(19.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Mezi naše další solidární aktivity patří stipendijní program vlády pro 20 syrských uprchlíků z Jordánska na českých veřejných vysokých školách. Chci připomenout průběžnou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám v důsledku konfliktů a velkých katastrof. A chci také připomenout program MEDEVAC, v jehož rámci vysílá Česká republika pravidelně do regionů, které se potýkají s velkými migračními vlnami, lékařské týmy pro léčbu nemocných uprchlíků na místě.
Jsme země, která je solidární, jsme země, která pomáhá, a chci jasně deklarovat, že jsme také země, která pomáhat bude. Ale naším cílem je nastavit systém podpory a pomoci takovým způsobem, abychom řešili příčiny migrace, ne abychom pouze reagovali na její důsledky. Takto je zatím nastavena naše imigrační politika a v rámci Evropy chceme debatovat o tom, aby takto byla primárně nastavena i politika Evropské unie.
Řada otázek, které zde zazněly, se týkaly politiky azylu. Chtěl bych se stručně o těchto pravidlech nyní zmínit. Česká republika se jako člen Evropské unie mimo jiné zavázala ke spolupráci v oblasti azylu a uprchlictví a v souladu s těmito závazky se musíme zabývat každou žádostí o azyl, kterou obdržíme. Česká republika si tak stejně jako kterýkoliv jiný stát Evropské unie nemůže vybírat osoby, jejichž žádosti bude posuzovat. Povinnost poskytnout mezinárodní ochranu vyplývá i z čl. 43 naší Listiny základních práv a svobod. Nicméně pravidla pro přiznání národního statusu azylanta si každý stát určuje sám. Základním právním předpisem u nás je zákon o azylu, zákon o dočasné ochraně cizinců. Česká republika dnes sice není primární cílovou zemí pro cizince z třetích zemí, musí však reagovat na možné zvýšené vlny uprchlických toků do České republiky.
Imigrace a příliv žadatelů o azyl má i důležitý bezpečnostní aspekt. Při přijímání uprchlíků je nezbytné klást důraz na minimalizaci bezpečnostních rizik. S ohledem na události posledních měsíců Ministerstvo vnitra jako reakci na zhoršující se situaci a jako snahu dostát svým unijním závazkům předložilo návrh vyhlášky, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců. Problémem je, že v současnosti stoupá počet uprchlíků žádajících o politický azyl. Členské státy mají jednak omezené kapacity a jednak celková integrace těchto lidí je náročnější než přijetí legálních migrantů, kteří do cílové země přicházejí dobrovolně z ekonomických důvodů. Jedním z cílů legální migrace je podporovat právě migraci ekonomickou, tj. přivést do České republiky kvalifikované zahraniční pracovníky, kteří jsou schopni přispívat k rozvoji ekonomiky. Tady je naším zájmem, a to musím říci, že je součástí politiky vlády, aby k nám přicházeli zejména lidé ze zemí, které jsou kulturně a nábožensky blízké, kteří mají šanci na dobrou a bezproblémovou integraci. Naší prioritou v této oblasti je minimalizovat nelegální migraci a zároveň zřetelně rozlišovat osoby, které splňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Je potřeba tyto lidi, kteří splňují podmínky pro udělení politického azylu, oddělovat od čistě ekonomických migrantů. Političtí uprchlíci musí mít šanci na to, aby se u nás dočkali pomoci. U ekonomických migrantů je vždycky nutno respektovat možnosti a situaci jednotlivých zemí. Na ekonomickou migraci nejsou žádná zaručená práva.
Ještě mi tedy dovolte, abych se vyjádřil k pozici České republiky, k opatřením, která jsou navrhována v rámci reakce na současnou migrační situaci. Česká republika prosazuje geografickou vyváženost opatření v rámci migrace. Upozorňujeme také na fakt, že je potřeba řešit situaci nejenom ve Středozemním moři, ale i v dalších krizových oblastech. Není možné zapomínat na situaci na Ukrajině, která se ekonomicky výrazně v posledních letech zhoršila. Není možné zapomínat na situaci na západním Balkánu, kde v některých zemích také cítíme relativně silnou nestabilitu. Dalším klíčovým prvkem strategického přístupu Evropské unie musí být efektivní správa vnějších hranic a posílení jejich ochrany. Současná krizová situace reálně ohrožuje fungování schengenského prostoru. Objevují se myšlenky, které prosazují revizi Schengenu. Česká republika by měla své další kroky podřídit tomu, aby byl volný pohyb osob v rámci Evropské unie zachován v plném rozsahu, neboť se jedná o klíčový princip, který rovněž velmi kladně vnímá i naše veřejnost. Lepší fungování vnějších hranic, nebo lépe řečeno alespoň nějaké fungování vnějších hranic, protože myslím si, že fungování vnějších hranic se v tuto chvíli v Itálii a v Řecku do značné míry zhroutilo, alespoň nějaké fungování vnějších hranic by nám v tomto směru mělo výrazně pomoci.
