(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Stanjura k faktické poznámce. A potom budeme pokračovat. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdřív k panu ministrovi. Mně fakt vadí, když sami sebe podceňujeme a říkáme taková slova jako malý český dolíček. Jsme suverénní a věřím, že sebevědomý stát, a nejsme žádný malý dolíček. To za prvé.
Za druhé. Vy jste už oznámkoval, vy jste ten prostor rozdělil na ty některé, to podotýkám, řekl jste někteří to dělají a jejich lidé to dělají, některých řetězců, ale ve stejné logice jsou někteří dodavatelé, kteří nedodávají kvalitní potraviny. To je přece pravda. Mně na tom jediném vadí, že jste si vybrali černého Petra jednu skupinu, kterým tvrdíte, že to jsou ti špatní, ale když vůči nim zakročíme, tak jsou ti dobří.
Debata plyne poměrně dlouho, tak mám mezitím další dva dotazy. Teď nevím, na kterého z ministrů, je to v zásadě jedno. Vím, že částka 5 mld. už byla v původním návrhu zákona z roku 2009. Mě by zajímalo, z čeho vychází. Proč to není 6 mld. nebo 4 mld. Já prostě nevím. Je tam číslo v zákoně 5 mld., nevíme to.
Jedna věc je tam docela sympatická, to myslím, že málokdo (nesrozumitelné) - nařízení splatnosti faktur 30 dnů. Když pominu to, že obcházíme smluvní volnost, a mnozí z jiných oborů vám řeknou, že větší firmy vám na 30 dnů nepřistoupí. Velmi často malé firmy slyší: My platíme dvakrát měsíčně, no to je smůla, že desátého máte třicátý den, ale my platíme jenom osmnáctého, máme interní pravidla. Dodávají velmi podrobné platební podmínky každé objednávce. Nikdo se s nimi nebaví. A těch 30 dnů bude platit jenom pro dodavatele potravin do řetězců, nebo pro všechny ostatní dodavatele? A proč to tedy není univerzální princip? Když už tu smluvní volnost nechceme dát. A já tomu rozumím. Když někdo má 90, 120, 150 dnů splatnosti, de facto si půjčuje peníze od někoho jiného -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, uplynul vám čas k faktické poznámce.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, omlouvám se. Přihlásím se ještě jednou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Je to vaší přihláškou, prosím. Nyní faktická poznámka pana poslance Urbana, pak se možná dostaneme k normální rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, myslím, že není pochyb o tom, že řetězce se v České republice chovají jinak než tam, kde mají své centrály a matky. Otázka je proč. To je jedna věc. Že tady mají jiné vztahy k zákazníkům i k dodavatelům, je prostě zřejmé. Že se tady prodává zahraniční i český hnůj spotřebitelům, je také zřejmé čas od času, a v těch matkách by si to nedovolili. My bychom se měli pokusit odpovědět si na otázku, proč se tak děje.
V každém případě pokus o to, nějak regulovat nějakým zákonem to nestandardní chování, je pokus správný. Že nevedl zatím k úplnému výsledku, to je asi jasné v porovnání z hlediska ceny a kvality. Když si dneska koupíte některé úplně stejné zboží v jiné zemi než v ČR, v Německu nebo ve Francii, tak zjistíte, že to je jiná kvalita a úplně stejné zboží, s tím že oni říkají, že my máme jiné chutě, než mají Němci nebo Francouzi, tak že to musí udělat podle českého zákazníka. Ale ono to dokonce je i lacinější někdy v Francii a v Německu. Tak já nevím, kde je začarovaný kruh, kde to rozseknout.
V každém případě ale ten pokus zákona, možná pokus znovu marný, ale je to aspoň něco. A tedy jestli to necháme plynout, tak to bude trvat podle mého názoru mnohem déle. Nestandardní chování vůči dodavatelům, vůči občanům, vůči zákazníkům, a nejsem si jist, jestli to můžeme -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, také vám skončil čas k faktické poznámce.
