(10.30 hodin)
Poslanec Rostislav Vyzula: Další návrh je B8 - slučování zdravotních pojišťoven jen při neplnění závazků v rozmezí šesti měsíců. Garanční výbor nepřijal žádné stanovisko. (Ministr: Proti.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Hlasujeme B8. Zahájil jsem hlasování číslo 101 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 101 z přítomných 167 pro 10, proti 145. Návrh nebyl přijat.
Přerušil jsem hlasování u bodu B8 a přerušuji i projednávání tohoto bodu číslo 115 a budeme se zabývat majetkovými přiznáními.
A nyní nejprve návštěva prezidenta republiky. Předám řízení schůze.
Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji bod
29.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s prokazováním původu majetku
/sněmovní tisk 504/ - prvé čtení
Oznamuji vám, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky pan Miloš Zeman. (Přítomní v sále povstali. Za zvuku fanfár vchází do jednacího sálu prezident republiky Miloš Zeman. Následně všichni opět usedají.)
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády, dovolte, abych přivítal v Poslanecké sněmovně pana prezidenta. Je to jeho třetí návštěva a pan prezident vyjádřil přání vystoupit před Poslaneckou sněmovnou k právě projednávanému bodu, to znamená změna zákona, která souvisí s prokazováním původu majetku, a proto ještě předtím, než vystoupí předkladatel, dám slovo prezidentu republiky. Prosím.
Prezident České republiky Miloš Zeman Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, prezident republiky má právo mluvit kdykoliv o čemkoliv, a proto mi dovolte, abych dříve, než přejdu k hlavnímu tématu svého vystoupení, se pouze ve třech větách vyjádřil k tématu, které jste projednávali včera večer.
Věta první. Jsem zásadně proti připravovaným imigračním kvótám Evropské unie. Věta druhá. Jsem pro, aby Česká republika v rámci svých možností pomáhala uprchlíkům buď na jejich území, nebo na území sousedním. A věta třetí. Domnívám se, že konkrétní formou této pomoci může být vyslání u nás dosti nevyužité 6.polní nemocnice do Jordánska, kde je 600 000 uprchlíků ze Sýrie, a to je návrh, který jsem společně s kolegou Hamáčkem předložil před několika málo měsíci na poradě nejvyšších ústavních činitelů. Chtěl bych už jen dodat, že rozhodně nemám strach, a pokud mám strach, tak z dlouhých a bezobsažných projevů, které nenavrhují žádné řešení.
A nyní již mně dovolte, abych přešel k hlavnímu tématu svého vystoupení. Dovolte mně začít poněkud nostalgickou vzpomínkou. Když jsem byl předseda vlády, předložil jsem dvakrát do Poslanecké sněmovny návrh zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Tento návrh byl dvakrát zamítnut, protože ve Sněmovně měla 102člennou většinu skupina pravicových poslanců. Cítím to jako svůj osobní dluh, a proto jsem velice rád, že tento zákon mohu při svém dnešním vystoupení podpořit a požádat vás, abyste jej přijali.
Od té doby se mnohé stalo. Ti, kdo argumentovali tím, že tento zákon obtěžuje poctivé občany, zřejmě zahrnovali mezi poctivé občany i ty, kdo získávali krabici od vína, kde nebylo víno, ty, komu připluli kapříci, kteří nebyli kapry, ty, kteří se dopustili úděsně vysokých daňových podvodů, a vy víte, že ve Spojených státech je daňový podvod druhým nejvážnějším trestným činem hned po vraždě, zatímco u nás je to kavalírský delikt.
Chtěl bych ocenit na tomto zákonu dvě věci a dvě věci naopak kritizovat jako možný podnět pro vaše pozměňovací návrhy.
První věcí je přesun důkazního břemene na, jak by řekl Jára da Cimrman, sprostého podezřelého, vyjádřeno právnickou terminologií na důvodně podezřelého. Vzpomínám si na příhodu, kterou mně kdysi vyprávěl rektor jedné brněnské vysoké školy. Byl pozván ke svému kolegovi na německou univerzitu a německý rektor si právě koupil vilu. Přišel na pracovní snídani a tam se neohlášeně objevil pracovník německého finančního úřadu a říkal: Pane rektore, mám tady za deset let zpátky vaše daňová přiznání, znám cenu vily, kterou jste si koupil. Kde jste na to vzal? Podle daňových přiznáních jste na to nemohl mít prostředky. Německý rektor šel k sekretáři, otevřel ho, vytáhl notářsky ověřenou závěť a sdělil, že zdědil tolik a tolik peněz a z těch peněz si koupil vilu. Úředník se uklonil a odešel a to bylo vše. Jinými slovy, ten, kdo získal své prostředky legálním způsobem, se podle tohoto zákona nemá čeho obávat. Mají se obávat ti, kdo zbohatli okrádáním státu, kdo zbohatli korupcí, a vy víte, že každý úplatek je svým způsobem nelegální příjem, a tedy daňový podvod. ***