(10.10 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud je to procedurální návrh, tak o něm rozhodneme bez rozpravy. Přivolám kolegy z předsálí. Ano, všechny vás odhlásím. Prosím o novou registraci. Jakmile se ustálí počet přítomných, tak zahájím hlasování. Zopakuji, že návrh zní přerušit projednávání tohoto bodu do doby přítomnosti ministryně práce a sociálních věcí. (Poslanci hromadně přicházejí do sálu.)
Myslím, že můžeme zahájit hlasování. Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s přerušením tohoto bodu do doby přítomnosti ministryně práce a sociálních věcí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování má pořadové číslo 133. Přihlášeno je 157, pro 41, proti 105. Návrh přijat nebyl.
Teď tu bylo několik dalších faktických. Pan poslanec Stanjura je přihlášen s faktickou poznámkou, pak to byl pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Návrh paní kolegyně Černochové aspoň znamenal zvýšení počtu vládních poslanců ve Sněmovně, což je dobře.
Chtěl bych reagovat na pana poslance Foldynu prostřednictvím pana předsedy. Já jsem o třetím pilíři moc mluvit nechtěl. Na mikrofon říkám, že jsem účastníkem třetího pilíře, aby bylo úplně jasno. Když mi říká, že jsem neřekl správná čísla, tak neřekl pravdu. Já jsem řekl správné číslo, kolik stát vydává na třetí pilíř. Říkal jsem, že je to dobře. Vy mě obviníte, že tady manipuluji čísly, ale vy jste to číslo nevyvrátil. Já jsem neříkal, kolik je to na jednoho občana. O tom jsem vůbec nemluvil. To vy si vymyslíte nějaké jiné kritérium. Já jsem mluvil o těch 6,9 mld. Říkal jsem, že to je hodně a že je to dobře. To jsem nekritizoval. A porovnal jsem to s tím vaším opravdu silným ideologickým bojem s druhým pilířem, kde se nevyvádějí peníze, ale převádějí. Zůstávají těm občanům! I ve druhém pilíři zůstávají občanům, nikomu jinému! Jenom si občané k tomu přidávali svoje peníze, což je vlastně stejný princip jako ve třetím pilíři, kde musíte mít úložku aspoň od 300 korun měsíčně, abyste vůbec od státu něco dostal.
Je to pro mě nepochopitelné, ten váš souboj, protože matete veřejnost. Ty prostředky zůstávají všem občanům, kteří se přihlásili, a stát přispívá i ve druhém - tam vlastně nepřispívá stát, tam přispívá občan. Ve třetím pilíři přispívá stát a přispívá těm, kteří spoří hodně. Myslím, že maximální podpora 230 korun měsíčně je pro ty, kteří si spoří na penzi minimálně 1000 korun měsíčně. A kdo spoří pod 300 korun měsíčně, nedostává od státu nic. To bych byl rád, aby bylo úplně jasno. Když mě obviníte, že jsem neřekl správná čísla, tak buď řekněte jiná, nebo řekněte, že jsem řekl správná čísla, a uznejte to.
Předseda PSP Jan Hamáček: Další faktickou má pan poslanec Gabal. Než dorazí k řečništi, tak omluvím pana ministra Ťoka z dnešního jednání, a to z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Vážený pane předsedající, pane premiére, vládo, kolegyně, kolegové, už jsem tady mluvil minule k tomuto tématu. Čistě z odborného hlediska a tak, jak se dívám na demografický vývoj, jsem poněkud zděšený průběhem debaty o penzijním systému a penzijních perspektivách v této zemi. Je třeba si uvědomit, že základem prosperity je důvěra daňových poplatníků a občanů v to, že se budeme vyvíjet v relativně stabilním, racionálním a konsenzuálním prostředí aspoň z hlediska toho, co čekají lidé od období života, kdy nebudou moct pracovat a buď budou závislí na tom, co vydělali, nebo co našetřili, nebo kdo jim pomůže. Jestliže se takto nebudeme chovat, a je fakt, že tady nezazněl žádný racionální návrh alternativy vůči tomu, co řešíme, a to je škoda, tak prostě nikdo důvěru mít nemůže. A je to naše odpovědnost.
