(19.00 hodin)
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych tedy zareagoval na některé z těch prvních diskusních příspěvků, které tady zazněly.
V první řadě bych chtěl reagovat na diskusi k úřadu, protože tady opakovaně zní, že zřizování nového úřadu je zbytečná záležitost, že to bude drahé, že v zásadě stačí stávající mechanismus, kdy činnost vykonává kontrolní výbor Sněmovny. V první řadě, a už to tady zmiňoval myslím Jeroným Tejc, tak je to jeden z požadavků GRECO, to je skupiny členských států Rady Evropy pro boj proti korupci, která poměrně důrazně a opakovaně doporučuje, aby byla zřízena nezávislá kontrolní instituce pro tuto oblast.
Možná pro srovnání se stávající kontrolní činností je dobré zmínit, že tento úřad kromě kontrolní činnosti může také ukládat sankce. Je otázka, jestli by bylo vhodné svěřovat ukládání sankcí za přestupky a správní delikty jednomu z výborů Poslanecké sněmovny, například. To by asi nebylo úplně šťastné. Co se týče nového úřadu, diskutovaly se také možnosti svěřit toto nějakému už existujícímu úřadu, například Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, kde ovšem to odporuje povaze jeho činnosti, protože Nejvyšší kontrolní úřad nic nerozhoduje. Ten vydává kontrolní nálezy a nemůže vést s nikým správní řízení, natož vydávat nějaké sankce. Proto na základě mezinárodních doporučení tohoto vyhodnocení povahy činnosti vláda dospěla k tomu, že je potřeba, aby vznikl takovýto nezávislý úřad. Jeho podoba je navrhována velmi útle. Otázka je, jestli ne až moc útle. A s tím souvisí i další věc, proč vlastně jeho rozhodování má být jednoinstanční a nepřipouští se odvolání, resp. rozklad, aby vůbec měl kapacitu ta řízení vést, s tím, že samozřejmě je tady možný přezkum ve správním soudnictví. Čili další v uvozovkách instance jsou tady k dispozici.
Padla tady zmínka o zneužívání právnických osob pro rozepisování darů a otázka limitů. Ten limit 3 miliony je určitým kompromisem, dosažením toho, co bylo možné. Já osobně se domnívám, že mnohem přísnější limity na finanční dary by tady byly namístě. Jeroným teď zmiňoval částku 150 tisíc. Já si umím představit 50 tisíc, 100 tisíc, 150 tisíc, někde v tomto řádu. V některých zemích taková úprava je, vychází z nějakého násobku, zpravidla průměrné mzdy. S tím, že se vychází z toho, že tak jako máme každý jeden hlas ve volbách, tak bychom měli mít stejnou možnost i svými finančními příspěvky ovlivňovat politické dění. A že jenom to, že někdo je výrazně movitější, by mu nemělo dávat privilegium, že ovládne celou politickou scénu.
Já už jsem dnes na protikorupční konferenci zmiňoval reportáž České televize myslím z minulého týdne, která referovala o tom, že pravděpodobně o nominaci republikánského kandidáta na prezidenta ve Spojených státech rozhodne několik miliardářů, na čí stranu se přikloní, tak u něj bude zjevné, že bude mít největší šanci uspět v následném politickém střetu s demokratickým kandidátem. Myslím si, že podle těchto principů by se nemělo rozhodovat, kdo získá volený úřad na základě toho, že několik bohatých lidí bude moci ovlivňovat politické dění takto zásadním způsobem. Z tohoto hlediska si myslím, že by samozřejmě bylo ideální, kdyby v tom zákoně byl i nulový limit pro dary od právnických osob, protože to neodpovídá tomu občanskému principu a skutečně tam i určitý prostor pro zneužití je. Ale to je otázka samozřejmě politického rozhodnutí, jak limity budou nastaveny. Toto riziko se v návrhu zákona do jisté míry omezuje tím, že se dohromady počítají limity pro ovládající a ovládanou osobu. To znamená, pokud nějaká jedna osoba, dárce politické strany, ovládá x dalších subjektů, tak se jim ten limit počítá dohromady.
Podle mého osobního názoru je tady velký prostor samozřejmě pro zpřísnění této regulace tak, aby se ještě více vyloučila možnost zneužití, ale už ten třímilionový limit je samozřejmě obrovský posun proti stávající situaci, kdy není limit vůbec žádný.
