(15.20 hodin)
(pokračuje Vilímec)
S touto iniciativou přišli poslanci Komunistické strany Čech a Moravy - nevím, jestli přijde s takovou iniciativou případně i vláda, to skutečně nevím -, ale přitom předkladatelé, skutečně se jednoznačně domnívám, nevidí pozitivní efekty, které zavedení karenční doby přineslo, tak jak jsem demonstroval na určitých číslech, ani nevidí skutečnost, že tento institut je běžný i v dalších zemích Evropské unie. Tady nejsme nějakou výjimkou. Karenční lhůtu má zavedeno mnoho zemí Evropské unie.
Mně tedy nezbývá nic jiného než se připojit k návrhu pana kolegy Beznosky a navrhuji také zamítnutí návrhu již v prvním čtení.
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní je tady jedna faktická poznámka, to je pan poslanec Grospič, a potom tři přednostní práva, a to v pořadí pan místopředseda Bartošek, pan předseda Stanjura a pan zpravodaj. Nyní faktická poznámka, dvě minuty.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolil bych si fakticky reagovat za předkladatele předloženého návrhu na svého předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím si, že bychom neměli přijímat a Poslanecká sněmovna by neměla přijímat úzus, že vlastně krátkodobá nemocnost je potenciálně zaměstnanci zneužívána a že karenční doba toto eliminuje a ulevuje nejenom veřejným zdravotním pojistným systémům, ale samozřejmě chrání také zaměstnavatele před těmi, kteří chtějí získat krátkodobé volno na něco jiného. Myslím si, že bez ohledu na rozhodnutí Ústavního soudu, které neřeklo, že by měla být nebo neměla být karenční doba, že je potřeba zohlednit to, že Ústavní soud také primárně neřekl, že odstranění karenční doby by bylo v rozporu s právním řádem, a myslím si, že jde o oprávněný požadavek nejenom odborových svazů a odborových centrál, ale i v zájmu zaměstnanců, že pokud přispívají do pojistných systémů, tak by neměli být prvé tři dny ztráty pracovní neschopnosti z těchto pojistných systémů vyloučeni. To je podstata tohoto návrhu. A za jeho podporu se velice přimlouvám.
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní pan místopředseda Bartošek s přednostním právem a po něm pan předseda Stanjura.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Osobně si myslím, že to, že první tři dny neschopenky jsou neplacené, patřilo k reformním krokům, protože v České republice skutečně docházelo ke zneužívání tohoto institutu a máme zde něco, co funguje. Obávám se, že propuštěním do dalšího čtení uděláme pouze to, že rozvrtáme něco, co je funkční a skutečně vedlo k tomu, že se institut prvních tří dnů neschopenky, které... Svým způsobem jsme byli unikátem v Evropě, kdy docházelo ke zneužívání a nadužívání těchto tří dnů. Ale je potřeba si říct, že to byli nejenom zaměstnanci, ale i někteří podnikatelé, kteří posílali lidi, aby šli krátkodobě marodit, protože pro ně neměli práci. To znamená, myslím si, že kdybychom se měli vrátit a přenastavit tento nástroj, tak to bude špatně a opět se budeme potýkat s něčím, co budeme muset v budoucnu napravovat.
Já osobně podporuji zamítnutí tohoto tisku v prvním čtení. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Pan předseda Stanjura a po něm pan zpravodaj. Pardon. Omlouvám se, omlouvám se, pane předsedo, přehlédl jsem dvě faktické poznámky. První je poznámka pana poslance Grospiče, ale to byla ta původní, takže potom už jenom pan poslanec Plzák.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, chtěl jsem reagovat na kolegu Grospiče, takže je to ob vlastně. Nikdo nemůže říct, že krátkodobé nebo jaké procento krátkodobých pracovních neschopností je zneužíváno a jaké procento si je opravdu zaslouží. Faktem je, že krátkodobá neschopnost v sobě nese riziko zneužívání, jelikož ten člověk není do dvou tří dnů doma kontrolovatelný. Z vlastní zkušenosti to vím, protože jsem také zastupoval na obvodě jako praktický lékař. Vím, že chodili lidé a zkoušeli to i na mě, protože říkali, že potřebují někam nuceně odjet a zaměstnavatel jim nechce dát pracovní neschopnost, a zkoušeli se se mnou domluvit. Se mnou se nedomluvili. Možná že s někým se domluvili. Samozřejmě jako lékař vím, že říct, že mám gastrointestinální potíže, to znamená nějaký průjem, nebo že mi zrovna ruplo v zádech a nemůžu se hýbat, není žádný problém. A vím, že ti lidé chodili dokonce s tím, že říkali ve středu: pane doktore, napište mi to do pátku, v pátek už budu zdravý, můžete mi to rovnou ukončit. Takže vím, že k tomu zneužívání dochází.
