(9.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Tím prvním, a upozorňují na to mnozí odborníci, je cesta k horkému konfliktu, kdy ta strana, která v něm bude prohrávat, sáhne ke zbraním hromadného ničení. Druhý scénář prý může být ještě kratší. Jedna strana sáhne k těmto zbraním pro jistotu preventivně. Nejtragičtějším důsledkem hesla "jsme vítězové studené války a musíme se jako takoví i chovat" je, že se tu prý dělá z nepředstavitelného představitelné, jako by současné oslabení dnes už kapitalistického Ruska dělalo nukleární válku myslitelnou. Jako by bylo možné dokonce vyhrát.
Mocenské elity supervelmoci, která zvítězila ve studené válce, vládnoucí vrstvy Spojených států amerických, zjevně pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Doktrína preventivního užívání síly a hrozby silou je pak flagrantním porušováním mezinárodních úmluv. Na tom skutečně musím stát. A samozřejmě i základních principů mezinárodního práva. Tedy o tématu jste mluvil a já k tomu znovu zaujímám stanovisko. Proklamované právo preventivní agrese, alespoň podle mého názoru, podlamuje vše, čeho bylo při vytváření mezinárodního systému právních záruk míru a bezpečnosti dosaženo.
Česká vláda by se neměla nechat zatlačit do kouta nesmyslnými argumenty typu - kdo nesklapne podpatky a nedrží hubu a krok, je pro Putina, proti Spojeným státům a Severoatlantické alianci, a dokonce i proti svobodě a demokracii. Jistě, kdyby měla česká vláda v ruce trumf, mám na mysli výsledek referenda o vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, nemusela by mnohdy až trapně kličkovat. Rozhodně by nemohlo dojít k tak výrazné kolizi mezi názory občanů a českou zahraniční politikou.
Globalizovaný svět současnosti, to bohužel není svět vzájemné výhodné spolupráce, výměny zkušeností, solidarity a pomoci. Reálná politika americké vlády a jejích příznivců je totiž založena na útočnosti, vojenské převaze a efektivních silových akcích. Spojené státy by si měly konečně uvědomit, že doba vševládních velmocí a her na světového četníka, stejně jako éra budovatelů jediné správné společnosti a kultury sice pomalu, ale přece jenom odchází. Aktuální výzvu Evropského parlamentu členským státům Evropské unie, aby tlačily vládu Spojených států amerických k uvolnění mezinárodního napětí, bych považoval za malé světlo na konci tunelu. Snad se jednou i Evropě podaří vytvořit rozumnou společnou zahraniční politiku a možná i vlastní obranyschopnost. Pokud k tomu dojde, bude Severoatlantická aliance konečně následovat Varšavskou smlouvu a Evropa se stane rovnoprávným partnerem Spojených států amerických.
A ještě drobnou poznámku. Václav Havel na sklonku své politické kariéry nám stačil prozradit, že cílem Severoatlantické aliance má být vytlačení Ruska z Evropy do Asie. Po svých někdejších výzvách, asi si vzpomínáte, k humanitárnímu bombardování, po vyloženě militaristických postojích k řešení problémů Afghánistánu a Iráku přiřkl Severoatlantické alianci možná jen jednu roli - prosazovat americké zájmy ve světě. Ano, i díky Václavu Havlovi je zcela zřejmé, proč trvalý mír a demokratická bezpečnostní architektura Evropy a světa nemohou být založeny na existenci agresivní aliance či cizinecké legie Spojených států amerických.
Podotýkám, že zcela jiného názoru než ministr Lubomír Zaorálek, co se týče záměrů vlády Spojených států a průběhu a výsledku jejich jednání, je například Doug Bandow, vědecký pracovník CATO Institutu, bývalý zvláštní asistent administrativy prezidenta Ronalda Reagana a respektovaný politický analytik, ten hodnotí dosavadní zahraniční politiku vlád republikánů a demokratů následovně - to cituji: Konsenzem obou hlavních politických stran je konstantní intervence. Podle Douga Bandow se zástupci obou politických stran snaží předčit toho druhého jen v bezohlednosti zásahu. Někdejší asistent Reaganovy administrativy kriticky přiznává, že každý zásah Spojených států amerických ve skutečnosti jen komplikuje a zhoršuje situaci a každá nová intervence vyvolává nové problémy, krize a katastrofy, které zase následně - a cituji opět jeho slova: přerostou do nového kola války, okupace, bombardování, humanitárních programů, invaze, diplomatického tlaku a jiné formy intervence.
Dámy a pánové, k nynějšímu krizovému vývoji vztahů s Ruskem kolem Ukrajiny se opakovaně vyjádřil i Henry Kissinger, uznávaný veterán americké politiky a exšéf americké diplomacie. Právě on důrazně upozornil, že Ukrajina by v kontextu svých složitých dějin i problémové současnosti neměla být soupeřením Spojených států s Ruskem, ale mostem. Spojené státy americké, jak uvádí Kissinger, se ale naplno pustily do klasické politické hry, což doložily i odposlechem náměstkyně diplomacie Nulandové, která po převratu v Kyjevě domlouvala s ambasadorem, kdo má stát v čele země.
Ano, naznačil jsem, že stále ještě vidím věci trochu jinak, než ministr. Uvidíme, co bude následovat.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž rozpravu končím a táži se pana poslance Miroslava Grebeníčka, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Právě před chvílí jsem naznačil trvající odlišnosti v přístupu k dané problematice. Za těch okolností tedy bych navrhl odmítnutí odpovědi a vyčkal bych si na odpověď novou.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Takže nesouhlas. Já svolám kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartičkami. Počkáme, až se nám počet přítomných poslanců ustálí.
Zahajuji hlasování o nesouhlasném stanovisku Sněmovny s interpelací pana ministra Zaorálka. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti?
Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 74, do kterého je přihlášeno 95 přítomných. Pro 26, proti 55. Konstatuji, že návrh nebyl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.
Nyní přejdeme k další interpelaci, tou je interpelace pana poslance Grebeníčka na předsedu vlády Bohuslava Sobotku, který mu odpověděl na interpelaci ve věci zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, žádost o informace o rozsahu vznášených požadavků, stavu a rizicích vypořádání majetkových a finančních nároků a požadavků katolické církve vůči České republice a dalším subjektům. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 486.
Já otevírám rozpravu a prosím k mikrofonu pana poslance Grebeníčka. ***