(9.50 hodin)
Poslanec Miroslav Grebeníček: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, předseda vlády již v polovině loňského roku přislíbil podat Sněmovně informaci o tzv. církevních restitucích, tedy o vznášení majetkových nároků a o průběhu vydávání majetku českého státu a vyplácení prostředků v řádu desítek miliard korun ze státního rozpočtu, potažmo z peněz občanů. Tento příslib vyřčený předsedou vlády jsem tehdy pochopitelně nebral jako nějaké nezávazné tlachání, nebo snad dokonce jako vědomě vyslovenou nepravdu. Funkce předsedy vlády je podle mého přesvědčení příliš odpovědnou funkcí na to, aby bylo možné a priori tomu, kdo ji zastává, nevěřit, že míní vážně to, co říká. Když pak předseda vlády ani do konce loňského roku svůj příslib nesplnil, bylo snad možné ještě připustit, že na něj zapomněl a že ti, kdo odpovídají za chod jeho úřadu, mu jej z nějakého důvodu nepřipomínají. I to by se mohlo stát.
Otevřeně přiznám, že v těchto souvislostech bylo pro mne nepříjemným překvapením zjištění, že návrh, aby premiér splnil svůj závazek vůči Sněmovně a občanům, nepodpořily nejen poslanecké kluby ANO a lidovců, ale ani většina poslanců premiérovy vlastní strany. A co je s ohledem na vážnost funkce předsedy vlády ještě více zarážející - pro zařazení tohoto bodu, a tedy pro to, aby splnil svůj dřívější daný závazek, nehlasoval ani premiér sám.
Nemusím zde příliš dlouze rozebírat nesporný fakt, že Poslanecká sněmovna není orgánem vlády, ale ani orgánem vládní koalice. Podle Ústavy Sněmovna není a neměla by být, je-li řeč o demokratických základech státu, jen prodlouženou rukou vlády nebo jakékoli koaliční většiny. Pokud tedy opozice vyzve vládu a jejího předsedu, aby skládali účty z výkonu moci a aby podali zákonodárcům a občanům informace o stavu naplňování konkrétních zákonů o nakládání se státním majetkem a prostředky, pak, jde-li o skutečně demokratickou vládu, takové žádosti je povinna vyhovět. A to tím spíše tehdy, když předseda vlády podání informací sám veřejně přislíbí.
Z toho, co jsem nyní předeslal, je zřejmé, proč jsem se na předsedu vlády obrátil v této věci s písemnou interpelací. Jestliže se chtěl předseda vlády z nějakého důvodu vyhnout plnění svých povinností ústavního činitele vůči Poslanecké sněmovně a poslancům, využil jsem možnosti položit předsedovi vlády otázky ke stejné věci formou písemné interpelace a pokládal jsem mu je již v konkrétní formě s vědomím toho, že se jako představitel výkonné moci dlouhodobě z nějakého důvodu vyhýbá tomu, aby svůj závazek ke Sněmovně a občanům splnil.
Od premiéra a jeho odborného zázemí jsem očekával profesionální přístup, a tedy nikoli plané fráze, obecná uklidňující tvrzení, ale solidní konkrétní informace. Z textu premiérovy odpovědi, který máte k dispozici, se lze snadno přesvědčit, že premiér nenaplnil svou odpověď požadovaným věcným obsahem. Nezbylo mi tedy, než požádat o zařazení mé interpelace a jeho odborně a obsahově velmi slabé nedostatečné odpovědi k projednání.
Vážené dámy a pánové, znovu zdůrazňuji, to, co mě nejvíce na premiérově přístupu a způsobu jeho jednání vadí, je, že neplní ani své vlastní sliby a neprojevuje vážnost ani k Poslanecké sněmovně, ale ani respekt k občanům, a to ani k těm, kteří věřili jeho slibům a kteří jej a jeho stranu v posledních volbách do Sněmovny volili. Jestliže před volbami bylo téma možná neskromných církevních majetkových a finančních požadavků a jejich přezkoumávání pro předsedu vlády a jeho strany dost dobré na to, aby jím oslovil své voliče, pak je to nyní otázka nejen zásadního rozporu předvolebních slibů a nynější povolební politiky jeho strany, ale je to jistě i otázka charakteru toho, kdo prostřednictvím tématu a příslibů získal hlasy voličů a v důsledku toho zaujal funkci, ve které má začít ty sliby naplňovat.
Válcování Poslanecké sněmovny, odpírání informací a odpírání demokratického zařazování a projednání návrhu opozice, odpírání i jen demokratické diskuse, tedy ty nepřijatelné, nedemokratické způsoby, které současný premiér tak dlouze a hezky dokázal vytýkat prokorupčním a klientelistickým partám expremiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase, ty stejně nepřijatelné a nedemokratické způsoby uplatňuje nyní on sám a spolu s ním, bohužel, i mnozí členové poslaneckého klubu jeho vlastní strany.
Ptám se tedy premiéra: Existuje nějaké jiné vysvětlení než selhání politické a lidské pro otevřené pohrdání Sněmovnou, které předseda vlády přislíbí cokoli, ale které se pak zdráhá poskytnout i základní informace, na které má nejen Poslanecká sněmovna, ale i širší veřejnost plný nárok?
Dámy a pánové, doufám, že konečně dostanu seriózní odpověď. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a poprosím k mikrofonu pana premiéra. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem rád, že ještě zbývá cirka hodina do konce písemných interpelací, tzn. je dostatečný prostor pro to, abychom se nyní věnovali církevním restitucím a abych informoval Poslaneckou sněmovnu o tom, jakým způsobem dochází k naplňování příslušného zákona.
Především chci ale říci na začátek, že pokládám interpelaci poslance za zcela legitimní nástroj, který poslanec má plné právo uplatnit. Zcela tak pokládám za naprosto v pořádku, že poslanec může být nespokojen s odpovědí ministra nebo předsedy vlády a uplatní ten požadavek i teď v rámci ústních interpelací, a myslím si, že je v této situaci mou povinností, abych rozšířil svou písemnou odpověď, kterou jsem poslal panu poslanci Grebeníčkovi, a informoval v rámci tohoto bodu obsáhleji o tématu, na které jsem byl dotazován. Čili dovolte mi nyní, abych se věnoval této konkrétní problematice v rámci odpovědi na písemné interpelace. ***