(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi, to byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k plánovanému zavedení elektronické evidence tržeb už bylo řečeno hodně, a to nejen během prvního čtení, ale i během dnešní debaty i debaty před týdnem nebo dvěma týdny. Na první pohled to vlastně připomíná opakování toho, co již bylo vícekrát řečeno. Je dán i scénář této debaty. Na jedné straně stojí nebo sedí pan ministr financí a také majitel Agrofertu Andrej Babiš, který spíše za tiché asistence sociálních demokratů a lidovců tzv. bojuje proti nepoctivým živnostníkům a který se současně snaží vmanévrovat pravicovou opozici do role politiků, kteří se těchto nepoctivců zastávají. Na druhé straně pravicová opozice, která se takovému nepravdivému výkladu brání, upozorňuje na to, že elektronická evidence tržeb je zbytečné a drahé opatření. Opatření, které stejně nepřinese více poctivosti do podnikání, a už vůbec nezvýší příjmy do státní pokladny.
Důsledky tohoto zákona jsou ale natolik závažné, že je třeba mnohé argumenty zopakovat. Tento zákon totiž neřeší příčiny neplacení daní a některých podnikatelů, ale šedou zónu fakticky jen posílí. Zákon navíc nedopadne jen na hlavy podnikatelů, ale jeho důsledky v praxi pocítí všichni občané.
Možná vás překvapím, ale v úvodu svého vystoupení chci vyslovit s panem ministrem financí souhlas, a s mnohými z vás. Ano, daně se skutečně mají platit. A ano, i mezi malými podnikateli a živnostníky jsou lidé, kteří se jejich placení vyhýbají. Pokud pan ministr vyšel při plánování elektronické evidence tržeb z faktu, že jsou mezi malými podnikateli také nepoctivci, položil si podle všeho otázku, jak to změnit. To byla ovšem otázka velmi předčasná. První, na co se měl sám sebe zeptat, je, proč tito nepoctivci jsou a proč jsou do šedé zóny často vyháněni i normální slušní podnikatelé a živnostníci. Jsem totiž hluboce přesvědčen o tom, že lidí, kteří stát podvádějí cíleně a podváděli by za jakýchkoli podmínek, je zvláště mezi malými podnikateli jen malá část. Jestli dnes něco malé podnikatele trápí, tak je to bobtnající regulace, která je blokuje např. v přijímání zaměstnanců, jsou to miliony nových povinností, které na ně stát valí, nepřehledná státní správa a špatně fungující instituce, právní nejistota, kterou zvyšují zdlouhavá soudní řízení a časté změny v legislativě. A pak je tu celkové zatížení především sociálními odvody. Byť pan Opálka se snažil demonstrovat něco jiného, přesto já považuji to zatížení, ty náklady práce za vysoké. A jak je známo, všechno toto vysvětluje i dle mezinárodní studie prof. Schneidra šedou zónu z 52 %. Uvedl to nedávno Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Roklen Fin.
Mezi daňovým zatížením, přebujelou regulací a šedou zónou je vždy přímá úměra. Čím více je podnikání takto zatíženo, tím se rozšiřuje i šedá zóna a zvyšuje počet podnikatelů, kteří se placení daní vyhýbají. Pan ministr Babiš jistě tato fakta zná, ale nereaguje na ně. Alespoň jsem si nevšiml, obecně, že by vláda chystala nějaká opatření, která by podnikatelům místo naložení dalších povinností na záda život ulehčovala. Vláda jim namísto toho chce naordinovat další povinnosti, další nejistotu a strach z finančních postihů.
Je docela úsměvné, pokud pan ministr, ale i další podporovatelé myšlenky zavedení EET hovoří o tom, že vlastně poctivým podnikatelům pomáhají. Jestli podnikatelé od státu něco skutečně potřebují, pak je to řešení zmíněných problémů, které jsem naznačil. Anebo by alespoň uvítali, kdyby jim stát při podnikání byrokraticky nepřekážel.
Problém daňových úniků z drobného podnikání, o tom již zde bylo mluveno, navíc podle mého soudu není tak závažný, jak se nám Ministerstvo financí snaží namluvit. Padla zde čísla 7 % NKÚ, o kterém se dopoledne mluvilo jako o velmi relevantní instituci, číslo 40 %, které uvedl ministr financí s tím, že se NKÚ spletl a že ten svůj odhad uznal za chybný. Nevím. Zdá se mi, že vláda, a už to tu zaznělo v prvním čtení, jde s kanonem na vrabce. Podíl šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu v tuzemsku je odhadován zhruba kolem 15 %, což je pod průměrem Evropské unie. Drobní podnikatelé se na daňových únicích podíleli jen velmi malou částí. Skutečné sumy utíkaly státu úplně jinde a myslím, že o tom také mluvil pan ministr Babiš.
Je bláhové věřit, že elektronická evidence tržeb zvýší výběr daní. Pan ministr sice spolu se svým kolegou Borisem Lalovacem se před několika měsíci snažili dokazovat, jakým úspěchem tento experiment skončil v Chorvatsku. Čísla však jejich nadšení nepotvrzují. A není to tím, pane ministře, že se snížily sazby DPH. Není ani pravda, že v Chorvatsku je 23 % základní sazba. V Chorvatsku je 25 % a ta snížená sazba je 13 % aktuálně, nikoli 10. To znamená, navzdory tomu, že v Chorvatsku se snížila v roce 2014 ona snížená sazba, tak stát vybral méně na DPH než před zavedením elektronické evidence tržeb.
Chci se trochu věnovat i tomu, jak je ten zákon napsaný. Bohužel, tak jak jsem si ho četl, a četl jsem si připomínky, které nebyly všechny vypořádány, tak tvrdím, že je špatně napsaný, a to by platilo i pro případ, že by jeho autoři byli vedeni těmi nejušlechtilejšími zájmy. Sám jsem mnohokrát apeloval na to, abychom přijímali zákony jednoduché a stručné. Právě ale zákon o elektronické evidenci tržeb stručný být nemůže. Zavádí naprostou novinku, bude na něj navazovat celá řada rozhodnutí a lidem, kteří se jím budou muset řídit, má dát návod, jak se v praxi chovat. Bohužel to nedělá. Zákon deleguje pravomoci na vládu, na Finanční správu, mnohdy nevysvětluje v paragrafovaném znění ani základní pojmosloví. Řadu věcí se vláda, ano, snaží vysvětlit v důvodové zprávě. Není to ale důvodová zpráva, kterou budou moci živnostníci mávat před nosem finančním úředníkům, až je přijdou zkontrolovat.
Je to tedy zákon výčtem paragrafů spíše stručný, ale současně nebezpečný. Je to bianko šek, který si každý finanční úřad bude moci vykládat po svém. Bohužel můžeme jen odhadovat všechny praktické důsledky a možné situace, které v důsledku zavádění centrální evidování tržeb nastanou. Stát tady podnikatele hází do vody a ti musejí plavat, protože jinak jim budou hrozit až půlmilionové sankce. A když ne půlmilionové, tak určitě v řádu desítek tisíc. A kdo bude rozhodovat? Kdo může rozhodnout o bytí a nebytí daného podnikatele? No přece ti, kteří budou kontrolovat, tzn. úředníci finanční správy. Ti podle návrhu dokonce mohou rozhodnout o tom, že podnikateli provozovnu zavřou. ***