(12.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stupčukovi. Nyní ještě stále v obecné rozpravě pan poslanec Klán, poté pan poslanec Vilímec a ještě jednou kolega Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, hezké poledne, kolegyně, kolegyně. Dovolte mi na úvod, abych poděkoval panu předkladateli, že odpověděl na moje otázky, i když také moc dobře neodpověděl. Proto jsem si nechal vypracovat určitou analýzu států v Evropské unii, které mají centrální registr smluv. Pan předkladatel tady říkal, že to má Slovensko a Slovinsko, ale ono to má opravdu jenom Slovensko. Opravdu podle Parlamentního institutu, kde jsem si tu analýzu nechal vypracovat, centrální registr smluv je zaveden včetně občanskoprávních sankcí v podstatě jen na Slovensku.
Nyní k důvodům omezeného počtu zemí s centrálním registrem smluv by bylo dobré tady také něco říci.
Právní úprava uveřejňování smluv organizačních složek státu a dalších správních úřadů, popřípadě jimi vlastněných nebo ovládaných subjektů s jejich dodavateli služeb a zboží, je ve skutečnosti pouze jedním z řady potenciálních nástrojů transparentnosti využití veřejných rozpočtů. Západoevropské státy nepřistupují k tomuto nástroji jako ke komplexnímu řešení, zejména kvůli administrativní zátěži soukromých i veřejnoprávních osob a dlouhodobé právní nejistotě smluvních stran, která vždy vzniká při sankci neplatnosti neuveřejněné smlouvy a která je z hlediska smluvní svobody a zásad občanského práva nepřijatelná.
Je třeba ovšem poznamenat, že celková transparentnost je v západoevropských státech založena podstatně hlouběji prostřednictvím celkového sledování finančních toků v ekonomice. Rovněž podstatným způsobem jsou omezeny platby v hotovosti. Některé západoevropské státy mají propojené databáze daňových úřadů a databáze sledování plateb za zboží a služby, což slouží jednak k daňovým účelům, ale dovoluje to sledovat i kontrakty soukromých osob s veřejným sektorem a jím ovládanými subjekty pro účely hospodárného provozu státu. Řada států má rovněž registry spolehlivých dodavatelů nebo systémy centrálních dodavatelů.
Základním nástrojem pro efektivitu státních dodávek, dámy a pánové, je však skutečně účinný zákon o veřejných zakázkách, který umožňuje sledování veřejných soutěží a jejich výsledků. Pokud tedy nebudeme mít jasně funkční zákon o veřejných zakázkách, tak mi přijde registr smluv opravdu bezzubý.
Nyní k několika možnostem uveřejnění kontraktu bez komplexního registru smluv. Nedostatek právní úpravy registru smluv obecně nebrání organizačním složkám kteréhokoliv státu ani samosprávným veřejným subjektům smlouvy se soukromými dodavateli uveřejňovat ony uzavřené smlouvy. Často se vychází z ústavního práva občanů na informace od úřadů a ze zákona toto právo upravující. Postupně při interpretaci tohoto práva úřady o ochraně dat, ombudsmani pro právo na informace a postupně i soudy v západní Evropě docházejí k tomu, že občané mají právo na informace o tom, kam plynou výnosy z daní a že toto právo je na stejné nebo i vyšší úrovni než právo na obchodní tajemství.
V různých státech existují různé projekty, závazky, etické kodexy a podobné nástroje, které směřují k uveřejnění všech smluv nebo smluv některých druhů, a to jak na úrovni celostátní, tak na úrovni zemské či regionální nebo komunální, a to i mimo režim kvalifikovaných veřejných zakázek. Řada států, zemí, krajů, obcí, má různé internetové databáze, což je i v našich podmínkách, kde je možné tyto smlouvy nalézt, a to aniž by to bylo zvlášť upraveno všeobecným právním předpisem a nějak jinak než jako porušení práva na informace sankcionováno. Každá vláda státu obecně může zavázat jí podřízené složky nebo ovládané subjekty, aby do kontraktů zařadily klauzuli, která smluvně umožní uveřejnění smluv, a to buď v plném znění, nebo určitých částí nebo údajů smlouvy, zejména ceny. Pokud nebude klauzule akceptována, smlouva není uzavřena. Vláda pak rovněž může zavázat podřízené složky nebo jí ovládané subjekty k uveřejnění smluv, aniž by to bylo upraveno v právním předpise.
