(12.40 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Ale na rozdíl od verze, která šla do vnějšího připomínkování, se odstranily z ústavního zákona původně jasně definované kroky vlády a byly nahrazeny pouze vágní formulací, že se uplatní opatření stanovená zákonem o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti, vedoucí k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Ani slovo o tom, že vláda v takovém případě předloží Sněmovně návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu, a už vůbec slovo o tom, že v takovém případě musí požádat, jak bylo v předchozím návrhu z roku 2012, resp. 2013, o vyslovení důvěry.
Obhájci tohoto torza původně předkládaného ústavního zákona tvrdí, že vše je popsáno v prováděcím zákoně o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti. Tento zákon však ale již není ústavním zákonem. Nevyžaduje se k jeho schválení ústavní většina, a vlády tedy mohou takový zákon bez větších problémů měnit. Ale ani tam v tom zákoně o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti se nedočteme v případě státu nic o tom, že by snad vlády musely při dosažení výše dluhu 55 % nominálního hrubého domácího produktu předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Pouze se počítá s tím, a na to chci upozornit, že takový vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet schválí územní samosprávný celek. Tady kvituji alespoň to, že byl převzat pozměňovací návrh z projednání ústavního zákona z roku 2013, dokonce ten, který jsem předkládal na rozpočtovém výboru, byť v jiné formulaci.
Je těžké se vyrovnat s tím, že ona opatření stanovují konkrétní povinnosti třeba územních samosprávných celků, zdravotních pojišťoven, ale pro předložení toho stěžejního dokumentu, jakým je návrh státního rozpočtu, se žádná striktní pravidla pro vládu nenavrhují. Pouze povinnost, předložit Poslanecké sněmovně takový návrh, který povede k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Tedy jedná se o formulaci, kde si každá vláda nalezne to své, formulaci, která je natolik vágní, že sotva bude nějakou účinnou brzdou dalšího zadlužování.
Na jedné straně se nařizuje, aby územní samosprávné celky hospodařily dokonce ještě předtím, než začne fungovat dluhová brzda, tak, že překročení dluhu k rozvahovému dni nad 60 % průměru jejich příjmů za poslední čtyři rozpočtové roky bude penalizováno zadržením převodu podílu ve výši 5 % rozdílu mezi dosaženým dluhem a onou hranicí 60 %, tedy zjednodušeně řečeno, penalizováno v rámci rozpočtového určení daní, a tady musím říci, že u územních samosprávných celků budou mít výhodu oproti obcím kraje, protože kraje vzhledem k tomu, že si do příjmů mohou zahrnout i tzv. průtokové dotace na platy učitelů v regionálním školství nebo na sociální služby, tak se budou jen velmi obtížně dostávat nad hranici 60 %. U obcí je to komplikovanější, protože tak, jak je v zákoně o rozpočtových pravidlech, v návrhu zákona definováno, příjmem se k účelu tohoto zákona rozumí souhrn všech peněžitých plnění přijatých do rozpočtu v průběhu rozpočtového roku. To znamená, kraje si tam budou moci započítat veškeré dotace, i tzv. průtokové dotace, takže to jim zvýší roční příjmy až o 50 nebo i 60 %. Obce takovou možnost mít nebudou a mohou se skutečně dostávat do problémů v případě nějakých velkých investičních akcí. Na to bych chtěl upozornit. Jako kdyby se územně samosprávné celky podílely na celkovém dluhu veřejných financí z převážné části. Opak je ale pravdou. Dluh těchto územních samosprávných celků se udržuje stále pod hranicí 120 mld. Kč, a to v součtu obce i kraje. Koneckonců možná je také dobré upozornit, že v minulém i předminulém roce místní vládní instituce vylepšovaly celkový deficit vládních institucí podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu zpracovaných v rámci notifikace deficitu a dluhu vládních institucí v roce 2014. Tam nevidím až takový problém. Ale tam, kde je nejvíce zapotřebí nastavit jasná pravidla, to je v případě státního rozpočtu, se toho v tomto návrhu ústavního zákona či dalších zákonů nedočteme.
