Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

214.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

První odmítnutou odpovědí poslance od ministra Chovance je interpelace poslance Zdeňka Ondráčka ve věci ohledání místa činu při násilné smrti muže v Jihlavě. Jde o přerušené jednání sněmovního tisku 517. Ptám se, jestli pan poslanec Ondráček chce hovořit. Pan ministr Chovanec je omluven. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, bohužel mi nezbývá nic jiného, než abych zase požádal o další přerušení, protože bez pana ministra Chovance tuto interpelaci prostě projednat nemůžu. Už je to podruhé, co neměl možnost se dostavit. Snad někdy příště a snad to i probereme a zkvalitníme činnost Policie České republiky společným úsilím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Takže návrh na přerušení projednávání této interpelace. Budeme hlasovat v hlasování pořadové číslo 75. Máme dostatek přihlášených.

Zahájil jsem hlasování. Kdo souhlasí s přerušením projednávání této odpovědi na písemnou interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 75. Z přítomných 77 pro 65, proti nikdo. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno a věřím, že se k němu dostaneme, až bude přítomen pan ministr.

 

Druhou odmítnutou odpovědí je odpověď paní ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové ve věci budoucnosti českých dětí v různých pěstounských rodinách v Norsku po dosažení jejich zletilosti. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 518. Projednávání této interpelace bylo přerušeno.

Otevírám rozpravu a ptám se paní poslankyně Chalánkové - ano, chce vystoupit. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že paní ministryně nebyl minule přítomna, tak se dovolím ještě jednou připomenout.

Vážená paní ministryně, vyjádřila jsem nesouhlas s vaší odpovědí na moji interpelaci proto, že jste možná špatně pochopila moji otázku. Ostatně v textu sama přiznáváte, že vám není jasné, co svou interpelací sleduji.

Můj dotaz zněl: Předpokládejme, že Denis nebo David Michalákovi zůstanou v pěstounské péči až do dosažení zletilosti. Svého českého občanství nemohou být zbaveni. Co se s nimi stane po dosažení zletilosti? Jaká práva budou mít v Norsku jako cizinci? Co se s nimi stane, až na ně norský stát přestane pěstounům vyplácet štědré přídavky a dávky? Budou k nim mít pěstouni vyživovací povinnost? Budou mít nárok na zabezpečení ze strany norského státu? A jak se k nim zachová český stát, rozhodnou-li se ve svých 18 letech vrátit do České republiky a nebudou umět ani slovo česky? Bude český stát vůči nim vynucovat občanské povinnosti, například připravovanou odvodní povinnost?

Pochopitelně šlo z mé strany jen o příkladný výčet. Podstatou mé otázky je fakt, že státní občanství si člověk nemůže volit. Rodí se s ním a je obtížné je měnit. Svoji státní příslušnost si nosíme s sebou většinou dobrovolně, ale nefunguje to tak, že by každý byl státním příslušníkem toho státu, na jehož území se právě nachází. Lidé jsou dnes velmi mobilní, ale státní občanství je svazek relativně trvalý a dlouhodobý.

Jeho podstatou je věrnost své zemi. Ze státního občanství nevyplývají pro občany toliko práva, ale i povinnosti. Denis a David tedy budou ve svých 18 letech v Norsku stále de iure cizinci. I pokud by nějak získali ať už dobrovolně, či proti své vůli norské občanství, neznamenalo by to, že přijdou o české státní občanství. Toho nemohou být norským státem nijak zbaveni, protože o české státní příslušnosti Norsko nerozhoduje a rozhodovat nesmí. Tak jednoduše to nefunguje, že ziskem jednoho občanství automaticky ztratíte dosavadní. Proto existuje tolik lidí s dvojím či vícečetným občanstvím, a proto existují i lidé bez občanství. Dvojí občanství pak vede k právní schizofrenii a střetu zájmů. Například pan ministr Dienstbier je povinen zachovávat věrnost České republice i Spojeným státům americkým, přitom za to, že je občanem Spojených států amerických a vyplývají mu z toho i povinnosti, o kterých možná nemá ani tušení, vůbec nemůže.

Vy uvádíte ve své odpovědi, že případný návrat již zletilých chlapců do České republiky by byl věcí jejich úvahy a vážení všech okolností včetně zvážení jazykové výbavy. Sama tedy naznačujete, že Denis a David v Norsku postupně zapomenou, pokud se to již nestalo, český jazyk, a že to logicky bude limitovat jejich volbu. Norsko svým přístupem tak fakticky odnárodňuje české státní občany české národnosti a vytváří na ně tlak, aby se ve své dospělosti stali Nory. To je nefér nejen vůči nim, ale je to nepřátelské i vůči České republice.

Správně uvádíte, že je věcí každého, aby se rozhodl, ve které zemi chce žít. To vyplývá z ústavně- i mezinárodněprávně zaručené svobody pobytu. Toto právo se nepochybně vztahuje i na nezletilé děti, pouze je jejich jménem vykonávají osoby za ně zodpovědné. Rodičovská práva vůči Denisovi a Davidovi stále ještě má paní Michaláková a paní Michaláková dala opakovaně najevo, že chce, aby děti žily a vyrůstaly v České republice a pod českou jurisdikcí. Norsko jí však ve výkonu tohoto rodičovského práva efektivně brání.

Toto jsou ve stručnosti důvody, proč nesouhlasím s odpovědí na svoji interpelaci. Žádala jsem její dopracování, a zejména pokud se týče dotazu na právní postavení Denise a Davida vůči České republice, a to nejen co se týče jejich práv, ale i povinností. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Odpověď si přichystala paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně a poslanci, jsem nucena konstatovat, že ani po seznámení se s obsahem stenozáznamu z projednávání interpelací ze dne 9. července jsem úplně nepochopila cíl, kam směřuje interpelace paní poslankyně Chalánkové. Z pohledu resortu práce a sociálních věcí nevím, co bych dodala více. Domnívám se, že podstatou našeho neporozumění je zřejmě principiální přístup k významu státního občanství v lidském životě.

Asi si všichni uvědomujeme, že státoobčanský svazek je v tom našem více a více se globalizujícím světě stále volnější, a tuto tendenci reflektuje i právo nejen naše, ale i v jiných zemích, a stále více je řada právních institutů spojována spíše s obvyklým bydlištěm než s občanstvím. Role státního občanství tak významně oslabuje.

Já bych zde ráda zopakovala, že oba rodiče bratrů Michalákových se dobrovolně rozhodli žít v Norsku. Tatínek je tam již v uvozovkách starý emigrant, maminka přijela až po roce 1989. Oba tito chlapci se v Norsku narodili a oba tam vlastně celý svůj život žili.

Domnívám se, že vznesené otázky paní poslankyně směřují k debatě o státním občanství, k níž jsou ale povoláni svou gescí ministři vnitra, zahraničních věcí, případně tady zmíněný ministr pro lidská práva. A je to pro mě osobně trošku akademická debata.

Já bych ještě ráda dodala poměrně důležité informace. Já bych na tomto místě chtěla zdůraznit, že to diplomatické a jiné úsilí, které státní orgány této země vyvinuly a vyvíjejí v případě Michalákových, je naprosto nestandardní, nadstandardní.

Já se domnívám, že paní poslankyně zde reprezentuje postoj maminky chlapců a považuje jej za jediný správný a zaštiťuje se přitom státním občanstvím. Tady ale dalším aktérem toho případu je otec, který se také hlásí o svá práva. A zároveň je tady zájem, který bychom především my všichni, jak tady jsme, jak zastupujeme nejvyšší státní instituce, povinnost reflektovat, a to je takzvaný nejlepší zájem dětí, o kterém jsem slyšela z úst paní poslankyně poměrně málo.

A ještě bych se znovu chtěla opravdu velmi ostře ohradit proti těm opakovaným a podle mého názoru naprosto neoprávněným výrokům paní poslankyně o nečinnosti resortu práce a sociálních věcí v kauze bratrů Michalákových. Na začátek je tady pro všechny nutné zdůraznit, že Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí všem svým klientům standardně radí, jak v těch kauzách postupovat. Je schopen pomoci jim sepsat příslušné žádosti, pomáhá jim vyplnit nejrůznější formuláře, ale jednu věc udělat nemůže. Nemůže za ty lidi dělat určité úkony, jako je například podat v cizí zemi žádosti k soudu či jiným tamním orgánům. To je ten krok, který ta rodina, ať už je jakákoli, musí udělat sama.

A uvedu zde teď některé zásadní informace, které ukazují, jaké aktivity náš úřad vyvíjel, jaká doporučení formuloval, ale rodina je nevyužila. A ráda bych zdůraznila, že je velmi pravděpodobné, že tato neaktivita, která v řadě případů trvá celé ty čtyři roky, má a měla na celou tu kauzu z hlediska norských orgánů negativní dopad.

Za prvé, rodina Michalákových - a teď mluvím o mamince, tetě, čili sestře maminky, a dědečkovi, tatínkovi maminky - se obrátila na úřad hned na podzim roku 2011, kde hned ten úřad začal jednat s naším zastoupením v Norsku. Odpočátku případu byla rodina opakovaně vyzývána k tomu, aby podala k příslušným orgánům oficiální návrhy buď na svěření bratrů do pěstounské péče tety, nebo na styk tety s těmi dětmi, nebo na styk dědečka s dětmi, což by jasně prokazovalo zájem biologické rodiny. Žádný takový návrh za celé čtyři roky nebyl k norským orgán podán. To znamená, že tato neaktivita může norské orgány vést k domněnce, že širší biologická rodina prostě nemá o chlapce zájem.

Za druhé, těm členům rodiny, kteří žijí v České republice, se opakovaně nabízelo zajištění bezplatné právní pomoci pro řízení v Norsku - to se zase týká tety a dědečka. Oni za celé čtyři roky tuto pomoc nevyužili, to znamená právní pomoc, právník, který by jim tam v Norsku pomohl podat tyto návrhy na styk s nimi.

Za třetí, rodina byla opakovaně vyzývána k tomu, aby kromě toho, že ten příslušný Barnevern kritizuje mediálně, využila normální standardní oficiální cesty a oficiálně si stěžovala na postup této organizace nadřízeným orgánům. My opět nemáme žádné prokazatelné informace o tom, že by paní Michaláková nebo její právní zástupci si na postup Barnevernu oficiálně stěžovali.

Za čtvrté, od samého začátku Úřad pro mezinárodněprávní ochranu nabízel rodině, že vůči norským orgánům poskytne záruky, že pokud chlapci budou převezeni do České republiky, budou tady mít zajištěný byt, služby, péči o děti atd., že úřad zajistí další doklady, které budou prostě garantovat pro Nory, že tady v České republice je všechno v pořádku.

A vlastně teď opět za celé čtyři roky rodina této služby nevyužila, až teprve minulý měsíc se tady objevila první reakce, kdy rodina poprvé určila nějaké organizace, které by se tady o děti staraly, které by na ně dozíraly, včetně dětského lékaře. To znamená zase téměř ty celé čtyři roky toto ta rodina neudělala.

A ještě úplně na závěr bych ráda uvedla, že mě fascinuje, s jakým nasazením se paní poslankyně Chalánková věnuje zrovna tomuto případu, když jiným podobným případům se věnuje minimálně. Já vím o třech konkrétních případech, kdy se jeden z bezmocných rodičů na paní poslankyni obrátil se svým přeshraničním případem, nicméně nezaznamenala jsem žádnou její veřejnou aktivitu k podpoře těchto případů. A rovněž se, pokud vím, paní poslankyně zajímala a zajímá o některé případy odebírání dětí ve Velké Británii, českých dětí, ale zase jsem nezaznamenala, že by za tyto děti paní poslankyně bojovala, protože zřejmě to jsou kauzy, které jsou méně mediálně atraktivní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně Chalánková chce dále vystoupit. Prosím.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Určitě budu reagovat. Já bych paní ministryni chtěla upozornit, že se tomuto případu věnuji od přelomu roku 2013-2014. Od té doby mohu komentovat svou činnost.

Pokud paní ministryně hovořila o tom, že státní občanství v lidském životě a v současné době v globalizujícím se světě ztrácí svůj význam, tak se domnívám, že to cesta správná není a že možná nastává také chvíle i v mezinárodní situaci, která nám teď v Evropě nastává, že tomu tak není a nebude. To je můj názor a domnívám se, že mám pravdu. Možná máme jiný postoj stran ideového zakotvení, ale domnívám se, že tomu tak je.

Podle různých mezinárodněprávních norem, zejména podle mezinárodního práva soukromého, je jasné, že matka a děti mají trvalé bydliště v Hodoníně, přestože mají obvyklý pobyt v cizině, tak se na ně vztahuje institut státního občanství České republiky.

Hovoříte o tom, že rodina se dobrovolně umístila v Norsku, ale chlapci byli u rodičů vychováváni bilingvně. Opravdu hovořili oběma jazyky, jak česky, tak norsky, a vzhledem k tomu, jak drastické metody při odsunutí dětí do pěstounských rodin a jak nízká frekvence těchto návštěv může být setkání s rodiči, tak je jasné, že tento jazyk se ztrácí. Také žádost o výuku češtiny skončila poměrně neslavně.

