(15.30 hodin)
(pokračuje Chovanec)
Jinak, přátelé, 2 600 lidí za tři a půl měsíce. Za tři a půl měsíce 2 600 lidí. Maďarsko za jeden jediný den 10 tisíc! A každého, koho jsme identifikovali jako nelegálního migranta, jsme zadrželi. Policie dělá maximum a já bych tady chtěl i před vámi, před veřejností, policistům poděkovat. Pracují na maximum a jasně se ukazuje, že nárůst počtu policistů je cesta správným směrem.
Jsem připraven na vaše otázky. Budu odpovídat, jak dlouho bude potřeba. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců vládní koalice.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Mám zde faktickou pana poslance Fiedlera, jestli na ní trvá. (Ano.) Prosím.
Poslanec Karel Fiedler: Ubezpečuji, pane předsedo, že nevyužiji ani dvě minuty. Já bych jen chtěl krátce říct, že to, co tady zaznělo z úst pana ministra Chovance, ano, to beru. Ten problém v zemích, kde vznikal, imigrační vlna rostla čtyři roky, pět let. To je přesně to, na co přece my z Úsvitu jsme poukazovali už loni, poukazovali jsme na to na jaře, poukazovali jsme na to v květnu. Nazývali jste nás xenofoby, říkali jste, že šíříme poplašné zprávy - a ejhle, dneska řešíme to, na co my jsme všechno dopředu upozorňovali!
Pokud se týká současné vlny, tak chci jen upozornit, že se nám dosud nepodařilo vyřešit problém nepřizpůsobivých občanů, které jsme tu dosud měli, a chceme řešit problém další. Vzpamatujme se zavčas!
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji panu poslanci Fiedlerovi za jeho faktickou poznámku a nyní s přednostním právem za poslanecký klub TOP 09 a Starostové paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěla říci, že přestože jsme opoziční strana, jsme stranou demokratickou a zodpovědnou a za této nelehké situace podporujeme stanovisko české vlády, podporujeme kroky, které činí. Velmi oceňujeme pozici pana premiéra, ale i pánů ministrů zahraničních věcí a vnitra. Jsou situace, kdy se nemáme dělit na pravici - levici, koalici - opozici, ale máme hledat společný zájem České republiky. A já jsem přesvědčena, že otázka řešení migrační krize je právě takovouto otázkou.
Chtěla bych ocenit i to, že česká vláda zpracovala dlouhodobou migrační strategii, protože my se teď velmi intenzivně zabýváme aktuální situací. Je to humanitární katastrofa, cítíme se ohroženi, šíří se strach. Ale migrace nemá jenom rozměr krátkodobý, ona má svůj rozměr i střednědobý, který se týká integrace, vzdělávání, zaměstnanosti, ale i svůj rozměr dlouhodobý a to je zejména otázka demografická. To není výzva jenom pro Českou republiku, ale je to velká výzva i pro celou Evropu.
Co je zásadní? Za této situace je opravdu zásadní, abychom dodržovali pravidla, závazky, zákony - jak my, jednotlivé členské státy, tak celá EU, ale i ti, kteří přicházejí. Pokud tohle zvládneme, máme velký kus cesty za sebou. To je zásadní otázka.
Co je také důležité? Hovoříme tady o tom, že migrační krize je krize. Je to krize, které Evropa čelí a je to možná jedna z největších krizí, kterým čelíme. Je-li něco krize, tak to musíme krizí nazvat, musíme si uvědomit, že určité ohrožení to je a nemá smysl strkat hlavu do písku, a v takové situaci přece se mění priority. Ve chvíli, kdy musíme řešit tuto otázku, tak si máme říct, že i v rámci ČR, v rámci EU musíme změnit priority. Ano, ochrana spotřebitele jako jedna z evropských agend je důležitá, společná zemědělská politika je důležitá, pořádání různých konferencí - no, jsou důležité, ale je to opravdu to nejdůležitější, co máme dělat? Je to, že EU v tuto chvíli vynakládá půl procenta svého rozpočtu na řešení migrační krize, dostatek? Je opravdu čas stavět čapí hnízda a golfová hřiště? Já si myslím, že není, že máme říct, že to je priorita, a tomu se musí přizpůsobit i rozpočet - i Evropské unie, protože všechno to, o čem tady je hovořeno a bude hovořeno, bude stát nějaké peníze, ale my je musíme vynaložit, máme-li tuto krizi zvládnout. A zvládnout ji důstojně a nezapřít vlastní hodnoty.
