(12.40 hodin)
(pokračuje Brabec)
Kdo četl Karla Klostermanna ví, že dřív na Šumavě napadlo 4-5 metrů sněhu, dnes jsou tam zimy teplé, suché, bez sněhu, proto prostě Šumava vysychá. Vysychají rašeliniště. Kůrovcová kalamita určitě ke zlepšení stavu nepřispívá, ale zásadním způsobem také nepřispívá ke zhoršení stavu.
To znamená, tento zákon, pokud bude přijata tato novela, žádným způsobem nezvyšuje bezzásah. Jasně jsme řekli, že necháme v rámci moratoria i v případě plánu péče, a samozřejmě takto máme i shodu i s vedením správy Národního parku, že necháme přírodu minimálně těch 15 let - ono ve finále to možná bude déle než 15 let -, aby skutečně ukázala, co dokáže. Naši následovníci po těch 15 letech se k té situaci vrátí a někdy v roce 2032 pravděpodobně nejdříve rozhodnou o tom, zda a jaké území případně v rámci toho bezzásahu rozšíří.
Chtěl bych říci, že tento návrh skutečně obsahuje řadu prvků, které ani senátní návrh v sobě neměl. Podle našeho názoru dobře kombinuje ochranu přírody, která by měla být primární v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny a v rámci samozřejmě legislativy týkající se národních parků, a přitom umožňuje obcím udržitelný rozvoj a také samozřejmě umožňuje turistům větší možnost poznat krásnou přírodu šumavského parku a samozřejmě všech národních parků.
Chtěl bych vás poprosit, dámy a pánové, protože vím, jaké tady budou padat návrhy, tedy návrh na zamítnutí, abyste dali šanci historicky této novele, aby mohla být dále diskutována ve výborech. My jsme připraveni jakýkoli návrh na modifikaci posoudit, bavit se o něm, zohlednit ho, případně argumentovat. Jsme připraveni na pozměňovací návrhy. Myslím si, že máme historickou šanci stabilitu na Šumavu, a nejen na ni, přinést a že to je právě díky této novele. Dejte jí prosím šanci v rámci druhého čtení. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo. Já už jsem se, když jsem poslouchal pana ministra, bál, že nebude patetický. Ale nakonec to dopadlo a je to dobře, protože jde o významnou změnu klíčové normy pro celý resort a k tomu určitě trochu patosu patří.
Určitě se rozproudí veliká diskuse. Já se teď v současné chvíli omezím pouze na roli zpravodaje a předpokládám, že po mém vystoupení asi budeme stejně nuceni tuto rozpravu přerušit, a potom se ještě někdy vrátím s podrobnostmi v řádné rozpravě.
Proč je ten patos na místě. Je to už asi 34. nebo 35., ne-li 36. novelizace zákona č. 114/1992 Sb. Ne vždy se novelizace dotýkaly jádra té normy, té základní osy, někdy šlo o novelizace nepřímé, ale svědčí o kvalitě toho zákona, že vydržel v současné době v zásadě velmi kompletní a komplexní. Prostě ho v roce 1992 či předtím, myslím si, napsali velmi dobře. Z historie připomenu jednu podobně významnou novelizaci, to byl zákon č. 218/2004 Sb., kterou jsme implementovali právě do zákona č. 114/1992 Sb. dle evropské směrnice směrnici o volně žijících ptácích a směrnici o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vy si ji budete pamatovat pod zkráceným názvem Natura 2000.
Ta současná dlouho avizovaná novela se dotýká pravidel fungování národních parků. Prozatím máme čtyři: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a konečně Národní park České Švýcarsko, který byl zatím jako jediný vyhlášen zákonem, a to v roce 2000. Předložený návrh zákona vymezuje namísto dosavadních tří čtyři zóny ochrany a pro každou z nich určuje cíle ochrany a vymezuje povolené činnosti. Ty zóny budou: přírodní, přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny. Zároveň tato novela stanoví podmínky pro pohyb návštěvníků a je v tomto případě vstřícnější než původní úprava. Doposud byl například v prvních zónách zakázán vstup mimo značené cesty, nově bude vstup turistů regulován vymezením tzv. klidových území. To znamená, nejcennější území nebude nutné uzavírat plošně nebo trvale, ale v zásadě pouze dočasně, když se objeví důvod pro uzavření nějaké velmi cenné oblasti národního parku.
Změna je a bude předmětem diskuse, to už jsem avizoval. Dá se předpokládat debata o výjimce pro preventivní opatření proti požárům v nejcennějších částech parku, o aplikaci nebo neaplikaci lesního zákona, o možnosti revitalizací rašelinišť v nejcennějších zónách atd. atd.
Musím říci, že autoři novely odvedli obrovský kus práce. Navzdory dílčím připomínkám, kterým se budeme nadále věnovat pravděpodobně ve výboru pro životní prostředí, představuje tahle norma velký krok vpřed, co se týče péče o národní parky, ale i co se týče otevřenosti k návštěvníkům nebo soužití národních parků s dotčenými obcemi. Předpokládám a přimlouvám se za to, aby byl garančním výborem potvrzen výbor pro životní prostředí. Kromě standardního projednání ve výboru předpokládáme, že se budeme zabývat touto normou i v podvýboru pro ochranu přírody a krajiny, že uděláme celou sérii kulatých stolů stejně tak, jako jsme činili v minulosti.
V současné chvíli bych chtěl poděkovat za pozornost, a až se někdy vrátíme k obecné rozpravě, doufám, že to bude brzy, tak se do ní přihlásím. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Zahradník, paní poslankyně Nohavová, pan poslanec Šidlo, pan poslanec Junek, pan poslanec Jakubčík, pan poslanec Votava a pan poslanec Zemek. Nyní prosím, aby se slova ujal první v pořadí, a to je pan poslanec Zahradník. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dal jsem si pozor, abych byl přihlášený v diskusi jako první, protože jsem k Šumavě za ty dva roky, co jsem tady ve Sněmovně, vystupoval mnohokrát, nebo vícekrát. Vždycky jsem vystupoval jako zastánce toho, aby kromě divoké přírody, kromě tolik vzývané divočiny, kromě stoprocentního vlivu ekologických aktivistů také měl své místo člověk, občan, obyvatel šumavských obcí a aby zde místo na uplatnění názoru měli také řádně zvolení představitelé šumavské samosprávy a i samosprávy nadřazené, tedy samosprávy regionální.
Pan ministr popisoval genezi toho zákona. On v podstatě a správně řekl, že vznikl proto, že se nedařilo prosadit svébytný samostatný zákon o Národním parku Šumava. Národní park Šumava je zřízen nařízením vlády. Stalo se tak v roce 1991. To nařízení vlády by fungovalo dobře, národní park by mohl být i v minulosti velmi dobře spravován, kdyby se vláda zabývala situací na Šumavě na svých jednáních jako vláda, jako celek, kde by mohli dostat šanci uplatnit své názory nejen tehdejší ministři životního prostředí, ale také ministři dalších resortů - místního rozvoje, zemědělství, ale i zahraničních věcí, protože přesah situace v Národním parku Šumava do sousedních zemí je naprosto zřetelný. Musím říci, že se ale nikdy nestalo, že se vlastně Šumava stala hájemstvím vždycky toho ministra, který měl ve svém resortu životní prostředí, ať už to byli pánové ministři Ambrozek, nebo po něm Bursík, který se podle mého názoru nejvíc negativně do situace na Šumavě zapsal. Proto se na Šumavě zrodil názor, že je třeba mít svébytný zákon, podle kterého by byl Národní park Šumava řízen. ***