(21.40 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Ale strach z tohoto četníka je na obou stranách konfliktu velmi malý. Mírové jednotky OSN pověřené tradiční separací sil obou bojujících stran, která zahrnuje dohled nad nárazníkovým pásmem mezi oběma stranami, by poskytla mnohem lepší zastrašující faktor a větší stabilizaci konfliktů.
Ale chce v této oblasti někdo vlastně ten mír? Nemyslím mír, který je jen proklamací, ale skutečný mír, při kterém neumírají děti, ženy, starci. Mír, tedy to, že nikdo neumírá v důsledku použití zbraní. Bohužel si myslím že ne. Rozhodně to není v zájmu Spojených států amerických, které na Ukrajinu dodávají zbraňové systémy a vojenské instruktory. Kdo si vzpomenete, v této věci jsem i interpeloval pana ministra zahraničí, a on o instruktorech neměl ani potuchu. Pak mi řekl: neměl jsem dostatek čerstvých informací. Instruktoři působí ve Lvově.
Když už hovořím o Spojených státech amerických, zamyslel se někdo nad tím, proč při minských rozhovorech jedná pouze Ukrajina, Německo, Francie a Rusko? Proč se toho neúčastní Spojené státy americké? Oni nechtějí tento mír v této lokalitě? Asi ne.
Mír také není ve slovníku prezidenta Porošenka, který stále vyzývá k válce, a to nejen proti obyvatelstvu na jihovýchodě Ukrajiny, které chce, jak mnohokrát řekl, vyhladit, ale zejména proti Rusku. V této souvislosti již provedl, nevím, možná sedm, možná i víc mobilizací. Ještě že prostý lid Ukrajiny je vyššího stupně inteligence než jeho političtí reprezentanti a válku nechtějí, odmítají ji. I proto má armáda s odvody takové problémy. Tisíce povolanců raději, než by narukovali do armády, zmizí v hlubokých ukrajinských lesích nebo někam do zahraničí. Třeba i k nám do České republiky. Ti, kteří zverbováni byli, při první příležitosti dezertují, vždyť by na ně čekala jen smrt. Tito odvedenci nemají žádné vojenské zkušenosti a jsou hnáni svými ukrajinskými vojenskými veliteli na doslovná jatka. A čeká je buď kulka zepředu od separatistů, anebo kulka zezadu od svých vlastních generálů.
Nechci zde raději ani hovořit o zvěrstvech, která jsou spojována s mezinárodním obchodem s lidskými orgány. Jsou desítky svědectví ukrajinských vojáků, kteří o svých kamarádech, kteří byli jen lehce zraněni, mluvili v tom směru, že jejich zranění nebyla taková, aby zemřeli, a následně se dozvěděli o jejich smrti a jejich těla jsou bez orgánů. To jsou věci, které již patří před mezinárodní soudní tribunál, a já jako optimista chci věřit, že se tak jednou i stane. Do té doby budou odvedenci raději dezertovat a buď se přidají na stranu separatistů, nebo raději zmizí někam za kopečky.
Zamyslel se někdo nad tím, proč se takto chovají? Proč odmítají bojovat za svého prezidenta, za svou vládu? Odpověď je jasná. Protože jim prostě nevěří.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme zákonodárci svobodného suverénního státu a je na nás, zda zde podlehneme tlaku Evropské unie, nebo si uchováme vlastní zdravý, možná někdy i selský rozum a klidně budeme po boku Belgie, Kypru a Řecka, kteří zatím asociační dohodu nepodepsali, a nepodepíšeme ji do té doby, než situace na Ukrajině bude taková, abychom ji s čistým svým svědomím, že nepomáháme fašounům a náckům, mohli klidně podepsat.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části sálu, bouchání do lavic v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Dovolte mi, abych konstatoval omluvu. Od 21.45 se omlouvá pan poslanec Petr Adam z osobních důvodů.
Ještě než dám slovo dalšímu přihlášenému, dvě faktické poznámky. Nejdřív pan Ondřej Benešík a poté pan Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, velmi stručně. Asociační dohoda neznamená vstup Ukrajiny do Evropské unie. Asociační dohoda dává Evropské unii prostor pro to, aby pomohla Ukrajinu konsolidovat, aby z ní udělala takovou zemi stabilní a prosperující, kterou všichni chceme, protože v zájmu nejenom Evropské unie, ale samozřejmě zejména České republiky je stabilní Ukrajina. A pokud chceme stabilní Ukrajinu, tak jí k tomu musíme pomoci. Tím, že oddálíme nebo neschválíme tuto asociační dohodu, tak činíme pravý opak.
Několik dalších poznámek. Zazněla tady zmínka o atomové energii a atomových možnostech, které Ukrajina má. V souvislosti s konfliktem na Ukrajině je důležité připomenout, že Ruská federace se zavázala garantovat územní celistvost, integritu Ukrajiny výměnou za to, že Ukrajina se vzdá atomových zbraní. Rusko toto porušilo.
A ještě jedna taková věc. Československo od fašismu neosvobodilo Rusko, ale Sovětský svaz. Byť se tím vytvořil prostor pro nástup jiné diktatury, a to je také dobré si připomenout. Čili Sovětský svaz znamená i Ukrajina. Děkuji. (Potlesk několika poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Benešíkovi. Nyní pan poslanec Martin Komárek také s faktickou poznámkou, poté s přednostním právem pan předseda Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Martin Komárek: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem dnes večer nesmírně příjemně překvapen jako zastánce asociační dohody s Ukrajinou. Jsem překvapen tím, kolik relevantních argumentů snesli zástupce KSČM pro podepsání asociační dohody s Ukrajinou. Nejen že snesli relevantní argumenty. Některé si dokonce pilně vymysleli. A sice argumenty o tom, jak je ukrajinská demokracie slabá a ohrožená. Co je totiž asociační dohoda? To je nástroj, jak pomoci Ukrajině tuto demokracii vylepšit. Takže já se velmi těším, až po vyslechnutí dalších skvělých projevů kolegů z KSČM na podporu asociační dohody, jako byly ty dosavadní, společně jednomyslně tuto dohodu, kterou všichni potřebujeme, odhlasujeme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Komárkovi a s přednostním právem vystoupí pan poslanec Karel Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, mir miru. Technická poznámka spočívá v tom, že pravý mír samozřejmě může pouze potom nastati, když se ukončí agrese, totiž když cizí vojska budou stáhnuta z ukrajinského území, ať je to na východě Ukrajiny, nebo na Krymu. Ostatně jako pomalu v této sněmovně poslední pamětník roku 1945 si velice dobře pamatuji, že vojáci, kteří nás osvobodili, kteří byli v Čimelicích, tak většina z nich byli Ukrajinci. Pamatuji si je, poněvadž to byli bezvadní kluci a my si s nimi hráli a vyptával jsem se jich, odkud jsou. To byli opravdu většinou Ukrajinci. Děkuji mnohokrát. (Potlesk několika poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. Nyní pan poslanec Pavel Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Já velmi výjimečně dám panu předřečníkovi za pravdu, protože existuje nespočet příkladů v historii vzdálenější i bližší, že pravý mír skutečně nastal až poté, co se agresor stáhl. Například pravý mír ve Vietnamu skutečně nastal až poté, co spěšně poslední americká vojska opouštěla Vietnam. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Připomínka 40. výročí ukončení vietnamské války připadá také na letošní rok. To jsme si zopakovali historii. Nyní pokračujeme vystoupením pana poslance Jaroslava Foldyny. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***