí, že rodič má zájem o individuální vzdělávání, má nárok na umístění, ale ve skutečnosti právě to, že stačí pouhé oznámení, že bude individuálně vzděláváno, podle nás narušuje to, co by měla tato novela řešit, tzn. aby zaručovala předškolní vzdělávání.
Pokud se jedná o ověření znalostí, ke kterému se musí rodič s dítětem následně dostavit, tak ani to není podle mě dostačující. Protože co bude následovat, pokud se prokáže při tomto ověřování, že rodič se doma dítěti nevěnuje, že to vzdělávání, které bychom chtěli, aby dítě mělo, aby mu to vyrovnalo další šance, tak poskytováno není? Bude muset být přijato, bude povinnost zrušit individuální vzdělávání ze strany ředitele. Jak to bude s dětmi, které nesmějí být do mateřské školy přijaty? Mám teď na mysli děti, které nejsou očkovány. Nechci tady rozvíjet ovšem tuto debatu, já osobně jsem pro povinné očkování, nicméně je to další věc, kterou bychom měli dál nějakým způsobem řešit.
Mateřské školy, jak už jsem tady uváděla, stále častěji suplují rodinu při vytváření základních návyků, včetně rozvoje řečových schopností. Říkám to už z toho důvodu, že třeba právě logopedické vady předškoláků se řadí mezi hlavní příčiny odkladů povinné školní docházky. Plných 33,6 % dětí z celkového počtu odkladů jsou právě děti s těmito řečovými vadami. Za posledních deset let stoupl počet dětí s vadami řeči a s narušenou komunikační schopností téměř o polovinu. Každé třetí až čtvrté dítě má poruchu komunikačních schopností. Další důvody odkladů: nedostatečná adaptace a potíže se soustředěním, potíže v grafomotorické oblasti, častá kumulace uvedených obtíží. Právě tyto argumenty jsou podle mého názoru relevantní k tomu, že mateřská škola tady hraje klíčovou roli, plní funkci výchovnou a sociální, ale především poskytuje předškolní vzdělávání v době, kdy se formují základy vývoje dítěte a předpoklady pro jeho další vzdělávací dráhu.
Možná poznámku na závěr k této změně a to je - nebo dvě poznámky. Jedna se týká přijímání dvouletých dětí, druhá dětských skupin. Pokud jde o dvouleté děti, já si myslím, že ty mají jiné požadavky, měly by být v jiných podmínkách, než tomu je v mateřské škole, kde jsou dohromady společně se sedmiletými dětmi, a že by mělo vejít v nějakou diskusi mezi resorty Ministerstva školství, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Mám na mysli vytvoření sítě jeslí tak, aby tyto děti byly v takové péči, kterou si zaslouží.
Druhá poznámka se týká dětských skupin. Když jsme projednávali tuto otázku, tak jsme navrhovali mj. v pozměňovacích návrzích to, aby dětská skupina byla určena pro děti do čtyř, resp. pěti let věku s tím, že poté by mělo následovat předškolní vzdělávání. Tento názor máme stále, myslíme si, že by se měla připravit i novela týkající se dětské skupiny. Nakonec bylo by to logické v souvislosti s novelou, kterou nyní projednáváme.
Pokud jde o další změnu a tou je zavedení jednotné přijímací zkoušky do oborů středního vzdělávání ukončených maturitní zkouškou, s tím také souhlasíme. Podle mě už to mělo být zavedeno dávno v rámci zkvalitnění vzdělávání a bylo to tady už dnes řečeno. Prostě není možno na maturitní obory přijmout každého. Jsou uchazeči, kteří mají schopnosti, mají výsledky, mají předpoklady ke středoškolskému vzdělávání v maturitním oboru, jsou jiní, kteří mají jiné předpoklady, např. aby to byli velmi dobří řemeslníci nebo techničtí pracovníci bez maturity. Já si myslím, že tohle by mělo být jedním z cílů, protože za ta léta, kdy díky i financování, a já jsem ráda, že je přislíbeno financování regionálního školství, kdy škola skutečně přijímá každého bez ohledu na výsledky, vedla nejenom ke snížení vzdělávací úrovně nebo té laťky při přijímání uchazečů, ale také v celém průběhu středoškolského studia a také při jeho výstupu, tzn. ta maturitní zkouška dávno ztratila to jméno, které by měla mít, a ten papír, který dostávají studenti na konci studia, není podložen v mnoha případech kvalitou vzdělávání.
Chci v této souvislosti připomenout to, že se zavedením jednotné přijímací zkoušky, která tady z řad pravice byla tak kritizována, vyslovily souhlas kraje, vyslovila souhlas i většina ředitelů škol. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že s centrálně zadávanými jednotnými testy souhlasí více jak 87 % ředitelů gymnázií, 72 % ředitelů středních odborných škol, 36 % ředitelů středních odborných učilišť s maturitní zkouškou. I to určitě o něčem svědčí. ***