(11.50 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, vidíte, když se otevře v souvislosti s jedním zákonem jiný zákon, jakou to spustí hned reakci.
Já bych se vrátil k zákonu o úrazovém pojištění, kvůli kterému vlastně tento tisk byl Poslanecké sněmovně předložen. Jde mi o to, o čem zde již bylo hovořeno i v souvislosti s jednáním hospodářského výboru, a to je část 11, která zrušuje zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců. Já rozumím tomu, že po všech těch legislativních zásazích, to znamená obnovení situace spojené se zákoníkem práce, nezbývá z původního zákona, který projednávala vláda na základě předložení ministra Škromacha a následně Parlament České republiky, téměř nic, takže za paní ministryně Marksové zde máme návrh, aby tento zákon byl zcela zrušen. Zákon, o jehož účinnost jsme se tady přeli několik let a vždy posunovali tuto účinnost, protože bylo řečeno nejenom, že je to nutné, ale že i Evropská unie chce mít jistotu, že jsme v té oblasti někam pokročili. My jsme sice nepokročili, ale vždycky jsme měli v ruce argument - ten zákon je, jenom má odloženou účinnost a Česká republika se s tím nějakým způsobem vypořádá.
Musím říci, že při své návštěvě, když jsem vedl delegaci výboru pro sociální politiku v závěru minulého volebního období v Ženevě a diskutovali jsme ten problém s Mezinárodní asociací sociálního zabezpečení, tak ani oni nevěděli, jak vlastně ta situace v České republice vypadá, a bylo evidentní, že jsou ne zcela přesně ze strany ministerstva informováni.
Já tedy chci říci, že mám problém se zrušením toho zákona, to znamená s částí 11 předlohy, a to proto, že to je jediná kotva, která nám vlastně ukládá, kdy musíme ten problém vyřešit. A protože víme, že ten zákon už vlastně není schopný realizace, tak je to i termín, kdy je postaveno ministerstvo, resp. vláda, před úkol, že do roku 2017 musí předložit řešení jiné. Když tu 11. část zrušíme, tak vlastně ten termín se nám rozvolní. Podíváme-li se na současnou situaci, tak ministerstvo připravilo pro vládu RIA, ve které vyhodnocuje jednotlivé alternativy řešení a navrhuje pro vládu určité řešení. Po té RIA přijde teprve věcný záměr, po věcném záměru přijde paragrafované znění, vnitřní i vnější připomínkové řízení, vypořádání připomínek a konečná verze předložená do Poslanecké sněmovny. Když si vezmeme, že jsme v polovině roku 2015 a zákon by měl platit podle posledního odkladu zákona, který chceme zrušit, od roku 2017, tak vidíme, že čas je hodně napnutý, a že pokud všechno tak půjde a část 11 bude schválena, tak vlastně se tím dostaneme do situace, že nebudou ani ministerstvo ani vláda honěny nějakým termínem. To je ten důvod, proč mám problém s částí 11.
Ale mám totiž problém i s RIA, která je připravena pro vládu, a to ze dvou důvodů. Jeden důvod je, že v RIA je zcela zamlčeno usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky číslo 353 z 20. 6. minulého roku, kdy parlament žádá vládu o to, jakým způsobem má být úrazové pojištění zaměstnanců řešeno. Já vím, že toto usnesení není závazné, ale myslím si, že takový materiál, který vyhodnocuje problematiku z různých úhlů pohledu, by neměl zamlčovat, že bylo většinové stanovisko Poslanecké sněmovny takové, jaké bylo. Kladu si tedy otázku, jakou váhu mají usnesení Poslanecké sněmovny směrem k vládě, směrem k ministerstvům, kdo ta usnesení vlastně kontroluje, jak se k nim staví, kdo je vyhodnocuje, jestli tedy jde opravdu jenom o formální stránku, nebo určitý akt zákonodárného sboru.
A druhý problém, který vidím, je, že jsou tam zamlčeny skutečnosti, a to problémy při plnění odškodňovacích událostí ze strany současných správců, čili těch pojišťoven, a těch problémů není málo. Řešíme je ve svých kancelářích, řešíme je někdy při interpelacích, obracím se na Státní úřad inspekce práce. I tam si myslím, že by ministerstvo našlo nemálo příkladů. To je také jeden z důvodů, který je třeba v RIA uvést, protože pokud se bude rozhodovat, kdo toto bude spravovat, tak nám se jasně ukazuje v současné realitě, kam to vede, když ani pojišťovna nerespektuje nález či usnesení soudu.
Tolik stručně co jsem považoval za nutné poznamenat k tomuto tisku, i když ho chápu spíše jako technickou novelu. Se zásadami, které jsou vraceny do zákoníku práce, problém nemám. Mám tedy jenom problém s tím, jak bude situace s úrazovým pojištěním řešena v budoucnu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Nyní paní poslankyně Radka Maxová. Ve vystoupení v obecné rozpravě je zatím poslední přihlášenou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já bych zde chtěla představit pozměňovací návrhy, ke kterým jsem se následně přihlásím, plus vyjádřit své znepokojení ohledně zafixování sociálního dialogu do zákoníku práce, a to z několika důvodů.
Usnesení vlády ze dne 22. září 2014 vlastně dalo jakousi zelenou a naše vláda vyslovila souhlas s tím, aby byly v roce 2015 podporovány projekty na podporu sociálního dialogu projednané v Radě hospodářské a sociální dohody a schválené vládou, a to do výše 40 milionů. Na základě toho samozřejmě se tyto projekty vypsaly a budou podporovány. V rámci několika jednání za účasti příslušných resortů a sociálních partnerů byla řešena otázka zajištění systémového nástroje, kterým by bylo zajištěno dlouhodobé poskytování takové podpory. Sociální partneři navrhli, aby možnost poskytovat prostředky ze státního rozpočtu na sociální dialog byla upravena zákonem, a to konkrétně zákoníkem práce.
Já si to nemyslím, protože se jedná o zásadní systémovou změnu, a to zapracování sociálního dialogu do právního řádu České republiky. Proto považuji za nezbytné, aby tyto návrhy prošly řádným meziresortním připomínkovým řízením. Projekty, které budou podporovány v roce 2015 sociálních partnerů považuji za projekty pilotní, které bude nutné po jejich realizaci vyhodnotit a rozhodnout, jaké činnosti v rámci projektů lze považovat za duplicitní z hlavní činnosti sociálních partnerů a jaké činnosti jsou nadstandardní, na které lze použít finanční prostředky určené na podporu sociálního dialogu. Uvedené projekty musí být též vyhodnoceny z hlediska efektivity a účelovosti využití finančních prostředků. Z celkového vyhodnocení pak musí jednoznačně vyplynout transparentnost využití těchto prostředků pro vyhodnocení jednotlivých projektů a jejich přínos na dosažený standard sociálního dialogu. ***