Chlapci také trávili své prázdniny u dědečka a babičky v Hodoníně.

Máte pravdu, že je důležité, a že se netýká celá kauza pouze vašeho resortu, v tom s vámi, paní ministryně, plně souhlasím. Také jsem žádali jednak o vytvoření pracovní skupiny, kde by byli zástupci jednotlivých ministerstev a úřadů včetně úřadu Kanceláře prezidenta republiky a úřadu pana premiéra zastoupeni, abychom si informace předávali a nedocházelo k informačním šumům. Ale tyto kroky a tyto své představy představím dnes ve 13 hodin na tiskové konferenci, protože právě v těchto dnech probíhá jednání krajské komise v Norsku a některé nestandardní kroky, které ale nebudu komentovat přímo, ale pohovořím o tom, co by se mělo dělat dál.

Říkáte, že diplomatické úsilí v tomto případě je nadstandardní a že hájíme pouze zájmy maminky. Je mi jasné, že zájmy maminky i zájmy dětí jsou spojené nádoby. Otec se o pomoc na mě neobrátil. Pokud vím, tak to byl především on, kdo byl zpočátku podezříván ze zneužívání dětí, přestože toto všechno bylo policí odloženo, tak to byl údajně on. Maminka se s ním rozvedla, změnila své poměry a nyní žádá o navrácení dětí do své péče a chce doložit, jak změnila poměry ve svém životě.

Zájmy rodičů, biologických rodičů, a dětí jsou spojené nádoby, a pokud mají moderní představy o náhradní rodinné péči jinou představu, tak já ze svého postoje neustoupím. Je třeba hájit nejlepší zájem dítěte, ale je třeba umět také deklarovat, co to vlastně je nejlepší zájem dítěte. Domnívám se, že v případě, že nedošlo k žádnému prokázání, ale žádnému, že by maminka dětem jakkoli ubližovala, tak se domnívám, že odebrat děti biologické matce nebude opravdu tím nejlepším zájmem dítěte.

Je pravdou, že jsme zaznamenali v médiích začátkem roku, že paní ministryně sdělila, že děti by odebrali také v České republice. Úřad žije ze znalosti spisu. Mohu vás ujistit, paní ministryně, že mám plný vstup do spisu, protože jsem zmocněnkyně matky a mám plnou moc, a domnívám se, že toto nebylo vůči mamince a této rodině fér.

Hovoříte o tom, že jsem kritizovala a neseznámila se s jinými kroky Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Není tomu tak. S panem ředitelem Kapitánem jsme v kontaktu, byla jsem také navštívit tento úřad, seznámila jsem se nejen se spisem, ale také s ostatními případy, které tam vede, a některé jsme příkladně prošli, abych se s nimi seznámila modelově, a řešili jsme spíš systémové kroky.

Pokud hovoříte o rodinách ve Velké Británii, tak s některými pracovníky orgánů sociálně-právní ochrany dětí v ČR, kteří se na mě obrátili, jsem nadále v kontaktu, ale ta situace je trošku jiná, protože pokud probíhají řízení ve Velké Británii, tak tam Česká republika má možnost nějakým způsobem se alespoň se spisem seznámit. Je pravdou, že ani soudy ve Velké Británii neberou české úřady natolik vážně. On je také rozdíl, jestli dochází ke sporům mezi rodiči, přeshraniční spor, kdy jeden rodič je české státní občanství a druhý je zahraniční, a když jsou oba v zahraničí. To jsme si s panem ředitelem Kapitánem vyjasnili.

Pokud jde o maminku, že má mnoho věcí a žádostí podat sama, tak to samozřejmě také dělala. Některé prošly poměrně spíš z důvodů administrativních do ztracena, ale dědeček žádal o styk s dětmi. Pokud jde o tetu a širší rodinu, že měla projevit zájem, aby jí děti byly svěřeny, tak bych chtěla paní ministryni upozornit, že Norsko ve své legislativě v žádném případě nevydává děti, které má na svém území, ani do péče širší rodiny na území jiného státu. Tato varianta nepřipadá v úvahu. Přestože k ní byla maminka tlačena i Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, z pohledu norského práva je to absolutní nesmysl.

Matka také norskou advokátku ze strany státu, která byla bezplatná, měla celý rok. Tato norská advokátka dokázala, protože asi byla bezplatná pro matku, celý rok studovat spis, aniž k čemukoli došla. Proto jsme se rozhodli založit petiční výbor a petiční akci na pomoc, aby mohla matka využít jiných advokátek, které se tomuto případu věnují a maminku v tomto případě zastupují.

Žádala jsem také prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí o vytvoření tzv. případové konference. S výsledkem této žádosti seznámím všechny také na dnešní tiskové konferenci ve 13 hodin. Je tam i dalších několik naprosto nesplněných žádostí ze strany Barnevernu.

Správně říkáte, že matka už požádala Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, aby vyslovil záruky za to, že dohlédne na matku a děti, pokud se ocitnou na území ČR. To je proto, že matka původně žádala orgán sociálně-právní ochrany dětí v Hodoníně a tyto úřady jí vyslovily plný souhlas s tím, že znají matku, znají širší rodinu, pokud by se tady děti ocitly, jsou plně kompetentní a schopné maminku zastoupit a starat se o ni. Ale protože toto přijato nebylo, tak se k tomuto vyjádřil jako garant Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Více k tomu dneska komentovat nechci, protože šetření krajské komise v těchto dnech probíhá a nechtěla bych jakýmkoli způsobem ohrozit jejich výsledek. Ale které informace mám, oznámím ještě veřejně na tiskové konferenci ve 13 hodin.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dále pokračuje v rozpravě pan kolega Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji, pane předsedající. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Nechci rozebírat tento případ nějak detailně. Já bych jenom chtěl ocenit obrovské úsilí Jitky Chalánkové, které tomuto případu věnovala. Já samozřejmě nevím, a nikdo z nás, jak to celé skončí, ale možná je to dobrý krok k tomu, aby se podobné případy nemohly opakovat. V této souvislosti je mi strašně líto, co zaznělo z úst paní ministryně v konci její odpovědi.

Paní ministryně, buďto vy, pokud jste si odpověď připravovala sama, nebo někdo, kdo vám ji připravil, v tom závěru, v tom osočení paní kolegyně Chalánkové, byl velmi nespravedlivý a vaše odpověď v závěru byla velmi hloupá. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál v rozpravě? Pokud nikdo, ptám se paní kolegyně Chalánkové, co navrhuje.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Jak jsem již říkala, můžeme tento rozhovor ukončit, protože budu mít tiskovou konferenci a tam oznámím všechno další.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Takže nenavrhujete žádné usnesení a tisk 518 bychom mohli ukončit. Požádám na chviličku o výměnu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Budeme pokračovat. Další interpelací je interpelace poslance Vojtěcha Filipa na ministra spravedlnosti Roberta Pelikána ve věci soudních průtahů v řízení o podílovém spoluvlastnictví, tisk 529. Prosím, pane poslanče.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, já jsem interpeloval pana ministra Pelikána, aby prověřil otázku průtahů v konkrétním soudním řízení a s odpovědí jsem vyslovil nesouhlas. Pan ministr poté mně osobně ještě odpověděl a já jen musím říct, že s tou ústní odpovědí pana ministra jsem poté byl spokojen, protože přece jen dokázal najít způsob, jak v té hierarchii okresních a krajského soudu dojít k prověrce toho spisu tak, aby se to neprotahovalo. Podotýkám, že věc se táhne deset let a podle judikatury našeho Nejvyššího soudu případné průtahy v řízení jsou věcí, kterou musí potom stát nahradit podle zákona 82/1998, a tady bych chtěl poděkovat panu ministrovi za jeho doplňující odpověď, kterou mi dal osobně, a nenavrhuji tedy žádné usnesení. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se, zda chce někdo vystoupit v rozpravě. Není tomu tak, v tom případě můžeme projednávání této interpelace ukončit, protože pan předkladatel byl spokojen a žádné usnesení nenavrhl. A opět předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pokračovat budeme odpovědí ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, který odpověděl na interpelaci poslankyně Radky Maxové ve věci odkategorizování lékáren na malých obcích, jednalo se konkrétně o lékárnu Mladá Vožice. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena jako tisk 532. Otevírám rozpravu. Pan ministr je omluven, paní poslankyně Maxová je nepřítomna. Podle zákona o jednacím řádu tedy se jí nebudeme dále zabývat.

Budeme pokračovat a je to interpelace, kdy bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek odpověděl na interpelaci poslance Rostislava Vyzuly ve věci procesu hodnocení výzkumných infrastruktur v České republice, aktualizace cestovní mapy výzkumných infrastruktur a zaměření na infrastruktury pro klinický výzkum. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena jako tisk 540. Otevírám rozpravu a pan poslanec se hlásí do rozpravy. Paní ministryně školství je přítomna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Pane předsedající, děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se po několika měsících vrátil zpět k interpelaci, která se týká zhodnocení výzkumných infrastruktur, které bylo předloženo vládě 25. května tohoto roku a kde vláda rovněž schválila usnesení č. 381, kterým schvaluje aktualizaci cestovní mapy České republiky velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace, dosaženou v části 3 materiálu č. 402/15, a ukládá ministru školství, mládeže a tělovýchovy vypracovat tzv. analýzu krajiny výzkumných infrastruktur.

Já bych se chtěl ve své interpelaci zabývat teď záležitostí odpovědi pana ministra Chládka. Paní ministryně k tomu přišla tím, že byla jmenována do funkce. Chtěl bych přesto v této interpelaci pokračovat, aby se objasnily a uvedly na pravou míru některé nesrovnalosti v této oblasti.

Nejprve - definice a podpora infrastruktury je nepochybně klíčovým faktorem pro trvalejší zajištění a stabilitu výzkumu a inovací ve všech oblastech vědy. Platí to tak ovšem i v medicině, kde jsou navíc očekávání odborné i laické veřejnosti stálá a značná. Počty výzkumných projektů v České republice z oblasti medicíny dosahují stovek ročně a mnoho z nich vyžaduje stabilitu infrastruktur, nejen nových, ale také už zavedených a využívaných. Infrastruktury typu - teď řeknu několik zkratek - BBMRI, to je biobanking, nebo EATRIS, to je translační výzkum, nebo CZECRIN, to je klinický výzkum na lidských subjektech - vznikly aktivitou MŠMT jako prioritní projekty uvedené v cestovní mapě České republiky velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace v oblasti biomedicína s cílem vytvoření znalostní, výzkumné, metodické a servisní podpory pro provádění translačního a klinického výzkumu. Jen pro zajímavost - Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury stanovilo oblast infrastruktury pro biologické a medicínské vědy a MŠMT z toho nějakým způsobem udělalo oblast biomedicíny. To jako že by existovala nějaká technomedicína?

Moje písemná interpelace ze dne 28. dubna tohoto roku položila několik otázek a já bych je krátce shrnul souběžně s těmi odpověďmi, které jsem dostal 27. 5. tohoto roku.

První otázka byla: Jaká byla pravidla a kritéria pro výběr členů věcně příslušného oborového panelu mezinárodní hodnoticí komise, a to zejména ve vztahu k infrastrukturám s klinickým přesahem - BBMRI, EATRIS atd.? Kdo je navrhl a schválil? Odpověď: Bylo to zcela obecné zdůvodnění, a nikoli zdůvodnění střetu zájmů pana Ing. Petra Šedo z Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky, který je mimo jiné právě členem jedné z těchto infrastruktur. Tedy jasný střet zájmů.

Dále byla položena otázka: Bylo osloveno Ministerstvo zdravotnictví České republiky ve smyslu delegování zástupce s expertizou v klinické oblasti? Odpověď žádná.

Další otázka: Participoval někdo z expertů delegovaných z Ministerstva zdravotnictví České republiky na tzv. landscape analysis v oblasti biomedicíny, kterou se materiál slovně zaštiťuje? Odpověď žádná.

Ptám se tedy ještě dál. Projekt BBMRI, což je tedy záležitost biobankingu - abych vám to trošku přiblížil, je to v podstatě shromažďování biologického materiálu k tomu, aby se v budoucnosti stanovily různé citlivosti na léčbu, v oblasti výzkumu, genetické profilování atd., což je v podstatě základem budoucí vědy v medicíně, čímž se zabývají přední ústavy ve světě. Jenom podotýkám, že ve Spojených státech bylo založeno pět takových center, která jsou rozložena po celých Spojených státech, do kterých vkládají obrovské prostředky, aby se tyto projekty udržely, protože je to vlastně budoucnost medicíny. A my se k tomu chováme tak, že nepodporujeme tento projekt do dalšího období a chceme po něm, aby si už v současnosti na sebe vydělával sám. Proč by měl být v kategorii, která si má na sebe vydělat? Zatím to nechápu.

