(16.20 hodin)
(pokračuje Urban)
Já myslím, že vztah dodavatelů s řetězci je tak trochu něco podobného. Myslím, že nijak nenarušíme přístup české ekonomiky k nějakému liberálnímu tržnímu prostředí tím, že praštíme přes ruce ty, kteří si tady dovolují více, než si dovolují ve svých mateřských zemích. Myslím, že na tom není nic, co by bylo socialistické, nic, co by bylo netržní. Myslím, že to je normální selský přístup k řešení problému. Kdo ten problém popírá a říká, že to vyřeší sám trh, tak podle mého názoru je mimo mísu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Urbanovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kučera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Já se přiznám, že já mám pana kolegu poslance Urbana rád, ale víceméně teď mi trošku vyrazil dech. Já jsem - pokud jsem mu dobře rozuměl, tak on říká: přistupujme k vývozu a dovozu selektivně. Tam, kde nám to vyhovuje v tom průmyslovém zboží, které my vyrábíme, tak tam žádná opatření nezavádějme a chtějme po Evropské unii, aby ho plně na svém trhu akceptovala, a tam, kde si potřebujeme náš tuzemský trh ochránit před těmi zlými dovozci, tak tam ta opatření zavádějme. Tak jsem tomu já porozuměl a doufám - tady se pan kolega Urban už chystá - že mě z toho vyvede. Ale já si myslím, že pokud bychom uvažovali takhle, tak by to bylo naprosto špatně. Pokud trh má být liberální a otevřený, tak bohužel a bohudík ve všech komoditách, které trh obsahuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Pan kolega Urban ho z toho chce vyvést, protože se hlásí k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Urban: Já se omlouvám, že vás trochu zdržuji. Ale to jsem samozřejmě neřekl. Já jsem právě řekl, že to nejde. Kdybychom otevřeli hranice Evropské unie a fungovala severní Afrika, tak zemědělci tady nemají co produkovat, protože levnější potraviny by se dovážely odtamtud. Na druhou stranu my bychom si zase jako Česká republika přáli, aby bylo méně kvót a různých cel mimo Evropskou unii, abychom naše strojírenské produkty například tam mohli prodávat. Ale já jsem řekl, že to nejde. Prostě globální ekonomika se nějak chová.
Já jsem kdysi vedl delegaci České republiky na jednání Světového obchodního fóra. Bylo to velmi zajímavé. Za prvé zjistíte, že my už nejsme pupkem světa jako Evropská unie. Za druhé zjistíte, že boj právě o ty kvóty, o ta cla v rámci světového obchodu je velký. Já jsem tím jenom chtěl říci, že tady je příklad. Evropská unie bez různých ochranných opatření, která samozřejmě využívají i jiní i vůči Evropské unii, by fungovat nemohla. Není to tak jednoduché zrušit všechny principy, aby to byl ryzí a čistý trh. Tak jsem to chtěl uvést jako příklad, protože tady také si na to nemusíme hrát ve vztahu dodavatelů a obchodních řetězců. Prostě tím, že je praštíme přes prsty, žádný trh a tržní prostředí v České republice nenarušujeme. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Urbanovi za jeho faktickou poznámku. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já mám slíbeno od pana premiéra, že mi odpoví na ty otázky, ale to bude asi v závěrečném slově.
Já bych chtěl reagovat na vystoupení pana premiéra při minulém projednávání 22. května a s některými jeho výroky polemizovat či se ještě zeptat.
Pan premiér, abych ho odcitoval, říká: Velmi často se tady zmiňuje fakt, že tato předloha je čímsi výjimečná. Není to tak. Řada jiných členských zemí EU má obdobnou formu regulace ve svém právním řádu, jako Rakousko, Lotyšsko, Finsko, Maďarsko, Velká Británie, Litva, Německo, Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko. Necituji to úplně přesně a slovo od slova. A já s tím souhlasím. Nicméně si musíme říci, jaké právní úpravy jsou ve kterých zemích. Já jsem si připravil jenom pár příkladů, abychom věděli, co porovnáváme.
Podle mě jediné, kde je srovnatelná a podobná právní úprava, je Slovensko a Maďarsko. A od našich politických kolegů na Slovensku vím, že i tam se přemýšlí buď o novelizaci a zmírnění, nebo o úplném zrušení, že ta aplikace nepřinesla ty efekty, které slovenská vláda a slovenský Parlament přinášely.
