(18.30 hodin)
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážený pane premiére, já už jsem vystupoval několikrát k této kauze. Chtěl bych zde veřejně vyjádřit obdiv a poděkování paní kolegyni poslankyni Chalánkové, že se zakousla do toho problému, protože jde o vážnou věc. Tou vážnou věcí je víra českého občana v to, že se za něj stát postaví, dostane-li se do nouze. Chci veřejně i velmi poděkovat ingerenci pana premiéra a jeho osobnímu přístupu k celé věci. Musím říct, že vnímám to, že se tomu věnuje, a chtěl bych mu na jedné straně poděkovat a na druhé straně ho požádat, aby v těch ingerencích nepřestal, abyste byli dostatečně tvrdí, řeknu, vůči Norskému království, dostatečně viditelní v tom souboji o dítě, které patří matce, a kde podle mého hlubokého přesvědčení dochází k porušování práva dítěte v tom, aby bylo právo na rodinu. Myslím si, že je třeba hledat všechny právní způsoby, jak děti dostat zpět. To, že nejsou jediní, mě nepřekvapuje. Myslím si, že Norské království dotáhlo tzv. služební zákon do opravdové dokonalosti, kdy vláda v podstatě nemůže nic, musí se zeptat úředníka v Norsku, zdali s tím souhlasí, a úředník koná své, nereflektuje to, co se na té úrovni politické odehrává. To mi přijde, že je velmi špatně, a cítím odpovědnost to tady říct.
Znovu připomínám, i když chápu, že to je extrémní řešení, ale znovu připomínám, zdali nevyužít možnosti (upozornění na čas) v tomto jedinečném případu použít statutu diplomata pro paní Michalákovou, protože si myslím, že by to věci pomohlo. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní s přednostním právem pan ministr zahraničí. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych doplnil vystoupení premiéra především tím, že bych se chtěl vyjádřit k tomu, co se odehrálo v posledních dnech, což představuje určitou komplikaci v celé záležitosti.
Nejdřív bych chtěl připomenout, co je základ té pozice, kterou my zaujímáme v onom sporu. Dalo by se říci, že naším cílem dneska je v prvé řadě působit na norskou stranu, aby nepřistoupila k procesu osvojení některého z těch bratrů v Norsku, tzn. my žádáme záruky zachování pěstounské péče ve vztahu k oběma dětem a zároveň apelujeme na norské orgány, aby byla posílena práce s biologickou rodinou, vedoucí nejlépe k vytvoření takových podmínek, aby matce dětí, potažmo širší rodině bylo umožněno svěřit děti do péče. To je tedy ta pozice, kterou jsme hájili a kterou hájil také zástupce Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí při své cestě do Norska v březnu. Výsledkem té cesty mj. bylo - a to je teď důležité připomenout - že pan Kapitán, ředitel této instituce, byl ujištěn během jednání, že adopce mladšího bratra v tomto případě nepřichází v úvahu. To bylo ujištění, kterého se dostalo během toho jednání.
To, co se ovšem mezitím stalo, je, že v průběhu měsíce dubna Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí dostal informaci, podle které ten okresní úřad sociální norský se obrátil na onu krajskou instituci a požádal ji právě o to, aby došlo k zahájení řízení, jehož výsledkem by bylo umožnění adopce mladšího syna Davida Michaláka. Takže to je to, co se odehrálo. Opakuji, vlastně tento krok, který v této chvíli je v podobě návrhu, je něčím, co kdyby se opravdu stalo, tak by to znamenalo popření ujištění, kterého se dostalo našemu zástupci v průběhu onoho březnového jednání, že v této kauze adopce nepřichází v úvahu.
Já bych vás rád informoval o tom, že my jsme na tuto novou situaci reagovali 22. dubna. Byl odeslán dopis norské straně, kde Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí reagoval tím, že se ohrazujeme proti adopci mladšího z bratrů. Naše stanovisko je dále takové, že doporučujeme paní Michalákové, aby spis v oné věci zpřístupnila právě Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v České republice, tedy panu Kapitánovi, aby na základě znalostí, kterými by byl vybaven, mohl uskutečnit cestu do Norska, jejímž cílem by bylo především jednání s norskými úřady, kde by bylo možné vznést takto přímo při jednání výhradu proti úmyslu umožnit adopci Davida Michaláka. A samozřejmě na základě těchto jednání a jejich výsledku jsme jako Ministerstvo zahraničí připraveni obrátit se na Norsko také diplomatickou nótou, v níž bychom na celou situaci reagovali také na této úrovni. Zároveň vám ale mohu sdělit, že jsme se už obrátili i na své politické partnery a že jsme je o této nové situaci informovali, tedy především o tom, že nám připadá docela varovné, že došlo ke kroku, který je ve sporu s tím, co bylo obsahem jednání v březnu, kde to vypadalo, že něco takového jako adopce v této kauze nehrozí.
Takže já upozorňuji na to, že to, čemu tady čelíme v této chvíli, existuje v podobě pouze návrhu z okresu na kraj, abych tak řekl v naší mluvě. A my bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo tomuto záměru co nejdříve zabránit. Bylo by dobré, kdyby, opakuji, bylo našemu zástupci umožněno nahlédnout do spisu, což je tedy v možnostech paní Michalákové, ona ve spolupráci se svou norskou advokátkou může umožnit toto nahlédnutí do spisu, a na základě znalostí pak bychom mohli uskutečnit onu přímou intervenci u norských orgánů a minimálně se dožadovat toho, aby bylo respektováno a dodrženo to, co bylo v březnu slíbeno. To jsou zhruba kroky, které plánujeme podniknout a kterými bychom chtěli reagovat na tu určitou varovnou variantu, která se tady vytvořila, která se ještě nerealizuje, ale které bychom chtěli zabránit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi. Nyní paní navrhovatelka. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Chalánková: Jestli mohu, okomentovala bych ještě pár informací, které se tady objevily. Navázala bych právě na slova pana ministra zahraničí pana ministra Zaorálka, protože mám přesné informace, že matka Eva Michaláková povolila vstup řediteli Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí do spisu již před měsícem. Tento přístup tam dávno má. Ve spolupráci s norskými advokáty samozřejmě. Takže to pravda je.
Tyto informace, které jsme slyšeli, jsou velmi závažné, a to zejména v návaznosti na uskutečněnou schůzku, která proběhla 13. 3., kdy se setkal Davídek s maminkou. Maminka s ním postupně během schůzky hovořila česky. Chlapec jí rozuměl, přestože byl odebrán ve věku 2,5 roku. Schůzka se mu líbila, skončila objetím a ukázal usmívajícího se smajlíka.
Zajímavá informace také zazněla, když tady slyšíme, že Norsko v žádném případě nevydá děti na území cizího státu. Přeložíme-li si to tak - nevydá české děti do České republiky. Pak je tedy záhadou, proč pan ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí pan Zdeněk Kapitán navrhoval a tlačil rodinu, když nemůže požádat matka, proč tedy ať požádá sestra Zuzana Sovková o svěření dětí do péče. To jen chci okomentovat, aby bylo jasno. Jinak v případě indické rodiny, která se ale nepatrně lišila, byla možnost svěření dětí do péče širší rodiny. ***