(16.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Za druhé bych chtěl připomenout, že my tady nežijeme v nějakém vzduchoprázdnu, už jsme tady u toho minulého bodu diskutovali o těch příkladech. Souhlasím s tím, že je občas potřeba se podívat i za hraniční hvozdy, podívat se na to, co se děje v jiných zemích Evropy. A také je pravda, že v 90. letech tady byla velmi módní doporučení Mezinárodního měnového fondu a také Světové banky, které řadě zemí doporučily, aby privatizovaly částečně důchodový systém, zřídily nový pilíř, do kterého budou přispívat ze státního systému a budou tam individuální příspěvky účastníků. A tak Maďarsko na základě těchto doporučení provedlo důchodovou reformu, podobně ji provedlo i Slovensko a podobně ji provedlo i Polsko. V České republice k tomu nikdy nedošlo až do doby, než byl tedy schválen tento druhý pilíř, který bychom nyní měli zrušit. Česká republika totiž řadu let odolávala těmto pokusům částečně privatizovat důchodový systém a ve finále se ukázalo, že to bylo dobře, že jsme se nepřidali k Polsku, Maďarsku a ke Slovensku v době, kdy ten druhý pilíř zaváděly. Jak to totiž dopadlo? A musím říci, že tady se hodně mluví o vlivu sociální demokracie na zrušení druhého pilíře v České republice, ale musím říci, vážené poslankyně a vážení páni poslanci, že i kdybychom chtěli jako česká sociální demokracie, tak jsme nikdy nemohli ovlivnit rozhodnutí maďarské vlády o faktickém zrušení toho druhého pilíře v Maďarsku. I kdybychom chtěli, tak jsme nijak nemohli ovlivnit rozhodnutí polské vlády, která znárodnila naprostou většinu prostředků, které si lidé v tom druhém pilíři ušetřili, a rozhodně jsme nemohli ovlivnit ani postoje slovenské vlády, která se rozhodla významně omezit státní příspěvky do druhého pilíře. Nezávisle na nás v Maďarsku, v Polsku a zčásti také na Slovensku dospěli k tomu, že se vydali cestou, která je riskantní pro veřejné rozpočty, a v situaci, do které se dostaly důchodové systémy těchto tří zemí, se rozhodli buď ten druhý pilíř fakticky zrušit, nebo se ho rozhodli výrazným způsobem omezit. Čili to, co se teď odehrává v České republice, není izolovaný jev, je to prostě součást širší reakce a je to také součást širšího konsenzu, který se vytvořil v regionu střední Evropy a který jasně ukazuje, že nejenom vláda České republiky, současná vláda České republiky, ale také vlády v Maďarsku, v Polsku a na Slovensku nepokládají částečnou privatizaci důchodového systému za perspektivní cestu.
Čili pokud dnes tady máme diskutovat o tomto návrhu české vlády, tak bych rád požádal všechny odpůrce, aby se vyrovnali s tím jednoduchým faktem znárodnění druhého pilíře v Polsku. A to tam neudělala žádná levicová vláda, to byla liberální vláda. Zrušení druhého pilíře v Maďarsku, ani tam to neudělali socialisté. Udělala to pravicová vláda, fakticky zrušila druhý pilíř. A na Slovensku, to máte pravdu, to byla sociálně demokraticky orientovaná vláda, která musela omezit státní příspěvky do druhého pilíře, protože to ruinovalo slovenský státní rozpočet. Já jsem přesvědčen, že pokud si máme počínat racionálně, tak není možné reagovat jinak než poté, kdy jsme se rozhodli ten druhý pilíř uzavřít pro nové účastníky, tak teď je potřeba ho co nejdříve také zrušit. Já jsem rád, že ten návrh obsahuje pro účastníky druhého pilíře řadu alternativ, jakým způsobem se zachovat. Chci tento návrh jednoznačně podpořit a myslím si, že jasně garantuje to, co jsme říkali už na počátku jako vláda, že nikdo nepřijde o finanční prostředky. Prostě účastníci, kteří se do druhého pilíře přihlásili, nepřijdou o své finanční zdroje.