Tolik všeobecně k těmto různým podmínkám.
Nyní si řekněme ještě něco o dalších státech Evropské unie. Jak už jsem zde řekl, tak centrální registr smluv má pouze Slovenská republika. Například Bulharsko neupravuje registr smluv. Polský řád také neupravuje registr smluv. Portugalsko také ne, tam je to v zákoně o veřejných zakázkách, ostatně jako v dalších státech. Například Německo a Rakousko, pokud se podíváme k sousedům, upravují a v praxi praktikují evidování a uveřejňování smluv správních úřadů a jiných složek na zemské úrovni, a to v různých spolkových zemích různě. Celostátní systém registrace smluv Německo ani Rakousko nemá.
To by bylo ode mne k těmto různým výtkám, co jsem tady měl při svém minulém vystoupení, a nyní ještě k oněm pozměňovacím návrhům, které zde představil pan poslanec Farský.
Já zde mohu říci, že já pro ně ruku nezvednu, protože z toho registru smluv by se stalo možná ještě něco horšího, nebo by v tom byl ještě větší zmatek, než říkal pan kolega poslanec Stupčuk. Mluvil tady o ČEZu, který si podle některých vylobboval výjimku, a pan poslanec Farský, prostřednictvím pana předsedajícího, ji chce nějakým způsobem z toho návrhu zákona zase opět vyjmout. Tak já říkám, že proti tomu vyjmutí my nebudeme. My jsme jasně řekli a deklarovali, že státní podniky musí mít výjimku, aby nebyla ohrožena jejich konkurenceschopnost na trhu, ať se jedná o ČEZ, o Budvar, Lesy České republiky. Je to jedno. Každopádně musí mít dle našeho názoru výjimku.
Padly zde různé analýzy, jaké to bude mít náklady, a teď tam můžeme říkat náklady a užitky, ale spíše si myslím, že by šla dávno už předtím, než se ten zákon tady objevil, udělat takzvaná analýza nákladů a efektivity. To šlo bez problémů udělat, tu efektivitu, jaké to bude mít přínosy pro společnosti. Ale jak říkám, pokud nemáme jasně funkční zákon o veřejných zakázkách, tak registr smluv je podle mého názoru bezzubý.
Opravdu mně to přijde, že se tady budeme bavit ještě asi o tom registru hodně dlouho, protože pokud některé pozměňovací návrhy, které budou načteny v podrobné rozpravě, projdou nebo neprojdou, tak pak opravdu z toho vznikne úplně něco jiného, z čehož máme také obavu. Ale to uvidíme až těsně před třetím čtením.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Klánovi. Nyní pan poslanec Vilímec - s přednostním právem, pane předsedo? Já mám poslední dva přihlášené do obecné rozpravy. S faktickou poznámkou eviduji pana poslance Gabala a potom už eviduji přednostní právo kolegy Kalouska a Vondráčka. Poslanec Ivan Gabal s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady trošku s údivem poslouchám ta dvě poslední vystoupení. Tato Sněmovna málem projednávala a možná ještě bude projednávat žádost o vydání jednoho z poslanců, exprimátora Prahy, který je vyšetřován a může být souzen za to, že se pokusil dostat ke smlouvě, podle které pražský Dopravní podnik nakoupil 250 tramvají za 19 miliard, a pražský primátor se k té smlouvě nedostal. Tohle hájíte.
Myslíte si, že když si čteme ty kokainové historky o Nemocnici na Homolce, že by to bylo možné, kdyby existovala povinnost zveřejňovat tyto smlouvy? No nebylo. Takže hájíte ten kokain a ty úplatky. Nikdo z vás nevystupoval v těch korupčních kauzách. Nikdo z vás se nevyrovnával s tím, jak Dopravní podnik odmítl auditorovi vydat smlouvy. Zato máme hodně připomínek proti mechanismům, které kdyby byly k dispozici, tak by tyto situace nenastaly.
Děkuji vám. (Pokřik a potlesk několika poslanců.) ***