(16.50 hodin)
Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, musím říct, že když začala tato debata, tak jsem trochu znejistěl, jestli opravdu není pravda to, že kompetenčně mám na starosti soutěžní právo a že bych měl tento zákon předkládat, protože já jsem se na dnešek připravoval na následující tři zákony, tj. regulace reklamy, mořské dno a pyrotechnika, které mi jednoznačně patří. Tento zákon měl předložit pan premiér, nebo předkládá pan premiér. Je to skutečně tak, že ÚOHS nepatří do kompetence ministra průmyslu a obchodu, dokonce ani ne jako tzv. malé ministerstvo nebo nezávislý úřad. Kdyby to byl Báňský úřad nebo kdyby to byl Energetický regulační úřad nebo kdyby to byl ČTÚ, tak samozřejmě sem s tím materiálem přijdu a předkládám ho, protože to mám v kompetenci podle zákona 269 o kompetencích. Čili je naprosto správné, že to předkládal pan premiér, protože panu premiérovi podléhá ÚOHS a skrze něj ÚOHS vstupuje do vlády, neboť předseda ÚOHS není členem vlády. To je jedna věc, kterou bych rád sdělil.
Pak na některé ty dotazy a debaty tady. Já nerozumím některým komentářům, že my máme rezignovat na jakoukoliv snahu něco udělat se zjevně neuspokojivým stavem, který je v českém tržním prostředí. Samozřejmě že ty firmy čelí problémům toho, že mají riziko, že jim faktury nebudou proplaceny včas, že to nebude 30 dní, že to bude daleko déle. Na rozdíl od silného partnera ony to tolik dnů nevydrží a může je to existenčně ohrozit. Že jsou v nevýhodné situaci, když jim ta velká firma řekne, že propadla a prošla záruční doba, vezměte si to zpátky, tak ony s tím nic nenadělají. Historicky je to přece také dané tím, že na rozdíl od jiných zemí, které čelí podobným problémům, ty země buď mají zpravidla jeden nebo více národních řetězců, které soutěží s těmi nadnárodními. A kromě toho existují organizace výrobců, které zajišťují odbyt. Takže v případě, že se nedostane do těch nadnárodních řetězců, existují alternativy.
Já samozřejmě naprosto chápu celou řadu těch poznámek, že je obtížné něco dosáhnout změnou zákona, protože na druhé straně je velmi kompetentní protivník, který je schopen zaplatit velmi drahé právníky, rozbít argumentaci a výsledek se nedostavuje. My se přece tady o tom bavíme proto, že dosavadní výsledky nejsou úplně uspokojivé. Tento nástroj v rukách ÚOHS není dostatečný a my se pokoušíme toto zlepšit.
Já bych rozuměl debatě o tom, jak udělat efektivnější tento zákon, ale nerozumím debatě, která zpochybňuje, že to je vůbec zapotřebí.
Debatě rozhodně nepřispějí taková ta rčení, že máme na výběr buď mezi Severní Koreou, nebo ideální tržní ekonomikou. My jsme samozřejmě v tržní ekonomice. Jsme součástí EU, Evropského hospodářského prostoru, kde probíhá do značné míry volná soutěž, ale nikdy není úplně volná, vždy se tam objevují nějaké překážky, vždy jsou tam nějaké nerovnosti, s kterými bychom měli něco dělat.
Přece ten řetězec, a v tom potravinářství je to asi nejčistší - je nějaký zemědělec, který vypěstuje, chová tu surovinu, pak je zpracovatelský průmysl a pak to někdo prodává. Tato činnost generuje nějaký zisk, to ano. Ale není úplně zřejmé, kolik procent toho zisku dostane ten zemědělec, kolik dostane zpracovatel a kolik dostane ten, který dělá finální prodej. A o to je samozřejmě boj v tržní ekonomice, kdo se jak moc podílí na tom zisku. Je přece zcela legitimní se dožadovat toho, aby rozdělení zisku bylo pokud možno férové, aby i ti, co jsou na začátku toho řetězce, ať už zemědělci, nebo zpracovatelský průmysl, se také podíleli na tom finálním zisku.
Takže kritiku bych očekával, ale kritiku pozitivní, že by bylo řečeno, že touto cestou to nejde, ale musíme jít na to nějakým jiným způsobem, který povede k žádoucímu efektu.
Samozřejmě myšlenka, že by to mohlo být i mimo zemědělství, mimo potravinářský průmysl je zcela legitimní. Nicméně toto začalo v zemědělství, jak už jsem tady říkal. Já jsem to předkládal před osmi lety jako ministr zemědělství. V této oblasti to začalo a není důvod to v této oblasti nezkusit, protože v této oblasti je to nejčistší.