Další otázka: Proč vláda schválila na svém jednání 25. 5. tohoto roku to usnesení č. 381, tak jak jsem jej jmenoval, tzv. cestovní mapy České republiky velkých infrastruktur pro výzkum, kde jsou uvedena i hodnocení A1 až A4? Jenom abych to objasnil. To, že vláda schválila nějaké cestovní mapy, je naprosto logické a normální. Ale součástí té tabulky, kterou mám zde u sebe, je zároveň hodnocení všech infrastruktur, které by se měly podporovat. Jsou vyjmenovány, jsou tam přiděleny náklady. A všechna tato hodnocení jsou áčková. Tedy člověk by se domníval, že mají další podporu. Jenže ony mají už teď uvedeno hodnocení A1 až A4 a už teď se předjímá, že jenom A1 a A2 budou mít finanční podporu, kdežto ostatní nikoli. A mně jde jenom o to, proč už v tomto schvalování bylo právě to hodnocení. Nepřipadá mi zrovna úplně logické, že ministr Chládek dával toto schválení těsně před svým odvoláním. Chápu, že to nemohl třeba tušit. Ale mně se zdá, že to bylo všechno příliš narychlo provedeno, jenom aby si toho nikdo moc nevšiml, aby v tom množství úkolů, které vláda má, aby tohle to nějak zapadlo.

Ptám se dál. Proč neexistuje zpráva z vyjádřením Ministerstva zdravotnictví, když se jedná o klinickou medicínu? Jak je možné, je to jen náhoda, že většina peněz z celkového návrhu kolem 4 miliard korun - 4 miliard korun, tyto jdou do těchto projektů - jde právě jenom do Akademie věd?

Závěrem bych chtěl požádat paní ministryni školství, aby ve spolupráci s ministrem zdravotnictví zahájili neprodleně jednání o zajištění potřebných finančních prostředků pro infrastrukturu klinického výzkumu v plánovaném horizontu 2016 až 2022 a stanovili pravidla ekvity rozdělení finančních prostředků mezi biologické vědy a lékařské vědy tak, aby nedocházelo k situaci, kdy výzkum na myších modelech je předložen vládě České republiky jako prioritnější, a tudíž potřebnější než klinický výzkum prováděný způsobilými subjekty - to jsou fakultní nemocnice, specializované ústavy - na materiálu pacientů a pro jejich potřebu.

Za další bych chtěl paní ministryni požádat, aby součástí těchto pravidel muselo být také jasné odborné zapojení resortu Ministerstva zdravotnictví týkající se plánování činností, finančního plánování, průběžných a závěrečných odborných hodnocení, evaluací, panelů hodnotitelů schopných posoudit klinické aspekty výzkumné činnosti a tak dále.

To je zatím všechno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vyzulovi, a než udělím slovo paní ministryni, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Ivan Pilný do 11 hodin, pan ministr Dienstbier - neúčast na celém zasedání dnes z pracovních důvodů. Dále se omlouvá pan poslanec Holík od 9 do 13 hodin, stejně tak se omlouvá pan poslanec Krákora od 9 do 13 hodin a do 11 hodin z osobních důvodů pan poslanec Kaňkovský, stejně tak pan poslanec Plzák od 9 do 10.30 z pracovních důvodů.

Nyní budeme pokračovat. Paní ministryně školství odpoví panu poslanci Vyzulovi na jeho odmítnutou odpověď na interpelaci. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi zareagovat na pana poslance Vyzulu. Začnu trošku obecněji, protože některé z informací, ze kterých pan poslanec vycházel, naznaly v posledních měsících změn a je možné, že doplnění v těchto informacích z mé strany způsobí, že bude více spokojený s Ministerstvem školství.

První věc se týká velkých vědeckých infrastruktur a onoho hodnocení rozděleného na několik stupňů áček - A1, A2, A3 atd. Toto je záležitost, která byla ze strany Ministerstva školství revokována. V rámci září jedna ze zářijových vlád projedná aktualizovaný materiál nazvaný cestovní mapy a tento bude počítat s tím, že budou podpořeny stejným způsobem všechny infrastruktury zařazené ve všech těchto kategoriích, protože samozřejmě klasická klasifikace s žádným rozdělením na jedna, dva, tři v rámci A nepočítá. To znamená, budou podpořeny všechny velké infrastruktury.

Co se týká zajištění financování v rámci střednědobého výhledu, tam jsem připravena ve spolupráci zejména s místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace otevřít v návaznosti na tento materiál debatu o střednědobých výhledech, protože z materiálů týkajících se velkých infrastruktur, které jsem předložila vládě asi před 14 dny, a mohu samozřejmě tento materiál panu poslanci Vyzulovi poskytnout, vyplývá, že v roce 2017 nám chybí zhruba 800 milionů pro udržitelnost velkých infrastruktur. Tato záležitost bude také řešena.

Co se týká spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví, aniž bych tedy byla specialistkou na danou oblast, tak také já zejména například u takových infrastruktur, jako je FNUSA, předpokládám mnohem užší spolupráci Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví, než tomu bylo doposud. V této věci se tedy přiznám, že primárně chystám nastavení intenzivnější komunikace i po té byrokratické i ministerské úrovni mezi oběma resorty.

Co se týká tedy nedůvodného rozlišování nebo nedocenění významu mezi biologickou vědou a lékařskou vědou, mám za to, a doufám, že tomu rozumím správně, že už jenom to, že všechny vědecké infrastruktury ve všech stupních áček, to znamená všechny, co dostaly áčko, budou podpořeny stejnou měrou a budou mít stejnou možnost soutěžit například o evropské prostředky, odstraní určité pochybnosti pana poslance Vyzuly spojené s touto záležitostí.

Naposledy snad ještě zmínka k otázce střetu zájmů. Chtěla bych tady otevřeně, vážené poslankyně a poslanci, sdělit a informovat vás, že skutečně máme velké problémy se zajištěním dostatku expertů v rámci problematiky velkých vědeckých infrastruktur. Je to dáno vysokou mírou specializace těchto expertů. Nicméně snažíme se samozřejmě, abychom vybírali z co nejrozmanitějších vod, a více saháme tedy i do zahraničních vod akademických a jiných, abychom tedy diferencovanost těchto odborníků zajistili a samozřejmě snížili nebezpečí střetu zájmů. I tak vás mohu ubezpečit, že v případě, že je daným expertem někdo, kdo se nějakým, dejme tomu třeba i vzdáleným způsobem podílí na některé z velkých vědeckých infrastruktur, tak vás mohu ubezpečit, že v rámci kontrolních mechanismů a vrstvenosti jednotlivých mechanismů Ministerstva školství samozřejmě existují nástroje, které dokážou ověřit případný střet zájmů a zabránit mu v krajním případě případně i z podnětu vnějšího, vznikne-li pochybnost u ostatních účastníků velkých infrastruktur.

Tolik z mé strany stručně. Jenom bych to tedy shrnula, že jsem připravená písemnou interpelaci předcházejícího ministra doplnit, doplnit podklady, které byly za poslední dva měsíce z mé strany vládě ve věci velkých infrastruktur předloženy. Cestovní mapa bude aktualizována v září a finanční prostředky budeme řešit ihned v návaznosti na to v rámci střednědobého výhledu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřině Valachové. Ptám se, pan poslanec ještě doplňující v rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedo. Nemám nic doplňujícího k rozpravě. Jenom mě tak nějak napadlo, že ta výměna ministrů byla správná. (S úsměvem.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tato interpelace končí. Opět požádám pana předsedu, jestli by mě na chvilku nevystřídal.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Budeme pokračovat. Interpelace číslo 6 je interpelace znovu pana místopředsedy Filipa na ministra spravedlnosti pana Roberta Pelikána a je to ve věci ústavnosti stanoviska Ústavního soudu 501 05 z 1. 11. 2005 a obchodní společnosti Melantrich, tisk 550. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, já tentokrát nebudu tak vstřícný vůči panu ministru Pelikánovi, protože jde o věc, která má, řekl bych, jiný rozměr. Kdo z vás si přečetl tisk 550, víte, že jde o otázku budovy Melantrichu na Václavském náměstí a že nejde o jakýsi spor o restituce nebo navrácení majetku v této záležitosti. Jde o to, že jde o trvající vlastnictví a rozhodování českých soudů v tomto ohledu, ať už jde o soudy prvého stupně, druhého stupně, případně dovolací, a Ústavní soud v tomto ohledu podle mého soudu nepostupovaly správně. Nakonec o tom svědčí votum separatum, tedy odlišné stanovisko některých soudců Ústavního soudu, například paní senátorky Wagnerové a podobně. A já tady nechci zdržovat Poslaneckou sněmovnu všemi těmi změnami.

Mně jde o to, že jestliže platil v celém období zákon o akciových společnostech, zákon z roku 1950, existovala možnost najít v archivu konkrétní akcie společnosti Melantrich a ti 90letí pánové došli do archivu a na valnou hromadu přinesli konkrétní akcie, prokázali, že jsou dědici těch akcií, a to dědické řízení bylo jasné, že tady máme situaci, kdy ve skutečnosti jednání soudní soustavy, nebo abych byl přesnější justiční soustavy je nerovné vůči jednotlivým subjektům. Proto si myslím, že nemohu být spokojený s odpovědí pana ministra spravedlnosti, i když se snažil poctivě, na rovinu řečeno, popsat situaci a ministerstvo sepsalo jakýsi sumář toho, jak postupovaly jednotlivé instituce v této věci, jak postupovali akcionáři jak bývalí tak současní, a co se odehrálo.

Co mě tam na tom zaráží? Že jde o prodej nebo majetkový posun budovy, která má hodnotu vyjádřenu ve stamilionech, a tam jsou prodeje za 1 700 000 korun. Za to si nekoupíte, promiňte mi, ani chatu na Lipně, natož abyste vlastnili budovu na Václavském náměstí. A například mě napadá otázka, proč v této situaci nebyla aktivní státní zastupitelství? Proč policie nekonala na základě jednotlivých podání? V tomto ohledu tedy nezbývá těm, kteří usilují o určité jednotné rozhodování vůči této akciové společnosti, protože podotýkám, že v jiných případech u jiného majetku, o který požádala tato akciová společnost, soudy rozhodly o trvajícím majetkovém vztahu a mohla se akciová společnost Melantrich toho majetku ujmout, ať už jsou to lesy na Pardubicku, nebo jinde.

V tomto ohledu tedy když jsem si pročetl tu záležitost, tak musím říct, že musím hledat způsob, jak by to rozhodnutí, které učinil Ústavní soud, mohlo být změněno. V tomto ohledu tedy v podstatě jde o postup, který může být vůči Evropskému soudnímu dvoru, resp. Evropskému soudu pro lidská práva, a tady u Evropského soudu pro lidská práva lze namítat porušení úmluvy a popsání toho skutkového pozadí. Bohužel v tomto ohledu české státní orgány nejsou aktivní a já v podstatě ve své interpelaci vyzývám pana ministra, aby aktivní byl. A ta odpověď mě neuspokojuje a v podstatě chci novou s tím, že po něm chci, aby těmi možnostmi, které má Ministerstvo spravedlnosti - a nejsou nijak veliké, to uznávám, že v tomto ohledu exekutivní vstup do jednání té soustavy je výrazně omezen. Je dobře, že je výrazně omezen, vůbec to nezpochybňuji. Ale ten aktivní přístup nejvyšších správních orgánů státu například vůči evropským orgánům by tady mohl pomoci včetně případného kontaktu na komisařku českou - mimochodem českou komisařku pro justici a spravedlnost - v Evropské komisi paní Jourovou. A i vůči samozřejmě Evropskému soudu pro lidská práva.

Proto jsem tu odpověď odmítl. Pan ministr ví, že si nevymýšlím, že tady existuje jiný právní názor, než byl judikován českým Ústavním soudem, a proto ho žádám o aktivní přístup k této věci. V případě, že nebudu souhlasit s jeho odpovědí tady na plénu, budu požadovat to, aby svou odpověď přepracoval na základě požadavku Poslanecké sněmovny. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane místopředsedo. Pan ministr se chystá odpovědět. Máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, obávám se, že ani ve své ústní reakci pana poslance a kolegu úplně neuspokojím. V prvé řadě skutečně Ministerstvo spravedlnosti nemá vůbec žádné nástroje směrem k Ústavnímu soudu. Rozhodne-li o něčem plénum Ústavního soudu, Ministerstvu spravedlnosti nezbývá než to respektovat, ať se mu to líbí, nebo nelíbí.

Pan poslanec má pravdu, zmiňuje-li, že nad Ústavním soudem v jistém smyslu stojí ještě jeden soud, to je Evropský soud pro lidská práva. Není ovšem nejen úkolem Ministerstva spravedlnosti, ale není ani v pravomoci Ministerstva spravedlnosti věc k tomuto soudu vznášet. Právě naopak, Ministerstvo spravedlnosti v takovém případném sporu bude stát zastupovat na té druhé straně. Bude nuceno opět, ať si o tom budeme myslet cokoliv, obhajovat postupy České republiky, všech jejích orgánů včetně Ústavního soudu.

Takže moje odpověď a moje rada zní: Nechť se v souladu se svými právy ti domněle poškození obrátí na Evropský soud pro lidská práva a uvidíme, co ten nám řekne.