Samozřejmě záměr předkladatele, to riziko šíření infekčních nemocí na pracovišti, to znamená ohrožování vlastního zdraví tím, že přecházíme onemocnění, chápu taky, ale já pořád vidím větší riziko ve zneužívání. Možná by se o tom dalo uvažovat, pokud by tady byl nastaven nějaký mechanismus, aby kontrola nemocného mohla být třeba ten samý den nebo druhý den. Ale zatím ve stavu, jak to funguje, to asi možné není. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní má slovo pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak v návrhu jde podle slov pana zpravodaje, nemám důvod je zpochybňovat, o 9 miliard korun ročně. A já se chci zeptat pana ministra Dienstbiera, předpokládám, že stanovisko vlády předkládá Legislativní rada vlády, aspoň tak to vždycky bývalo k poslaneckým návrhům... (Domluva gestikulací.) Tak potom paní ministryně Marksové, to je jedno, někoho ze členů vlády. Jak to, že tak odflákli stanovisko vlády? Vůbec nezmiňují nic o finančních dopadech. To je ideový či ideologický pohled, že když pravice předloží nebo my když předložíme, no tak jako i když nám tam chybí středník, tak je to na osmi stránkách pěkně popsáno, jak je to legislativně technické, a velmi často se říká, že finanční dopady nejsou dobře spočítány. Dostaneme se k tomu bodu 105.
Já vám přečtu, co je v tom tisku, kdybyste náhodou zapomněli, napsáno k finančním dopadům, k 9 miliardám podle slov pana zpravodaje. Píšou předkladatelé: Návrh má vliv na státní a jiné veřejné rozpočty, jelikož ale dojde ke stejnému efektu jako v případě dopadů na podnikatelské prostředí, nelze je považovat za zásadní. Výši těchto dopadů však ani zde nelze přesně vyčíslit, neboť dojde zřejmě ke změnám vzorce chování dotčených pracovníků, které nelze plně kvantifikovat. Jinými slovy, jedná se o 9 miliard, dopad na veřejné rozpočty bude stejný jako na podnikatelskou sféru, ale my nevíme, kolik bude dopad na podnikatelskou sféru. A co k tomu je ve stanovisku vlády? Ani jedno písmenko!
Takže buď paní ministryně Marksová, nebo pan ministr Dienstbier - já bych rád věděl, jak vláda posoudila dopady, že to je nedílnou součástí návrhu zákona a povinnou součástí. Vůbec se o tom nemluví. Chci se zeptat předkladatelů a ohnivého zastánce pana zpravodaje, kdo těch 9 miliard zaplatí. Veřejné rozpočty? Ze sociálního pojištění? Někteří se mylně domnívají, že nemocenská se platí ze zdravotního pojištění. Bohužel. Anebo zaměstnavatelé? A pokud zaměstnavatelé, no tak jim zvyšujete daně o 9 miliard. Nic jiného to není. To je třeba si říct a podle toho se rozhodovat.
Ale než budeme hlasovat, tak bych byl rád, aby předkladatelé, zpravodaj či členka vlády nám zdůvodnili, jak to že není ani slovo ve stanovisku vlády o 9 miliardách. Možná zapomněli. Tak já to řeknu na mikrofon: Kdo těch 9 miliard zaplatí? Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan zpravodaj se dožaduje slova, ale musím dát přednost faktické poznámce. Když pustím přednostní, tak potom všechny tři. Tak to by pak už asi nemělo úplně smysl. Dám dvě minuty pro pana předsedu Kováčika s faktickou a potom budou pokračovat přednostní práva. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená vládo, paní a pánové, přeji hezký dobrý den.
Rád bych k diskusi poznamenal, jestli jsme schopni se jaksi soustředit na to hlavní. My spatřujeme to hlavní v tom, že sociální dopad neproplácení nemocenské prvních tří dnů je dramatický především na skupiny obyvatelstva, o kterých hovořila paní předkladatelka, to znamená na sociálně slabší, na matky samoživitelky a taky na třeba i chronicky nemocné, na zaměstnance s nižšími příjmy. My tady hovoříme o tom, že tady hrozí jakési zneužívání. Ne úplně přesně lze vyčíslit jakékoli dopady ať už na podnikatelskou sféru, nebo na státní rozpočet, mimo jiné také proto, že nejsme schopni, ani lékaři nejsou schopni vyčíslit, kolik procent zneuživatelů je, doopravdy s rukou na srdci říct to tak, že ano, ten to zneužil, zatímco u toho je pochybnost a tenhle ten pacient je doopravdy tak vážně nemocný, že to prostě nemohl zneužít. Nejsme schopni vyčíslit ani toto. ***