Poslanec Milan Urban: Jestli si to můžeme dovolit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, nenahrazujte svá vystoupení faktickými poznámkami. Ještě nyní faktická poznámka pana předsedy Stanjury, potom kolegyně Balaštíková a pak pan poslanec Petr Bendl, který se přihlásil řádně. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Skutečně faktická poznámka k vystoupení mého ctěného kolegy Milana Urbana. Pane poslanče prostřednictvím pana místopředsedy, když jste mluvil o špatné kvalitě a o tom, co nám nabízejí, tak to není ale otázka odběratelů, na které míří tento zákon, ale dodavatelů. Tak bychom hříchy dodavatelů neměli sčítat s hříchy odběratelů. Ne že by neexistovaly na té i druhé straně, to bezesporu ano. Jenom říkám, že to je příliš jednostranné, že si vláda vybrala jeden cíl. A vy vyčítáte špatnou kvalitu produktů, ale to jsou dodavatelé, které tímto návrhem zákona chcete chránit. Tak jak zvýšíme kvalitu produktů, kterou špatní dodavatelé, někteří je třeba říct, ne zdaleka všichni, o kterých jste mluvil, a měl jste v mnohém pravdu a já s vámi souhlasím, a na žádnou specifickou českou chuť nevěřím, že někdo ošidí procento masa nebo kakaa a řekne: vy jste na to zvyklí. No možná nám to tak komunisté dávali, ale já si na to zvykat nechci. Ale zákon nemíří na dodavatele, ale na odběratele.
A protože mám ještě 50 vteřin, domluvím to, co jsem předtím nestihl. Pokud někdo sjednává 120, 150, 180 dnů splatnosti, tak reálně cenu peněz převalí na dodavatele a to se mně nelíbí. A velmi často je to směrem k malým. Když si řekneme oblast stavebnictví a podíváte se na, řekl bych, oprávněné stesky středních a malých firem, říkají, že jejich subdodávky se platí hrozně pozdě. Pro ně je to rizikové. Větší je i finančně silnější a může si to dovolit, ale je to na úkor toho, že platí pozdě malým. Pokud chceme prosadit 30 dnů splatnosti faktur a chceme omezit vliv, tak prosím ano, ale všem a ve všech oborech, ne vybrané skupině. Dokonce vybrané skupině dodavatelů do jednoho řetězce. To nemá žádnou logiku.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kolega Urban se také hlásí ještě k jedné faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Snad na doplnění, proč jsem to řekl dohromady. Protože kvalita a vztah k dodavatelům a spotřebitelům, protože dodavatelé říkají: Řetězce z nás stahují kůži, tak my musíme jít s náklady dolů, a tedy trpí kvalita. Takže my musíme dodávat do řetězců, protože chceme, ale bohužel méně kvalitní zboží, protože oni chtějí ta zalistovací poplatky a to úvěrování atd. atd., což mohou mít pravdu. Nicméně na druhou stranu zákazníkovi cena neklesá. Cena je vyšší než jinde, přestože se zhoršuje kvalita. Myslím si, že to jsou spojené nádoby.
Tento návrh zákona říká: je tady nějaká regulace vztahů mezi dodavateli a řetězci. Čili pokud bude platit, tak bych očekával, že dodavatelé se nebudou moci vymlouvat na to, že dodávají nekvalitní zboží, protože je řetězce stahují z kůže. Je to podle mě nějaký krok, alespoň půlkrok směrem k tomu, aby to bylo ve prospěch zákazníka. Asi nemůžeme čekat, že v centrále jednotlivých řetězců si najednou řeknou: tak vlastně my to neděláme pro peníze, ale děláme to z lásky a z hlediska solidarity, tak si rozmyslíme a poplatky a úvěrování v ČR vynecháme. To se nestane.
Musí tady být nějaký tlak. Podle mě tlak zákona, ale lepší by byl samozřejmě tlak zákazníků. Tlak zákazníků na kvalitu, resp. tam, kde se jim to nelíbí, ať to zboží nekupují. To bych si přál nejvíce. Ale musím říct, že po deseti letech nebo dvaceti letech zatím tento princip nefunguje.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A teď s přednostním právem i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Potom se dostanou na řadu řádné přihlášky. Eviduji i přihlášku pana Herberta Pavery, ale ten ji dal z místa, nikoli elektronicky, a elektronická má přednost. Čili v pořadí bude paní kolegyně Balaštíková, kolega Bendl a pak kolega Pavera. Prosím, pane ministře, máte slovo. ***