(21.20 hodin)
(pokračuje Číp)
V jejich řešení musíme být nápomocni, ale tuto asociační dohodu schvalovanou v této době za něj nepovažuji, neboť si jej může stávající vedení Ukrajiny také vykládat jako naprostý souhlas s jeho postupem.
Zároveň znovu konstatuji, že my jako volení představitelé České republiky se zodpovídáme našim občanům za rozhodnutí, která činíme. Já sám v tuto chvíli nejsem připraven hlasovat pro další přibližování Ukrajiny k Evropské unii, neboť to nyní nepovažuji za věc, která by byla pro občany České republiky prospěšná.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci René Čípovi za jeho vystoupení. Pokračujeme v diskusi panem poslancem Zdeňkem Ondráčkem. Připraví se pan kolega Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, v roce 2005, asi, nebo určitě rok po to je, co Ukrajina zrušila víza, jsem byl na Ukrajině poprvé a musím říci, že Ukrajina je krásná země. Mám tam několik velmi dobrých známých, přátel. Bohužel o některých jsem už poslední rok a něco neslyšel, protože v místě svého bydliště se nenacházejí, nikdo neví, kde jsou. Naposledy jsem byl na Ukrajině před dvěma lety, kdy jsem navštívil také Oděsu a město Lvov. Oděsa byla - byla krásné zelené město a atmosféra tam byla velmi a přátelská a příjemná. Bohužel to samé nemohu konstatovat o městě Lvov, protože tam jsem s místními ukrajinskými občany měl problém jen proto, že neumím ukrajinsky a snažil jsem se o komunikaci v ruském jazyce. Takže projevy nesnášenlivosti vůči všemu ruskému, popřípadě neukrajinskému jsem zaznamenal už v tom roce před těmi dvěma lety.
Situace na Ukrajině jako taková vypadá stále děsivě a nic na tom ani nemění příměří, které znepřátelené strany uzavřely se zahájením nového školního roku, tzn. před pár dny. Válka v Donbasu v Luhansku je stále aktuální. Propagandisticky stále slyšíme, že Rusko by mělo zastavit podporu proruských separatistů a stáhnout své vojáky a těžké zbraně z východní Ukrajiny. Ale důkazy, prokazatelné důkazy a nejen kecy o jejich přítomnosti předloženy dosud nebyly.
Vztahy Evropské unie s Ruskem a jeho východními spojenci byly hlavním bodem jednání ministrů zahraničí členských zemí Evropské unie a dalších vysokých představitelů, kteří se 4. a 5. září sešli v Lucemburku na informační schůzi. Jednání jako takové přijít muselo, neboť Evropská unie musí navýšit svou podporu a zájem o Ukrajinu, nebo se připravit na její ztrátu. Ne takovou, že ji zabere Rusko, ale že ukrajinská vláda prokáže to, co víme, tedy že není schopná sama zemi vést, a že dojde k dalšímu státnímu převratu a nastoupí ještě horší politici než ti, kteří na Ukrajině vládnou nyní. A jak my ateisté říkáme - bůh s lidmi Ukrajiny, kdyby k tomu mělo dojít.
Co nyní Ukrajinu trápí nejvíce? Je to svobodné rozhodnutí obyvatel Krymu a jeho připojení se k Ruské federaci? Odpovídám ne. Je to pokračování občanské války na jihovýchodě Ukrajiny? Zde je třeba konstatovat, že příměří zřejmě porušují obě znepřátelené strany. Buď jak buď, i přestože Evropská unie, OBSE, OSN a vlastně nikdo s tím nic nedělá. Ani toto není to, co Ukrajinu trápí nejvíce. Nejnaléhavější překážkou pro další jednání s EU není tedy bojiště, ale ukrajinský parlament, který se se střídavými úspěchy snaží prosadit masivní balík reforem.
EU, Evropská unie, již od začátku krize poskytla Ukrajině nemalou podporu s politickými a ekonomickými reformami. Ale již dnes se dá konstatovat, že to nebyla dobrá investice. Ukrajina se sice vyhnula hrozícímu neplnění závazků díky dohodě s věřiteli, kteří souhlasili, že odepíší z ukrajinského státního dluhu, který činí 18 miliard dolarů, v přepočtu asi 450 miliard českých korun, celých 20 %. Ale to je málo. Země potřebuje výrazně větší financování, aby byla schopna stabilizovat hřivnu a obnovit své zahraniční rezervy. Ale kde je vzít, nekrást a ještě zaručit, že dostojí svým závazkům? Tomu může věřit jen blbec. Blbec nebo Evropská unie.
Zde připomenu, že od začátku protestů na Majdanu jen tři členské státy Evropské unie poskytly Ukrajině bilaterální půjčku. Evropské komise celkem na půjčkách poskytly 2,2 miliardy eur, což znamená 59,4 miliardy korun. To opravdu ale není moc a Evropa, Evropská unie, asi ví, proč neposkytne více. Ale pokud Evropská unie opravdu seriózně chce, aby ukrajinské reformy byly úspěšné - a zde já říkám, že tomu nevěřím - pak Komise a členské státy musí poskytnout další půjčky a pomoci rozběhnout ekonomiku Ukrajiny.
Neschopnost splácet své dluhy by byla pro snahu Kyjeva prosadit všechny důležité reformy zničující a mohla by vést až k politické nestabilitě. Jenže Kyjev místo reforem politikaří se svými občany a se svými politickými konkurenty či protivníky. Zakazuje politické strany, které ještě nedávno, do doby převratu, byly parlamentními politickými stranami, a pronásleduje, nebo doslova likviduje jejich představitele. To je současná demokracie po ukrajinsku? Možná ano, ale je to přesně podle scénáře sepsaného někde za Atlantikem. Ale je toto přípustné hodnotám, na kterých je založeno a vystavěno Evropské společenství? Já myslím, co myslím, jsem přesvědčen, že ne.
Nebo jiný příklad demokracie na Ukrajině. Počátkem měsíce srpna tohoto roku zveřejnila Ukrajina seznam třinácti proruských herců a zpěváků, jejichž tvorba bude zcela zakázána v televizi, rádiu i kinech. Zákaz se týká mimo jiné i francouzského herce Gérarda Depardieu. Myslíte, že špatný vtip? Ne. Tuto černou listinu vydalo ukrajinské ministerstvo kultury a popisuje v ní třináct vybraných umělců jako hrozbu pro národní bezpečnost. Skladby těchto hudebníků budou odstraněny z rozhlasových vln, povolenky na promítání filmů se zakázanými herci mají být v blízké budoucnosti všechny odstraněny. A co s tím má společného francouzský herec? No přece to, že si vybudoval velmi vřelý přátelský vztah s prezidentem Ruské federace Putinem a od roku 2013 má také ruské občanství. Ukrajina tomuto francouzskému herci již zakázala vstup do země na dobu pěti let. Demokracie po ukrajinsku.
A nyní nová perla ukrajinské demokracie. Včera Ukrajina zveřejnila nový sankční seznam, na kterém je bezmála 400 společností a jednotlivců. Kyjev vyhodnotil jako hrozbu pro Ukrajinu i novináře, kterého unesli teroristé z Islámského státu. A reakce na sebe přirozeně nedala dlouho čekat. Organizace na ochranu novinářů i světová média reagovala takto - cituji: "Jsme šokováni výnosem prezidenta Porošenka, který postihuje i mezinárodní média působící na Ukrajině. ***