Když se na chviličku pokusím vrátit k podstatě té věci, v kostce - pan poslanec to docela dobře vysvětlil - jde o to, že vedle restitučních pravidel, která jsme si tu nastavili, se v jisté době objevila další cesta, jak se dostat zpět k majetku fakticky, totiž objevit někde v archivech nebo na půdě nebo v krabici staré akcie, protože formálně často se stalo, že ta akciová společnost nikdy nebyla prohlášena za zaniklou, takže formálně ona vždycky existovala a formálně se nikdo neobtěžoval ji vyvlastnit, takže také formálně ona byla po celou dobu vlastníkem toho majetku. Takže na první pohled stačilo přijít a říct: Vždyť já tu pořád jsem, ten majetek je pořád můj, tak mi ho dejte! Některé soudy tomu skutečně vyhovovaly, jiné soudy tomu nevyhovovaly. A Ústavní soud tedy nyní sjednotil ten přístup tak, že se tomu vyhovovat nemá a nebude.

Chápu pana poslance, shledává-li v tom jisté bezpráví vůči těm, kterým takto vyhověno nebylo a nebude, dívají-li se na situaci těch, kterým vyhověno bylo. Ale tak je to při sjednocování judikatury nakonec bohužel vždycky. Je to něco, co je v právu nutné a neodstranitelné. Můj osobní názor je, že Ústavní soud tentokrát rozhodl správně. Jsem přesvědčen o tom, že to pouto, které existovalo mezi tím majetkem a těmi osobami, je vzdálené a skutečně čistě formální. Jak k tomu zase přijdou ti, kdo si ty bezcenné papírky v té krabici neschovali, netušíce, že jednoho dne je bude možné proměnit zpět v barák na Václavském náměstí?

Takže moje odpověď bude upřímná v tomto. Já nejen že s tím nic dělat nemohu, já s tím opravdu ani nic dělat nechci. Chápu situaci těch lidí, chápu, že to pociťují jako jistou křivdu, ale bojím se, že kdyby Ústavní soud rozhodl opačně, byla by to možná křivda ještě větší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Táži se, zda se někdo hlásí do rozpravy. Pan místopředseda. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane místopředsedo, paní a pánové, děkuji za upřímná slova panu ministru spravedlnosti, že s tím nic dělat nechce. Odpověděl, co mi napsal. Ale víte, já bych tomu i rozuměl. Já bych se s tím i třeba smířil, kdyby nešlo o změnu, úplnou změnu stanoviska Ústavního soudu České republiky.

Já nechci číst shrnutí té stížnosti, kterou psal soud pro lidská práva, podané společností Melantrich, a. s., pro grafický průmysl a nakladatelství v Praze, a nechci ani svým způsobem obtěžovat Poslaneckou sněmovnu v tom, abychom se tady bavili o tom, jaký je článek 35 evropské úmluvy a jakým způsobem se k tomu staví český Ústavní soud. Ale co mi zásadním způsobem vadí. Když se stěžovatel před vnitrostátním soudem domáhal ochrany svého práva žalobou na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, žaloby stěžovatele nicméně byly zamítnuty, aniž byla otázka vzniku a zániku vlastnického práva stěžovatele meritorně zkoumána, a to z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu stěžovatele na ochranu vlastnického práva... Jestliže principiálně šlo po přijetí restitučních zákonů a privatizačních předpisů o zkoumání nebo ochranu práva vlastnického na jiné úrovni, než tady byla do roku 1989, resp. 1990, 1991, tak si musíme říct, že není možné jen tak uplatňovat nároky k majetku odňatému na základě restitučních předpisů, které v České republice byly přijaty bezprostředně po skončení minulého režimu. Samotná existence těchto předpisů pak podle vnitrostátních soudů vytváří překážku pro to, aby se osoby, které nejsou oprávněnými osobami ve smyslu restitučních předpisů, domáhaly ochrany svých práv. Ale proč tedy v roce 1950 se novelizoval zákon o akciových společnostech? Kde máme tu míru té diskontinuity? Jestli si připustíme tyto věci, tak se dohrabeme do situace, kdy budeme hledat diskontinuitu v technických předmětech. A to si nemyslím, že je správné.

Naposledy uvedené platí jak v případech, kdy došlo k odnětí vlastnického práva, tak v případech, kdy vlastnické právo bylo sice formálně zachováno, nicméně došlo k faktickému znemožnění ovládání majitele toho majetku. Přitom tady, řekněme si na rovinu, Melantrich byl vždycky ovládán těmi, kteří se prohlásili právními nástupci České strany národně sociální, potom socialistické. Čili v tomto ohledu dokonce ani to přetržení toho práva nebylo takové, že by ho fakticky ti, kteří se prohlašovali za právní nástupce, neuplatňovali. Což je vážná věc. A teď tedy, když máme narovnat ty majetkové poměry - a tady se mluví, co má být vráceno, já mám problém spíš s tím, co bylo ukradeno po roce 1990, jestli máme nazvat, že bude restituce na stát zpátky, nikoliv znárodnění, ale restituce na stát... Protože to jsou zločiny! To je odebrání majetku tomu, komu nikdy majetek ve skutečnosti sebrán nebyl. To je ten vážný problém. A v tomto ohledu proto odkazuji na to votum separatum, které tam bylo.

A jestliže volná úvaha státu, pokud jde o obsah a rozsah restitučních předpisů, byla Ústavním soudem interpretována tak, že pouze vybrané osoby byly oprávněny domáhat se obnovy vlastnického práva, tak proč Ústavní soud změnil tu situaci a ochrana osob, kterým bylo toto dobrodiní, chcete-li, poskytnuto, nebylo dáno jiným, byla oslabena, nicméně nedotčena, zůstala možnost dovolávat se ochrany prostřednictvím obecných předpisů. Po přijetí předmětného stanoviska Ústavního soudu se judikatura vnitrostátních soudů zcela změnila a veškeré nároky byly bez dalšího odmítány s odůvodněním, že osoby dovolávající se soudní ochrany ve skutečnosti obcházejí restituční předpisy. Tak to je ta míra diskontinuity, ten restituční předpis? To je to, že když někomu to právo nebylo odňato, tak ten druhý, kterému je nyní přiznáno, se ve skutečnosti ujme vlastnictví, a ten, kdo tím vlastníkem ve skutečnosti byl, na to nárok nemá? No v tomto ohledu, nezlobte se na mě, nemohu jinak než požadovat nějakou aktivitu státních orgánů.

Rozumím tomu, co tady říkal pan ministr. Ale přesto nejsem spokojen s tím, že např. při prodeji toho majetku nikoho nezarazilo, zejména policii a státní zastupitelství - a tady není ministr vnitra, tak budu mluvit jenom o státním zastupitelství... Proč nezarazilo někoho na státním zastupitelství, ať už vrchním tady v Praze, nebo Nejvyšším státním zastupitelství, že ten majetek se prodává za 1,5 milionu, když má hodnotu téměř miliardu? Víte, to mi připadá jako do nebe křičící nespravedlnost, mám-li to říct básnickými slovy. A jsem přesvědčen, že buď si tady přiznáme, že už dál nic, že jakási restituční tečka tady nastala, že nikdo už nic nedostane, a jestli někdo požádá, tak už má Smolíčka Pacholíčka, promiňte mi tento lidový výraz. Ale to potom musíme, pokud jsme v parlamentní demokracii, minimálně tady říct alespoň něčím, co musí být vysloveno, nějakým usnesením, příp. zákonem.

My tady v tuto chvíli pořád po 25 letech prohlubujeme restituční proces. Kde bude zastaven? Jak je možné, že soudy vydávají pozemky, které jsou pod stavbami, přestože ten zákon, který je darovacím zákonem pro církve a náboženské společnosti, říká, že se pozemek nevydává, ale že se za něj dává náhrada? A náhradu vyplácí stát ze státního rozpočtu. Ale soudy dál judikují v rozporu s tím, co je tady napsáno, že restituce má přednost. Jak může mít restituční předpis přednost, když ten zákon říká, že se to nevydává? V jaké jsme tedy pozici vůči jednomu subjektu - a teď mluvím o dvou právnických osobách? To proražení, jestli může, nebo nemůže restituovat právnická osoba, je fatální záležitost! Pokud to byly fyzické osoby, bavili jsme se pořád o fyzických osobách, o jejich právech. Jakmile jsme si tady určili právnické osoby, nikoliv pouze obce, zákonem 127/1990 Sb., tak samozřejmě jsme připustili opuštění toho § 28 zákona pozemkového a v tomto ohledu jsme se dostali do situace, kdy může přijít, promiňte mi, organizace, která byla prohlášena po roce 1945 za nepřátelskou, jíž byl podle dekretu odebrán majetek, a říct - ale já ten majetek mám, já ho chci. Protože vy jste vydávali této právnické osobě, která na tom nebyla o nic lépe po roce 1945.

To je vážný problém, který sem zanášíme. Já bych rád, abychom byli činní a řekli: ano, v procesu prodeje privatizace majetku došlo k tomu, že byla porušena práva původních vlastníků, kteří nikdy to vlastnictví neztratili. A jestli ho vykonávali prostřednictvím nejdříve akciové společnosti Melantrich, akciové společnosti pro grafický průmysl a nakladatelství, nebo prostřednictvím orgánů Československé strany socialistické, to je mi v podstatě lhostejné, protože jestli to respektovaly orgány tenkrát, tak to měly respektovat i po roce 1990. A to je smysl mého odmítnutí.

A já prosím, aby alespoň Ministerstvo spravedlnosti zpracovalo přehled toho, jak se k tomu budeme příště stavět a jestli je vůbec připraveno předložit sem návrh zákona, který řekne restituční tečku v České republice - už nic, už není možné překročit to, že v parlamentní demokracii se parlament vyslovuje pro to, že už nic dalšího není možné, protože bychom zpochybnili dokonce i práva vydržená, která jsou součástí občanského zákoníku. Nebo jestli chcete, tak tady budeme mít, promiňte mi, trvalý majetkový převrat, který se tady bude dělat podle toho, jak si tady kdo zrovna sežene nějakou většinu a nebo ochotného soudce, který bude rozhodovat v rozporu, nikoliv volnou úvahou soudce - já vůbec nezpochybňuji nezávislost soudů, soudy jsou nezávislé, ale soudci jsou vázáni právem. A my jsme parlamentní demokracie, nikoliv justiční stát. Čili v tomhle ohledu bych rád, aby tady existoval jednotný postup. Proto navrhuji Poslanecké sněmovně, aby odpověď ministra spravedlnosti odmítla. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Než budeme pokračovat v rozpravě, přečtu dvě omluvenky. Dnes od 11.30 do 13 hodin se omlouvá pan poslanec Rostislav Vyzula a dále dnes od 14 hodin do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Zlatuška.

Do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Zahradník. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem s tímto problémem také seznámen. Bohužel nedokážu o něm mluvit tak právnicky přesně jako pan doktor Filip, právník, místopředseda naší Sněmovny. Přesto bych k tomu chtěl pár slov říci.

Problém akciové společnosti Melantrich s tím přesným názvem, který pan místopředseda ve svém projevu uváděl, je problém, který je samozřejmě složitý a již dlouhou dobu je projednáván na různých úrovních našeho státu. Pan ministr se k němu vyjádřil poměrně jasně a já musím bohužel říci tak přísně a nevratně, že bych nechtěl být v kůži těch lidí, kteří se pokoušejí o nabytí svých práv, o kterých jsou přesvědčeni, že jsou právy legitimními, řádnými a že svá práva mají povinnost vymáhat a snažit se o jejich naplnění. Ono to jejich přesvědčení je silné mimo jiné také proto, že zde existuje určitý precedent, který byl tady řešen. Možná bych znovu připomněl, že vedle Melantrichu, a. s., tady přece existovala podobná akciová společnost s podobným profilem, s podobnou anamnézou, akciová společnost Cíl, jejímž majetkem byla budova zvaná Lidový dům. Tato otázka byla vyřešena. Ten problém byl vyřešen a majetek byl navrácen. Byl navrácen České straně sociálně demokratické, která jej dneska používá.

Člověku, který se na toto dívá, se nenaskýtá nic jiného než vzpomenout si na staré latinské přísloví quod licet iovi, non licet bovi což předkládáme do češtiny co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Takže bych byl rád, kdyby se přece jenom stát podíval prostřednictvím svého představitele pana ministra na celý problém ještě jednou a pokusil se o určitý kontextuální pohled, aby jedna věc vyřešena a uzavřena, řekněme i veřejností přijatá, sice čas od času zpochybňovaná, ale myslím si, že už tedy nevratná, a byla řešena podobným způsobem, aby problém Melantrich byl řešen podobně jako problém Cíl. To je to, s čím bych se chtěla na pana ministra obrátit, a proto si myslím, že je možné z mé strany podpořit návrh, který pan místopředseda Filip předložil, to znamená s odpovědí pana ministra vyjádřit při hlasování nespokojenost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Pan ministr spravedlnosti se hlásí. Ještě než se ujme slova, tak bych požádal toho, kdo nenapsal své jméno a jenom se podepsal a chce interpelovat pana premiéra ve věci holešovské průmyslové zóny, aby zveřejnil své jméno, protože samozřejmě jeho podpis ověřovatelé zápisu nemohou rozeznat a nemohou ho identifikovat do jména konkrétního poslance. Až se přihlásí, tak bude samozřejmě zařazen do losování pořadí. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nechci debatu vést cirkulárně, v mnohém už bych se opakoval. Přijmete-li usnesení, které navrhujete, přiznám se, že moc nevím, co s tím budu mít za úkol dělat.

