(12.10 hodin)
(pokračuje Seďa)
Rozumím tomu, že stát potažmo armáda musí mít přehled o počtech svých občanů pro nasazení v době ohrožení země, mobilizace či válečného stavu. Přesto nechápu, proč se rozšiřuje působnost povinného výkonu branné povinnosti ze stavu ohrožení státu nebo válečného stavu i do mírového stavu, například při ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti nebo demokratických základů České republiky.
Dále si dovolím kacířskou otázku, proč je zvolen postup povinných odvodů takto administrativně náročně. V důvodové zprávě se totiž uvádí, že armáda potřebuje ověřit zdravotní a fyzický stav populace schopné vykonávat vojenskou činnou službu. Přitom odvodové komise budou pouze, a to opětovně, vyšetřovat zdravotní stav odvedenců. Proto jsem toho názoru, že by se takto pojaté povinné odvody měly ze zákona vyjmout.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebylo by vhodnější, aby se celé odvodní řízení řešilo administrativně na základě odborného stanoviska praktického lékaře? Vždyť Úřad pro ochranu osobních údajů upozorňuje na skutečnost, že na citlivé otázky kolem zdravotního stavu má právo jen lékař. A s ochranou osobních údajů souvisí skutečnost, že krajské úřady mají plánovat zabezpečení výběrového doplnění ozbrojených sil za stavu ohrožení státu. To bych ještě pochopil, ale zároveň mají možnost vydávat rozhodnutí o pracovní výpomoci ve prospěch armády v mírovém stavu, a to ve spolupráci s obecními úřady s rozšířenou působností. Opět je to problém úniku citlivých údajů, možnost korupce, či dokonce možnost zneužití vůči svým politickým konkurentům. Nehledě na skutečnost, že se z dané evidence vyčlení specifické profese jako zdravotní personál, lékaři, farmaceuti či řidiči. Je opravdu nutné zavádět takto administrativně složitý systém, který navíc bude obtěžovat občany, nad rámec nutného?
K vlastní novele zákona mám ještě dvě konkrétní připomínky. Ta první se týká druhé části zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, konkrétně k § 66, 68, kde se zavádějí vysoké pokuty v rámci přestupkového řízení. Totéž v části čtvrté, kde se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kde se v § 370 a 371 mění obsah a výše trestných činů proti vojenské podřízenosti a proti vojenské cti.
Ta druhá připomínka se vztahuje k § 73a Působnost území vojenských újezdů ke kraji, kde nejenom tam, ale i v přílohách č. 1 a 3 tohoto zákona je uveden vojenský újezd Brdy. Ten byl, pokud to dobře chápu, zrušen teprve nedávno.
Závěrem svého vystoupení chci konstatovat, že jak branný zákon, tak zákon o službě vojáků v záloze byl projednáván již před dvěma lety, a tehdy jsem byl na jednání s bývalým ministrem obrany a přednesl jsem řadu připomínek, které ovšem nebyly zapracovány. A jak je vidět, nejsou brány v potaz ani v předloženém návrhu.
Přes všechny své výhrady podpořím projednávání zákona ve druhém čtení v garančním výboru, protože existuje dohoda s panem ministrem na odstranění připomínek vznesených členy výboru pro obranu. Osobně mám pouze pochybnosti, že se členům výboru pro obranu podaří přijmout takové změny, které budou plnit ty cíle, které armáda původní novelou branného zákona očekávala.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy požádám paní poslankyni Váhalovou a připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Máte slovo.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, pane ministře, dámy a pánové, projednáváme dlouho připravovanou novelu branného zákona, kterou máme reagovat na růst bezpečnostních rizik a významně se zhoršující globální bezpečnostní situaci. Hlavní navrhovanou změnou je obnovení povinných odvodů. Ty se mají týkat mužů i žen, kteří dovrší 18 let věku, a cílem je umožnit vytvoření evidence vojáků v záloze, ověření jejich zdravotní a osobní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby. Pomocí této informační databáze Ministerstvo obrany bude vytvářet koncepční modely využití těchto záloh, jejich aktivaci, přípravu k plnění úkolů ozbrojených sil nebo motivační nabídky k této přípravě v době míru. Současně jsme ujišťováni, že nejde o návrat k základní vojenské službě nebo povinným vojenským cvičením. Armáda bude i nadále založena v době míru na profesionálních vojácích. Já však mám obavu, že tento návrh nepřinese zvýšení bojeschopnosti české armády, spíše dojde k zbytečnému vynaložení nedostávajících se prostředků a jistému rozladění mladých lidí a jejich rodin.