Například v Německu - a je to i ta otázka názvu toho zákona - se ten zákon týká všech odvětví. Opravdu všech, a ne sektorově jako my. Takže nemůžeme říkat, že to je obdobné jako německá úprava. To by bylo v okamžiku, kdyby tam nebylo při prodeji zemědělských produktů a byl to jen zákon o významné tržní síle.
Když si vezmeme italskou úpravu, tak tam je hlavně princip závislosti uplatněn, to znamená, ten chrání skutečně ty malé dodavatele. A chci říci, jaké tam jsou sankce například v té Itálii - mezi 500 a 20 tis. eur. Tak každý z nás, kdybych řekl 30 Kč a ne 27,30 aktuální kurs, je to 600 tis. Kč. Tady říkáme, že ten, kdo má 5 miliard, jedno procento z čistého obratu, tak nebudu počítat ty, kteří mají 10, 15, 20 miliard, ale z těch 5 miliard je to 50 milionů jedno procento. Zase nesrovnatelné s tím, co je v Itálii.
Ano, v Británii mají zase jiný problém. Tam čtyři největší řetězce ovládají 85 % trhu. A tady, aspoň podle informací, které já mám k dispozici, těch deset největších řetězců neovládá ani třetinu trhu, nebo 40, 45 %, a ti největší nemají třetinu trhu. A přiznal to i pan premiér, nebo přiznal, zmínil to pan premiér v okamžiku, kdy mluvil o zneužití dominantního postavení. Prostě v České republice se to aplikovat nedá, protože nikdo tak veliký tržní podíl nemá na rozdíl od Velké Británie, kde je to těch 86 %, nebo 85 těch největších.
Takže ÚOHS udělal tohle. Vzal ty evropské zákony, z každého vybral to nejpřísnější, nacpal to do jednoho zákona a říká: Toto je standardní evropský zákon. Tak kdybych to přeložil, to, co známe my všichni, tak si budete chtít založit politickou stranu, vezmete si programy evropských politických stran od extrémní levice přes levici, pravici, extrémní pravici, z každého tam dáte něco a pak řeknete: tato politická strana má standardní politický evropský program, protože to najdete v programech ve standardních evropských zemích, zejména staré patnáctky. Tak to je úplně přesný přístup našeho ÚOHS, o kterém musím říci, se vláda většinově domnívá, že je velmi dobře řízen.
Musím potvrdit slova paní poslankyně Balaštíkové, že je tam RIA. Tak já zkusím odcitovat, co nám píše ÚOHS o dopadech toho zákona: "Jako představitelné náklady u spotřebitele se jeví zvýšení ceny potravin v důsledku promítnutí nákladů ostatních subjektů na základě aplikace tohoto zákona." Když to přeložíme z té úřednické ptydepe, protože tomu není skoro rozumět, tak říká: předpokládáme, že se zvýší ceny potravin pro zákazníky, i když tomu říkají představitelné náklady se jeví ve zvýšení cen potravin v důsledku promítnutí.
Stejně tak v té samé RIA konstatuje ÚOHS: "Vyrovnání smluvních vztahů může přinést jistý smluvní náklad straně s významnou tržní silou a může například dojít k následnému omezení sortimentu." Což opět dopadne na ty spotřebitele, v jejichž zájmu údajně tento návrh zákona projednáváme.
Pan premiér, budu citovat další jeho vyjádření, řekl to 22. května: Dodavatelé přitom nemají proti tomuto jednání žádné možnosti obrany. Musím připomenout, že na evropské úrovni je tento fakt zdůrazňován opakovaně. Zatímco řetězec má zpravidla vždy na výběr z více dodavatelů obdobného zboží, pro řadu výrobců a distributorů potravin je smlouva s daným obchodníkem často existenční otázkou a získání obdobných odbytových možností je v tvrdé konkurenci minimálně velmi nesnadné.
A řekněme si, jaký je stav věci z čísel. I ve srovnání s ostatními členy Evropské unie, když už chceme pořád porovnávat a říkat, co nám říká a radí Brusel či ostatní státy, je u nás nízká koncentrace na straně obchodu. Jak jsem zmínil, těch deset největších řetězců ovládá 46 % trhu a ti tři největší nemají dohromady ani 30, ale máme zboží, ve kterých má dodavatel, jeden jediný dodavatel, 30 nebo 40 % trhu. ***