Chci zdůraznit, že Evropská unie nemůže dlouhodobě fungovat bez toho, aby byla schopna zajistit ochranu svých hranic. Bohužel v Řecku a v Itálii se tato ochrana do značné míry zhroutila. Zhroutila se pod tlakem kampaně organizované obchodníky s lidmi a zhroutila se pod tlakem destabilizace zemí, které leží v bezprostřední blízkosti Evropské unie. Takový stav ochrany hranice je pro dlouhodobé fungování schengenského systému nepřijatelný a nemožný. Já se domnívám, že pokud nedojde k tomu, že budou dodržována pravidla v celém rozsahu schengenského prostoru, tak to dříve nebo později může vést k tomu, že se schengenský prostor zhroutí.
To, co je důležité, také je, aby Evropská unie a jednotlivé státy nepodcenily kriminální aspekty toho, co zažíváme. Kriminální aspekty, protože tady jde velmi často také o byznys. Proto je důležité, aby existovala posílená spolupráce policií, resortů spravedlnosti v jednotlivých zemích v boji proti převaděčům, proti obchodníkům s lidmi. Ty sítě zasahují velkou část Evropy. Nejsou to jenom sítě organizované v Libyii, ale jsou to také sítě organizované dneska už v Itálii nebo na západním Balkáně a je důležité, aby tady existovala koordinovaná spolupráce v boji proti těm, kdo si z migrace udělali výnosný, velmi výnosný a jednoduchý obchod.
Evropská unie musí přehodnotit současnou návratovou praxi. Buď návratová praxe neexistuje vůbec, anebo je neefektivní. Do Evropy přitom přichází mnoho uprchlíků, jejichž žádost o azyl není motivována bezprostřední potřebou ochrany, ale přístupem k životní úrovni a k sociálním výhodám v některých členských státech. Proto říkám, je důležité, aby každý stát byl schopen regulovat ekonomickou migraci.
Pokud jde o už zmíněné přesídlovací nebo relokační mechanismy. Jak už jsem zmínil, trváme na tom, aby zůstaly na dobrovolné bázi. Není to řešení příčiny, ale následku. Kvóty mohou zapůsobit paradoxně jako pozvánka do EU a jako povzbuzení organizovaného zločinu převaděčů. Jsem přesvědčen o tom, že problémy afrických a blízkovýchodních zemí jednoduše nelze řešit tím, že jejich obyvatelstvo nebo jejich aktivnější elity se přestěhují, přesunou hromadně do Evropské unie. V těchto zemích takový exodus nutně povede k jejich další degradaci, k jejich dalšímu zaostávání, což jen dále roztočí migrační spirálu. Navrhované kvóty jsou proto nesystémovým krokem. Nepřinesou řešení migračního tlaku, přinesou jeho rozptýlení, které sice možná uleví některým členským státům, což ale může být pouze iluze, protože pokud budou kvóty využity pro země, které nejsou hlavními cíli pro migraci, tak tito lidé v nich nezůstanou a budou stejně směřovat do zemí, které poskytují mnohem větší sociální výhody. Vytvoří se ovšem neočekávaný tlak na kapacity dalších členských států včetně České republiky.
Vysoký a neočekávaný přísun migrantů do Evropy může dále vyvolat nárůst antagonismu podle etnického a náboženského klíče.
Nesmíme zapomínat na to, že navrhovaný systém přerozdělování v rámci současných společných pravidel nezabrání v žádném případě tomu, aby lidé, kteří získají azyl na základě relokace, nesměřovali do úplně jiných států, než ve kterých tento azyl získali. Česká republika se v žádném případě nezříká své solidární odpovědnosti. Já myslím, že to je patrné z výčtu opatření, která jsme už udělali. Pomáhali jsme a jsme ochotni pomáhat na dobrovolné bázi. Jsme si moc dobře vědomi toho, že nemůžeme zavírat oči před realitou. Musíme odmítnout šíření nenávisti proti uprchlíkům, protože to velmi často může být jenom munice ve snaze získat na tom nějaké politické body, ale současně nelze založit přerozdělovací systém, který přinese ještě horší následky. ***