(17.20 hodin)
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Přeji vám všem, kolegyně a kolegové, hezký večer a dovolte mi, abych se velmi krátce zmínila o tématu, které tady už předeslal můj předřečník kupodivu, ovšem z úplně jiného pohledu, než to vidí on, protože dovolím si krátce zareagovat jenom na jeho slova, že tady prohlásil, že chceme zdravotnictví zadarmo. My všichni dávno víme, že zdravotnictví nikdy zadarmo nebylo, že vždycky to bylo z veřejného zdravotního pojištění, tedy nikdy ne zadarmo. To je jedna věc.
A druhá věc. Myslím si, že tato společnost už jednou odmítla asociální zdravotnický experiment, který nám tady předváděly minulé pravicové vlády, takže si myslím, že to není zrovna cesta, kterou bychom v oblasti zdravotnictví měli jít.
Jak už jsem předeslala, je známo, že zdravotnictví financováno především z veřejného zdravotního pojištění. Já bych se věnovala právě a pouze kapitole zdravotnictví v dnešním projednávání rozpočtu na rok 2016. Státní rozpočet se samozřejmě podílí na financování zdravotnictví, a to částkou 63 mld. korun prostřednictvím plateb za státní pojištěnce, a to z kapitoly Všeobecná pokladní správa Ministerstva financí. (Poslanci poukazují na fakt, že v lavicích ministrů nikdo nesedí.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nezlobte se, paní poslankyně. Prosím, pokračujte ve svém projevu. Pan ministr je přítomen. (U stolku IT.)
Poslankyně Soňa Marková: Asi bychom měli být rádi, že je přítomen alespoň jeden ministr, ale tak jak tady předeslali moji kolegové již na začátku projednávání, myslím si, že projednávání státního rozpočtu je věc celé vlády, nebo aspoň velké části vlády, takže i já bych si přála, aby tomu, co tady říkáme, byla věnována větší pozornost, nicméně zdá se, že je to jenom volání na poušti, takže bych si dovolila pokračovat.
Celkové příjmy ve zdravotním pojištění se odhadují na více než 258 mld. korun s tím, že se počítá samozřejmě s tím, že by mělo dojít k růstu výběru pojistného o 1,3 až 1,5 mld. korun. Samotné Ministerstvo zdravotnictví tedy v celém rozpočtu hospodaří asi se 7 mld. korun podle toho, jak tedy jsem si četla tyto informace z připraveného rozpočtu na rok 2016. Tyto peníze jdou na státní správu - asi 2,3 mld. korun, výzkum a vývoj ve zdravotnictví - asi 1,5 mld. korun, na fakultní nemocnice, odborné léčebné ústavy a zařízení ústavní péče - asi 1,2 mld. korun, na zdravotnickou záchrannou službu a leteckou záchrannou službu, plus řešení mimořádných situací - asi 1,1 mld. korun, na zdravotnické programy, pod kterými se skrývá třeba prevence HIV, AIDS, národní program zdraví, grantová podpora nestátních neziskových organizací, jde celkově pouze 617 mil. korun, na mezinárodní spolupráci, doškolovací zařízení, rezidenční místa, která jsou důležitá pro přípravu lékařů, přípravu krizových situací - pouze 240 mil. korun.
Po jednání o rozpočtu na rok 2016 ve vládě prý odcházel pan ministr zdravotnictví spokojen poté, co došlo k navýšení toho, co bylo původně řečeno, o 400 mil. korun. Původně ale pan ministr požadoval na svém koaličním kolegovi navýšení o 1,2 mld. korun, především na nutné investice, a přesto odcházel spokojen. Přitom rozpočtované výdaje Ministerstva zdravotnictví na investice klesly v minulých letech dle oficiálních údajů z průměrně 3,1 mld. korun v letech 2004 až 2010 na 1 mld. ročně v letech 2011-15. Hodnota dlouhodobého majetku nemocnic tak trvale klesá a u státních nemocnic, dokonce výrazně rychleji. Ostatně podle nedávno provedeného průzkumu mezi řediteli 156 nemocnic v ČR za největší problémy českého zdravotnictví jsou vlastně považovány investice do kvality zdravotní péče a do kvality nemocnic, to si myslí 95 % ředitelů, a samozřejmě problém s mzdami. Tento problém jako významný vidí 91 % ředitelů.
Připomenu ještě jednu důležitou věc. Ministr zdravotnictví žádal i o navýšení odvodů státu za tzv. státní pojištěnce, a to o 4,3 mld. korun, aby vůbec mohlo dojít ke slibovanému růstu platů a mezd. Nakonec dostal pouze 1,8 mld. Přitom podle vyjádření předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče hrozí kvůli odmítnutí požadavku odborů na potřebné navýšení platů ve zdravotnictví, že se nemocnice skutečně vylidní, a to se nemyslí, že tam nebudou pacienti, a dojde k omezení a zhoršení kvality poskytované zdravotní péče. Už dnes se mnohá zdravotnická zařízení potýkají s nedostatkem lékařů a sester, a dokonce někde hrozí i uzavírání oddělení. Ostatně to, že se nepodařilo prosadit výraznější navýšení plateb za státní pojištěnce a jejich pravidelnou valorizaci, považuji za velmi vážnou chybu a porušení volebních slibů současné vládní koalice, a dokonce i řekněme určitým způsobem i koaliční smlouvy současných vládních stran.
Na nedávném jednání výboru pro zdravotnictví se o činnosti současného Ministerstva zdravotnictví v oblasti financování pochvalně vyjádřili nejen poslanci vládní koalice, což je samozřejmě pochopitelné, tak také opoziční pravicoví zástupci. Nad tím už by se asi měl pan ministr Němeček hluboce zamyslet.
Připomenu ještě některé další problémy, které je třeba řešit akutně ve zdravotnictví, a na co jsou ale také nutné třeba finanční prostředky, které nyní stále i poté, co vidíme, jak vypadá státní rozpočet, stále chybí. Takže jenom z těch nejvýznamnějších bych se dotkla toho, že stále nedošlo ke zpřísnění personální vyhlášky, tedy k potřebnému navýšení počtu zdravotnických pracovníků, přitom problém s nadměrnými přesčasy právě u lékařů přetrvává a neřeší se. Podobně je to i s nedostatkem a následným přetěžováním zdravotních sester. Právě zde je významným limitujícím faktorem dosavadní nevyhovující systém postgraduálního vzdělávání lékařů a vzdělávání a kompetence středního zdravotního personálu. Pomalý postup práce na těchto řekněme životně důležitých změnách je způsoben právě i nedostatkem finančních prostředků v systému zdravotnictví.
Na velmi vážnou situaci upozorňuje také Asociace českých a moravských nemocnic v oblasti financování následné péče. Nastavení financování následné péče na jeden lůžkoden je pod reálnými náklady, a navíc zde nebyly ani kompenzovány regulační poplatky.
Asociace krajů a Svaz měst a obcí upozorňuje na pomalu fatální nedostatek praktických lékařů pro dospělé, ale i pro děti a dorost. Průměrný věk těchto lékařů pro děti a dorost je 58 let a polovina z nich je starší 60 let. Podobný problém se týká i stomatologů. ***