(16.10 hodin)
(pokračuje Opálka)
Dne 26. února se uskutečnila mimořádná schůze, která byla svolána za účelem doprojednání i tohoto sněmovního tisku, ale pak exkolega Nečas pokračoval ve své diskusi, kterou nazval edukativní misí. Bylo to jeho desáté vystoupení k tomuto bodu. Poznamenávám, že se jen opakoval. Říkal to, co už jednou bylo řečeno. A aby se nemohlo pokračovat dále, přerušil projednávání kolega Rabas s přestávkou na jednání poslaneckého klubu Strany zelených.
A tak až 12. března se Poslanecká sněmovna vrátila k tomuto tisku znovu, ale vymezený čas tentokrát vyčerpal svým vystoupením pan kolega Kalousek a bod byl opět v rozpravě přerušen.
Tak jsme pokračovali, až přišly volby. A nikdo neřekl, že existuje taky nějaký průzkum, který odhaluje, že 42 % nemocných si bere dovolenou, a tím si ubírá čas na řádnou regeneraci, že 34 % občanů nemoci přechází a zadělávají si tak do budoucna na nebezpečnější nemoci a že pouze 24 % nemocných využívá nemocenskou tak, jak by mělo. Nehovoří se také o tom, že nový systém ušetřil zaměstnavatelům na sníženém pojistném a na zdánlivě menší nemocnosti vyvolané tím, že lidé tráví nemoc o dovolené či v práci, více než 10 mld. korun. Ale na druhé straně nový systém vyrobil na nemocenském pojištění loni rozpočtový schodek. Zamlčuje se i to, že ve Spolkové republice Německo proplácí zaměstnavatel náhradu mzdy v nemoci bez karenční lhůty, a to ve výši 90 %, v případě, že mají uzavřenou kolektivní smlouvu, tak 100 %. U nás jde o 60 % redukovaného základu s třídenní karenční lhůtou. Tolik k historii, která se promítá samozřejmě i do dneška.
Malé srovnání bychom si mohli udělat také v tom, že v zemích Evropské unie výška náhrady neklesá pod polovinu výdělku, naopak spíše činí 70 a více procent. S 60 % patříme spíše k nižší polovině států. Nedomnívám se proto, že bychom v době prvních tří dnů nemoci měli klesnout s náhradou výdělku pod 60 %.
Pokud takhle zvažujeme, musím říci, že jakési zavedení karenční lhůty zde předložila vláda v roce 2004. Šlo tedy o karenční lhůtu, která v podstatě vyplácela 25, resp. 22,5 %. A pro zajímavost můžu říci, že tehdy měl ten sněmovní tisk stejné číslo 393 jako ten dnešní. Jenomže v té době se vyplácelo 69 % redukované náhrady mzdy a redukce snížená o 10 %. Dneska jsme na 60 %. Takže zaměstnavatelé získali 9 % plus schválené tři dny bez náhrady mzdy. Ano, tam je těch 9 mld., se kterými bychom měli počítat. Jinak pro zajímavost, nemocenské pojištění, myslím kromě dvou tří roků, od roku 1993 bylo vždy v přebytku a pro státní rozpočet tato kumulovaná částka činí 78 mld. Docela solidní daň. I tam by se mohlo samozřejmě zvažovat, jakým způsobem snížit tyto náhrady. Lépe řečeno toto pojistné.
Tak jak to vychází, fakticky v 12 zemích Evropské unie žádná karenční lhůta, tzn. žádné první tři dny neplacené, není. V 11 je to obdobně jako v České republice, tři (řečeno třináct) či dva, nebo dokonce jeden den. Nejvíce z toho vyniká Irsko, které má karenční lhůtu 6 dnů. Ale na druhé straně náhrada v těch dalších dnech je daleko, daleko vyšší. A jestli spočítáme skutečnost, kdy samoživitelka se dvěma dětmi bere 2,5 tis. (?) hrubého, spočítáme si, z jakého základu se jí vypočítává nemocenská, tak vás musím ujistit, že jí ty první tři dny opravdu, ale opravdu chybí.
Já jsem se pohyboval, než jsem šel do Sněmovny, v obchodní sféře. Víte, v tom kolektivu, kde těžko hledáte náhradu, kdy musí nastavit svůj čas kmenoví zaměstnanci, můžu vám říci, že veřejné mínění vůči těm, kteří systém zneužívají, zrovna kladný vztah nemá. A takový člověk v takovém kolektivu ani dlouho neobstojí. Proto si říkám - pořád šermujeme nějakými počty, ale nikdo není schopen říci, jaké procento je těch, kteří zneužívají. Statistiky ukazují a ukazovaly i v minulosti, že největší nemocnost je v době prázdnin a v předvánočním období u úředníků. Ono to vychází, že v jiných profesích ta situace je trošičku jiná. Omlouvám se všem těm úředníkům, kterých se to dotklo a kterých se to netýká.
Když se podíváte na situaci, kdo vlastně rozhoduje o tom, zda je člověk nemocen, nebo ne, pak bychom museli říci, že na vině jsou lékaři. Na druhé straně víme, že řada nemocí, jestli je, či není, se nedá odhalit z hodiny na hodinu. A tak si myslím, že návrh, který je před vámi a který, pokud by neměl být jednostranný, by se měl rozšířit - a ten pozměňovací návrh mám připraven - taky o změnu o daních z příjmů, rozšíření zákoníku práce o další paragrafy jako 94 či 370, změnu zákona o sociální podpoře či zákona o důchodovém pojištění, jak o tom hovořila paní kolegyně Maxová, či otázka vojáků z povolání, zákona o obcích, zákona o krajích, zákona o hlavním městě Praze či služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a změna zákona o státní službě. Je možno toto diskutovat samozřejmě na výboru pro sociální politiku a hledat společný konsenzus. Osobně si myslím, že tato materie, ač je samozřejmě, jak jsem již naznačil, v pravo-levém spektru velice konfliktní, že se dá hledat i cesta prostřednictvím jak snižování pojistné sazby, tak cesta návratu k tomu, co bylo dle mého názoru nerozumně a neracionálně změněno, tzn. ty některé prvky, které zákon doznal, protože málokterý zákon od roku 2004 do roku 2012, 2013 doznal takových přemetů, že se jimi musel zabývat i Ústavní soud.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji panu poslanci a táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Tudíž obecnou rozpravu končím a táži se paní navrhovatelky, zda má zájem o závěrečné slovo. Je tomu tak. Prosím.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych jenom krátce shrnula. Myslím si, že na všechny položené otázky, které tady byly kladeny opakovaně kolegyněmi a kolegy - když to shrnu, tak v rozpravě vystoupilo 18 kolegyň a kolegů, někteří opakovaně v technických poznámkách - že na ty otázky, které tady byly položeny, tak ve slovech mého spolupředkladatele tohoto zákona kolegy Opálky byly nalezeny odpovědi a i východiska a zároveň jakási podaná ruka všem, kteří chtějí naplňovat nejenom programové prohlášení vlády, tzn. vládní poslankyně a poslanci, ale také my jako poslankyně a poslanci za KSČM, kteří se dlouhodobě tuto problematiku snažíme tlačit a držet ji a prosazovat i přes nepřízeň tu pravicových a tu i středových poslanců a poslankyň, jak jste měli možnost slyšet. (Rušivý hluk v sále.)
Já si myslím, že lze najít rozumný kompromis napříč politickým spektrem a že tady skutečně nejde o to, kdo co předkládá, ale co kdo předkládá.