(11.30 hodin)
(pokračuje Filip)
V tomto ohledu tedy bych rád věděl, jakým způsobem na to bude reagovat paní ministryně, a podle její odpovědi případně navrhnu vrácení do druhého čtení, protože bych nerad, aby Poslaneckou sněmovnu opouštěla norma, která bude v rozporu s jiným právním předpisem. Nemyslím si, že to máme svěřovat Senátu. Myslím si, že od nás má odejít norma zcela v pořádku, a nechť je jiný politický názor ve druhé komoře, je jejím názorem, ale nikoliv to, že bude po nás opravovat případnou chybu a rozpor mezi dvěma právními předpisy o stejné právní síle. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní prosím k mikrofonu řádně přihlášeného pana poslance Okamuru.
Poslanec Tomio Okamura: Tak vážené dámy a pánové, dovolte mi tedy, abych se vyjádřil ještě trochu podrobněji. Myslím, že je potřeba si říci na úvod, proč jsme vlastně tu novelu dělali. No tak když to vezmu kolem a kolem, tak jestli se ten zákon úplně zamítne, tak to je tady politická odpovědnost potom Sněmovny, ale cílem byla ochrana spotřebitele. Přece to, proč jsme to dělali, bylo to, že tu byly stovky, v některých případech tisíce nešťastných klientů cestovních kanceláří, které si šetřily celý rok na dovolenou a potom nedostávaly zpátky své peníze v případě těch několika krachů, dvou tří krachů cestovních kanceláří z tisíce ročně. Takže to jsem chtěl zdůraznit na úvod, proč vlastně se na tom celá léta pracovalo, protože politici byli pod kritikou, já jsem ještě nebyl tenkrát v parlamentu, a na tom zákoně se pracuje už opravdu mnoho let. Takže na to nezapomeňme, proč jsme to tady dělali. A jakýkoli jiný důvod tady v podstatě ani nebyl. Důvodem nejsou ani pojišťovny ani byznys a nic jiného, pouze a jen ochrana spotřebitele.
Druhá věc jsou, což musíme také zdůraznit, rozsudky Ústavního soudu. Máme tady tři rozsudky Evropského soudního dvora ze 16. 1. 2014, 15. 1. 1997, 16. 2. 2012, kde Evropský soudní dvůr jasně říká, že klient má dostat plnou částku v případě krachu cestovní kanceláře, a dokonce např. v rozsudku Evropské unie z 16. 1. 2014 v případu C-430/13, že je to odpovědnost členského státu, aby to zajistil. To znamená, vlastně ten pozměňovací návrh paní kolegyně Fischerové a to, co se tady začalo najednou diskutovat, tak v podstatě tady není ani jiná varianta na základě těchto soudních rozsudků a navíc tady máme rozsudek českého Ústavního soudu z června letošního, to je relativně známá kauza, kdy se jedna z klientek české cestovní kanceláře právě domáhala stoprocentního odškodnění, a máme tady jasný rozsudek Ústavního soudu, že musí se plnit v plné výši. To znamená, vlastně ten návrh, který tu celou dobu se snažíme společně, koalice nebo opozice, to je jedno, to je odborný návrh, vlastně tady předložit, je, abychom to dali do souladu, tu ochranu spotřebitele.
Potom určitě musím dát velice za pravdu, a to se mi tu tedy nestává často, pravda, jak panu poslanci Kořenkovi z ČSSD, tak paní poslankyni Berdychové z hnutí ANO, protože já s nimi úplně souhlasím. Oba dva mají úplnou pravdu, jak ČSSD, tak hnutí ANO, co se týče toho návrhu. Mají pravdu, je to tak.
A pravdu měla i paní poslankyně Berdychová, když říkala: Ano, jsme tady dvě velké asociace cestovních kanceláří. A je pravda, že obě dvě jsme se účastnily všech jednání na podvýboru a ani ta druhá asociace nic neříkala nikdy. Všechno odsouhlasili. Tak jak to, že najednou je tady, proto jsem mluvil o tom lobbingu pojišťoven, kdy se tu pár dní před projednáním zákona začínají posílat nějaké dopisy a najednou se mění názory. To mi hlava nebere. Měli jsme to na podvýboru x-krát i jinde a nikdo k tomuto návrhu zákona neměl žádné připomínky, všechno šlo v souladu s ministerstvem, s paní ministryní Šlechtovou, s paní Berdychovou a s ostatními členy podvýboru, kteří tam jsou skrz naskrz politickým spektrem. Dokonce v tomto ohledu ani Jana v podstatě nic nenamítala, prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyně Fischerová, v té fázi nenamítala nic, že by měl být nějaký problém.