Snažil jsem se vám vysvětlit, že v mých pravomocech není nic, co by se mohlo jakkoliv dotknout této kauzy. Pokud něco najdete, tak jsem připraven podvolit se vůli této Poslanecké sněmovny, ale já tam doopravdy nic nevidím. Nemohu zasahovat do činnosti soudů, tím méně pak do činnosti Ústavního soudu, natožpak měnit již přijatá rozhodnutí těchto soudů. A i pokud jde o činnost zákonodárnou, tak bychom zřejmě udělali nějakou tečku za tečkou, čímž už bychom z toho udělali asi tři tečky. A víme, že tři tečky znamenají něco jiného než tečka opravdová. Ani v tomto směru nemá naše ministerstvo kompetenci. To by pak bylo zřejmě věcí Ministerstva financí, téměř určitě Ministerstva financí.

Jak říkám, chápu, že otázky restituční stále jitří a vždy budou jitřit vášně. Prostě ta jistá právnická osoba, jejímž je pan místopředseda členem, nám kdysi dávno udělala zatraceně velký nepořádek budováním ráje na zemi a dodneška jsme se ho nezbavili. A vždycky to bude tak, že když se jednomu podaří křivdu odčinit, tak druhý bude říkat: ale mně byste ji měli odčinit taky. Koneckonců vám můžu říct, že naše rodina měla barák na Vinohradech, akorát že ho těsně před revolucí zbourali, takže místo baráku, který dostali všichni ostatní, jsme dostali sto tisíc korun, protože se těmto lidem vracely náhrady podle cen v roce 1950. Tak bych tedy mohl taky zahořkle říkat, co to je za spravedlnost. Nic, samozřejmě. Ale tak to prostě v životě chodí.

Jak říkám, nic s tím dělat neumím. A to, že s tím ani nic dělat opravdu z důvodů, které jsem se pokusil vysvětlit, nechci, je v tom asi podružné. (Slabý potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi za další upřímné vyjádření. Přesto jsem návrh podal. Protože se nemohu nechat vystřídat, tak na něm trvám tady odsud. To je všechno.

Kdo dál do rozpravy v této věci? Pokud nikdo, máme před sebou návrh na usnesení, kterým Poslanecká sněmovna odmítá odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci Vojtěcha Filipa ve věci ústavnosti stanoviska pléna Ústavního soudu.

 

Zahájil jsem hlasování číslo 76 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 76, ze 115 pro 33, proti 27. Návrh nebyl přijat. Interpelace je tedy vypořádána.

Budeme pokračovat, a to další odmítnutou interpelací, tentokrát interpelací pana poslance Jana Farského ve věci rozhovoru v deníku Právo, sněmovní tisk 551. Interpelovaným ministrem je Andrej Babiš. Otevírám rozpravu a pan poslanec Jan Farský se do ní hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr Babiš loni 20. června v deníku Právo na otázku, kolik je zlodějů ve Sněmovně, si sám odpověděl: Co vím, tak minimálně čtyři pět. (Smích v sále.)

Přišlo mi to tak závažné, že jsem si dovolil ho interpelovat písemně s tím, že jsem se ho ptal, kdo jsou ti lidé a jestli by je mohl identifikovat. Dostalo se mi písemné odpovědi: "Na dotaz konkrétního uvedení osob tyto označovat nebudu a stejně jako v rozhovoru pro deník Právo ponechám odpověď v obecné rovině, abyste mou odpověď nezneužil k dalším útokům vůči mé osobě." (Smích v sále, převážně z levé strany.)

Já to přečtu ještě jednou: "Odpověď ponechám v obecné rovině, abyste ji nezneužil k dalším útokům vůči mé osobě."

Jsem zmaten. Mám to chápat jako přiznání, nebo to mám chápat jako obvinění nejbližších spolupracovníků? Bohužel se domnívám, že bez přítomnosti pana ministra tuto odpověď zde získat nemohu, a proto žádám Poslaneckou sněmovnu o přerušení tohoto bodu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji. Rozhodneme v procedurálním návrhu bez rozpravy, a to hlasováním 77, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přerušení této odpovědi na písemnou interpelaci. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 77, ze 117 přítomných 64 pro, proti 1. Návrh byl přijat a jednání o této interpelaci bylo přerušeno.

 

Budeme pokračovat, a to interpelací poslankyně Radky Maxové ve věci změny formy poučení poškozeného oběti trestného činu v trestním řízení na ministra vnitra Milana Chovance. A protože tady paní poslankyně není a pan ministr také ne, ale zejména pro její neúčast, musím podle jednacího řádu konstatovat, že tato interpelace nebude projednána odkládá se.

Další interpelací je interpelace poslance Zbyňka Stanjury ve věci výběrového řízení na obsazení generálního ředitele závodu Frýdek-Místek u státního podniku Povodí Odry. Jde o sněmovní tisk 572 a interpelace na ministra zemědělství. Dávám slovo panu poslanci Zbyňku Stanjurovi v otevřené rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejprve chci poděkovat torzu vlády, těm ministrům a ministryním, kteří se dnešních písemných interpelací účastní, protože že se sejdeme po parlamentních prázdninách a více než na polovině písemných interpelací, pokud mám informace, příslušný ministr není, svědčí o tom, jak k tomu někteří členové vlády přistupují. Takže opravdu děkuji těm, kteří tady jsou a jsou připraveni debatovat s poslanci, ať už s koaličními, nebo opozičními, což bohužel není případ pana ministra zemědělství. Než navrhnu přerušení, tak přece jen řeknu pět vět. Že bych mohl pokračovat v té železné logice členů vlády, kterou tu před chvílí demonstroval citací z odpovědi ministra financí pan kolega Farský.

Já jsem před několika měsíci interpeloval ministra zemědělství, aby mi sdělil důvod odvolání generálního ředitele Povodí Odry. Současně jsem říkal, že respektuji právo ministra vyměnit ředitele a že považuji za normální v civilizované společnosti, pokud nový ministr chce vyměnit ředitele tak významného podniku, který ten podnik vedl dobře, tak že si ho pozve, veřejně mu poděkuje, vysvětlí mu, že přišel nový ministr, chce tam mít své lidi, a tito se jako slušní a rozumní lidé rozejdou. Kdyby to tak proběhlo, tak tím nezatěžuji ani ministra zemědělství ani Poslaneckou sněmovnu.

Nicméně velmi častým zvykem v České republice nebo v politickém životě České republiky, když někdo chce vyměnit někoho, ať je to na úrovni obce, kraje, či státu, tak místo tohoto standardního slušného postupu se hledají důvody, kterými se to jakoby vysvětlí. Přitom ta pravomoc je jasná a nezpochybnitelná a říkám, že je to dobře, že si nový ministr může vybrat spolupracovníky, včetně ředitelů významných podniků v daném resortu. To vůbec nezpochybňuji. A dokonce si myslím, že ani není nutné vypisovat výběrové řízení, že to je prostě odpovědnost toho konkrétního ministra, jestli si ho vybere rovnou, osloví někoho, o kom ví, že by ten podnik mohl vést, nebo uspořádá výběrové řízení. Nicméně pan ministr Jurečka zvolil tento postup, a když se podíváte do stenozáznamu, tak asi pětkrát zopakoval, že hlavním a de facto jediným důvodem odvolání bývalého generálního ředitele je to, že na pozici ředitele jednoho ze závodů Povodí Odry odmítal v rozporu s přáním ministerstva vypsat otevřené výběrové řízení. Tehdejší generální ředitel argumentoval, že si myslí, že je lepší udělat uzavřené výběrové řízení, tzn. oslovit nejprve zaměstnance konkrétního podniku, říkal, že je to užitečné, že tam jsou lidé, kteří mají zkušenost, je tam dostatek lidí, kteří takovou funkci mohou zastávat. Pan ministr zemědělství měl jiný názor, byl to důvod odvolání generálního ředitele, a já jsem se po pár měsících zeptal, jak se s tím úkolem vypořádal nový generální ředitel, a musím říci, že dobře. Nový generální ředitel provedl uzavřené výběrové řízení pouze ze zaměstnanců Povodí Odry a vybral člověka, který v tom podniku působil a který bezesporu tu funkci umí zastávat. Takže nechci kritizovat nového generálního ředitele.

Chci se zeptat na ten dvojí přístup ministra zemědělství. Když se potřeboval odvolat generální ředitel, tak byla potřeba otevřeného výběrového řízení. Když se vyměnil a čirou náhodou tam přišel jeho stranický kolega, což tedy rozčililo jak pana ministra zemědělství, tak pana vicepremiéra, tak už to nebylo potřeba. A já říkám a opakuji, že to je dobře, to zdůvodnění. A přečtěte si mou interpelaci, kde cituji ze stenozáznamu, co říkal pan ministr Jurečka, a přečtěte si jeho odpověď. A je to ta železná logika: Bývalého ředitele jsem odvolal, protože nevypsal otevřené výběrové řízení. Nový generální ředitel nevypsal otevřené výběrové řízení, protože mě přesvědčil, že je dobře udělat uzavřené výběrové řízení.

Já nevím, jak bych to přesně popsal, aniž bych použil nějaký silnější výraz, a rád bych o tom debatoval s ministrem zemědělství, a proto navrhuji přerušit projednávání této interpelace, aby měl možnost nám tuto logiku svého postupu vysvětlit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, ano, je návrh na přerušení. Je to návrh, který je procedurální, takže nebudeme pokračovat v rozpravě, kolega Bendl to jistě chápe.

Zahájil jsem hlasování číslo 78 a ptám se, kdo je pro přerušení této interpelace. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 78. Z přítomných 118 pro 59, proti 1. Návrh nebyl přijat.

 

Takže interpelaci ukončíme a budeme pokračovat další... (Výkřiky a upozorňování z levé strany sálu, že návrh nebyl přijat a rozprava je otevřená.)

Aha, pardon, omlouvám se. V tom případě přihlášku do rozpravy kolegy Bendla přijímám v tuto chvíli, protože jsme procedurální návrh neschválili a je otevřená rozprava. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, vážení dva přítomní ministři na interpelacích. Já myslím, že je potřeba vzkázat panu místopředsedovi KDU-ČSL a ministru zemědělství v jedné osobě, že té interpelaci stejně neuteče. To za prvé.

Za druhé. Už byste panu ministrovi opravdu měli vysvětlit, že neúčasti na jednání Poslanecké sněmovny, neúčasti na jednání Rady ministrů zemědělství Evropské unie jsou fatálním oslabováním České pozice v Evropské unii v oblasti zemědělské politiky a neúčasti na interpelacích a neúčasti na jednání zemědělského výboru, kde se projednávají často materiály, které jsou opravdu významně o budoucnosti českého zemědělství, jsou, řeknu, fatálním ne nechozením do práce, ale opravdu opouštěním diskuse, ve které máme dojít k tomu, jak dál v českém zemědělství. Velmi vyzývám přítomného předsedu KDU-ČSL a místopředsedu této vlády, aby zajistil účast ministra zemědělství na jednání Poslanecké sněmovny, i jeho fatální nechození a neježdění na jednání Rady ministrů zemí Evropské unie v oblasti zemědělství. Takovouto fatální neúčast má horší než premiér. U premiéra jsme schopni určitě pochopit, že povinností je velká řada, ale aby měl zásadně horší neúčast než samotný premiér, to myslím, že tady snad ještě v minulosti nikdy nebylo, a prosím tedy pana místopředsedu vlády a předsedu KDU-ČSL, aby se v tomto angažoval, protože jinak nevím, proč jste vlastně do Poslanecké sněmovny kandidovali!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji panu kolegovi Bendlovi. Vidím přihlášku pana předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury, interpelujícího poslance. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Po pravdě řečeno nevím, jak z toho ven. Nepamatuji si, že by Sněmovna hlasováním odmítla přerušit interpelaci, když není přítomen ministr. Částečně to je moje chyba, protože jsem nepožádal o odhlášení, ale částečně je to chyba také řídícího. To se podělme o zodpovědnost. (Pobavení.) Ale přiznávám svoji, protože evidentně nás tady není 120.

Já mám několik možností. Buď to zkusíme znovu, což nevím, jestli úplně jde, nebo budu 28 minut mluvit o něčem jiném, protože o tom debatovat chci. Zpochybňovat hlasování nechci, protože jsem hlasoval pro, na sjetině mám pro, takže je všechno v pořádku. (Posl. Koníček z pléna navrhuje řešení.) Jediné, co můžu navrhnout, přesně tak, je přerušení projednávání tohoto bodu do příští schůze, to znamená ve druhém sněmovním týdnu této schůze se na tuto interpelaci nedostane, ale když to schválíme, a já myslím, že to jde podle jednacího řádu, tak pak bude mít pravdu Petr Bendl, že pan ministr projednání té interpelace neuteče. Kdyby to procedurálně nešlo, tak mě to bude fakt mrzet a podám to znovu, protože si myslím že bychom o tom mluvit měli.