Ano, my máme pomoct. Česká republika je bohatou zemí. Možná teprve teď si někteří uvědomují, jak moc bohatou zemí je ve srovnání s naprostou většinou zemí Asie a všech zemí Afriky. ČR je součástí Evropy a Evropa je obklopena desítkami mimořádně chudých států, mimořádně nestabilních států. Jsme bohatou zemí uprostřed Evropy, a jak tady říkal ministr vnitra, my nejsme v kritické situaci a je naprosto nezodpovědné šířit nějaké hysterie a strachy, ale jako součást EU, jako součást Evropy musíme brát tuto výzvu mimořádně vážně. My máme a musíme pomoci, my máme a musíme dodržovat své závazky a mezinárodní závazky k uprchlíkům. Je bez pochyby, že musíme své závazky dodržet ke všem, kteří tady o mezinárodní požádají, a je pravda, že máme vytvářet i podmínky pro to, abychom uprchlíkům pomohli. Proto bych chtěla ocenit to, že na Úřadu vlády vznikla pracovní skupina, která se zabývá integrací, která se zabývá integrací i z hlediska příchodu jednotlivých lidí do konkrétních míst. Je dobře, že česká vláda podporuje spolupráci jak se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů, ale i s církvemi, protože nesmíme opakovat chybu některých západních zemí, které podcenily integraci, a přiznejme si to, kde migranti žijí zkrátka v ghettech, neintegrovali se, nejsou součástí společnosti. My nesmíme tuto chybu opakovat a nesmíme integraci podcenit. To je naprosto zásadní věc. Proto je mimořádně důležité, abychom se na to přijetí připravili, ale my se umíme připravit, a věřím, že to zvládneme.
Na druhou stranu z hlediska dlouhodobého usídlení, dlouhodobého pobytu máme právo říct, že chceme dlouhodobě zde osídlit ty, kteří pocházejí z podobných nábožensko-kulturních prostředí a kteří jsou nejpronásledovanější a nejzranitelnější. Jsem přesvědčena, že máme hovořit o tom, že jako Evropa máme pomáhat zejména dětem, starým lidem, ohroženým rodinám. To přece patří k naší solidaritě a na tu nesmíme nikdy zapomenout. Ano, jsme bohatí a musíme pomáhat a můžeme přijmout ještě více lidí, než nám říkají nějaké kvóty, můžeme přijmout, ale nikdy nesmíme zapomenout zajistit bezpečnost našim občanům, protože jednou ze základních rolí státu je zajistit bezpečnost. Na to také nesmíme zapomenout.
A to, co se okolo nás v Evropě děje, samozřejmě z toho nemá radost nikdo. Nemáme radost z toho, že spolupráce mezi evropskými státy je málo koordinována, nedokázali jsme najít řešení, která by byla rychlá, i když vím, že je mnoho záměrů a mnoho kroků, které i EU činí.
K těm krokům. Určitě jsme v situaci, kdy si nemůžeme dovolit na území Evropy ekonomické migranty. Nemůžeme! A přesto víme, že velká část těch, kteří přišli, jsou ekonomičtí migranti. Poté je samozřejmě naprosto nezbytné investovat i do návratové politiky. Ano, to bude také něco stát. Ale v situaci, kdy máme pomáhat uprchlíkům, tak musíme důsledně trvat na návratové politice. A není možné, abychom motali řízenou ekonomickou migraci jako řešení nedostatku pracovního trhu a uprchlickou krizi. To jsou dvě naprosto zásadní věci. I když mám obavy, že například naše sousední Německo, které prohlásilo, že potřebuje do deseti let 6,5 milionu pracovních sil, tak že možná to nějaké souvislosti také má. Důsledná návratová politika. Proto je mimořádné důležité, aby byly hotspoty, aby již na hranicích se rozlišilo, nebo v maximální možné míře rozlišilo, kdo vlastně mezinárodní ochranu potřebuje a kdo je ekonomickým migrantem, protože kdyby byla důsledná návratová politika, tak jsem přesvědčena, že by také se velmi omezil organizovaný zločin. Tím, že Evropa neměla důslednou návratovou politiku ekonomických migrantů, tak my jsme tím zkrátka organizovaný zločin podpořili, protože to vycházelo i těm, kteří nepřicházeli ze zemí, kde jsou pronásledováni. ***