(11.10 hodin)
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Čili ne zcela uspokojivý stav zálohy ozbrojených sil České republiky, která v důsledku legislativní nečinnosti od roku 2004 zůstává nevycvičeným a stále se početně ztenčujícím sborem. Připravenost Armády České republiky zejména v minulosti negativně ovlivnil také snížený rozpočtový rámec Ministerstva obrany.
Návrhy zákonů tvořících soubor branné legislativy jsou připravovány již několik let s vynaložením značného úsilí věcných i legislativních týmů. Toto úsilí však dosud nevedlo k očekávanému normativnímu výsledku. Branná legislativa má silný společenský a politický kontext a význam. Jako nově jmenovaný ministr obrany jsem byl samozřejmě povinen seznámit se detailně s jejím obsahem, tak jak byla připravena, a posoudit její správnost. Také proto jsem i spolu s přihlédnutím k proměně mezinárodní bezpečnostní situace původní návrh vzal zpět. Zodpovědně upravené návrhy pak prošly novým připomínkovým řízením a dvojím projednáváním v Legislativní radě vlády. Ta označila jako hlavní okruhy úprav, jimž je potřeba věnovat pozornost z hlediska zajištění jejich ústavnosti: a) povinnost stanovit podmínky doplňování ozbrojených sil výlučně zákonem, dále pak zachovat genderovou rovnost a dále pak vyloučit výběrový princip pro odvodní řízení a povolávání vojáků v záloze k výcviku na vojenském cvičení. Na základě těchto podnětů Ministerstvo obrany návrhy zákonů upravilo a v tomto upraveném znění byly také schváleny vládou a předloženy k dalšímu legislativnímu projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. S hlavními zásadami obsaženými v souboru návrhů zákonů bych vás teď rád stručně seznámil.
Dominantním prvkem navrhovaných úprav je řešení postavení vojáka v aktivní záloze, které se přibližuje postavení vojáka z povolání s maximálním využitím jeho předcházejícího výcviku a nabytých zkušeností a vědomostí. Mnohá ustanovení v zákoně jsou inspirována zkušenostmi s vytvářením zálohy v zahraničí. Týká se to například vytvoření zvláštní kategorie povinné zálohy, pro niž bylo využito systému takzvané operativní zálohy podle francouzského modelu. Ve Francii se tato záloha skládá jednak z dobrovolníků, kteří podepíší kontrakt na jeden až pět let služby, jednak z bývalých vojáků z povolání, kteří musí být po skončení služebního poměru dalších pět let k dispozici. Zvláštní kategorie povinné zálohy bude významným prvkem doplňování ozbrojených sil vzhledem k připravenosti bývalých vojáků z povolání, kteří jsou v ní zařazeni.
Za účelem posílení úlohy aktivní zálohy se nově navrhuje možnost vojáků v aktivní záloze účastnit se také zahraničních misí. Dále se stanoví systém motivace vojáků v aktivní záloze a finanční kompenzace pro jejich zaměstnavatele. Návrh rovněž zohledňuje požadavky stávajících vojáků zařazených do aktivní zálohy a zintenzivňuje jejich výcvik. Navrhovaná úprava zahrnuje také institut dobrovolného vojenského cvičení. Dobrovolné vojenské cvičení je koncipováno pro všechny občany schopné vojenské služby, kteří se chtějí podílet na obraně státu, avšak nemají zájem vstoupit do aktivní zálohy ozbrojených sil. Významnou úpravou je stanovení možnosti doplnění ozbrojených sil vojáky v záloze a jejich přípravy před vyhlášením stavu ohrožení státu, nebo dokonce válečného stavu. Tímto opatřením se částečně odstraňuje nedostatek, který vznikl v roce 2002 při zahájení profesionalizace ozbrojených sil a byl umocněn v roce 2004 přijetím branného zákona. V důsledku toho došlo ke snižování absolutního počtu vojáků v záloze, zvyšování jejich průměrného věku a zásadnímu snížení připravenosti vojáků v záloze. V současné době proto chybí přípravné období, které by umožnilo zvýšit obranyschopnost České republiky ještě před vypuknutím konfliktu, a to včetně doplnění a přípravy ozbrojených sil osobami a vojenským materiálem.
