(15.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Reálně tady hrozí, že Česká republika se stane pro tyto imigranty nedobrovolnou - s tím také naprosto souhlasím - nedobrovolnou cílovou zemí. Na co tedy vláda čeká? Proč nechráníme důsledně naši jižní hranici? Čekáme na to, až tady budeme mít desítky tisíc lidí, kteří zde zůstanou, i když nechtějí, budou se nekontrolovaně pohybovat po našem území nebo se budou pokoušet severní cestou dostat do Německa? To přece není vývoj, který by si měla Česká republika přát.
Já už jsem opakovaně od vlády slyšel: Nás se ta migrační krize netýká. To se nemůže stát. Hranice se nezavřou. Přitom se ukazuje, že jeden z těch optimistických předpokladů za druhým padá. Nechci si hrát na generála po bitvě, jak to tady dělají někteří kolegové, je to zbytečné. Ale přece jenom od začátku tohoto roku varujeme před vývojem v Maďarsku, protože tam počty uprchlíků už v roce 2014 dramaticky rostly. Varujeme před tím, že některé státy mohou obnovit vnitřní hranice Schengenu a že se na to musíme připravit, protože ty státy už tím hrozily v minulých měsících a teď to také udělaly.
Já v této souvislosti žádám vládu o informaci, jakými prostředky chce na tuto situaci reagovat. Jaké má kapacity na detenci a ubytování těch případných uprchlíků, kteří sem přijdou. Jaké má kapacity na posílení bezpečnostních hraničních a hlavních tranzitních cest.
Ptám se na to i proto, že jsem tady slyšel pana premiéra, jak říká: No, kapacity jsou v našich zařízeních dokonce málo využité, máme jich dost. Já nevím, byl jsem v pátek v Zastávce u Brna. Tam jsem se setkal nikoliv s novináři jako vládní politici, ale také s občany, se starostou. Byl jsem tam mimo jiné na pozvání občanů, kteří si stěžovali na hluk z uprchlického zařízení. Ale prosím vás, u těch občanů, tam nebyla žádná nenávist k uprchlíkům. Tam bylo dokonce velké porozumění pro to, že tam ti uprchlíci v Zastávce jsou. Ale problém té Zastávky je právě problém nedostatečných kapacit a špatné přípravy. Zastávka u Brna je zařízení uprchlické, které je určeno pro přijímání uprchlíků, kteří tady chtějí požádat o politický azyl, což je úplně jiný režim než zadržovaní uprchlíci, kteří chtějí odejít do Německa. A co je v Zastávce? Pár desítek lidí, kteří žádají o politický azyl, a mnohonásobně víc, někdy 200, teď 180, příště 230 lidí, kteří jsou tam zadržování. K tomu ta Zastávka vůbec není určená. Je to zařízení uprostřed města a to způsobuje ty problémy. Takže když tady slyším "máme dostatečné kapacity" - no jestli máme takovéto dostatečné kapacity, tak to znamená, že vůbec nechráníme zájmy českých občanů a nestaráme se o to, co si oni myslí, a ani o to, aby měli dobré podmínky pro svůj život, protože Zastávka není vhodné zařízení pro zadržování lidí, kteří nechtějí být zadržováni na území České republiky, ale kteří samozřejmě tvoří většinu lidí, kteří k nám dneska přicházejí.
Když tady vláda mluví o hledání celoevropských řešení - já si myslím, že je to nejenom nefunkční. Byl bych rád, kdyby se nějaká celoevropská řešení skutečně přijala, ale v této chvíli mi to připadá spíše jako kupování si času nebo jakýsi alibismus, protože Evropská unie, Brusel žádné řešení nenabídl. A správně česká vláda odhalila, že povinné kvóty nejsou vůbec žádným řešením hlavního problému, pro který čelíme současné migrační vlně. Ale jaké jiné celoevropské řešení máme na stole? Žádné. A všimněme si té nejpodstatnější věci. Všichni ti, kteří mají plná ústa evropských zájmů, evropské integrace, jak všichni to mají respektovat, tady mám na mysli třeba Německo, tak v první kritické chvíli začnou hájit svoje zájmy, zájmy svého státu, svoje národní zájmy. A to se také děje. Žádná celoevropská řešení v této chvíli nejsou na stole, žádná účinná, ale vidíme, jak postupně jednotlivé státy přicházejí ke svým národním řešením. To je výsledek této bezzubé slabé evropské politiky, která je schopna řídit věci jenom v dobách klidných, bezproblémových, administrativní postupy a regulace, ale není schopna chránit účinně občany v Evropské unii v okamžiku, kdy se dostaneme do jakékoliv kritické situace.