Takže můj procedurální návrh je přerušení této interpelace do příští schůze Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, pane poslanče, to je relevantní návrh, protože jinak bychom ji projednávali podle vašeho původního návrhu ve čtvrtek příštího týdne schůze, kdežto na 32. schůzi jde o něco jiného. Jinak samozřejmě jste mohl navrhnout rovnou její zamítnutí a tam já bych vás odhlásil z vlastní vůle, protože to je otázka trochu jiná. (Nesouhlasné gesto posl. Stanjury.) Je to vždycky vaší věcí, jestli máte zájem o zjištění přesného stavu, a já se nechci plést do vašich záležitostí. Dobře.

Čili návrh na přerušení do následující schůze. Já vás nejdřív odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami a počkám, až se ustálí počet přítomných poslanců. Někteří se přihlásit stejně nechtějí, ač jsou tady přítomni.

 

V tuto chvíli budeme hlasovat o přerušení projednávání této interpelace do následující schůze Poslanecké sněmovny, ve které se budou konat interpelace. Vynechávají se tím tedy schůze svolávané speciálně na podpisy.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 79 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 84 pro 83. Návrh byl přijat a tuto interpelaci budeme projednávat na následující řádné schůzi Poslanecké sněmovny.

 

Pokračujeme interpelací poslance Zbyňka Stanjury ve věci liberalizace železniční dopravy, kdy odmítl odpověď pana ministra dopravy Dana Ťoka. Otevírám rozpravu a ptám se, jestli se hlásí jako první pan poslanec Zbyněk Stanjura. Ano, hlásí se. Pan ministr dopravy je přítomen, můžeme interpelaci bez problémů projednat. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Dneska máme samé speciální případy. Já si tedy nepamatuji, že by některý z ministrů odmítl odpovědět a podat informace, které po něm chce poslanec. V této interpelaci se tak stalo. Já jsem to včera konzultoval s panem předsedou Poslanecké sněmovny. On tady bohužel není, aby mi to potvrdil, ale když tak se můžete zeptat, a on to považuje stejně jako já za něco nepřijatelného. Můžeme mít různé politické pohledy, můžeme různě interpretovat informace či data, která dostaneme, můžeme se o to přijít, ale nenuťte mě, abych psal podle zákona 106 a pak se soudil a vyžadoval informace. Podle mě je to mé ústavní právo k tomu, abych mohl vykonávat mandát poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Rovnou avizuji, že vyslovuji nesouhlas, protože jsem nedostal zhruba polovinu odpovědí. Na jednu část mi pan ministr odpověděl, na druhou část mi neodpověděl. Já se budu věnovat v této chvíli krátce první části a potom podrobněji druhé části, kde jsem se odpovědi nedočkal.

Já jsem se ptal, jak tato vláda bude pokračovat v otevírání trhu osobní železniční dopravy. A když si to přečtete a přeložíte z úředního jazyka, tak se dozvíte, že v zásadě nijak. Po dobu fungování této vlády, tzn. od voleb 2013 do skončení volebního období, tj. někdy říjen 2017, se nezačne jezdit na vysoutěžených tratích nikde, co se týče soutěží Ministerstva dopravy. Takže jedna věc je vždycky proklamace, tisková zpráva, jak vláda pokračuje, a původně přijatý harmonogram se neustále odkládá. Abych byl spravedlivý k panu ministru Ťokovi, není první ministr, už dva jeho předchůdci ve vládě odložili harmonogram.

Já nezpochybňuji a jsem si toho vědom, a to není nová informace, že evropské směrnice a zákony umožňují i přímé zadání. Na to jsem se neptal, ale děkuji za edukativní okénko, že všichni poslanci, kteří si to můžou přečíst, kteří se třeba nezabývají osobní železniční dopravou, se tuto informaci dozvěděli. Nicméně jsem přesvědčen, že pro kvalitu cestování, pro lepší služby, pro cestující na dráze a také pro lepší ceny, pro lepší, otevřenější konkurenční boj jsou lepší cestou otevřená výběrová řízení, která by nenahrávala ani Českým dráhám, ale ani soukromým dopravcům. Myslím si, že se máme snažit.

Já jsem v té interpelaci popsal vlastní zkušenost. Když jsem šel na ministerstvo, tak jsem vlastně zdědil výsledky podané nabídky první pilotní soutěže, kde stát v osobě Ministerstva dopravy obdržel dvě nabídky. V jedné bohužel byla formální chyba, v té době podle platného znění zákona o veřejných zakázkách, pokud jste měli jednu nabídku, jste byli nuceni soutěž zrušit, takže jsem ji zrušil.

Současně jsem věděl, že ta nabídka tedy zůstala v soutěži, byla lepší než ta vyloučená. Tudíž jsem využil té možnosti, o které píše i pan ministr v odpovědi, toho přímého zadání. To se ovšem musí notifikovat. Takže jsme poslali oznámení do Evropského věstníku, nicméně další ministr to zrušil. Takže ani ta jedna jediná trať, která byla vysoutěžená, byla to trať Ostrava-Opava-Krnov-Olomouc, do dneška nemá vysoutěženo.

A co se stalo v průběhu té soutěže? Do té doby, než jsme soutěžili, vykazovaly České dráhy ztrátu na jeden kilometr v nějaké částce. V okamžiku, když jsme vypsali soutěž, do které se České dráhy nepřihlásily, tak rok poté zázračným způsobem na této trati klesly náklady, resp. ztráta pro České dráhy, zhruba na polovinu. Budu vycházet z toho, že to jsou korektní údaje, že zvýšeným úsilím a větší efektivitou se to povedlo. Takže kdybychom to aplikovali na všech tratích a zhruba by to padlo na polovinu, tak ušetřené částky pro státní rozpočet jsou v řádu miliard. Jak v té interpelaci píšu, celkové zdroje z veřejných rozpočtů na krytí ztráty z osobní železniční dopravy jsou přibližně 13 miliard korun ročně.

Požádal jsem o některé údaje k hospodaření Českých drah a pan ministr mi odpověděl: Napsal jsem Českým dráhám a České dráhy mi napsaly, že je to jejich obchodní tajemství, že nic neřeknou ministrovi a ministerstvu, a tím pádem ministr a ministerstvo nemohou odpovědět poslanci Parlamentu.

Tak já mám doplňující otázky, na které znám odpověď, ale chtěl bych, aby ji řekl pan ministr a (nesrozumitelné). Kdo je vlastník Českých drah? Kdo je členem řídicího výboru Českých drah? Která ministerstva tam poslala kolik lidí? Kdo je členem Dozorčí rady Českých drah? Kolik lidí tam poslalo ministerstvo?

My si hrajeme na to, že vlastník se zeptá managementu a management mu řekne: Já ti to, Vlastíku, nepovím, to je moje obchodní tajemství. A s tím se mám spokojit. A nejenom já, ale i vy. Já tomu vůbec nerozumím. Nerozumím tomu, že pan ministr Ťok v okamžiku, kdy dostal takovou odpověď od managementu Českých drah, (ne)říká "Tak to teda ne, pánové. To jsou informace, které potřebuji do Poslanecké sněmovny, a vy mi je prostě napíšete." A kdyby ne, tak vlastník může konat. Řídicí výbor, dozorčí rada atd. Jsem stoprocentně přesvědčen, že když to ministerstvo bude chtít, tak management Českých drah splní požadavky Ministerstva dopravy.

Tolik mé první vystoupení. Protože když ty údaje nemáme, nemá cenu spekulovat, zda otázky, které tam kladu, a ta data, měla ukázat odpověď, zda podezření na (nesrozumitelné) financování je oprávněné, není oprávněné. Zda dochází k férovému konkurenčnímu boji zejména na trati Ostrava-Praha, nebo nedochází. Bez těch podkladů to nejsme schopni zjistit. Jenom bych spekuloval a já spekulovat nechci. Já bych rád debatoval nad fakty a porovnával možné mýty se skutečností.

Bohužel to nemůžu já ani vy, proto navrhuji, abychom vyslovili nesouhlas s odpovědí pana ministra. A kdybych chtěl parafrázovat dotaz pana ministra spravedlnosti "Co s tím?", tak znovu a lépe, znovu, a prosím o ty odpovědi. A pak se o nich pobavme. Pak se bavme o tom, zda ten plán, který má vláda na otevírání železničního trhu nebo trhu s osobní železniční dopravou, je pomalý, přiměřený nebo rychlý. Bez konkrétních dat to prostě nevím.

A chci říct, že jsem rád, a teď to opravdu nemyslím ironicky, že pan ministr bez ohledu na to, že ještě není registr smluv, zveřejňuje smlouvy i pod padesát tisíc. Ale vezměte si tu situaci - my si najdeme na internetu na stránkách Ministerstva dopravy každou smlouvu i třeba za pět nebo deset tisíc. A je to dobře. Ale když se chceme zeptat, jestli 13 miliard vydáváme správně, 13 miliard versus částka menší než 50 tisíc, tak se to prostě nedozvíme, protože je obchodní tajemství. A můj dlouholetý přístup k obchodnímu tajemství ve vztahu k veřejné sféře je jednoduchý. Jestli chceš obchodovat se státem, krajem nebo obcí, nemáš obchodní tajemství. Pokud chceš mít obchodní tajemství, najdi si privátní partnery. Pak státu po tom obchodním tajemství vůbec nic není.

Nechtěl jsem žádné věci typu klíče, hesla, softwarové produkty. Tomu všemu rozumím. To nejsou ale obchodní tajemství jako spíš autorské právo apod. Chtěl jsem, podotýkám, že je pravda, že poměrně podrobné údaje, ale například nevím, proč se nemůžeme dozvědět, kolik pro České dráhy je průměrný náklad na jeden ujetý kilometr. Jak pak můžou fakturovat 13 miliard ročně ministerstvu, státu a krajům - je třeba říct, že velká část se platí z krajských rozpočtů -, když nevíme, kolik je průměrný náklad, a tím pádem i průměrný výnos, případně ztráta z jednoho ujetého kilometru z veřejně poskytované služby? Já tomu prostě nevěřím, že to je obchodní tajemství. A nevěřím tomu, že ta data neumí zpracovat velmi rychle na Českých dráhách.

Ale je to jednoduché. Pokud si necháme přerůst kterýkoliv státní podnik přes hlavu, tak je jedno, kdo je ministr, je jedno, co říká vláda, rozhodovat bude management. Myslím si, že to není dobře. Management má skládat účty vlastníkovi, v tomto případě státu, a stát největší měrou, ale ne stoprocentní, to je občas omyl, Ministerstvo dopravy nemá stoprocentní zastoupení například v řídicím výboru, dokonce nemá ani většinové, pokud se nepletu, tři ze sedmi, jestli se nepletu, nicméně věřím, že všichni zástupci ministerstva v řídicím výboru jsou schopni uložit managementu Českých drah, aby poskytli ministrovi dopravy informace tak, aby on mohl řádně odpovědět poslanci Parlamentu České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. O slovo se hlásí pan ministr dopravy Dan Ťok v otevřené rozpravě k této interpelaci. Jinou přihlášku zatím nemám. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Dan Ťok Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče Stanjuro, jenom bych na začátek chtěl říct, že v mé odpovědi nezaznělo, že by Ministerstvo dopravy odmítalo dát informace komukoliv, které má, natož abychom je odmítali i poslancům Parlamentu České republiky. Na druhé straně vám poskytneme veškeré informace, které Ministerstvo dopravy má a které samozřejmě tímto způsobem jsou k dispozici.

Ale začal bych tou informací ohledně liberalizace veřejných služeb. Svůj zájem na liberalizaci vláda vyjádřila usnesením číslo 758 ze dne 15. září 2014 a konkrétně je navrženo, že se bude pokračovat v liberalizaci soutěží na linky R16 Plzeň - Most, R5 plus R20 Praha - Ústí nad Labem - Děčín - Cheb, R14 až plus R15 Pardubice - Liberec - Ústí nad Labem a R27 Olomouc - Krnov - Ostrava. Aktuálně probíhá první soutěž na linku R16 Plzeň - Most. Oznámení o zahájení nabídkového řízení na lince R16 bylo zveřejněno v únoru roku 2015. Lhůta pro podání nabídek byla stanovena na den 8. září 2015. Ministerstvo dopravy obdrželo pět nabídek - konkrétně od Českých drah, LEO Expresu, Tenders, s.r.o., konsorcium Arriva a GW Train a RegioJet, a. s. Většina z uchazečů nabídla nižší ceny, než kolik stát za provozování této linky platí v současnosti.

U linky může být uzavřena smlouva na základě výsledku výběrového řízení za prvé po ukončení práce hodnoticí komise, která nyní pracuje, a navíc po rozhodnutí objednatele o výběru nejvhodnější nabídky a poté po vypořádání případných námitek či návrhů podaných na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Bohužel tady musím říci, že s ohledem na tuto skutečnost jsme dostali námitku z Českých drah vůči této soutěži. Tu jsme zamítli a České dráhy podaly podání na ÚOHS, který o tom bude muset rozhodnout. To znamená, já doufám, že ÚOHS tady rozhodne poměrně rychle a budeme schopni tuto soutěž dokončit.

