(16.00 hodin)
(pokračuje Maxová)
Za druhé je to skutečnost, že zrušení karenční doby se musí promítnout i do dalších souvisejících právních předpisů, a s tím předložený návrh novely prozatím nepočítá. Zejména jde o zákon o daních z příjmů, zákon o státní sociální podpoře a zákon o důchodovém pojištění.
Cílem zavedení karenční doby bylo omezení zneužívání systému, což dokladují čísla, která tu byla několikrát již zmíněna. Je obtížné opravdu uvěřit, že čeští zaměstnanci jsou dvakrát častěji nemocní, než je tomu jinde v Evropě. Efekt se zavedením karenční doby dostavil. V Evropské unii a Švýcarsku je toto opatření zcela běžné. Finsko má dokonce karenční dobu devíti dnů. Mezi další země, kde karenční doba, to znamená nulová náhrada ušlé mzdy, existuje, je třeba Finsko, Francie, Itálie, Rakousko, Řecko, Estonsko, Kypr, Malta, Portugalsko, Španělsko, Irsko, Švýcarsko, Velká Británie.
Co zde ještě nebylo řečeno, je, že osoby samostatně výdělečně činné například dosáhnou na nemocenské nejdříve 15. den nemoci, a to pouze v případě, že si platí nepovinnou část sociálního pojištění. Poukazujme zároveň na nález Ústavního soudu, který říká, a v mnohém už tady byl zmíněn, že karenční doba v délce tří dnů nevystavuje zaměstnance hrozbě poklesu standardu k zavedení důstojného života. Navíc, jak opět mluvil kolega Stanjura, řada malých středních i velkých podniků má v rámci svých benefitů zavedeny tzv. sick days, což je jeden až tři dny ročně, které mohou zaměstnanci během roku zcela bez problému vybrat. A je to pouze na domluvě zaměstnanec-zaměstnavatel.
Je třeba zdůraznit, že za zaměstnance je navíc samozřejmě odváděno v průběhu karenční doby plné sociální i zdravotní pojištění ze strany zaměstnavatele. Odpovědnost za svůj zdravotní stav by měl tedy nést i sám zaměstnanec. Navíc zaměstnavatel má omezené nástroje kontroly nemocných zaměstnanců v prvních třech dnech. Odvodové břemeno a další povinnosti zaměstnavatele jsou již nyní na hraně mezinárodní konkurenceschopnosti. Proto nelze návrh na zrušení karenční doby akceptovat, stejně jako jakoukoli novou variantu řešení, která by dále zatížila zaměstnavatele.
A co tady ještě nebylo řečeno, je, že se naopak zvýšila průměrná délka trvání jedné pracovní neschopnosti. Zatímco v roce 2008 byla v průměru dlouhá 39,5 dne, v roce 2009 trvala 48,43 dne. Je tedy zřejmé, že lidem, kteří se bez důvodu hodí marod, už se tento fígl příliš nevyplatí. Stonají spíše opravdu nemocní, proto se také prodloužila průměrná délka trvání nemoci.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní předsedající, já se musím přidat k návrhu na zamítnutí této novely zákona. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Šánovou. Připraví se pan poslanec Opálka. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Šánová: Vážená paní předsedající, milí kolegové, tak už mi toho moc nezbývá, co bych tady měla říct, protože hodně toho bylo řečeno. Ale přece jenom ještě něco řečeno nebylo. Když byl tento systém v roce 2009 - tuším - zaveden, tak také platilo to, že zaměstnavatel dostával od státu, potažmo od České správy sociálního zabezpečení vrácenu polovinu vyplacené náhrady. Nevím, jestli s tím paní navrhovatelka je - vaším prostřednictvím (paní předsedající) - obeznámena, ale jsem přesvědčena o tom, že pokud by se měla snad zrušit karenční doba, pak by se mělo uvažovat o tom, že zaměstnavatel by dostal zpátky a myslím si, že by to byly hodně vysoké náklady, do státního rozpočtu, a ne, jak tady bylo řečeno navrhovatelem, že to státní rozpočet nijak nezatíží. To je jedna věc.
Druhá věc je, že pokud - slyšeli jsme tady o infekcích, jak se šíří - pokud se jedná o... teď nevím, aby mě lékaři nenapadli, ale pokud se jedná o infekční chorobu, na kterou se vztahuje karanténa, tak karenční doba odpadá a náhrada za nemoc je vyplácena od prvního dne.
A ještě bych chtěla prostřednictvím paní předsedající kolegovi Zavadilovi říct, že tady říkal, jak se na tripartitě dohodl a co za to zaměstnavatelé, potažmo ty naše OSVČ dostali. Dostali za to to, že tu polovinu náhrady, kterou dostávali asi po dva roky, tak ta jim byla odebrána. A dneska náhradu platí v plné výši ze svého.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Opálku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, hodně již tady toho bylo řečeno, ale hodně taky ještě ne. Zřejmě se nedostane dnes na všechny plánované opoziční balíčky, ale to už tak bývá, když se začne zdržovat při schvalování programu. I tento tisk si zaslouží větší pozornost, neboť není ve Sněmovně poprvé. A dovolte mi, abych než začnu vzpomínat, vyjádřil alespoň v úvodu jednu tezi: Na chudý lid musí být přísnost.
Vážené kolegyně, kolegové, kolikrát slyšíme z tribuny omluvu za nemoc poslankyně či poslance. Ptám se vás: Kolik z vás přineslo nemocenský lístek? Tak to je i u uvolněných členů na krajích, na obcích. Na všech ministerstvech existuje tzv. indispoziční volno, kdy si může zaměstnanec bez nemocenské za plný plat první dny nemoci nějak řešit. Osoby samostatně výdělečně činné, které si neplatí dobrovolně nemocenské a mají zaměstnance, tak jim samozřejmě zisk jde tím, že pracují zaměstnanci.
Tak chci jenom říci, že když tady někdo hovoří o tom, že je to diskriminační, že to není stejné na všechny, tak musím říci, že současný systém je diskriminační. Každá skupina má možnost nějakého jiného úniku, jenom ten obyčejný zaměstnanec bohužel ne. Proto jsem byl taky v minulém volebním období předkladatelem sněmovního tisku s vysokým číslem 788. Ukázalo se, že nemocenské pojištění, lépe řečeno náhrada mzdy podle zákoníku práce, dělí tuto i tu minulou Poslaneckou sněmovnu velmi ostře na pravicové a levicové vidění. I když měla tehdy pravice většinu, tak jsme se dopracovali ke třetímu čtení po dvou letech 27. ledna 2010. Dovolte mi malou reminiscenci, je velice zajímavá.
Ten den bylo zahájeno třetí čtení rozpravou, ale když mělo dojít k hlasování, odešel ze sněmovny místopředseda vlády pan Barták z ODS a ta zpochybnila možnost dalšího jednání. Jelikož taková situace, kdy není přítomen člen vlády, ještě nenastala, byl na vedení Poslanecké sněmovny pozván předseda vlády, kterého jsem rovněž interpeloval i já v souvislosti s touto obstrukcí člena vlády. Slyšeli jsme jenom výmluvy.
Znovu jsme se k tomuto bodu vrátili 3. února, kdy se mělo dokončit hlasování, ale paní ministryně Jurásková svým vystoupením otevřela znovu již uzavřenou rozpravu a s obstrukčním vystoupením se předvedl pan exposlanec Nečas, který vyčerpal vymezený čas, aniž v diskusi vlastně došlo k hlasování. Vzhledem k obstrukci ministryně jsem znovu interpeloval předsedu vlády. Výsledek: zase výmluvy. ***