(11.20 hodin)
(pokračuje Stropnický)
Jsem si vědom toho, že branná legislativa v každé době vyvolává neobyčejný zájem veřejnosti i médií stejně jako pozornost zákonodárců a vyvolává celospolečenskou, často polemickou až bouřlivou diskusi. Nejinak tomu bylo a patrně bude i v tomto případě. V této souvislosti vnímám jako nesmírně pozitivní aktivní spolupráci výboru pro obranu s Ministerstvem obrany při posuzování navrhovaných změn, a to ať již při formálních, nebo méně formálních setkáváních, například na výjezdním jednání výboru pro obranu. Zájem výboru o danou problematiku mě i přes uplatněné výhrady naplňuje přesvědčením, že návrh je vnímám jako významný, důležitý a že jako takový má dobrou šanci být postoupen do druhého čtení. Věřím, že v druhém čtení pak nalezneme odpovídající prostor pro projednávání a pečlivé posuzování případných jednotlivých návrhů a jejich případné doplnění na základě vzájemné diskuse.
Na základě návrhu výboru pro obranu a ve spolupráci s ním byl proveden také průzkum názorů veřejnosti. To uvádím už v samotném závěru svého vystoupení jen pro doplnění informace. Průzkum názorů veřejnosti potvrdil většinový zájem občanů této země na jejich účasti při obraně vlasti. Je totiž třeba, aby si občané uvědomili, a jak se ukázalo, oni si to již uvědomují, že nestačí mít pouze profesionální armádu, ale je třeba jejich osobní aktivní účast při obraně státu.
V souvislosti s tím je Ministerstvo obrany samozřejmě připraveno dále spolupracovat na úpravách předložených návrhů zákona tak, aby byla vytvořena účelná a pro tento stát potřebná právní úprava. Při projednávání souborů branné legislativy prosím přihlédněte k tomu, že zejména návrh novely branného zákona je v současné době zcela stěžejní normou, která je klíčem k užití všech dalších zákonů branné legislativy a současně zdrojem institutů používaných v těchto zákonech. Proto považuji za mimořádně důležité, aby tento návrh byl po vašem projednání postoupen do dalšího čtení a po svém přijetí především umožnil implementaci nových podmínek doplňování ozbrojených sil.
Děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru obrany Martinu Stropnickému. Žádám, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Klučka a přednesl nám svou zpravodajskou zprávu. Pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády. Úvod jsem si dnes trochu rozšířil, protože věc, kterou tady budu jako zpravodaj prezentovat, je věcí nesmírně důležitou a nesmírně vážnou. Je to věc obrany tohoto státu, je to věc obrany této vlasti, ve které žijeme. Základní norma, která se nazývá branným zákonem. Nikdy v minulosti, když jsem vystupoval v této Sněmovně, jsem nemluvil s větší vážností. Vždycky jsem byl připraven na věci, které souvisí s tematikou, kterou jsem reprezentoval, ale tak vážné téma jsem nikdy před sebou neměl. (V sále je rušno.)
Dámy a pánové, chci předně zdůraznit, že branná povinnost státních občanů České republiky po vytvoření profesionální armády z našeho právního řádu nikdy nevymizela, nadále trvá. Branný zákon z roku 2004 s ní nadále počítá a vztahuje se na všechny - na všechny občany ve věku 18 až 60 let, i na ženy, a to zejména z genderových důvodů. Zákon totiž aplikuje princip rovných příležitostí mužů a žen.
Velmi se omlouvám, ale jde o vážné téma. Prosím kolegy, aby tomu opravdu věnovali pozornost.
Podle dosavadní právní úpravy je doplňování armády možné až ve chvíli, kdy vláda vyhlásí tzv. stav ohrožení státu. První odvedení občané by byli ale k dispozici až zhruba po 72 dnech a následně by musel ještě proběhnout jejich výcvik, což je v případě reálné hrozby příliš dlouhá doba. Proto novela branného zákona, kterou předložila tato vláda do parlamentu, obsahuje možnost zahájit na základě nařízení vlády odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu.
Dámy a pánové, zkusme se na to podívat z jiného úhlu pohledu: Co je to branná povinnost? Je to povinnost občana plnit úkoly ozbrojených sil České republiky. Zahrnuje povinnost občana podrobit se odvodnímu řízení a plnit další povinnosti stanové branným zákonem. Branná povinnost vzniká občanovi dnem následujícím pod dni, v němž dosáhne věku 18 let, a zaniká dnem dosažení věku 60 let, nebo i dříve z důvodů uvedených v branném zákoně. Já prosím cituji a definuji brannou povinnost ze stávajícího zákona z roku 2004. V této Sněmovně pro tento zákon v roce 2004 hlasovalo 140 poslanců - 140 poslanců, kteří dali důvěru verzi, že odvody budou až v době, kdy dojde k válečnému napadení státu. Promiňte mi výraz nesmysl. To nezvládneme.
Tato vláda po chvílích dlouhé trpělivosti, po jedenácti letech, přišla s návrhem, že je třeba z odpovědnosti té branné povinnosti k státu něco udělat. Neříkám, že ten návrh není ještě dále diskutovatelný, vrátím se k tomu v závěru, kdy vám doporučím, abychom to do druhého čtení pustili a diskusi ještě provedli. Neříkám, že můžeme najít varianty řešení, které nebudou tak přísně regiózní, nebudou říkat, že v 18 letech půjdeš k odvodu. Možná dospějeme ke kompromisu, že půjde o dobrovolnou brannou povinnost, a to nejen z úrovně mužů, ale i žen. Možná to bude kompromis, který nám řekne, s jakou kvantitou lidí jsme schopni se setkat a zda tato kvantita odpovídá představě válečné kondice naší armády. Válečná kondice, to je něco jiného než práce v míru, kdy máme 17 tisíc vojáků z povolání, a ještě je trošinku povýšíme. To ale není ta dostatečná základna pro to, abychom dokázali úkoly v době válečného napadení splnit.
Dámy a pánové, tato společnost po jedenácti letech tzv. hluchoty v oblasti branné povinnosti je rozložena. Dovolte mi, abych vám ocitoval názor bývalého vojáka z povolání: Nikdy nebudu chránit a hájit zájmy České republiky tímto násilnickým, militantním způsobem. Byť se novela zákona schovává velmi pečlivě do hávu dobrovolnosti a třeba i obrany, dav je připravený elitami tohoto světa na jednoznačné ano. Přece je to naše povinnost chránit zájmy své republiky. Moje povinnost rozhodně ne. Další zkouška odevzdanosti vědomí českého národa je tady. Vždyť ten, kdo nechrání tímto způsobem zájmy České republiky a své rodiny, není Čech a není vlastenec. ***