(14.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Německo říká: musíme být solidární. Tady už zdůrazňuje, že nejenom Německo, ale celá Evropa musí být solidární, a připravuje model redistribuce těchto uprchlíků. Odpovíme si samozřejmě, a tady to také zaznělo, co táhne uprchlíky směrem k Německu, a to je opravdu ten sociální systém, to bohatství, které v Německu je. Zaznělo tady, že Německo hledá cesty, popřípadě volá po nějakém plošném sjednocení systému vyplácení podpor a dávek těmto migrantům. Já si ale myslím, že Německo to vyřeší jako již v minulosti mnohokrát, to znamená, že s exportujícími migranty přidá prostředky a ty pošle do těch zemí, které podlehnou. Já si myslím, že nepodlehnou, oni prostě budou postaveni před tuto věc stejně jako historicky my, když jsme převzali první vlnu porevoluční migrace z Vietnamu, z Německa, kdy šli spolu s docela tučným odstupným. Já se bojím, že to Němci opět vyřeší stejným stylem, to znamená uprchlíkům přidají prostředky, aby jim dorovnali finanční rozdíl mezi Německem a námi, a pošlou je sem. A Česká republiko, starej se, dokud tyto prostředky nedojdou. Pevně věřím, že to nebudou prostředky Německa, ale budou to prostředky Evropské unie v rámci nějakého přerozdělování financí, kdy ke každému uprchlíkovi přijdou prostředky a bude takhle redistribuován po Evropské unii. Tím se vlastně vyřeší i problém určité rovnosti přístupu k uprchlíkům. Ale to už Němcům nebude vadit, že se zavede nerovnost mezi ekonomickým zajištěním uprchlíků a obyvateli jednotlivých zemí takhle postižených. Sám jsem zvědav, jaké nakonec Německo zvolí řešení, ale bojím se, že to bude přesně toto, protože je vcelku jednoduché, jedná se pouze o finanční operace v rámci rozpočtu Evropské unie.
Nyní otázky k vládě jako takové. Již všichni bereme fakt, že uprchlíci tady asi zůstanou a nebude to otázka nějakých 180, 120 dnů v nějakých záchytných táborech, ale po této době je budeme muset, jak se říká, uvolnit a pustit do běžného režimu fungování České republiky. Zatím se bavíme o nějakých stovkách, maximálně tisících lidí, kteří přijdou. Nehovořím už vůbec o tom, jestli je tady budeme držet násilím, nebo je tady budeme přesvědčovat ekonomicky, jak si myslím já, že to tak dopadne, ale hovořím o tom, že bychom měli připravit podmínky pro jejich začlenění do České republiky.
A tady vyvstávají podstatně důležitější otázky pro celou vládu, jak je připravena na tento krok. Berme, že základní tlak nastane na sociální, zdravotní a školské systémy České republiky. Jak zabezpečíme povinnou školní docházku dětí, které přijdou? Máme tolik překladatelů z arabštiny? Tyto děti obvykle jiné jazyky než arabštinu neumí. Jak to budeme zabezpečovat? Když je budeme chtít redistribuovat po celé republice, budeme mít tolik překladatelů, nebo je budeme stahovat do jednoho místa, kde zabezpečíme povinnou školní docházku? Určíme nějaké konkrétní město, které bude toto dělat? Nebo to bude přímo Praha, kde budou tito lidé bydlet? Jednal někdo s obcemi, jak jsou schopny absorbovat tyto lidi právě s ohledem na to, že je pro ně nutno zabezpečit nějaké základní adaptační podmínky pro Českou republiku, zvláště jazykové? Jak bude uvolněn pro tyto lidi český trh práce? Samozřejmě, a pevně tomu věřím, že nechceme, aby žili na dávkách z Evropské unie, ale že chceme, aby tady mohli pracovat. Jak přizpůsobíme pracovní právo k tomu, že je postaveno na tom, že pracovník zná češtinu, český jazyk a umí podepsat bezpečnost práce a nevím, co všechno zaměstnanec musí podepisovat, než nastoupí do práce. Jak toto všechno zabezpečíme pro tyto lidi, kteří přicházejí na náš trh práce, aby se mohli opravdu začlenit a fungovat? Sociální a zdravotní systém. Jak má zdravotní pojišťovna připravené zdravotní plány na příliv uprchlíků, kteří přijdou, nebyli plátci zdravotního pojištění, a přesto by teď měli být zapojeni do systému zdravotní péče a měli by dostávat stejnou podporu, jakou dostávají čeští občané?
Toto jsou všechno otázky, které samozřejmě skončí u toho, kde na to Česká republika vezme. Jaký bude posílený rozpočet České republiky v těchto oblastech, aby zvládla příliv těchto lidí? Vůbec nebudu hovořit o systému práva. Tito lidé přicházejí ze zemí, kde vládne jiný systém práva, hodně náboženského práva. Ono oddělit islám od šaríi jako jeho projevu práva vůči vyznání je trošku problém, proto se taky v současných arabských zemích hodně prosazuje a funguje, protože to asi oddělit přímo nelze - výklad islámu je prostě takový, že víru zabírá do práva a povinností, které z toho vyplývají. Máme tady kanonické právo. Samozřejmě existuje i v České republice, ale je za ty roky docela odděleno od vnímání náboženství. Přesto jsou skupiny, kde se toto právo uplatňuje a nebo se občas zdůrazňuje, že dle kanonického práva by to bylo tak.