Proto mám obdobný pocit jako můj kolega Radim Holeček, že předložením tohoto návrhu v zásadě se odškrtne nějaký úkol, jako kdyby víceméně šlo pouze o nějakou technickou záležitost, ale nikoli norma, která... nebyla předložena norma, která bude fakticky omezovat další zadlužování a vytváření schodkových rozpočtů. A to je obrovská škoda. Věřím, že si je pan ministr financí vědom, že pokud se nezmění ve druhém čtení především onen ústavní zákon, sotva může očekávat podporu od opozice, podporu, která by umožnila tento ústavní zákon schválit potřebnou ústavní většinou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladislavu Vilímcovi, a ještě než budeme pokračovat rozpravou, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Z dnešního odpoledního jednání se omlouvá pan ministr Robert Pelikán, od 12.40 do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Adamová a od 12.00 do 16.00 pan poslanec Koubek.
Nyní pan poslanec Adolf Beznoska, připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, pan kolega Vilímec samozřejmě ze stejné strany, stejný názor a stejné téma. Já bych si dovolil jenom krátce připomenout některé body, abyste si uvědomili nejenom tento bod, který projednáváme, ale i něco k pravidlům rozpočtové odpovědnosti.
Pro ODS je téma rozpočtové odpovědnosti samozřejmě dlouhodobé téma. Pan kolega Dolejš tady zmínil, že už v roce 2002 jsme to měli ve svém programu. ODS finanční ústavu prosadila i do koalice po volbách v roce 2010 a v roce 2012 pak vyvinula snahu, aby se tato pravidla dostala do zákona. Je to náš dlouhodobý cíl. Bohužel, a to se přidám k těm hlasům, které říkají toto: Ano, pojďme se zamýšlet nad rozpočtovou odpovědností, ale nemůže to být postaveno takto vágně a nemůže tato rozpočtová odpovědnost spočívat pouze v nastavení jednoho parametru, aniž by následovaly další konkrétní kroky, jak se vláda či jiné územně samosprávné celky mají při řádné rozpočtové odpovědnosti chovat.
Jenom pro vás uvedu pár příkladů, jak vypadal původní, řekněme ostrý návrh, včetně pravidel, s návrhem, který máte teď před sebou. Původní návrh jasně specifikoval zprávu o rozpočtové strategii vlády, která byla nástrojem k vymáhání udržitelných státních rozpočtů. První věc. Původní návrh vyžadoval schválení státního rozpočtu nadpoloviční většinou všech poslanců v případě nadlimitních schodků.
Původní návrh obsahoval také ustanovení, podle kterého musela vláda požádat o vyslovení důvěry v případě, že se odchýlila od výsledků hospodaření, a o důvěru se muselo z hlediska vlády požádat i v případě, že vláda předložila nadlimitní schodek ve dvou po sobě následujících letech.
Původní návrh, a to je velké téma, o kterém se určitě musíme bavit, také znamenal to, že se oceňovala osobní odpovědnost. Pomocí přesně popsaného mechanismu, tak jak bylo připraveno, byli na svém platu "trestáni" poslanci, kteří se podíleli na špatném hospodaření státu nebo jiných územně samosprávných celků. Jedno z nejostřejších kritérií bylo, že v případě rozpočtového provizoria by se všem hlasujícím poslancům a členům vlády snižoval plat na 70 %. Žádné ustanovení, ani v pravidlech, ani v zákoně, samozřejmě není a myslím, že to není ani cílem vládní koalice.
Původní návrh též hovořil o rozpočtových režimech, přičemž limitní schodek byl definován ve výši 3 % HDP.
Pokud se bavíme o nějakém limitu v úrovni 55 %, a dneska jsme asi 12 % pod tímto limitem, je zřetelné, že do konce roku 2017, do konce volebního období, tento zákon plní jedinou funkci, a sice mediální. Mediálně to bude hezky vypadat. Z praktického hlediska a s dopady opravdu nutícími ústavní a jiné činitele k odpovědnému hospodaření tento návrh v podstatě nepočítá.
Děkuji za pozornost. ***