V původním harmonogramu bylo, že už bychom měli soutěžit i tu druhou linku nebo další dvě linky, nicméně Ministerstvo dopravy se i po dohodě s ostatními případnými nabízejícími dohodlo, že tuto soutěž pozastaví nebo posune. Posunuli jsme ji z toho důvodu, že chceme pro tyto linky dát možnost nákupu vozů z operačního programu Doprava, čímž by se rychleji dostaly kvalitnější vlaky pro kteréhokoliv z dopravců na tyto linky, a zároveň, abychom dostáli tomuto závazku, tento program musí projít vládou. Materiál je v současné době v meziresortním připomínkovém řízení. Předpokládám, že v nejbližších týdnech se dostane na pořad vlády, bude schválen, a poté okamžitě a neprodleně budeme pokračovat ve vypisování těchto linek.

Já bych se ještě chtěl vrátit k jedné věci. To, co tady pan poslanec Stanjura prostřednictvím pana předsedajícího říkal ohledně soutěže na linku Opava, ten problém, který tam byl, je samozřejmě v tom, že zůstal jeden soutěžící, druhý musel být bohužel vyloučen. Vzhledem k tomu, že by notifikace v tomto případě trvala jeden až dva roky, tak se obě strany, v tomto případě nejen ministerstvo, ale i nabízející, dohodly, že v tomto případě odstoupí od této smlouvy a bylo to řešeno přímým zadáním.

Co se týče informací z Českých drah, já tady musím říci ano, České dráhy jsou obchodní společnost, která je stoprocentně držena v rukou státu. Ministerstvo dopravy vykonává akcionářská práva, nicméně není to ve všech ohledech úplně jednoduché. Je tady řídicí výbor Českých drah, je tady dozorčí rada, šéfem dozorčí rady je, ano, poslanec Ministerstva dopravy, nicméně musím říci, že to zdaleka neznamená, že by Ministerstvo dopravy mělo jednoznačně tento orgán pod kontrolou. Samozřejmě jak dozorčí rada, tak představenstvo musí fungovat v rámci zákona a je to jejich zodpovědnost, jakým způsobem rozhodnou.

Já bych tady chtěl říci, že opravdu na dotazy pana poslance Stanjury ministerstvo v tomto okamžiku nebylo a není schopno odpovědět, zvlášť v těch generalizovaných informacích, protože České dráhy v dnešní době nesledují jednotlivé - nebo takto generelně v průměru náklady na jeden kilometr bez ohledu, na které lince, protože ty náklady se od sebe výrazným způsobem liší. To, co Ministerstvo dopravy má k dispozici, jsou materiály, podle kterých je schopno zkontrolovat, jakým způsobem jsou vynakládány prostředky, které ze státního rozpočtu v dotacích dáváme na linky veřejné služby. Na ostatní záležitosti jsou rozdíly příliš velké a chtít tady po Českých dráhách, které mají jednotné jízdné, a není to konkrétně na jednotlivou linku, aby generelně dávaly odjetý kilometr, není, myslím, úplně fér.

My s Českými dráhami o těch věcech debatujeme. Já tady nezastírám, že České dráhy jsou moloch, který věci posouvá dopředu poměrně pomalu. Nejsem s tím spokojen. Na druhé straně musím akceptovat fakt, že České dráhy se pohybují už na liberalizovaném trhu, a já jsem akceptoval jejich připomínku, že informace, které mají, podávají. My vyžadujeme informace, abychom byli efektivně schopni zkontrolovat, zdali ztráty, které jim kryjeme státní dotací, jsou adekvátní. Tyto informace jsou samozřejmě k dispozici a panu poslanci Stanjurovi jsme připraveni je předat. Nicméně mám pocit, že informace, kolik je vlakokilometr v průměru nebo kolik je na každé lince cestujících jsou informace, které pro charakter kontroly státní dotace nejsou úplně zásadní, a proto jsem je od Českých drah nepožadoval.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Adamec, po něm pan poslanec Urban. Máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já možná z vlastní zkušenosti bych tady něco řekl panu ministrovi, jak fungují firmy pod řízením Ministerstva dopravy, resp. jak by to mělo být. Já jsem byl dlouholetým členem správní rady SŽDC, což je ta organizace, která se v rámci liberalizace a nařízení Evropské unie oddělila od Českých drah a spravuje koleje, a jednou jsme rozhodli jinak, než si stát, potažmo pan ministr přál, a já vám řeknu, jak to skončilo. Do týdne už jsme tam nikdo nebyli. Nevidím důvod a vůbec nechápu, že tady pan ministr říká, že oni prostě vlastníkovi neřeknou data, která po nich požaduje. Já vlastní zkušenosti mám takové, že to prostě jde, a když nechtějí, tak tam prostě nebudou.

Jen tak mimochodem, tehdy byl ministrem pan Stanjura. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji i za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Urban. Pak je řádně přihlášen pan předseda Stanjura. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já se pana ministra chci trochu zastat, protože on se ocitl v absurdní situaci ne vlastní vinou. Ono totiž dávat ta data znamená zvýhodňovat konkurenci. A teď co má dělat ten ministr, který je vykonavatelem vlastnických práv? Má se chovat s péčí řádného hospodáře, a k tomu ho nutíme, aby liberalizoval, to znamená poškozoval tu firmu, kterou vlastní svým způsobem, nebo znevýhodňoval. Čili já si myslím, že je potřeba, aby se to do budoucna uspořádalo. České dráhy jsou vlastnictvím státu a to je dobře, vykonavatelem vlastnických práv je z větší části Ministerstvo dopravy a to je také dobře, ale Ministerstvo dopravy nemá liberalizovat. To má dělat někdo jiný, nebo hlídat liberalizaci. To má dělat nějaký regulátor, někdo nezávislý, ne ten vlastník jednoho významného subjektu. V tom je ten problém.

Pak já chápu, že se ten subjekt na to ministerstvo jako vlastník, který se stará o tu firmu s péčí řádného hospodáře, a tím nemyslím, že by České dráhy neměly rezervy, ale že se obává dávat veřejnosti a trhu informace, které možná mohou České dráhy znevýhodňovat.

Z tohoto pohledu je ta situace trochu absurdní, nikoliv vinou současného ministra, ale všech předchozích ministrů a všech předchozích vlád bez ohledu na politickou příslušnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní je řádně přihlášen pan předseda Stanjura. Pouze pro pořádek říkám, pane předsedo, že v 11 hodin budu muset projednávání tohoto bodu přerušit, protože od 11 hodin je jiný program. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan poslanec Urban nemá pravdu. Jestli znevýhodní konkurenci informace například o počtu cestujících nebo o počtu prodaných jízdenek, jak ten stát kontroluje tu ztrátu, když neví, kolik tam jezdí lidí a za kolik se prodá jízdné? Prostě není pravda.

Pan ministr říká - já ho odcituji - České dráhy mi to nedaly, tak vám bohužel nemohu poskytnout informaci. Dneska jste, pane ministře, řekl závažné věty. Já bych řekl, že aspoň ta jedna není pravdivá. Nemám pod kontrolou Dozorčí radu Českých drah. A kdo ji má pod kontrolou, když ne vlastník? Koho poslouchá dozorčí rada Českých drah, když ministr dopravy řekne "nezlobte se na mě, já ji nemám pod kontrolou"?

A pak říkáte - my vám ty informace rádi poskytneme. No to jste mohli, a neposkytli jste mi je. A pak jste ještě, pane ministře, řekl "já jsem to po nich nechtěl". Tak pak to není odpovědnost Českých drah, ale vaše osobní.

A teď si projděme jednotlivá data, která jsem chtěl. A řekněme si, když řeknete "my nechceme liberalizovat železniční trh, my chceme, aby zůstaly České dráhy", tak je to legitimní politický názor. Kolegové z levice ho dlouhodobě zastávají, já ho nesdílím, ale rozumím tomu. Ale nemůžu současně říkat "chci otevírat trh", a dělat všechno pro to, abych ho neotevíral. Buď ho chci otevírat, nebo nechci. Obě dvě cesty jsou legitimní, obě dvě cesty mají své zastání a politické zastánce. Každý z nás je přesvědčený o tom, co by mohlo být lepší pro cestující. A já to nijak nezpochybňuji, jenom říkám, že mám jiný názor než pan kolega Urban, co se týče toho, že bychom mohli liberalizovat.

Vláda je tu dva roky, a já ten problém vím, že nám chybí regulátor a že Ministerstvo dopravy, ministr je ve dvojjediné roli. To přece vím. No ale my jsme odešli v červnu 2013. Já jsem tam byl šest měsíců. Fakt nemůžu za všechno, co se nestihlo za těch šest měsíců. Mezitím tam byli dva jiní ministři. Aby to nevypadalo, že kritizuji pana ministra Ťoka, že dva roky nic neudělal. Ale podle mého přesvědčení tato vláda nechce otevírat trh. Podle mě je to škoda, ale podle mě je poctivější říct "my to nechceme" než říkat "my to chceme", a dělat všechno pro to, aby se to nepovedlo. Mně to přijde logičtější.

A protože já tím vlakem jezdím velmi často a vidím ty efekty pro cestující na té jedné jediné lince, která je liberalizovaná, tzn. Ostrava-Praha - lepší služby, častější spojení, lepší cena. Na tom ti cestující vyloženě vydělali, a když si dáte statistiku, určitě zjistíte, že se mnohonásobně zvedl počet cestujících. Takže místo abychom jeli po D1 autem, velmi často jezdíme některým z dopravců, protože ta trať je dobrá, jezdí to rychle, ceny jsou příznivé.

A když my navrhujeme, aby to šlo dál, tak tato vláda se tváří že ne, první jízdní řád, myslím, říká prosinec 2019, to už je dva roky po dalších volbách. Proč ne. Je to legitimní názor, s kterým já nesouhlasím. Ale když chci informace, které by potvrdily nebo vyvrátily, jestli České dráhy na té trati Praha-Ostrava postupují férově vůči konkurenci, tak mi České dráhy řeknou "my vám je nedáme, protože by nás to poškodilo". Ale pokud je to férové, nic nehrozí, že by vláda otevírala další a další tratě konkurentům, ta data samozřejmě zastarají. Já jsem chtěl za rok 2014. Pokud by to šlo podle této vlády, první vlak vyjede v roce 2019 (Předsedající: Pane poslanče...), tak mi řekněte, jak údaje z roku 2014 mohou škodit v konkurenčním boji v soutěži, kterou jste nevypsali.

A poslední větu a už končím. (Předsedající: Děkuji.)

Historie se opakuje. Jak je možné, že České dráhy znovu sabotují soutěž? Už se to stalo jednou u té první soutěže a teď to dělají znova. Námitka. Ministerstvo tuto námitku zamítlo. A podnik, který řídí Ministerstvo dopravy, se odvolává k ÚOHS. Připadá vám to normální? Znáte jinou, třeba krajskou nebo městskou úroveň, kde by se to mohlo stát, že by městský podnik napadal rozhodnutí svého vlastníka? Tam by to dopadlo tak, jak to popsal před chvílí pan kolega pan poslanec Ivan Adamec. Ten management prostě šel.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Přerušuji projednávání tohoto bodu a končím projednávání písemných interpelací.

Připomínám pouze pro pořádek, že po písemných interpelacích máme již pevně zařazené body 139, 150, 133, 31, 23, 24 a 22 a na 12.45 minut máme pevně zařazený volební bod 192 a po ukončení ústních interpelací se budeme věnovat bodu 129.

Eviduji s přednostním právem pana místopředsedu Gazdíka a pana předsedu Sklenáka. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne, milé kolegyně, milí kolegové, já jsem to avizoval a budu to skutečně dělat každý den. I dnes si dovoluji navrhnout bod číslo 120, sněmovní tisk 543 zákona o zemědělském půdním fondu, který skutečně hoří a je kritický pro mnoho mladých, zejména mladých rodin, zařadit na naše jednání, a to zítra jako první bod jednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, poznamenám si to. Dále pan předseda Sklenák s přednostním právem a po něm pan předseda Faltýnek.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že jsme včera večer nestihli projednat jeden důležitý bod, a to konkrétně novelu zákona o rozpočtovém určení výnosů některých daní, je to bod 7, sněmovní tisk 416, tak navrhuji, abychom jej pevně zařadili dnes za bod 133, tedy jestli se nemýlím jako čtvrtý pevně zařazený bod dnešního jednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan předseda Faltýnek.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající. Dovolte mi, abych také navrhl nějaké změny, které se týkají zítřejšího dne, a to konkrétně pevné zařazení bodů na pořad schůze na pátek 18. 9., a to jako první bod 159 pořadu, vládní návrh zákona o pojišťovnictví, je to tisk 414, včera jsme to také nestihli doprojednat ve třetích čteních, a následně potom jako druhý bod vládní návrh zákona o evidenci tržeb a jako třetí bod zákon s tím související, jedná se o tisky 513 a 514. Jako první bod, znovu opakuji, zákon 277, tisk 414, jako druhý bod tisk 513 a jako třetí bod tisk 514. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. (Před řečnickým pultem se hlásí poslanec Votava.) Pouze s přednostním právem. Ano, teď jsou přijímány návrhy na úpravu programu. Máte slovo. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl požádat o zařazení pevného bodu, a to návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2014, sněmovní tisk 475. Je to důležité pro to, abychom mohli vlastně uzavřít rok 2014. Teď ovšem nevím, kam bychom to zařadili, jestli jako první bod zítřejšího jednání, bude to, myslím, velice krátké.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Chci se zeptat na číslo tohoto bodu. Je to sněmovní tisk 475. (Poslanec Votava: Ano, přesně tak.) Bod číslo? (Nápověda ze sálu: 200) Bod číslo 200. To znamená v pátek jako první bod. (Poslanec Votava: Ano, děkuji.)

