(15.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Pokud mluvíte o sociálních dopadech, tak to navržené opatření - a to vláda píše velmi správně - se netýká vojáků, hasičů, policistů atd., máte to všichni ve stanovisku vlády, takže podle mě znovu a lépe, pokud to chcete opravdu prosadit. My jsme proti, ale ten dopad je výrazný v řádu miliard a není možné, aby se vládní poslanci tvářili, že jim to je jedno. Říkám, když budeme projednávat jiné návrhy zákonů, tak najednou 9 miliard výpadku je nepřekročitelné. A má to charakter daní, pokud to Sněmovna schválí. Takže řekněte napřímo - a vyzývám tedy členy vlády, kteří to mají na starosti - chceme zatížit podnikatelský sektor výdaji přibližně v hodnotě 9 miliard ročně. Takhle to skutečně je myšleno, aspoň já jsem to takhle pochopil. Já jsem nepochopil, že by to mělo být placeno z jiného systému než od těch zaměstnavatelů, a o tom je ta debata. A 9 miliard není marginální částka, aby vláda přešla mlčky bez jediného písmenka větu: neumíme to spočítat, nějak to bude. To je prostě špatně.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Sklenáka. Po něm se připraví pan poslanec Bendl. Všechno to jsou faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, já se musím ohradit proti slovům pana kolegy Stanjury, nebo zastat vlády, když on řekl, že vládě je jedno, kdo to zaplatí. Já si myslím, že postoj vlády právě v této otázce je velmi zodpovědný. Když se podíváte do programového prohlášení vlády, se kterým vláda předstoupila před tuto Sněmovnu a získala důvěru, tak tam je uvedeno, že vláda podporuje zrušení karenční doby, ale chce dohodu v tripartitě.
Čili nám jde o ten princip. Otázka zní ne jestli se zneužívá nemocenská nebo jaká je praxe, ale otázka zní, jestli člověk má mít nárok na plnění z nemocenského pojištění i v prvních třech dnech nemoci. My si myslíme, že ano, a proto za náš klub mohu říci, že my podporujeme tento návrh v tom smyslu, aby prošel přes první čtení, aby diskuse byla nastolena možná i mezi sociálními partnery a abychom se skutečně dobrali dohody tak, aby s ní souhlasili jak zaměstnanci, tak odbory, tak zaměstnavatelé.
Když už mám slovo - myslím pan kolega Plzák tady nabízel svůj pohled z praxe lékaře, za kterým chodí pacienti a snaží se získat neschopenku, protože si potřebují vyřídit nějaké osobní věci. Já jsem se také nenarodil ve Sněmovně. Než jsem přišel sem, tak jsem působil na místech, kde jsem měl podřízené. A běžná praxe byla taková, že ráno někdo zavolal "jsem nemocný, beru si dovolenou, jestli můžu". Já jsem řekl "ano, můžete", a tím to bylo vyřešeno. Horší varianta byla, že ten člověk neměl dovolenou, přišel a nad šálkem horkého čaje strávil celý den -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, omlouvám se, váš čas.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Jenom s dovolením dokončím větu: roznášel bacily. Myslím si, že to asi není to, co chceme, a právě proti tomu směřuje tento návrh zákona.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Bendla s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Stanjura, poté pan poslanec Filip a pak pan poslanec Laudát. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já vidím, že evidentně se k těm devíti miliardám nikdo nehlásí, ale přihlásit byste se k nim měli. To není tak jednoduché říci "zaplatí to podnikatelé". Vy všichni přece musíte vědět, že ve svém důsledku si to podnikatelský sektor odečte z daní a dojde k nějakému výpadku daní. A asi by i vláda měla spočítat, jak velký daňový výpadek, to znamená dopady v řádech miliard korun na státní rozpočet mají být.
Tady v tom vládním posouzení nebo vládnímu stanovisku je plochá věta "vláda v obecné rovině podporuje zrušení karenční doby v prvních třech dnech pracovní neschopnosti, nicméně současně je nucena upozornit na nedostatky předloženého návrhu, které, pokud by v dalším legislativním procesu nebyly odstraněny, by měly za následek nerovný přístup k různým osobám, vykonávajícím závislou práci". To je taková oblečená neoblečená. Je to opravdu spíš snaha vyjít komunistům vstříc, aby ten návrh nějak prošel, protože to je obchod, ke kterému je tady potřeba... Řeknu, tak jakoby navenek to vypadá že ne, ale ve skutečnosti tak jo, nějak se domluvíme.
