(15.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Nebo další věc. Když jsme třeba někde v Peru, tak máme zájem zaměstnávat české občany, kteří žiji v Peru. To má celou řadu výhod, protože český občan jednak má vztah k té zemi, je tam sníženo bezpečnostní riziko, prostě je tam celá řada faktorů. A my bychom měli na všechno dělat výběrová řízení! Přátelé, když budeme dělat výběrové řízení, ve kterém bude předem známo, že vítězem bude manželka diplomata, nebo ve kterém bude předem známo, že to bude český občan, tak to bude protizákonné. Chápete? Tady se prostě dostáváme do sporu s platným zákoníkem práce, tady se dostáváme do sporu se zákonem o státní službě.
Takže já vám říkám, že skutečně na Ministerstvu zahraniční řešíme věci, které nikdo jiný v této podobě neřeší, a přitom máme obrovský zájem umožnit to zaměstnání. Například teď v Kyjevě, vám mohu říci, máme zrovna dva případy rodinných příslušníků, kde bychom potřebovali, aby pomohli při vydávání víz, ale my je nemůžeme zaměstnat právě proto, že nám současný systém nedovoluje rodinné příslušníky zaměstnat, a přitom je obrovský tlak na to, abychom vízovou problematiku zvládali. A to je Kyjev jenom jedno z míst, které tady jmenuji. Prostě v řadu případů nám dokonce nemožnost lidi zaměstnat podle zákona řádně opravdu komplikuje jednak činnost a jednak nám to komplikuje šetření prostředky, které naléhavě potřebujeme.
Proto tedy vlastně potřebujeme určité omezení v konání například výběrových řízení. Mohu vám říci, že kdybychom měli výběrová řízení dělat v plném rozsahu, tak to de facto paralyzuje činnost Ministerstva zahraničí. My tady potřebujeme výjimku, ale výjimku samozřejmě jenom ve specifickém případě. To neznamená, že se nebudou dělat výběrová řízení. Ta se budou zásadně dělat v naprosté většině případů, ale tam, kde dochází ke změně, nebo tam, kde je situace, že na místo pracovníka v cizině přichází někdo, kdy dochází k té rotaci, k tomu pohybu, tam jsou okamžiky, kdy máme-li reagovat rychle, tak výběrové řízení je v podstatě úplně paralyzující. Je třeba si uvědomit, že činnost Ministerstva zahraničí má takový charakter, že vlastně reagujeme na krize. Rozumíte, máme krize všude kolem. Potřebujeme přelévat pracovníky z vízové oblasti z jedné země do druhé podle toho, jak se situace vyvíjí. To je prostě v rozporu s principem stabilizace, který je duchem zákona o státní službě. My naopak potřebujeme reagovat co nejrychleji. A je to prostě v zájmu služby, kterou děláme. Proto ta specifika jsou podle mě naprosto výjimečná a současná podoba zákona se ukazuje, že nám někde brání činit věci, které byly až do této chvíle samozřejmé.
Jedním z opatření - nechci rozebírat úplně každé detailně - je třeba možnost, kterou tady navrhujeme, vyslat státního zaměstnance z ministerstva do zahraničí i bez jeho souhlasu, ovšem na dobu nejdéle jednoho roku. Důvod, proč to tady požadujeme nebo žádáme, je opět - já vás ujišťuji, že v tom není žádné politikum, tohle je opravdu technická novela, a tady jde o to, že máme celou řadu míst, které se nám nedaří obsazovat. A dokonce to nejsou nebezpečná místa, to byste se divili! Do Kábulu nebo do některých míst, jako je Bagdád nám se daří najít diplomatické... protože řekněme jsou lidé, kteří se nebojí jít do těch destinací. V tom ten problém úplně není. Ona to jsou často místa, přátelé, docela fádní jako Brusel. Ale důvod je spíš to, že je tam hodně práce, že si někdo hledá destinaci, ve které není takový nápor na práci. A my nemáme žádnou možnost tady říci: ne, my tady potřebujeme někoho, protože mu to nemůžeme přikázat. A já vás ujišťuji, že to, co my tady chceme, jak jsem si ověřoval, je to princip, který funguje v Německu, který funguje ve Spojených státech amerických, prostě po omezenou dobu mít možnost poslat zaměstnance na třeba takové místo, kde nám chybí lidé. To je něco, co nám nesmírně chybí. Léta je to věc, která se zásadně neřešila, ale já skutečně z hlediska pokrytí i těch míst, která máme neobsazena, bych velice uvítal, kdybych takovou možnost měl po omezenou dobu tam někoho dostat, protože je to v současné době podle zákona o státní službě něco, co je pro mě prakticky neproveditelné.
Takže opakuji, je to snaha ušetřit peníze a vyhovět principům rotace a neustálé změny, na kterou musí zahraniční služba reagovat a kde skutečně zaměstnanci se dostávají do režimu, který nikde jinde - možná Ministerstvo obrany by mohlo mít nějaký ještě podobný typ, ale jinak je to něco, co je na ostatních ministerstvech velmi neobvyklé. Tady je to normální. To je důvod, proč vás žádám o tuto technickou novelu, a věřím, že ve Sněmovně na ní najdeme dostatečnou shodu.