Děkuji. Pan místopředseda Filip. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, paní a pánové, já pro snazší projednání těch bodů, které jsme nestihli od úterý, navrhuji vyřazení bodu 129 z dnešního odpoledního jednání.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, tento bod se týká Ukrajiny. Registruji si tento návrh. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající. Chtěl bych zařadit nejstarší tisk ve Sněmovně, který má číslo 42, jako druhý bod zítra. Je to zákon o registru smluv, třetí čtení. Děkuji. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nemám žádný návrh, jen komentář k těm návrhům. Vládní koalice už měsíce tvrdí, jak ona je ta, která posunuje vpřed registr smluv. Já nejsem žádný příznivec tohoto zákona, nikdy jsem se tím netajil a netajím a říkám to otevřeně. Podal jsem k tomu také 13 pozměňujících návrhů, z nichž přijetí některých z nich já podmiňuji svým vlastním souhlasem k přijetí zákona jako celku. Ale rok a tři čtvrtě šikovně všichni ti navrhovatelé nebo někteří z nich, ne všichni, to posunují. A slyšeli jsem v pondělí vyjádření od koaličních politiků: tento týden my prosadíme, protlačíme, konečně doděláme registr smluv. Realita je taková, a vědí to všichni, kteří navrhují: Pokud před registr smluv předložíte státní závěrečný účet, a to není formalita, to není na minutu debata, myslím si, že o 1 300 miliardách výdajů je třeba prohovořit, podrobit analýze a kritice, jestli před to předřadíte EET, jak navrhujete, tak registr smluv prostě nebude. Mně to fakt nevadí, to říkám otevřeně, ale pak netvrďte v novinách, médiím a aktivistům, že jste to vy, kteří běžíte a tlačíte to dopředu.

Pan kolega Farský, ano, ten se o to už snaží tři roky. Kolikrát tady za poslední měsíce navrhoval předřazení toho bodu? Vždycky jste to zamítli. Takže nechám to na vás, vy máte většinu. Nám je v zásadě jedno, jak budou ty body zítra poskládané, jestli začneme EET, nebo něčím jiným, ale víte sami dobře, že když začneme tak, jak navrhl pan předseda Faltýnek, ale i pan předseda Votava, tak se na registr smluv zítra prostě do 14. hodiny, na třetí čtení, nedostane. Proč ne. Jenom abyste to věděli a abyste taky přijali odpovědnost za to, že se to znova o několik týdnů nebo měsíců odloží.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan poslanec Votava.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chápu, že ten program je nabitý. Já tedy stahuji svůj návrh. Předpokládám tedy, že ho po dohodě s panem ministrem Babišem budeme uplatňovat na té, jak se říká, mimořádné schůzi, která bude za 14 dní. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, poznamenal jsem si to. Pan poslanec Laudát. Poprosím vás, kolegové, udělejte místo, aby bylo možné vystupovat a byl prostor pro přednášejícího. Děkuji.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, když jsme v úterý neprojednali po půl jedenácté v noci některé body a včera jsme projednali ještě méně, tak jsem si říkal, co se bude dít, a celkem správně jsem odhadoval, že vypukne chaos tím, že jednotlivé frakce koalice, členové koalice tam začnou cpát zcela chaoticky a měnit program, aby protlačili své body.

Vážení, jestli se takto chováte ve Sněmovně, pak se nedivím, že tímto způsobem řídíte tuto zemi. Já chápu, že je důležité projednat RUD, které jsme neprojednali, protože včera jsme vám otevřeli prostor pro to, abyste si odhlasovali po 19. hodině projednání ještě tohoto bodu, a ze 118 členů koalice jste nebyli schopni sehnat, myslím, že kvorum bylo 63 hlasů pro. Ale to, co tady dneska předvádíte... Nechcete si vzít chvilku přestávku nebo se vždycky ráno před sněmovnou aspoň mezi sebou dohodnout, při sestavování programu si stanovit priority a ty skutečně tady načíst a říci a máte většinu si je prosadit na body. Ale jestli někdo myslí vážně, že zítra bude druhý bod EET, no tak mu musí být přece jasné, že spadne pod stůl řada třetích čtení, z nichž některá jsou snad už i pod sankcemi. A pak asi budete svádět na opozici, že my můžeme za chaos v téhle zemi.

Já vás skutečně vyzývám, abyste si už konečně sedli a začali se chovat na úrovni toho, jak se má tato republika a tato Sněmovna řídit. Já si myslím, že jsou věci typu prodejní doby o svátcích apod., to jsou priority, které si tam dáváte, ale pak jsou skutečně věci, které chod státu vyžaduje, aby byly projednány a schváleny. Samozřejmě vy jste lidem nalhávali, jak je nejlepší Rekonstrukce státu, a že kdyby předevčírem nebyl registr smluv, tak je pozdě, a opět tady předvedete úkrok, který bude jenom znamenat, že se to zase odsouvá o týdny a týdny. Faktem je, a to teda klobouk dolů, že máte takové PR, že můžete lidem donekonečna nalhávat, jak všechno řídíte jinak a lépe, nicméně ta realita tady je už naprosto zřejmá. To, v co se to tady mění - a já bych skutečně poprosil, aby se sešlo, ať už dneska, nebo zítra grémium a začali jste dávat dohromady, co bude platit, aby si koalice skutečně řekla, co jsou priority, a podle toho se chovala. Jestli se tady chcete takhle scházet ad hoc, prostě se dohadovat, kdo co tady najednou protlačí z těch svých věcí, tak to teda je opravdu ten skutečný, reálný obrázek toho, jak vládnete.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Černoch.

 

Poslanec Marek Černoch: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Ono už zde asi bylo řečeno vše. Já si myslím, že ve chvíli, kdy se probírá registr smluv, je to velmi složitá věc, bere se to do výborů a neustále se to odsouvá, ačkoli vždy je slíbeno, že se to bude projednávat, pak se zase něco uděje, nakonec se to neprojednává a před to se postrčí něco jiného. Já souhlasím s kolegou Farským, že by se tento zákon, tento registr smluv měl projednat a nemělo by se to neustále oddalovat, ať na to má každý svůj názor, ale projednat by se to určitě mělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nevidím nikoho dalšího přihlášeného, v tom případě budeme hlasovat o jednotlivých návrzích na změnu programu. Nejprve přečtu - náhradní kartu č. 2 si vzal dnes pan poslanec Radek Vondráček a náhradní kartu č. 20 si vzala paní poslankyně Kailová.

Nejprve zazněl návrh od pana místopředsedy Gazdíka, zařadit zítra jako první bod bod číslo 120, sněmovní tisk 543, o zemědělském půdním fondu. Přivolám kolegy z předsálí, abychom mohli hlasovat. Eviduji vaši žádost o odhlášení, odhlásím vás a požádám, abyste se znovu přihlásili.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, aby jako první bod zítřejšího programu byl zařazen bod číslo 120.

Kdo je pro návrh, zvedněte ruku, zmáčkněte tlačítko. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 80, přihlášeno je 148 poslankyň a poslanců, pro návrh 42, proti 52. Tento návrh byl...

 

Registruji vaši námitku, že vám nefunguje hlasovací zařízení. V tom případě prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Opět vás odhlásím a požádám vás znovu o přihlášení. Táži se, zda se všem podařilo přihlásit se do hlasovacího zařízení. Nikdo nevznáší... (Námitka ze sálu: Neřekl jste číslo a název bodu.) Já jsem řekl číslo bodu i čeho se týká. Řekl jsem, že se týká zemědělského půdního fondu, to jsem řekl. Ještě někdo registruje problém s hlasovacím zařízením? Stále? Já tedy udělám to, že vás ještě jednou odhlásím a požádám vás o přihlášení, ale bohužel části poslanců nefunguje hlasovací zařízení. Požádám vás o to, abyste opětovně zkusili vaše hlasovací karty a přihlásili se. Ještě někdo hlásí problém s hlasovacími kartami? Není tomu tak. V tom případě nic nebrání tomu, abychom přistoupili k hlasování.

 

Zopakuji, o čem budeme hlasovat, to znamená budeme hlasovat o tom, kdo je pro, aby zítra jako první bod jednání byl zařazen bod číslo 120. Je to bod, který se týká zemědělského půdního fondu.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Máme hlasování s pořadovým číslem 81, přihlášeno je 156 poslankyň a poslanců, pro návrh 50, proti 64. Tento návrh byl zamítnut.

Jako další dal svůj návrh pan předseda Sklenák a to je, aby na dnešní den byl zařazen bod číslo 7, týká se rozpočtového určení daní, aby byl zařazen dnes za bod 133 jako pevně zařazený bod.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?

Máme hlasování s pořadovým číslem 82, přihlášeno je 159 poslankyň a poslanců, pro návrh 157, proti žádný. Tento návrh byl přijat.

 

Další návrh je od pana předsedy Faltýnka, aby na pátek byl pevně zařazen jako první bod bod číslo 159, je to bod týkající se pojišťovnictví, a jako druhý a třetí bod byl zařazen bod číslo 513 a 514 (správně bod 13 a 14 - sněmovní tisky 513 a 514) týkající se evidence tržeb. Táži se, zda mám nechat hlasovat odděleně, to znamená o prvním bodu, druhém bodu a třetím bodu samostatně. Ano.

 

Takže nyní budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby zítra jako první bod byl pevně zařazen bod číslo 159 o pojišťovnictví.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 83, přítomných poslankyň a poslanců je 159, pro návrh 89, proti 31. S tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Dále budeme hlasovat, aby zítra jako druhý bod byl zařazen bod 513 (správně bod 13, tisk 513) - evidence tržeb.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 84, přítomných poslankyň a poslanců je 159, pro návrh 91, proti 38. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas.

 

Dále budeme hlasovat o tom, aby jako třetí bod jednání byl zařazen bod 514 (správně bod 14, tisk 514), který souvisí s bodem evidence tržeb.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 85, přihlášeno 159 poslankyň a poslanců, pro návrh 89, proti 37. Konstatuji, že s tímto návrhem byl také vysloven souhlas.

 

Dále je zde návrh pana místopředsedy Filipa a to je, aby z průběhu dnešního jednání byl vyřazen bod 129, je to bod týkající se Ukrajiny.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro vyřazení tohoto bodu, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 85, přihlášeno je 159 poslankyň a poslanců, pro návrh 31, proti 103. Tento návrh byl zamítnut.

 

Dále zde mám návrh od pana kolegy Farského, aby byl zítra jako druhý bod zařazen tisk číslo 42 - registr smluv. Hlásí se pan předseda Stanjura. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, já bych potřeboval vysvětlit, o čem budeme hlasovat. Návrh byl jasný. Nicméně Sněmovna hlasováním rozhodla, že druhý bod bude jiný. A teď úplně přesně nevím, o čem hlasujeme. Takže bych prosil předtím, než se spustí hlasování, o vysvětlení, o čem vlastně budeme hlasovat. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Máte pravdu. Máme tři pevně zařazené body. To znamená, budeme hlasovat o tom, že to bude čtvrtý pevně zařazený bod. (Velký rozruch a dohady v sále.) Kolega Farský se hlásí. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, nejsem zdatný v procedurách, ale myslím, že jedno z právních pravidel říká, že lex posterior derogat priori, což znamená, že když teď odhlasujeme, že je to druhý bod, tak to bude druhý bod a všechny ostatní odsouvá. To znamená, že můžeme hlasovat o mém původním návrhu, o tom, že je to druhý bod zítřejší schůze, aniž bych cokoli měnil na tom, co zaznělo. (Potlesk členů TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Sněmovna je v tomto suverén. Já jsem načítal pevně zařazené body. Každopádně jestliže se v tomto případě Sněmovna rozhodne, že chce tento bod na zítra zařadit jako pevně zařazený bod, dám o tom hlasovat. (Hlasy z pléna.) Zítra druhý bod. Já jsem říkal: Zítra druhý pevně zařazený bod.

 

Takže ještě jednou přečtu návrh hlasování - zařadit zítra jako druhý bod tisk 42 registr smluv.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 87, přihlášeno 159 poslanců, pro návrh 87, proti 5. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas. (Velký potlesk zprava.)

 

Tím jsme prošli všechny návrhy na úpravu programu. (Náhle se zvedla obrovská vlna hluku v sále. Poslanci se hloučkují a debatují.)

Budeme se věnovat pevně zařazeným bodům tak, jak jsme si odhlasovali. Prvním je - ale já vás, kolegyně a kolegové, požádám o ztišení v sále, protože míra hluku je skutečně enormní.

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.