Já si myslím, že budeme stát před týmž problémem a budeme před ním zavírat oči, jak budeme postupovat v rámci právního systému České republiky s těmito záležitostmi, které stoprocentně přijdou. Přednedávnem se tady řešilo rituální obětování zvířat, jestli si dobře pamatuji, ministr zemědělství zde není, ten by mi jistě napověděl, v židovské komunitě, kdy tady proběhla debata o usmrcování zvířat z rituálních důvodů. Jestli je to humánní, nehumánní a podobně. Ale to jsou ojedinělé případy, čili nemají dost výrazný vliv na společnost a je to pár kousků, nazvu-li to opravdu vulgárně. S touto komunitou přichází docela masivní náboženský zvyk toto uplatňovat. Jak budeme reagovat? Jak bude české právo reagovat na tyto zvyky? Budeme je zakazovat? Já věřím, že pan ministr vnitra tady jasně řekne, že budou povinni dodržovat právo České republiky. S tím plně souhlasím. Ale jak to budeme vymáhat v komunitách? Samozřejmě je-li něco zakázáno oficiálně, ono to neoficiálně někde v podhoubí žije. Čili začneme je stlačovat do náboženských ghett. Zcela určitě, protože oni budou chtít žít ve svém náboženství. Oni se ho nezřeknou. Tak hloupí určitě nejsme, abychom tomu věřili. To znamená, že tady začnou vznikat osamocené skupiny, a teď je otázka, jestli budou osamocené, nebo centralizované, to podle vlivu státu, jaký uplatní. A ministerstvo dle mého názoru tyto krizové plány zpracované ještě nemá, kde budou usídlováni a jak budou fungovat.
Jsou to všechno otázky, které jsou mířeny do budoucna. Jak se s tím Česká republika vyrovná, nemám představu. Nemám ani představu, jak se s tím vyrovná Evropská unie, byť mnohé státy tuto zkušenost mají. Taková Francie, popřípadě Anglie by mohly vykládat o přistěhovaleckých vlnách a o tom, co to způsobuje a jak tyto přistěhovalecké vlny fungují v ghettech zcela logicky vzniklých. A bohužel vzniknou asi i u nás. Přeji si, abychom mohli do budoucna říci, že jsem se mýlil. Opravdu si myslím, že kdyby mi někdo dneska řekl "pane Luzar, nemáte pravdu, mýlíte se", a já možná za deset let, ale bojím se, že to bude za rok dva budu moci říct "ano, opravdu jsem se mýlil", to bych byl šťastný. Ale bojím se, že Evropa už nikdy nebude taková, jaká byla. A pokud nevyřešíme to naše určité pokrytectví, se kterým jsme, a nebojím se toho slova, způsobili to, co se ve světě momentálně děje, tak nejsme schopni ani tento problém, který před sebou máme, vyřešit. A pouze zavírat před ním oči a říkat, že to ani tak problém není, to je možná ten největší omyl, kterého bychom se mohli dopustit.
Proto pevně věřím, že na Ministerstvu vnitra již pracuje nějaký štáb hledající krizová řešení těch praktických konkrétních otázek, které nastanou potom, co tito lidé opustí zákonnou lhůtu zadržování a budou se na volném trhu v České republice neomezováni pohybovat. Pevně věřím, že na Ministerstvu zdravotnictví pracují štáby, které hledají, jak pomůžou zdravotním pojišťovnám a jak budou integrovat tyto skupiny doposud nepojištěných lidí v rámci České republiky. A může to být až dvacet tisíc, podle některých čísel ještě možná více lidí. Jak budou fungovat sociální a důchodové systémy? Protože tito lidé nedostávají důchod ze zahraničí, protože tam logicky důchodové pojištění nebylo. A oni už jsou mnozí v důchodovém věku. Když přijdou, budou slučovány rodiny. Hovoří se o mladých, ale berme, že přijdou i starší generace. Jak budou žít? Jak budou fungovat v důchodovém systému? Toto jsou otázky, které věřím, že na ministerstvech zaznívají. Pevně tomu věřím a budu velice rád, když mě pan premiér ubezpečí o tom, že tyto skupiny již existují a že tyto skupiny tyto otázky do budoucna již řeší. Pokud to je opravdu tak, že existují a řeší, budu velice rád, když nás pan premiér bude informovat, jak postupují, případně v jakém složení a kde fungují, aby se třeba i lidé z tohoto ctihodného parlamentu, kteří mají zájem o tuto problematiku, mohli na těchto věcech podílet, aby se na nich mohli zúčastnit, popřípadě mohli pomoci v řešení těchto problémů.
Ve svém dlouhém projevu jsem nastínil některé otázky do budoucna, které tuto republiku čekají, a nevím, jak dalece budeme schopni se s tím vyrovnat. Co ale dle mého názoru mohu říci, je, že pokud doufáme, že zavřeme oči, zavřeme hranice a budeme se tvářit, že to jde kolem nás, tak se hluboce mýlíme a tato situace nás velice rychle dostihne.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.) ***