To zrušení je důsledkem nedostatku konsenzu mezi hlavními aktéry a v podstatě to tady nikoho nezajímá. Dokonce tady někdo řekne, že na to není odborník. To není o koncepci. Jakoukoliv koncepci dokážeme vytvořit a shodnout se na ní, pak ji musíme držet, abychom dali dlouhodobou perspektivu. Podívejte se na čísla z hlediska podílů lidí v důchodovém věku, jak se budeme vyvíjet v horizontu příští dekády. Řady lidí se to tady týká přímo osobně.
A ještě na okraj. Byl bych vstoupil do nově otevřeného programu, kdybych neslyšel harašení o tom, že ho vzápětí někdo zruší. Můj dědeček takhle šetřil i přes celou druhou světovou válku a přišli komunisti a sebrali mu to. My děláme úplně to samé.
Velmi bych apeloval, aby za prvé komise pro důchodovou reformu začala skutečně pracovat a nést výsledky, a za druhé, abychom se tady chovali podle toho, že zacházíme s budoucností a důvěrou lidí (upozornění na čas), a ne se přestřelovali jenom mezi sebou.
Děkuji. Promiňte za délku. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Zahradník. Ano, je tomu tak. (V sále je hluk.)
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jeden z mých kolegů tady zmínil určité historické souvislosti těchto snah. Já bych si dovolil v tomto krátkém příspěvku připomenout, že věc je již řešena od dob druhé poloviny 19. století. První, kdo podal zprávu a předložil práci o důchodu na stáří, byl doktor Karel Hein v roce 1855. V české literatuře se dá najít velmi pěkný traktát, který napsal Martin Pokorný, ředitel gymnázia zde na Malé Straně, který v seriálu článků Důchod invalidní, které zveřejnil v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky v roce 1885, poskytl pěkný rozbor tehdejší situace. On tady říká: Spisovatelé oborů národohospodářských vesměs uznali na nutnou podmínku k rozřešení otázky sociální zvláště také zabezpečení důchodu pro stáří všem třídám výdělkovým. Má-li to rozhodovati se ve smyslu teorie Schulze-Delitzschovy svépomoc, nebo dle teorie Lassallovy pomoc státní, tuto otázku Pokorný ve svém článku neřeší, ale říká, že k účelu našeho rozboru stačí konstatovati, že hlavní těžiště otázky sociální spočívá v zabezpečení výživy každého pracujícího člověka pro jeho stáří. Kdo se o to postará, zdali jednotlivec či stát, není předmětem jeho rozjímání. Ovšem záleží na tom každému státu, aby blahobyt občanů jeho byl zabezpečen jak možno nejlépe a zvláště aby vzbuzovala se chuť jejich ke spoření s úmyslem, aby takto oni sami dopomáhali si k dostatečnému opatření ve stáří.
To tady prosím Pokorný píše 1885 a my, jak je vidět, nejsme schopni tuto tendenci následovat o téměř 140 let později. (Předsedající upozorňuje na čas.) To myslím, že mluví za všechno.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka. S přednostním právem pan zpravodaj.
Poslanec Zdeněk Syblík: Dámy a pánové, já se omlouvám. Mě jen tak něco nezdvihne ze židle, ale to, co tady řekl pan Gabal, prostřednictvím pana předsedajícího, to tedy mě ze židle zvedlo. Přirovnávat to, co nyní předkládá vláda, k tomu, co udělali komunisti, že sebrali lidem všechny peníze, když je tady jasně deklarováno, že finanční prostředky se lidem vrátí, promiňte, pane Gabale, to je neuvěřitelné, co vy dokážete vypustit z úst! To je drzost nejvyššího kalibru přirovnávat komunisty k tomu, co se teď tady překládá! Vždyť je to jasně řečeno, že o peníze lidi nepřijdou! To, co jste tady řekl, je tedy neuvěřitelné. Omlouvám se všem ostatním, ale to mi tedy hnulo žlučí.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan poslanec Laudát. Omlouvám se, pane poslanče. Je tady faktická pana poslanec Stanjury. Ještě chviličku vydržte. Omlouvám se, trošku nedopatření, jak jsme se střídali v řízení. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. ***