(21.30 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Označit novináře za potenciální hrozbu národní bezpečnosti není adekvátním postupem. Tento sankční list dokonce podkopává ukrajinské zájmy tím, že blokuje informování o politické krizi pro čtenáře ve světě." Kdo nevěří, může si to přečíst na stránkách Rady na ochranu novinářů, což je americká nezávislá organizace se sídlem v New Yorku, která pomáhá žurnalistům v tísni již od roku 1981.
Na seznamu jsou novináři ze šestnácti zemí Evropy, Blízkého východu i centrální Asie. Mluví se o nich jako o opravdové nebo potenciální hrozbě národních zájmů, státní bezpečnosti, suverenity a územní celistvosti Ukrajiny. Na černé listině skončili žurnalisté ze světových médií, jako například Die Zeit, LT nebo BBC. Mezi reakcemi je redakce BBC, která uvedla, že se jedná o ostudný útok na svobodu médií. Tyto sankce proti novinářům BBC jsou naprosto neodůvodněné. Novináři BBC podle vyjádření šéfa zahraniční sekce informují o událostech na Ukrajině nezávisle a objektivně. Vyzýval tedy ukrajinskou vládu, aby je ze seznamu okamžitě odstranila, bohužel zatím bezvýsledně a novináři BBC jsou tak na listině nežádoucích.
Mezi světovou elitu se dostali i dva Češi, konkrétně místopředseda národní demokracie Ladislav Zemánek a dnes již zmíněný senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Doubrava je ovšem na zařazení na takzvanou černou listinu dokonce hrdý a v této souvislosti uvedl: "Jaká čest dostat se mezi taková respektovaná média. Kyjev zřejmě nemá zájem na tom, aby se svět dozvěděl, co se na Ukrajině doopravdy děje." Ani Ladislav Zemánek si ze zařazení na sankční seznam hlavu nedělá. Řekl: "Upřímně, moc mě to netěší. Na druhou stranu nemohu vyloučit, že se na Donbas znovu v listopadu nepodívám, jestli budu pozván." Kyjev zařadil oba Čechy na sankční seznam právě kvůli jejich účasti na volbách na Donbase, kterých se zúčastnili jako pozorovatelé loni na podzim.
Kyjev ovšem svůj sankční seznam obhajuje. Dle kyjevských úřadů je třeba bojovat proti ruské propagandě. Sankce jsou prý navíc nutné kvůli volbám, které se chystají na podzim na východě Ukrajiny. Zřejmě není potřeba, aby někdo byl dostatečně informován, jak výsledky a průběh voleb probíhají.
Prezident Porošenko vysvětloval sankční seznam takto: Je to nezodpovědné rozhodnutí. Proto musí být naše odpověď rázná a jasná.
Kromě mezinárodních médií jsou na seznamu i média ruská, novináři mají například zakázán vstup na Ukrajinu, a pokud už mají víza, budou jim zrušena. Zákaz má platit na jeden rok. Kromě novinářů jsou na seznamu samozřejmě také ruští soudci, kteří nařídili vazbu na ukrajinskou pilotku, společnost Aeroflot, zřejmě proto, že využívá mezinárodní vzdušný prostor, ruský ministr obrany Sergej Šojgu a také čečenský prezident Kadyrov a samozřejmě stovky dalších společností a jednotlivců.
Jsou tyto příklady - a věřte, že bych mohl jmenovat další řadu podobných nesmyslů - opravdu ty tak důležité reformy, kterými si musí Ukrajina projít? Já myslím že ne. Jen to svědčí o tom, že Ukrajina v této době není připravena pošilhávat po svém členství ani přidružení k Evropské unii.
Přestože politici jasně prohlašovali, že se chtějí vydat demokratickou cestou po vzoru Evropy, lidskoprávní organizace upozorňují na vzrůstající vliv extrémní pravice v zemi a zvětšující se moc oligarchů.
Ale vraťme se k jinému zásadnímu problému, a to neutichajícím bojům na jihovýchodě Ukrajiny. Opakovaně domluvené předpisy z Minsku zajišťující klid zbraní se ukázaly jako zcela neúčinné pro zastavení veškerých bojů. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která jako zahraniční pozorovatel sleduje dění na Ukrajině, hlásí prakticky každý den případy ostřelování a střetů. Nárůst intenzity bojů, ke kterému došlo v podstatě v poslední době, je největší od minské dohody, jež byla podepsána v únoru.
Válka na východní Ukrajině si vyžádala téměř sedm tisíc lidských životů a vyhnala z domovů 1,4 mil. obyvatel. A kam je vyhnala? Do vnitrozemí Ukrajiny, kde vládne tak skvělá ukrajinská vláda? Ne, nikoliv. Tito lidé většinově odešli do sousedního Ruska, do té nenáviděné země, o které nám naše zahraniční politika stále vnucuje, že se snaží vyvolat válku. Ano, bylo to právě Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu, kterému vděčíme za naše osvobození před 70 lety, a vzpomněli jsme si na to před několika málo měsíci. Současný stav je však zcela opačný. Kdyby nebylo humanitárních konvojů z Ruska, tak by místní obyvatelstvo na Donbase a Luhansku doslova - promiňte mi ten expresivní výraz - pochcípalo. Ukrajinská vláda se k této oblasti chová jako kdyby neexistovala. To by snad ani nevadilo, klidně ať na tu oblast zapomenou, jen kdyby této oblasti dali klid zbraní.
A co na to naše slavná Evropská unie? Nic. Tam se tlachá a řeší jen samé kraviny. Byl jsem tam minulý týden. Měli na programu, že by mohli řešit problém s Kurdy, mohli řešit problém s imigrací, ale oni ne, všechno odmítli a místo toho řeší palčivý problém obchodování s produkty z tuleňů. Ano, to je práce naší Evropské unie. Hanba mluvit za takovou unii.
Co na to naše vláda? Nic. Zahraniční politika vlády, kterou reprezentuje - no, reprezentuje, lepší slovo bude, kterou dělá pan Zaorálek. Dělá, že nic nevidí, a jen papouškuje to, co hlásí Spojené státy americké nebo Evropská unie. Nevidíme projevy fašismu, a ať mi klidně někdo řekne, že tam fašouni nejsou a nederou se znovu k moci. Já se mu vysměju a dám mu stovky fotografií a videí, kdy ukrajinští náckové a vyznavači vraha Bandery hajlují, fotí se se zakázanými nacistickými symboly, které si nechávají vytetovat i na tělo, a dnes dokonce slouží v ukrajinské armádě neboli v bezpečnostních sborech. Pokud si prohlédnete fotky některých našich napravených komunistů, kteří sedí v Evropském parlamentu a jsou největšími bijci, anebo našeho bývalého ministra zahraničí, který se s těmito lidmi fotil, tak ty projevy symbolů u nich můžete také vidět. Mnoho z vás, kterým není osud obyvatel lhostejný, mohlo vidět bubnováním doprovázené ohňové pochody nácků v Kyjevě, Lvově a dalších městech. Samozřejmě to neuvidíte na obrazovkách našich veřejnoprávních ani soukromých televizí, které jsou pod nadvládou mezinárodních zájmů, a cenzura objektivní informování prostě nepřipouští. Můžete je však vidět na veřejných sítích. Tam zatím ano, i když i tam cenzura již začíná aktivně pracovat.
Další možností, ve které by Brusel mohl zásadně pomoci, je otázka použití mírových sil Organizace spojených národů na Ukrajině. Monitorovací mise OBSE hraje důležitou roli v monitorování porušování klidu zbraní a jako četník pro obě válčící strany. ***