Takhle já jsem to pochopil, že vláda se snaží vyjít vstříc KSČM. Je to v pořádku, pokud si to obhájí před svými voliči. Já s tím tedy takto nesouhlasím a dožaduji se toho, abyste alespoň veřejnosti, když už ne nám tady, poslancům, řekli, jaké budou dopady do státního rozpočtu, abyste to měli spočítané a řekli efektivně - ano, my chceme od podnikatelského sektoru dalších 9 miliard, ale bude to znamenat nějaký nevýběr daní ve státním rozpočtu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já už jenom krátkou poznámku. Mnozí zaměstnavatelé vycházejí zaměstnancům vstříc při těch náhlých - a teď to nechci zlehčovat - nevolnostech. Je to takové škaredé anglické slovo - sick day. Podle mě, nechci radit, nikdy jsem odborář nebyl, ale to je práce na vyjednávání v kolektivní smlouvě, aby zaměstnavatel sick day při té náhlé nevolnosti umožnil svým zaměstnancům. Ne hned změnu legislativy, která se týká všech, nejen sociálně slabých. Chci říci, že je to dobrá praxe, kterou dělají mnohé firmy, malé, střední i velké. A ty řeší tyhle případy, o kterých mluvíte, když člověku prostě není dobře a nemůže z různých důvodů přijít do práce. Mnohé firmy to už mají. Je to dobrovolné, je to osvěta a je to podle mě cesta, jak to řešit. Ne změnou legislativy s dopadem v řádu mnoha miliard. A není to jediná firma a podle mě každý z vás by měl nějakou takovou firmu znát, nebo zná někoho, kdo to využívá. Je to na důvěře zaměstnavatele a zaměstnance, že se ten sick day nezneužívá. Tam, kde ta důvěra funguje, to zaměstnanci čerpají, když mají nějaký náhlý problém, a nepřicházejí o své zdroje, nemusí chodit k lékaři a jsou schopni se z toho za den nebo za dva dny dostat, mají to prostě v rámci podniku, firmy či instituce zařízené. A to je dobrá praxe a to bychom měli podporovat a ne hned měnit zákony.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Filipa. Prosím, vaše dvě minuty.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážená paní předsedající. Členové vlády, paní a pánové, já jsem se raději přihlásil k faktické poznámce, nebudu to příliš komentovat, protože to je mimoběžná komunikace, co tady předvádíme. ODS a další nechtějí přiznat, že zaváděli kvazidaň. A tady ta falešná argumentace i nálezem Ústavního soudu pokračuje. Přece buď jde o princip pojištění, a oni jsou ti, kteří drží na principy, a když je to pojištění, tak jakmile nastane pojistná událost, od roku 1924 to na území České republiky platilo. To, že v roce 2012 Ústavní soud na základě změny některých ústavních soudců udělal něco jiného, než udělal v roce 2008, resp. 2009, to je přece jiná záležitost. A on nás odkázal i v roce 2012 na to, ať si to tady rozhodneme politicky.
A já jenom říkám, že buď platí princip pojištění, a potom tedy nemůže být při pojistné události neplacení nemocenské, nebo platí princip daňový, a pak tam můžete mít tři nebo čtyři dny něco takového klidně. Ale přiznejte se, že buď je tady pojistný princip, a potom tedy nemůže být karenční doba, anebo je daň. A přiznejte se otevřeně, řekněte lidem, že chcete tolik a tolik peněz na daních.
Přece celé vyjednávání, které vy jste vedli, připomněl to tady kolega Zavadil, tak přece bylo o tom, kolik se sleví podnikatelům, že budou platit. A nezapomeňte, že v sousedních zemích se neplatí 14 dní, ale šest neděl nebo ještě mnohem delší doba a nemají za to žádné slevy, protože daňová zátěž například ve Spolkové republice Německo je mnohem vyšší, a to nemluvím ani o severských zemích, jako je Švédsko nebo Dánsko.
Takže prosím, pokud jsem za principy, tak karenční doba má být škrtnuta. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím s faktickou pana poslance Laudáta. Připraví se pan poslanec Plzák. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***