Vláda se při schvalování návrhu musela vypořádat také s tím, zda využije principu dobrovolného, nebo povinného přejímání branné povinnosti občany. Historické tradice spíše potvrzují využití principu doplňování ozbrojených sil na základě branné povinnosti. Vláda se nakonec přiklonila k využití provádění odvodního řízení pro 18leté občany a částečně tímto opatřením nahradila absenci přípravného období.
Předkládané návrhy zákonů jsou specifické nejenom v předmětu úpravy, ale také v zohlednění historických zkušeností této země, které nás vedou více než kohokoliv jiného k vlastnímu úsilí zajistit mír a bezpečnost. Bez důsledné přípravy na obranu státu v době míru přitom mohou být ohroženy demokratické principy tohoto státu. Současná bezpečnostní situace nám dnes a denně dokazuje, že zachování stability ve světě můžeme dosáhnout pouze tehdy, budeme-li schopni a ochotni také mír bránit a budeme-li to také připraveni dát jednoznačně a jasně najevo.
Jak jsem již zmínil, předkládaný soubor návrhů zákonů byl zpracován v kontextu změn ve vývoji mezinárodní situace a s přihlédnutím ke skutečným schopnostem Armády České republiky včetně jejích povinností vyplývajících z mezinárodních závazků. Cílem navrhované úpravy je za současného rozvíjení profesionální armády především doplnění zálohy a zvyšování účasti občanů na obraně státu, zvyšování počtů nasaditelných osob pro plnění úkolů různého stupně náročnosti, a to od bojových až po asistenční činnosti, snižování osobních nákladů, a to s využitím zálohy, což je z hlediska její přípravy mnohem úspornější než udržování stejné schopnosti silami průběžně sloužícího a placeného profesionálního personálu. Výsledkem by měla být silnější vazba mezi občanskou společností a ozbrojenými silami, zapojení dobrovolníků s civilní kariérou do činnosti armády, čímž se zvýší identifikace obyvatel s vojenským prostředím.
Při hledání nejvhodnějšího řešení se Ministerstvo obrany inspirovalo právní úpravou v zajišťování bezpečnosti a obrany státu ve státech Evropské unie a NATO. Vzhledem k rozdílnosti těchto úprav jsme se soustředili na povinnou nebo dobrovolnou účast občanů při přípravě k obraně státu a institutů vytváření zálohy ozbrojených sil. Z námi provedené analýzy vyplynulo, že plně profesionální armáda je využívána ve většině evropských států. Ta je ale vždy doplňována jistým objemem zálohy, nejčastěji do jedné třetiny jejího počtu. Plně profesionální model je v některých zemích doplněn možností dobrovolné základní aktivní služby, jako například v Německu nebo také na Slovensku. Jenom například v Dánsku, Švédsku a Rakousku existují dobrovolnické sbory miličního typu. V několika zemích je realizována povinná základní vojenská služba, která však s výjimkou miliční služby ve Švýcarsku je ve skutečnosti prakticky stoprocentně dobrovolná, neboť k výkonu služby je povolána vždy jen malá část odvedených branců, a to s jejich výslovným souhlasem. Výjimkou z dobrovolného zapojení je například Finsko, jehož model se nejvíce blíží Izraeli. V Norsku je branná povinnost platná i pro ženy. Zálohám je obecně přikládán vysoký význam také v takzvaně velkých armádách, tedy v americké, britské nebo francouzské.
Zásadním aspektem navrhované úpravy je posílení schopnosti armády bránit území České republiky i její rozvinutí na válečné počty. Reagujeme tak na skutečnost, že se válečné konflikty přiblížily k samotné hranici členských států NATO. ***