(15.40 hodin)
(pokračuje Langšádlová)
Organizovaný zločin dosáhl nebývalého rozsahu. Zkrátka dneska to není byznys se zbraněmi, s drogami, ale s lidmi. Je to to nejhroznější, co se mohlo stát. A myslím si, že za to neseme my jako Evropané velký díl viny, protože jsme tomu přihlíželi. Já jsem přesvědčená, že jednou z cest je i výrazné zvýšení trestu pro ty, kteří se touto hrůzou zabývají a mají z toho byznys.
Ale ještě jednou otázkou se musíme zabývat: Jeden ten člověk, který se skrze tyto sítě dostal do Evropy, zaplatil 5 až 7 tisíc eur. To je hodně peněz i pro kolegy, kteří se ve financích vyznají. Kolik jich přišlo, kolik statisíců jich touhle cestou přišlo? Kde jsou ty peníze, které získal ten organizovaný zločin? Co je z toho financováno a co z toho financováno bude? To jsou přece velmi závažné otázky, které nás do budoucna ohrožují. Ano, boj s organizovaným zločinem.
K ochraně hranic, k návratové politice patří i stanovení bezpečných zemí. To je velká chyba, že se nepodařilo, protože kdybychom měli bezpečné země, tak by byla výrazně jednodušší návratová politika. Ale bezpochyby k tomu patří i vojenské operace. Proč ta Evropa něco nedělá? Proč ona nestřílí do těch prázdných člunů? Proč to vlastně podporuje ten organizovaný zločin? No jedním z těch důvodů je zkrátka to, že Evropa se snaží již mnoho měsíců v Radě bezpečnosti prosadit vojenskou operaci ve Středozemí. A faktem je - a z mnoha zdrojů, že to Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti bojkotuje. A je potřeba vědět i tuto informaci, když hovoříme o migraci. O té situaci, do které jsme se dostali. I tohle je jeden z faktorů. Možná by ta situace byla opravdu o něco jednodušší. Mluví se - nápady - pošleme vojáky na tu hranici, ano, máme vědět, kdo přichází, ano, je chyba, že nevíme vůbec identifikaci těch, kteří přicházejí. Jsou to desetitisíce těch lidí, o který nevíme, kdo to je, a pohybují se v Evropě. Ano, státy nedodržovaly ta pravidla, bylo to tady již řečeno. Ale iluze, že někdo pošle vojska NATO na hranici, na ty řecké ostrovy, a tím to tedy zachrání, tak mohu vás ujistit, že tak to není. Stejně tak si nepomůžeme, když začneme stavět hranice.
Já si myslím, že Evropa má strategicky jednat s Tureckem. Evropa zkrátka v této situaci - ano, byl argument: nemůžeme jednat s Libyí, když šel ten hlavní proud přes Itálii. Ale s Tureckem jako s partnerským státem Aliance jednat můžeme. A my máme investovat do toho, aby ta migrační vlna se zmírnila, aby ti lidé tam žili v důstojných podmínkách, protože jednou z příčin tady té východní vlny je to, že mnozí se v těch uprchlických táborech - a bylo řečeno, kolik milionů lidí to je - cítí zkrátka bezvýchodně, beznadějně, jsou v zoufalé situaci. Proto já zase musím ocenit jako opoziční politik stanovisko naší vlády, které dlouho bylo, a bylo to tak správné - pomozme těm lidem v místech, ať žijí důstojně. Protože ve chvíli, kdy ani tohle neuděláme, tak i my přispíváme k té situaci, která je. A věřte mi, v tuto chvíli se v okolí dalo do pohybu 25 milionů lidí. Někdo říká i více.
My musíme hledat opravdu moudrá řešení a nepodléhat strachu, protože strach zastírá rozum. Moudrá řešení, strategická řešení, protože bez toho ohrozíme Evropskou unii jako takovou. A my všichni přece musíme vědět, že toto řešení nevyřeší jednotlivé státy. Že to je situace, kterou musí řešit všechny evropské země dohromady. Všechny evropské země dohromady, ale na druhé straně nezavírat oči před těmi riziky. Tady proběhla bezpečnostní konference před 14 dny, byl tady koordinátor Evropské unie pro terorismus. Ano, připusťme a hovořme i o tom, že část té migrované komunity, která přišla - muslimské - do Evropy, se radikalizovala. To je také pravda. Nezavírejme před tím oči. Ale to nesmí znamenat, že nebudeme solidární, to nesmí znamenat, že popřeme své vlastní hodnoty, na kterých jako evropská civilizace stojíme. Nesmíme toto dopustit.
