(11.50 hodin)
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, dobrý den. Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, přestože budu mluvit více k právě diskutované legislativě, vystoupím zároveň i k těm dvěma následujícím zákonům, abychom trochu ten čas uspořili a integrovali diskusi.
V předkládaném zákonu řešíme resty poněkud kvapné profesionalizace naší armády z počátku nového milénia z hlediska naší schopnosti zapojit více občany této země do její obrany. Činíme tak v souladu s naší příslušností k západnímu světu, tedy způsobem konformním s právním řádem, Ústavou a Listinou lidských práv, tzn. nečiníme tak dekrety. Tyto legislativní i obranné dluhy samozřejmě realizujeme v reakci na změnu bezpečnostního prostředí po 25 letech života v naprostém bezpečí, jakkoli se ani v této době Evropa neobešla bez války. Dnes je ale riziko nejen zřetelnější a konkrétnější, ale také hrozba jeho eskalace akutnější. Proto revidujeme a potřebujeme zvýšit svou schopnost obrany způsobem, kterým odpovídá jak rizikům, tak našim možnostem.
Ministerstvo obrany se po delší době hledání pro nás vhodného způsobu zvýšení obranyschopnosti rozhodlo pro zajištění plošné možnosti či schopnosti vojenské služby formou povinných odvodů příslušných věkových ročníků mužů a žen, a to s tím, že budeme přinejmenším vědět, kolik občanů je v případě nouze schopných plnit brannou povinnost. Tato varianta zejména ve spojení s tím, že není následována náročnější formou povinného výcviku a vojenské služby, nepochybně odpovídá snaze a tendenci nezvyšovat výrazně výdaje na obranu a neměnit zásadně podstatu naší armády, pokud to nebude nutné.
V diskusi nad touto variantou, kterou vedl výbor pro obranu s Ministerstvem obrany a s Generálním štábem, se postupně prosadil odlišný pohled, a dovolím si říci napříč politickým složením výboru pro obranu, a to, že páteří naší obrany je kolektivní obrana NATO, naše schopnost poskytnout nebo přijmout vojenskou pomoc silami profesionální armády a záloh. (Poslanec Gabal se odmlčuje.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Požádám kolegy tady v tom hloučku vlevo, aby debaty přemístili do předsálí. Děkuji.
Poslanec Ivan Gabal: Takže v tomto pohledu je klíčem naší obranyschopnosti profesionální Armáda České republiky a její cvičící zálohy, které jsme schopni poskytnout spojencům a také využít k naší obraně. V konkrétní strategické debatě tedy převážil názor, že kondice naší profesionální armády a jejích záloh je pro naši bezpečnost významnější než plošné registrační odvody, za kterými nenásleduje výcvik, protože na takový model nemáme finanční ani technické kapacity.
Podíváme-li se na dnešní stav Armády České republiky, pak nelze přehlížet, že pouze z hlediska počtu žen a mužů ve zbrani se pohybujeme na úrovni 16 tisíc a klíčové útvary jsou cca na 65 % stavu, a potřebovali bychom se dostat někam k celkovému počtu 27 tisíc. Pro ilustraci: Nasazení a roční udržení několika set vojáků na ochranu Vrbětic vážně oslabuje naši schopnost participovat v aktivitách kolektivní obrany.
Obdobná je situace záloh, kde máme přibližně 1500 žen a mužů, a potřebovali bychom asi trojnásobek, a zejména aby měli možnost pravidelně cvičit spolu s jednotkami Armády České republiky a udržovat své bojové schopnosti.
Z hlediska nutných výdajů na obranu jsme v roce 2014 vydali 0,95 % a v NATO jsme se pohybovali v poslední desítce zemí. Při odečtení sedmi miliard sociálních nákladů obsažených v rozpočtu Ministerstva obrany jsme dokonce cca na 0,81 % a předposlední před Lucemburskem.
Souhrnně z hlediska našeho vkladu do kolektivní obrany nejsme sice zcela v pozici černého pasažéra, ale jsme mezi zeměmi, které nepřispívají společné ani vlastní obraně dospělým a plnoprávným způsobem. To nás samozřejmě bezpečnější nečiní.
Aniž bychom podceňovali schopnosti našich vojáků, je v mnoha ohledech některá jejich bojová technika starší, než jsou oni sami. I v tom máme velký dluh, a nejsme tudíž schopni se bránit pouze vlastními silami a byli bychom závislí na pomoci spojenců. Z této strany a z této strategické perspektivy je patrné, že klíčovým prvkem naší obranyschopnosti nejsou branci, ale profesionální vojáci a zálohy a do nich je třeba investovat cílevědomě, s rozvahou, ale zvýšenou měrou.
Z uvedených důvodů je projednávaný zákon ve své koncepci modifikován a bude pozměněn ve spolupráci s ministerstvem v průběhu druhého čtení tak, aby odvody nebyly plošné, ale spíše dobrovolné, a zejména aby je následoval nezbytný intenzivní výcvik. Koncepci plošných registračních odvodů tedy opustíme, jakkoli branná povinnost z naší legislativy nezmizí. Má u české veřejnosti podporu, jakkoli je za základ naší obranyschopnosti jednoznačně vnímána profesionální armáda.
Rád bych jako místopředseda výboru pro obranu Sněmovnu požádal o propuštění předlohy do druhého čtení a vytvoření prostoru na její odpovídající přepracování s ohledem na význam legislativy i vývoj bezpečnostní situace, kdy vrácení předlohy k přepracování potřebnou legislativu k obraně země by výrazně zbrzdilo a zpozdilo. Rád bych zde také veřejně poděkoval kolegyni a kolegům ve výboru pro obranu za práci, kterou na debatě strategie řešení naší obrany odvedli.
Rád bych také požádal vládu, aby zvážila zrychlení růstu výdajů na obranu vzhledem k vývoji bezpečností situace i k našim závazkům vůči spojencům. Výbor pro obranu se na svém nejbližším jednání bude otázkou tempa a kvality čerpání prostředků zabývat, stejně jako koncepcí rozvoje Armády České republiky, tak abychom výdaje racionálně proměnili v potřebný růst bojových schopností Armády České republiky a v zájmu všech občanů této země.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Gabalovi a nyní vystoupí pan poslanec Alexander Černý, připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jen několik poznámek, protože leccos už tady zaznělo, a pravdu povediac, k samotné předloze se moc vyjadřovat ani nedá. Paní kolegyně Černochová už naznačila hlavní důvod proč ne, já jen podtrhnu, že jsem si představoval, že to bude probíhat trošičku jinak.
Všichni se shodneme bezesporu na tom, že Evropa ani svět není příliš bezpečná a bezpečný. Jsem docela rád, že se předřečníci nepustili do toho ožehavého problému, kdo za to může, protože to by pravděpodobně zablokovalo jednání Sněmovny, a proto to neudělám ani já. Ale jen připomenu, že na všech možných i nemožných úrovních se bezpečnostní komunita shoduje v jednom, a to je fakt, že v této oblasti lépe už bylo. Že nás tedy příliš příjemné vyhlídky nečekají. Já nejsem bytostně pesimista a doufám, že se odborníci alespoň trochu mýlí a že v nějaké budoucnosti se opět dostaneme do stadia, že budeme bezpečnostní situaci hodnotit poněkud mírněji a shovívavěji, ale to je bezesporu velmi dlouhodobý proces. Stejně dlouhodobý proces je cokoli dělat s armádou. ***