A poslední věc, ke které bych se v tuto chvíli vyjádřil, je zneužitelnost politických institutů, o které tady mluvil pan poslanec Plíšek. Myslím si, že ve vztahu k politickým institutům je ten zákon velmi přísný. Jednak finanční podpora je zlomkem toho, kolik stát vydává na podporu činnosti politických stran, to znamená, asi to není nějaká zásadní částka, která by mohla zlepšit financování politických stran na politickou činnost. Navíc ta pravidla jsou doopravdy velmi striktní, protože návrh zákona vyžaduje, aby politický institut měl zapsaný statut veřejné prospěšnosti, to už dává velmi značnou míru veřejné kontroly. Pak výslovně zakazuje politickým institutům dávat jakékoli prostředky politickým stranám, tedy dar od politického institutu straně je zcela vyloučen. A nad rámec veřejné prospěšnosti musí zveřejňovat veškeré výsledky své činnosti, kde to povaha umožňuje.
Je pravda, že si umím představit, že politický institut v době blízké před volbami uspořádá nějakou konferenci nebo seminář, což samozřejmě umožňuje tematizovat něco, co je blízké té které politické straně. Ale na druhou stranu to není prvoplánová politická kampaň a je pravda, že asi omezovat politický institut v takovém typu činnosti by nedávalo žádný smysl. Musím říct, že všechno, co se těm politickým institutům přičítá jako možnost pro obcházení, tak už existuje dnes. Naopak tím, že nějaký subjekt bude označen za ten politický institut, tak se mu ta pravidla velmi zpřísní. Protože takových organizací, nějakých think tanků nebo podobných, už může dnes existovat spousta, mohou dostávat dary a ty dary, které dnes dostávají v zásadě bez jakýchkoliv omezení a s minimální transparentností, už dnes mohou být využívány pro politickou činnost. To, že se nějaký takový subjekt stane politickým institutem, ho velmi značně omezuje v možnosti zneužitelnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministru Dienstbierovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. A než pan poslanec přijde, ještě přečtu omluvenky. Pan poslanec Antonín se omlouvá z dnešního jednání od 19.15 z pracovních důvodů, pan ministr Andrej Babiš se omlouvá dnes od 19 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Adam taktéž od 19 hodin z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Jsem rád za ta ujištění, jak vláda byla vedena tím, jak nejlépe vyhovět připomínkám, které směřovaly k větší transparentnosti politického prostředí v České republice a zamezení korupce. Přesto bych ještě rád slyšel nějaké ujištění, že ten úřad se nemá stát nějakým dočasným nebo trvalým úložištěm pro vysloužilé politiky, a případně, jak se má efektivně zabránit tomu zneužívání nebo kamuflování využívání prostředků státních, polostátních firem a dalších firem třeba s tou nejasnou majetkovou účastí při financování politických stran. To si myslím, že je naprosto stěžejní. A potom také zdůvodnění, proč se navrhuje zvýšení příspěvku politickým stranám a hnutím. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, vím, že je už relativně pozdě, ale přesto vás ještě chvilinku zdržím, protože jsem u různých snah modelovat financování volebních kampaní, už jsem jich tady zažil poměrně hodně. A vždycky se ukáže, že ono to nakonec nefunguje. Kdo trochu studuje historické dějiny, tak ví, že se ve Spojených státech o to pokouší asi tak 200 let a jsou s tím stále nespokojeni. V Evropě podle toho, jak dlouho ty země demokracie mají, tak někdy stovky let, někdy jenom desítky let od druhé světové války. A také nikde s tím nepanuje úplná spokojenost.
Já rozumím tomu, že si vládní koalice předsevzala, a my jsme se to v minulém volebním období pokoušeli dělat také, tehdy hlavně pod tlakem Věcí veřejných, že si předsevzala nějaký úkol zprůhlednit financování politických stran a politických kampaní, a omlouvám se, že budu mluvit k oběma tiskům zároveň, ale myslím, že jsou spolu nerozlučně spjaté a že by měly být v podstatě projednávány skoro bych řekl v jedné rozpravě, a rozhodně budu pak navrhovat, aby byly projednávány oba ve stejných výborech. Protože nedává vůbec smysl, aby politické strany byly jenom v kontrolním výboru a volební zákony jenom v ústavněprávním výboru. Že oba tisky mají být projednávány v obou výborech. Dokonce bych doporučoval, aby měly jeden garanční výbor, ale není to nic tak zásadního. ***