Mimochodem to, co předvádí německá politika - a já jsem velkým přítelem Německa - to, co předvádějí němečtí političtí reprezentanti v těchto dnech, to je něco, nad čím zůstává rozum stát a co suverénní stát, jako je Česká republika, musí odmítnout. Jestliže slyšíme z Německa vyhrožování, politické vydírání, pokud neuděláme to, co chce Německo, tak že nám seberou kvóty - pardon, že nám ne seberou kvóty, to by bylo pěkné - ale pokud nepřijmeme kvóty, že nám seberou dotace nebo že na evropské úrovni budou omezeny naše dotace, to je něco, co je nejenom proti zásadám evropské integrace, co je i protiprávní, ale co je naprosto, ale naprosto nepřijatelné. A jenom to odráží bezradnost německé politiky a její špatné kroky v poslední době, kdy Německo na jedné straně pozvalo všechny uprchlíky ze Sýrie na svoje území, tím ještě podnítilo tu migrační vlnu, a pak si s tím neví rady a snaží se to řešit nucením dalších zemí, aby přijaly povinné kvóty. A nakonec tím, že přistoupí k tomu, co je ochrana německých zájmů, a to je zavedení vnitřních hranic schengenského prostoru. Jestli chce Německo podkopat poslední zbytky důvěry občanů ve smysl evropské integrace, tak přesně tyto kroky k tomu vedou. Ať Německo pokračuje v tomto stylu, ale česká vláda - a já doufám, že to vláda udělá, a bude v tom mít naši plnou podporu - česká vláda to musí jednoznačně odmítnout.
Ale když jsme u těchto otázek celoevropské politiky, povinných kvót, které jsou dokonce vynucovány si vydíráním - to, co včera zaznělo od německého ministra, to není první vydírání od velkých evropských zemí v této věci. Když jsme u těchto otázek, tak bych v této souvislosti rád požádal vládu, aby nám jasně řekla, jaký bude další postup České republiky - ne evropských orgánů, České republiky - při vyjednávání v evropských orgánech. Já chápu, že odmítáme povinné kvóty, s tím souhlasím, v tom má vládu naši plnou podporu. Ale bude tedy česká vláda usilovat o to, aby se otázka kvót projednávala na úrovni šéfů vlád? Bude usilovat o to, aby v tomto případě nemohlo být uplatněno právo veta? Pokud ne, pokud budou přijaty kvóty, co bude dělat česká vláda? Budeme je akceptovat? Budeme hledat řešení, jak se jim vyhnout? To by měla vláda také jasně říct.
Vláda by také měla jasně říct, kolik tedy budeme muset přijmout uprchlíků, na co jsme připraveni. A pokud budeme muset nějaké uprchlíky přijmout, odkud a za jakých podmínek, jaká bude role bezpečnostních složek při jejich výběru. Jakou formu mezinárodní ochrany jim poskytneme. Pokud dostanou azyl, je jasné, že řada z nich požádá také o sloučení s rodinnými příslušníky, což nás znovu vede k otázce o počtu těchto lidí. Jakou má vláda tady představu? Jak jsme na to připraveni? Jak budeme předjímat další kroky, které se variantách dají očekávat? To všechno bych očekával od české vlády a na to zde, pane premiére, pane ministře vnitra, pane ministře zahraničí, očekávám také vaše odpovědi.
To, co bych také čekal od české vlády, je odpověď na otázku, zda nepotřebujeme nějakou úpravu české legislativy v souvislosti s aktuální imigrační vlnou. Doufám, že takovou analýzu máte k dispozici. Neptám se na to náhodně. Státy kolem nás upravují svoje zákony, aby se mohly lépe vyrovnat s migrační vlnou ať už z hlediska bezpečnosti, nebo z humanitárního hlediska. A možná nepotřebujeme nic upravovat, ale možná ano. ***