A závěrem bych chtěla říct: my také nesmíme dopustit rozvrat evropského společenství, protože si musíme uvědomit, že migrační krize není tou ojedinělou krizí, které čelíme. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Langšádlové, poprosím ji, protože byla první řádně přihlášenou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Děkuji, paní poslankyně.
Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já děkuji panu předsedovi vlády a panu ministru vnitra, že tady vystoupili, že nás seznámili se svým stanoviskem, s postojem české vlády, a musím říct, že pokud jde o analytickou část, tak s řadou věcí samozřejmě lze souhlasit. Lze určitě souhlasit i s některými postoji. Já plně podporuji odmítání povinných kvót a podobná stanoviska české vlády, nicméně stále mám pocit, že tady chybí některé konkrétní kroky, chybí tu jasná pozice České republiky, chybí tu předjímání dalšího vývoje, který česká vláda by měla, musí a má dělat.
Já jsem velice rád, že pan předseda vlády je rád, že Poslanecká sněmovna, jak on to řekl, zařadila na pořad dnešního jednání diskuzi o migrační krizi, nicméně podotýkám, že bych byl ještě raději, kdyby se to stalo s iniciativy vládní koalice, a ne na základě opozičních stran. Já si myslím, že i to svědčí o tom, jakým způsobem vláda dlouhodobě přistupovala k migrační krizi a jak dlouho tuto situaci podceňovala. Já bych na pár příkladech, které si vezmu z projevu pana předsedy vlády, ukázal, v čem třeba ten problém spočívá.
Pan předseda vlády tady opakovaně mluvil o potřebě rozvojové pomoci, jak je potřeba pomáhat těm lidem v místě konfliktu, těm zemím, zlepšovat ty podmínky a že to bude řešení té migrační krize. No já s tím souhlasím - ale co dělá Česká republika? Je to závazek této vlády, že na rozvojovou pomoc dá v letošním roce 0,33 % hrubého domácího produktu. Pokud jsem správně informován, v letošním roce ale fakticky rozvojová pomoc dosáhne pouze hodnoty 0,11 % hrubého domácího produktu. Tak je to konkrétní postoj, nebo je to jenom proklamace, že máme posilovat rozvojovou pomoc, nebo je vláda České republiky skutečně připravena něco pro rozvojovou pomoc udělat? Jsou to prázdné fráze, které tady zaznívají, nebo je za tím nějaká ochota něco reálně provést? A pokud je, tak se rozvojová pomoc musí zvýšit. A dámy a pánové, když se podíváte na to, za co se vyhazují ve státním rozpočtu finanční prostředky, tak je vám jasné, že peníze na rozvojovou pomoc bez problémů máme. A pokud je vláda chce uvolnit, my je v tom rádi podpoříme.
Druhý příklad. Pan předseda vlády tady naprosto správně řekl, že evropská politika v této věci selhává, aby nám v druhé větě řekl: ale musíme hledat celoevropská řešení a budeme to zase řešit prostřednictvím evropské politiky. No, já si myslím, že to přece není logické. Jestliže evropská politika selhává, tak se děje to, co se děje a co vidíme všude kolem sebe, že státy začaly jednat podle svých národních zájmů, podle zájmů každého z těch států, a na to přece musí Česká republika reagovat. Takže mě tak moc ani nezajímá, co za další nesmyslné opatření připraví Evropská unie, ale zajímá mě, co bude dělat Česká republika, a také mě zajímá, jaké v těch budoucích unijních jednáních zaujme Česká republika postoj a jaké máme varianty při různých možnostech toho vývoje.
Já jsem s potěšením vyslechl, že vláda se chystá posílit nebo posílila nějaké monitorování naší jižní hranice. Ale jsme v situaci, kdy Německo, Rakousko, Slovensko začaly chránit svoje hranice, zavírají svoje hranice, Maďarsko vyhlašuje výjimečný stav, a mně se to opatření - nebo krizový stav, abych mluvil přesně - mně se to opatření české vlády zdá slabé. Já bych vyzval vládu k tomu, aby neodkladně přistoupila k opatřením, kdy začne naplno chránit jižní hranici České republiky. V Rakousku se může v nejbližších hodinách nacházet až několik desítek tisíc lidí, kteří se budou snažit dostat do Německa, kam se dostat nemohou, nemohou se ani vrátit do Maďarska. A to, co logicky udělají, je, že se - nebo co se může stát - že se uprchlická vlna přelije do České republiky, a Česká republika se tak stane jedinou - nebo ona se už stává - jedinou průchozí zemí pro uprchlíky z Rakouska do Německa.***