(10.10 hodin)
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, předmětem projednání je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Návrh zákona vám byl doručen 23. září 2015. Jak již bylo uvedeno ve slově předkladatele, návrh zákona je předkládán v souvislosti s již schválenou novelou Ústavy, kterou jsme již před více než rokem a půl zde projednali a schválili a postoupili do Senátu, kde nyní další legislativní proces je právě odvislý od dalšího legislativního procesu, který se týká tohoto prováděcího zákona.
Já bych se pouze omezil na to podstatné, co je obsahem vládního návrhu zákona, a to je skutečně ono rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, a to zejména ve vazbě na obchodní společnosti či podniky tam, kde stát drží více než 50procentní podíl. Zde logicky tedy je veřejný zájem na tom, aby zde existovala nezávislá, nestranná veřejná kontrola, jakým způsobem se hospodaří s těmito veřejnými prostředky. To, že to kritérium je voleno na 50 a více procentech, v tom já spatřuji i určitý princip proporcionality zásahu i do vlastnických práv ostatních subjektů, které nepředstavují veřejného vlastníka, ale představují soukromou osobu.
Další podstatné rozšíření působnosti se potom dotýká právě územních samospráv. Tady je potřeba upozornit i na to, že zákon obsahuje současně i další tři části, které se týkají změny zákona o obcích, změny zákona o krajích a změny zákona o hlavním městě Praze. Nově by tedy tak tyto územní samosprávy měly podléhat kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. S tím, že současně ale předkladatel návrhu zákona deklaruje, že bude odstraněna ona duplicita kontroly v oblasti veřejnofinanční kontroly.
Chtěl bych také podotknout, že návrh zákona je plně v souladu s Limskou deklarací, která stanovuje jasně určité standardy činnosti a působnosti jednotlivých nejvyšších kontrolních úřadů v rámci Evropy a v rámci vůbec světa. Návrh zákona je rovněž v souladu s Chartou místních samospráv. Z tohoto důvodu se domnívám, že návrh zákona je nejen způsobilý pro to, abychom ho pustili do druhého čtení, ale i osobně jako zpravodaj vyjadřuji svůj subjektivní názor, že bychom tak i učinit měli. Děkuji v tuto chvíli za úvodní slovo.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji a otvírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, my jsme již v minulém volebním období tady měli návrhy rozšiřující kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, a to i na kraje a obce. Víme, že takovou změnu nelze provést bez příslušné novely Ústavy. Ta sice prošla v Poslanecké sněmovně, ale Senát ji dosud neschválil a pravděpodobně se k tomu v nejbližší době ani nechystá.
Co nám zde vláda, v tomto případě za vládu pan předkladatel, pan ministr Jiří Dienstbier, přináší? Rozšíření kontrol na obce, kraje, příspěvkové organizace obcí a krajů, na některé další subjekty, které jmenoval pan zpravodaj, jako jsou třeba zdravotní pojišťovny, veřejné výzkumné instituce, ale také Česká televize, Český rozhlas atd. Chci říci, že zatímco u tzv. veřejnoprávních institucí, jako je Česká televize nebo Český rozhlas, ale vlastně také jak vyplývá z dikce zákona i u příspěvkových organizací obcí a krajů může NKÚ kontrolovat pouze soulad jejich hospodaření s právními předpisy tak, jak je přesně uvedeno v návrhu zákona, u samotných obcí a krajů je to jinak. A na to bych chtěl především upozornit. Důvodová zpráva se sice zaklíná tím, že nejde v daném případě o zásah do samostatné působnosti obcí a krajů, protože NKÚ nemá nástroj, jak zasahovat do samostatné působnosti územních samosprávných celků. A dokonce i to, že je návrh v souladu se zásadami Charty místních samospráv, protože správní dozor v tomto případě usiluje pouze o zajištění souladu se zákonem a ústavními zásadami, a nikoliv o vhodnost zvolených prostředků.
Situace po podrobném přečtení a prostudování je však zcela jiná a předkladatel by to měl, a já dokonce si myslím, že to musí vědět. Tím, že by úřad prověřoval bez omezení rozsah plnění povinností uložených územnímu samosprávnému celku zákony o obcích, o krajích i o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, tak by zároveň s největší pravděpodobností rovnající se jistotě kontroloval například s odkazem na § 38 odst. 1 zákona o obcích i tzv. účelné a hospodárné využívání majetku obce, analogicky i kraje, v souladu s jeho zájmy a úkoly, jak je tam popsáno. Je to taková, odpusťte mi, klasická legislativní levárna. Na jedné straně důvodová zpráva tvrdí, že se bude kontrolovat pouze soulad jejich hospodaření s právními předpisy, ba dokonce se tvrdí, že se tím vyhovuje mnohým připomínkám ze strany územních samospráv, ve skutečnosti však návrh umožňuje posuzovat tzv. účelnost nakládání s majetkem územních samospráv. To považuji za zcela falešnou hru a nejsem si jist, zda tato falešná hra byla odhalena vládními kolegy pana Dienstbiera. To opravdu nedokážu posoudit a nechci toto hodnotit.
Pokud se obecně podíváme na kontrolu obcí, ale i krajů, a především se věnuji tomuto tématu jako letitý komunální politik, pokud se podíváme na kontrolu jejich hospodaření, nakládání s peněžními prostředky, ale i majetkem jako takovým, je kontrolováno ze všech stran. Pane ministře, zkuste se podívat, kolikrát je kontrolováno například nakládání s dotacemi z veřejných rozpočtů. O těch evropských ani nemluvě. To je vždy několik kontrol ex ante, interim, ex post, pak ještě přijde audit Ministerstva financí, jehož závěry jsou mnohdy naprosto rozdílné. V tomto musí žít obce a vysvětlovat každý den zastupitelům a občanům, proč ty kontroly došly k jinému závěru než ty předchozí, proč musí obec vracet celou dotaci a k tomu ještě uhradit stoprocentní sankci.
Podělím se s vámi o velmi čerstvou zkušenost z mého města. Dva roky jsme žili v přesně takové situaci a čelili v souvislosti se stavbou Centra vodní zábavy sankci vracení poměrně vysoké dotace. Údajné pochybení našla až v pořadí osmá kontrola, tzv. audit Ministerstva financí, zatímco sedm předchozích konstatovalo, že město postupuje správně. Město se bránilo soudní cestou a v minulém týdnu jsme dosáhli po dvou letech u správního soudu zrušení rozhodnutí Ministerstva financí pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Tak konstatoval soud. Nicméně naše město čelilo minimálně rok hrozbě úhrady, která by ho finančně položila.
Já to říkám proto, aby bylo patrné, že kontroly mohou docházet i k nefér výsledkům, a přestože se nakonec ukáže, že obec byla v právu, mezičas poskytne dostatek prostoru pro případné ataky na vedení města. Samozřejmě mnohem důležitější než pověst starostů je ale fakt, že taková rozhodnutí skutečně mohou zablokovat rozvoj města a přivodit mu problémy, které dopadají na jeho obyvatele. ***