Jinak jsem chtěl říci, že novela zákona samozřejmě jednoznačně, a to je to prioritní, prosazuje vyšší ochranu spotřebitele. A navíc, a to znovu opakuji, už jsem to říkal dříve, že cestovním kancelářím zpřísňuje podmínky pro jejich podnikání. To jsou ty výkazy, že ne už jednou za tři měsíce, ale jednou za měsíc, jsou tam vysoké sankce, vysoké sankce za porušení, které vůbec dosud nebyly, takže my jsme přistoupili, my jako cestovní kancelář, když mluvím za naši asociaci, kde jsem pořád ve vedení, v rámci ochrany spotřebitele na obrovské kompromisy, kdy jsou tam obrovské sankce, mnohem četnější výkazy. Jen připomínám, že už dneska může pojišťovna kdykoli vlézt, doslova vlézt do účetnictví cestovní kanceláře. Kdykoliv. Nejenom ty výkazy. To by tu mělo být upřímně řečeno. Takže si může prostě to účetnictví zkontrolovat sama, takže není závislá na výkazech cestovní kanceláře. A pojišťovny mohou na základě tohoto nového zákona vyhodnocovat pojistný limit na základě analýzy ekonomiky a také vývoje cestovní kanceláře. To je ta pravidelnost, že se můžou do toho podívat.
Jinak v žádném případě se nejedná o nějaké chybné legislativní postupy. To musím odmítnout. A opět souhlasím jak s paní ministryní, tak tady se zástupcem hnutí ANO paní poslankyní Berdychovou a panem Kořenkem z ČSSD. Naše legislativa dává možnost pojišťovnám vypočítat pojistný limit až do výše např. stoprocentních tržeb, vážení přátelé. Takže vůbec tomu nerozumím, těm argumentům. Vždyť ta legislativa dává možnost, aby pojišťovny vypočítaly pojistný limit až do 100 % tržeb, tak teď vlastně nevím, co tady vlastně ODS říká nebo pan poslanec Kalousek, když ty možnosti tady jsou. To jsou zřejmě informace pro méně informované členy parlamentu, kteří se odborně nevyznají v cestovním ruchu. Já jsem takhle dlouze ani mluvit nechtěl, ale je potřeba si to asi zdůvodnit.
Jinak, jak tu byl argument dopisem z druhé asociace. Tak to jsem tedy rád, že tady padly konkrétní věci, protože to svědčí jen o amatérismu té druhé asociace, protože vy jste říkali, že spotřebitelé jsou chráněni směrnicí 314/1990, ale nejsou chráněni touto směrnicí, nýbrž její transpozicí do zákona 159. Takže jsou tam i špatné odborné formulace v tom zákoně z druhé asociace. A tady se to ještě opakuje. My nejsme chráněni tou směrnicí, ale její transpozicí, ale i transpozicí této směrnice do zákona 159/1999. Takže když už tedy argumentujeme nějakými dopisy, tak prosím, abyste všichni používali přesnou odbornou terminologii. To jen dodávám a myslím, že už je od začátku jasné, že ten dopis byl (nesroz.), nějaký dopis, který tady byl rozposlán. Zajímavé je, že ten dopis byl rozposlán všem kromě mě, což svědčí, musím říct, opravdu myslím, že je to velice signifikantní. Všem kromě mě byl rozposlán tento dopis, který lobbuje za pojišťovny. (Ukazuje dopis.) Asi abych se s tím nemohl seznámit. A já jsem ho včera dostal od pana poslance Kořenka z ČSSD. Jestli prý o něm vím. Já jsem říkal: Nevím. Takže vidíte, jak se tady za zády, jak to tady probíhá, to jen dokládá celou záležitost. A znovu zdůrazňuji, že ochrana spotřebitele musí být na prvním místě.
Jinak tady jsem chtěl právě zdůraznit, že ochrana spotřebitele, to je ten důvod, protože právě některé pojišťovny se v posledních letech začaly chovat jinak než dříve a spotřebitelé při úpadku CK, kterých, jak tu správně podotkla paní ministryně, z těch tisíce cestovek cirka jsou to možná tři úpadky, tři čtyři úpadky ročně, takže abychom tu neříkali, že jsou to desítky cestovek nebo stovky, tím to to nezlehčuji, ale protože prostě lidé nedostali zpátky ty vložené prostředky. Proto jsme tady. A nejsme tady kvůli pojišťovnám. Pro ty je to byznys a ony přece jako odborníci si dokážou spočítat své pojistné riziko, to je přece normální byznys a je to riziko podnikání. V tom nevidím vůbec žádný problém, v tom riziku jsme přece všichni, co podnikáme.
Nemáme absolutně žádné indicie o tom, a to už jsem říkal ve své faktické poznámce, že by pojišťovny sdělovaly písemně cestovním kancelářím, že v případě, pokud novela zákona nebude schválena, nebudou je pojišťovat. Tak to bych chtěl vidět, kdo to písemně někomu dal z pojišťovny. To jsou jenom nějaké řeči. My nemáme jediný písemný podnět. Takže my bychom byli rádi, aby když někdo straší, tak aby to tady dal na papíře černé na bílém, protože z těch šesti pojišťoven my to nemáme ani od jedné, ani našich 243 členských cestovních kanceláří. Takže teď tomu nerozumím, tomu argumentu. Respektive rozumím, protože to není pravda nebo je to jen ústně.
Tak. Jinak návrh novely zákona, a to je výborné, dává cestovním kancelářím i možnost bankovní garance podle slovenského zákona. To je totiž opsaná věta ze slovenského zákona a je to jenom pootevření dvířek. ***