Podle odhadu se tato povolávací procedura bude týkat ročně sta tisíc 18letých žen i mužů, kteří se dozvědí, zda jsou schopni, či ne, a stanou-li se vojáky v záloze bez jakéhokoli výcviku. S ohledem na to, že neprojdou výcvikem, pokud o to dobrovolně nepožádají, tak to budou vlastně vojáci jenom tak na papíře. Aby tento odvod měl smysl, měl následovat výcvik a dále jeho pravidelné obnovování. Nabízí se ale logicky otázka, zda v případě tohoto máme například vůbec na skladech dostatečné vybavení pro takto odvedené. Osobně jsem názoru, že by bylo vhodnější zaměřit se spíše na dobudování profesionální armády, doplnit její počty a zmodernizovat její kapacity. Více bychom se měli zaměřit i na budování aktivních záloh. V odborném tisku jsem se dočetla, že v současné době je česká armáda schopna bojovat tak maximálně dva týdny. Je otázkou, zda bychom v případě ohrožení měli vůbec čas na zajištění výcviku takto odvedených vojáků. Podotýkám, že výcvik trvá minimálně osm až deset týdnů. Akceschopnost vyžaduje souhru jednotek jak mezi sebou, tak i v palebných týmech, a zvládání nejmodernější techniky v podmínkách stresu.
Vítám, že další část novely se zabývá aktivními zálohami. Je efektivnější budovat profesionální základnu armády a pracovat s aktivními zálohami, vytvořit podmínky pro jejich výcvik a zajistit jim odpovídající vybavení. Návrh zákona má zrušit současné smluvní pojetí vztahu vojáka v aktivní záloze a státu s volně danou možností výpovědi a nahradit jej vztahem vycházejícím z rozhodnutí krajského vojenského velitelství. Zároveň zavádí institut služby v operačním nasazení, který představuje nasazení vojáka v záloze na plnění úkolů ozbrojených sil České republiky i v zahraničí k podpoře jednotek vojáků z povolání. S tímto však nesouhlasím. Domnívám se, že aktivní zálohy bychom měli využívat pouze pro území České republiky a neměly by být vysílány do zahraničních misí. Do zahraničí by měli být vysíláni pouze profesionální vojáci. A s profesionálním výcvikem.
Na základě výše uvedeného se obávám, že novela tak, jak je předkládána nám nyní zde teď, nepovede ke zvýšení obranyschopnosti České republiky, a proto ji mám problém v současné podobě podpořit. Nicméně jsem připravena podpořit posun této novely do druhého čtení a podrobení diskusi. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní se s faktickou poznámkou hlásí paní poslankyně Černochová. Máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já myslím, že to paní kolegyně od ženy možná lépe pochopí, ale není tomu tak. Aktivní zálohy jsou složeny i z povinných záloh, kde jsou vojáci z povolání, kteří již ukončili v souladu se zákonem 221 svoji aktivní činnost. Ale jsou to lidé vycvičení a nic by jim nemělo bránit v tom, aby všechny ty dovednosti, které za ty dlouhé roky, kdy pracovali pro armádu, uplatnili v aktivních zálohách.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní řádně přihlášen do rozpravy pan poslanec Hovorka. Připraví se pan poslanec Skalický. Máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegyně, vážení kolegové, když se před několika lety s velkou pompou rušila základní vojenská služba, poukazovalo se na to, že tím ušetříme značné prostředky. Nyní po letech se ukazuje, že zřejmě základní vojenská služba bude znovu potřeba. A tento zákon, ačkoliv se říká, že nemá charakter povinné vojenské služby, tak v zásadě říká něco jiného, pokud si srovnáte určité paragrafy. Já bych na to rád poukázal. ***