Je tam ještě jedna věc, kterou bych rád dodal vedle všech těch problémů se záruční dobou, neplacením faktur. Je tam přece obrovský problém informační asymetrie. Ty velké firmy vědí, ty střední a ty malé často nevědí. Nemají k dispozici takové množství kvalifikovaných lidí, aby se mohli utkat v té soutěži, která není jenom o tom, jak kvalitní výrobek produkují, ale také, jaké místo na trhu si vybojují v právním systému nebo třeba i lobbováním v parlamentu tak, aby jim ty zákony více vyhovovaly.
Čili z těch všech důvodů si myslím, že předkládání tohoto zákona má smysl. Je legitimní diskutovat, co s tím uděláme, a je dokonce i legitimní udělovat nějaké pokuty.
Já bych ještě odpověděl i na otázku ohledně toho procenta. Ano, některé ty subjekty, o které běží, mají 30 až 45 miliard obratu, takže samozřejmě mluvíme o 300 milionech až 450 milionech. Ale tato míra se nepředpokládá a samozřejmě došlo by k přezkumu jako ve všech ostatních případech, protože ty firmy se skoro vždycky odvolají.
Nevím, jestli jsem odpověděl na všechny dotazy, ale alespoň na některé určitě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Janu Mládkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek a potom už dál rozprava. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Odpusťte, pane ministře, ale některá argumentace skutečně bere dech. Říkáte, že v tom zemědělství je ten řetězec úplně jasný, někdo to vypěstuje, někdo to zpracuje, někdo to prodá. Mohl byste mi prosím říct nějaký obor s nějakým finálním produktem, kde je to jinak? Prostě někdo udělá železné ingoty, někdo vyválcuje plech, někdo z toho plechu udělá karosérii na auto a dealerové to potom prodávají. Já nebudu obtěžovat jakýmkoliv jiným oborem, ale těžko si umím představit nějaký, kde je to jinak, pokud neprodáváme čisté suroviny. Tam, kde je nějaký finální výrobek, je to vždycky tak. Je zajímavé, že tímto nápadem čas od času socialisté obtěžují výlučně v tom řetězci, který se týká potravinářských produktů, a nikde jinde. I když je to všude jinde úplně stejné.
Pan poslanec Urban říká, a myslí to zřejmě vážně, že by si přál tlak těch zákazníků. Ale to evidentně nefunguje. Zákazníci jsou zjevně nekompetentní. My přece dobře víme, co je pro zákazníky dobré, tak to za ně uděláme! Opravdu věříte tomu, co tady říkáte, nebo sloužíte jenom jedné úzké specifické lobby?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní tedy paní poslankyně Balaštíková. Ale přednostní právo je pro pana zpravodaje, čili pan zpravodaj se hlásí do rozpravy. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Ladislav Velebný: Děkuji za slovo. Já mimo svou roli zpravodaje musím reagovat prosím. Pro ty, kteří -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To jste neměl říkat, pane zpravodaji, protože bych vám slovo musel odebrat. Pokud chcete vystoupit jako zpravodaj, samozřejmě můžete vystoupit kdykoliv. Ale v tomto ohledu tedy... (Poslanec Velebný se vrací na místo zpravodaje.) Tak potom v řádné rozpravě prosím, pane zpravodaji.
Paní kolegyně Balaštíková. Prosím.
Poslankyně Margita Balaštíková: Tak ještě jedenkrát. Já jsem nečekala, že bude poslancům poskytnut jakýkoliv materiál, a snažila jsem se ty materiály zajistit z veřejně dostupných zdrojů. Nechala jsem si třeba poslat zprávu z Evropské komise, která nám píše, že nekalé obchodní praktiky mohou mít škodlivé účinky na velké podniky, které v současné době stagnují, ale zejména dnes na malé a střední podniky v rámci potravinového řetězce. Ovlivňují jejich schopnost přežít na trhu, realizovat nové finanční investice a technologie a rozvíjet se při přeshraniční činnosti na (nesrozumitelné) trhu.
Mohu vám říci prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego, že pokud byste se jako malý chtěl dostat do řetězců, tak je to pro vás stejně devastující, protože poplatky, které za to zaplatíte, váš střední podnik neunese. Už to neunesou ani ti velcí. Tak to zkrátka je! A ta devastace toho malého a středního podnikání je třeba v tom, že těch řetězců je tu opravdu moc. Ano, my jsme se z dvoudenních nákupů naučili dělat čtrnáctidenní a třítýdenní nákupy, to je pravda. Ale podívejme se, kolik krachlo malých podnikatelů, malých prodejen, kteří mohli brát od těch našich malých výrobců a dodavatelů, jak je kolega z TOP 09. Tak to prostě je! Já jsem v tom potravinovém řetězci pracovala, takže vím, jak to bylo. Mají pravdu řetězce, stály se tam fronty, bylo to hrozné, nebyly některé druhy zboží, ale možná jsme tady měli tehdy větší kvalitu! ***