(19.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
V reakci na tyto tragické události ve Středozemním moři se 23. dubna letošního roku v Bruselu uskutečnilo mimořádné zasedání Evropské rady a myslím si, že to mimořádné zasedání Evropské rady v zásadě ohraničuje období, kdy se téma migrace stává zásadním a klíčovým tématem z pohledu fungování Evropské unie. Cílem jednání Evropské rady v dubnu bylo nalézt účinnou odpověď Unie a členských států na aktuální migrační krizi. Hlavy států a vlád tehdy přijaly společné prohlášení, v němž schválily konkrétní kroky ve čtyřech oblastech. První oblastí je záchrana lidských životů na moři, a to především posílením operace Triton a Poseidon a rozšířením pátracích a záchranných akcí v rámci mandátu agentury Frontex. Za druhé tím cílem byl boj proti obchodníkům s lidmi a proti kriminálním aspektům migrace, kde Evropská rada rozhodla o záměru konkretizovat úsilí vedoucí k identifikaci a ničení plavidel, která pašeráci používají. Za třetí, jako cíl byla definována prevence nelegálních migračních toků, kde je klíčová spolupráce se třetími zeměmi. A za čtvrté, posílení solidarity a odpovědnosti uvnitř Evropské unie.
Evropská rada v rámci posledního uvedeného bodu zavázala členské státy k účinnější koordinaci přesídlování s možností mimořádné relokace, avšak na čistě dobrovolné bázi, a to bez jakékoli kvantifikace. Česká republika tehdy přivítala svolání mimořádné schůzky Evropské rady, podpořila přijetí společného prohlášení s tím, že na tomto jednání jsem jako předseda vlády České republiky zdůraznil zájem České republiky na zachování principu dobrovolnosti při přijímání uprchlíků.
Na současnou situaci reagovala i Evropská komise. Evropská komise 13. května zveřejnila sdělení nazvané Evropský program pro migraci. V něm představila svou vizi dalšího fungování migračních politik Evropské unie, to znamená okamžité řešení situace a také strategický přístup k migraci. Program konkretizovala komise 27. května, když předložila návrh na spuštění nouzového relokačního systému dle článku 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Relokováno by mělo být 24 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a 16 tisíc žadatelů o azyl z Řecka. V obou případech by se mělo jednat o občany Sýrie a Eritreje. Na Českou republiku by podle tohoto návrhu Evropské komise připadlo 3,32 % z celkového počtu relokací, tj. 797 osob z Itálie, resp. 531 osob z Řecka. Celkem by tak Česká republika na základě návrhu Evropské komise měla přijmout 1 328 relokovaných osob. Téhož dne také zveřejnila Evropská komise i doporučení k mechanismu na přesídlení 20 tis. uprchlíků do členských států Evropské unie, kde na Českou republiku připadá 525 osob.
Oba mechanismy, které navrhla Evropská komise, vycházejí z redistribučního klíče, který je vytvořen poměrně na základě těchto kritérií: 40 % tvoří velikost populace, 40 % tvoří hrubý domácí produkt, počet žádostí o azyl či přesídlení osob na milion obyvatel v období 2010 až 2014 tvoří 10 % a míra nezaměstnanosti 10 % tohoto kritéria. Zatímco přesídlovací mechanismus má v návrhu Komise formu doporučení a je dobrovolný, u relokací se v případě jejich ustavení má jednat o schéma s povinným zapojením všech členských států Evropské unie, včetně České republiky.
Jsem přesvědčen o tom, že tímto návrhem, který jsem vám právě popsal, Evropská komise nerespektuje závěry mimořádného dubnového zasedání Evropské rady, protože na tomto zasedání se členské státy shodly na dobrovolnosti přerozdělovacích mechanismů. Takovýto postup Evropské komise je pro Českou republiku neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedent do budoucna. Je totiž otázkou, proč se má scházet Evropská rada na úrovni demokraticky zvolených představitelů členských zemí a přijímat závěry, když tyto závěry Evropská komise nerespektuje. Připomínám, že mandát Evropské komise je odvozen jak od Evropské rady, tak od Evropského parlamentu. Evropská komise by tudíž měla respektovat závěry Evropské rady. To, že tu existuje takto velká diferenciace, je pro Českou republiku nepřijatelný postup Evropské komise.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda České republiky se migrační problematice intenzivně věnuje. Pokud jde o ten nejvíce diskutovaný návrh Komise, tedy přerozdělovací mechanismy, je pozice vlády České republiky jasná. Odmítáme systém kvót pro přerozdělování migrantů a povinné zapojení členských zemí do schémat navržených Evropskou komisí. Trváme na tom, že to musí být národní vlády, které mají mít šanci kontrolovat migrační toky do svých zemí a regulovat je s ohledem na ekonomickou, sociální a bezpečnostní situaci. Neregulované migrační toky, pokud trvají příliš dlouho, mohou rozložit jakýkoli státní mechanismus a jakýkoli sociální systém. Stanovisko naší vlády je takové, že do navrhovaného evropského programu na relokaci se Česká republika zapojí jen v případě, že se bude jednat o dobrovolné schéma. V opačném případě nemůže Česká republika tento návrh Evropské komise podpořit.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, současně je potřeba si uvědomit, že tváří v tvář humanitární a imigrační krizi nevystačíme pouze s tím, že bychom odmítli tento návrh Evropské komise. Na podporu svého stanoviska, tedy zachování dobrovolnosti mechanismů, budeme na zasedání Evropské rady příští týden připraveni jednat o možnostech posílení solidárních aktivit České republiky. Budeme připraveni v jednání deklarovat ochotu, ovšem s tím, a na to kladu důraz, samostatně a dobrovolně mimo navržený program. Pokud jde o konkrétní formu bilaterální spolupráce s Itálií, s Řeckem nebo s Německem či Rakouskem, musí to být otázka našeho národního rozhodnutí. Takovýto přístup je v souladu s dlouhodobým postojem České republiky. My se snažíme dlouhodobě solidárně působit a zmírňovat následky migrační krize. My jsme přijali v uplynulých letech řadu opatření, která cílí na efektivní podporu a rozvoj třetích zemí, které jsou zdrojovými a tranzitními zeměmi migrace. Jejich účelem je jejich stabilizace a další rozvoj. V lednu tohoto roku naše vláda schválila program na pomoc uprchlíkům v regionech původu, na který bude uvolněno sto milionů korun ročně. Pro rok 2015 je převážně prioritou region Blízkého východu v souvislosti s humanitární krizí v Sýrii. Předpokládáme, že tento projekt bude každoročně obnovován, podle vývoje situace bude také možné modifikovat částku, kterou na stabilizaci v těchto regionech poskytneme.
Chci také připomenout, že Česká republika se zapojuje do společných evropských programů rozvoje a ochrany ve třetích zemích. V roce 2014 jsme se zapojili do realizace programu pro Blízký východ v oblasti Jordánska a také v Libanonu a v Iráku. Poskytli jsme naprosto konkrétní finanční příspěvky a v letošním roce se také zapojíme do programu pro severní Afriku. Od roku 2008 se také Česká republika dobrovolně zapojuje do přesídlovacích aktivit prostřednictvím koncepce národního přesídlovacího programu. Chci připomenout, že v roce 2015 jsme se rozhodli pro dobrovolné přesídlení 15 syrských rodin se zraněnými nebo nemocnými dětmi z Jordánska. Celkem půjde o 70 osob. ***