Mohu jenom říci, že je to věc, kterou nesmírně potřebujeme, a hlavně se obávám, že pokud se nám to nepodaří prosadit, tak to bude znamenat nasazení výrazně vyšších finančních prostředků, což je něco, čemu bych se velice rád vyhnul.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych navázal na pana ministra Zaorálka. Ten návrh zákona je relativně úsporný, což nebývá vždy obvyklé. Změna se týká v uvozovkách pouze šesti paragrafů služebního zákona. Souhlasil bych naprosto s tím, že výkon zahraniční služby je velmi specifická oblast. Debaty, které probíhaly při jednání o služebním zákonu, v některých věcech samozřejmě zohlednily a snažily se zohlednit tato specifika, nicméně praxe ukazuje, že je třeba do zákona znovu sáhnout nikoliv z důvodů nějakých technokratických, ale z ryze praktických a z důvodů, které jsou odůvodnitelné a jsou v souladu se zdravým rozumem, a myslím si, že pan ministr je tady velmi přesně popsal.
Cílem je několik změn, které by podle mého názoru neměly budit velké emoce, a navíc, což také nebývá u všech zákonů obvyklé, zákon by měl přinést úspory, nikoliv další výdaje, které by následně putovaly na Ministerstvo zahraničí, takže i v tom si myslím, že si zaslouží podporu Sněmovny.
To, co je avizováno, je to, že zákon s velkou pravděpodobností nebude možné schválit v jednom čtení, tedy podle § 90 odst. 2 jednacího řádu, což ale podle mého názoru není úplně na škodu, protože určitě můžeme využít čas, který by nám byl dán, k přípravě pozměňovacích návrhů. A já bych jen poprosil, pokud bude tento institut využit, aby se pokud možno zkrátila lhůta na maximum, to znamená, aby buď byla 30denní nebo kratší podle toho, jak by se tato věc podařila dohodnout v rámci ostatních klubů.
Zmíním pouze jednu věc, která byla diskutována v médiích, o které hovořil pan ministr, to znamená možnost vyslat k výkonu zahraniční služby danou osobu bez jejího souhlasu, a to až na dobu jednoho roku. Já jsem zaznamenal výtky, které se samozřejmě objevily. Je to logické, protože pokud je něco bez souhlasu, tak to může budit emoce těch, kteří by dnes mohli se této věci bránit. Já myslím, že je potřeba si uvědomit, že se jedná o službu státu a že není možné, pokud je člověk ve službě státu, má za to slušný příjem, má to jako své povolání, si úplně vybírat, kam půjde a kam nepůjde, a nechávat to tak trošku na tom, kde se mu bude líbit a kde ne.
Na straně druhé je třeba omezení vnímat tak, jak jsou nastavena, a je potřeba se určitě zamyslet nad tím, zda jeden rok je doba dlouhá, nebo krátká, protože například z hlediska rodinného života to může být značně zatěžující, a zda zde budou, nebo nebudou nějaké kontrolní mechanismy, které by bránily zneužití tohoto institutu. Ale to je věc, o které jsme určitě schopni se ve výboru bavit, a příslib pana ministra je, že určitě tu debatu s námi ministerstvo povede, takže já myslím, že pokud tyto výhrady budou zaznívat, tak je možné je odstranit.
Takže ještě jednou bych chtěl požádat o podporu tohoto návrhu zákona, a pokud by byl využit institut veta, tak požádal o to, aby se lhůta zkrátila na 30 dnů.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, já eviduji váš návrh. Otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem hlásí pan poslanec Laudát.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Jelikož někteří poslanci z ÚPV mně avizují, že tam může být problém v tom, jak je tento zákon navrhován, tak jménem tří klubů - TOP 09, ODS a Úsvitu - dávám veto na projednávání v režimu § 90 odst. 2.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím řádně přihlášené do rozpravy pana poslance Plíška. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Plíšek: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se vyjádřil k předkládané novele zákona o státní službě. Na začátku si dovolím konstatovat, že příliš nerozumím tomu, proč několik měsíců po účinnosti, protože služební zákon nabyl účinnosti k 1. lednu tohoto roku, a po samotné systemizaci pracovních míst, kde které došlo k 1. 7. tohoto roku, po tak krátké době musíme mít zde novelu služebního zákona, když si všichni ještě vzpomínáme, jak v loňském roce probíhala složitá jednání. Nakonec se vládní koalice s částí opozice dohodla na znění tohoto služebního zákona. U těch jednání byl také přítomen mj. pan ministr zahraniční a já si vzpomínám, že i tehdy se vedla debata, jestli zahraniční státní služba má mít určité výjimky z tohoto zákona, anebo zda tyto výjimky mají být spíše ojedinělé a výjimečné. ***