A poslední poznámka v rámci tohoto mého vystoupení. Ani náhodou tady nebyl nějaký konsenzus kolem druhého pilíře. Chci jednoznačně odmítnout, že tady byly nějaké dohody. Nebyly. Sociální demokracie vždycky jasně říkala, že ten druhý pilíř nechce. A nebyl tady žádný kompromis. Možná v rámci vládní koalice se tehdy dohodli poslanci, že to bude v nějaké této podobě, ale do toho nevstupovala tehdejší opozice. A nebyla to jenom sociální demokracie, ale i jiné politické strany, které vznik druhého pilíře kritizovaly. A nebyla tady dohoda s odbory, nebyla tady dohoda se zaměstnavateli, nebyla tady jasná dohoda v rámci tripartity a už v době, kdy se ten druhý pilíř spouštěl, tak řada finančních institucí byla velmi opatrná. Také proto těch fondů vzniklo skutečně jenom velmi málo, vznikl jich omezený počet a nakonec se ukázalo, že to byl chybně nastavený systém, protože se do něj v době, kdy ho tehdejší vláda mohutně podporovala, přihlásilo jenom několik desítek tisíc lidí a nakonec to číslo skončilo jen mírně nad 80 tisíci účastníky v rámci tohoto druhého pilíře. Takže nebyla to dohoda, nebyl to konsenzus, bylo to tady přijato velmi těsně. Prostě vláda přehlasovala opozici. Nebyla dohoda v rámci tripartity, sociální partneři k tomu byli velmi kritičtí, k této změně důchodového systému, a podle mého názoru toto je jediný možný krok poté, kdy jsme ten systém uzavřeli, tak ho také zrušit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a eviduji zde dvě faktické poznámky. S první přichází paní poslankyně Langšádlová, poté se připraví pan poslanec Beznoska. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Langšádlová: Paní předsedající, dámy a pánové, vážený pane premiére. Vy jste hovořil o logickém postupu. Logickým postupem by bylo, kdybyste dnes předložil alternativu. Všichni, kdo tady jsme, tak víme, že náš důchodový systém je z demografického hlediska neudržitelný. Váš návrh je nejenom nelogický, ale především neodpovědný. Navrhovat zrušení druhého pilíře, aniž byste přicházeli s alternativou, o které bychom dnes hovořili, je zkrátka nelogické a neodpovědné. Neodpovědné zejména k té nejmladší generaci. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím s faktickou pana poslance Beznosku, připraví se pan poslanec Sklenák. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, já velmi stručně, protože jsem přihlášen, zareaguji na slova pana premiéra. My se inspirujeme v Chorvatsku. Dneska tady zaznívají slova o inspiraci situací v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku. Já chci připomenout, že třípilířový systém, prostě důchodový systém s modelem, kdy se část spotřeby odkládá do budoucna a lidé si fondově spoří, je velmi obvyklým systémem ve vyspělých západoevropských zemích. Škoda, že pan premiér se neinspiruje někde jinde. Rozumím tomu, že druhý pilíř je zrušen, pojďme se bavit, co dál, ale tyhle argumenty takto postavené, takto jednoznačně a jednostranně, nejsou prostě pravda.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím s faktickou pana poslance Sklenáka. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Já jsem se přihlásil v reakci na paní poslankyni Langšádlovou, která volá po nějaké alternativě k druhému pilíři. Já si myslím, že praxe jednoznačně ukázala to, na co jsme upozorňovali, že zřízení druhého pilíře je slepá cesta, a pokud bychom tedy chtěli navrhnout alternativu, tak musíme navrhnout nějakou jinou slepou cestu a to my určitě nechceme. To, že ve druhém pilíři je minimum účastníků, není dáno tím, že sociální demokracie avizovala, jak bude postupovat, pakliže bude mít vládní zodpovědnost. To minimum účastníků je tam proto, protože máme ještě další produkt a to je třetí pilíř a v tom jsou 4,5 mil., tuším, občanů této země, tedy téměř všichni ekonomicky aktivní. Takže lidé samozřejmě jsou zodpovědní a vedle toho povinného průběžného pilíře se snaží téměř všichni nějakým způsobem zajistit se na stáří dobrovolným spořením, ale problém třetího pilíře je dlouhodobě v tom, že ty měsíční úložky jsou velmi nízké. To prostě svědčí o tom, že lidé nemají tolik prostředků, aby si spořili na stáří tolik, kolik by bylo potřeba, aby měli stáří zajištěné. A pokud jste do toho přišli ještě s dalším pilířem, tak lidé o něj už prostě neměli zájem.
Nezbývá než skutečně pokračovat v tom, co už bylo schváleno. To znamená, byl zamezen vstup nových účastníků do druhého pilíře, teď je potřeba druhý pilíř těmito zákony ukončit a soustředit se na to povinné a dobrovolné spoření na penzi.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní s faktickou pan poslanec Laudát, připraví se paní poslankyně Langšádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Nezlobte se na mě, ale jestli tady budete předvádět tenhle festival lhaní, který se tady odehrává... Existovalo něco jako Bezděkova komise. Vy jste tam nejdřív kývli na to, že je potřeba druhý pilíř, že je potřeba penzijní reforma, a otočili jste v následujícím období, když došlo na lámání chleba. Vy jste slíbili, že prostě nemáte problém s rozpočtovou odpovědností. A co jste z toho dneska udělali? Karikaturu. Vy tady prostě prostřednictvím mikrofonu ve Sněmovně lidem jenom lžete. Tak si zkuste zavést registrační pokladny dobrovolně, my uděláme kampaň, že je zrušíme, když nám dají někdy voliči... A uvidíme, kolik ta antikampaň, ty výhrůžky, které vy jste adresovali, tak výsledkem bylo 85 nebo kolik tisíc lidí, kteří se do toho přihlásili. ***