(14.50 hodin)
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové, já si myslím, že samozřejmě je otázka, jak nakonec ten zákon bude formulován, nicméně složení personálního výboru by mělo být věcí rozhodnutí celé vlády.
Já se vrátím k tomu, jak vlastně fungoval systém výkonu vlastnických práv před zrušením Fondu národního majetku. Chci připomenout, že v čele Fondu národního majetku bylo prezidium Fondu národního majetku, kde měly své zástupce jednotlivé resorty. To znamená, že prezidium Fondu národního majetku nebylo formálně složeno na základě návrhů ministra financí, ale byl to v zásadě vládní orgán a jakožto vládní orgán potom vykonával kontrolu nad výkonem vlastnických práv v jednotlivých firmách, které byly vlastněny Fondem národního majetku. Poté, kdy byl Fond národního majetku zrušen, tak ta vlastnická práva přešla z Fondu národního majetku na jeden resort, na Ministerstvo financí, a tím vlastně došlo k oné koncentraci výkonu vlastnických práv na Ministerstvu financí. Je otázka, jestli je to skutečně efektivní a jestli tohle by měla být hlavní role Ministerstva financí - řídit výkon akcionářských práv v těch jednotlivých firmách. Já se domnívám, že to úplně nezbytné není, a proto si myslím, že i vytvoření personálního výboru na bázi zákona by mělo být spojeno s tím, že jeho složení by mělo být věcí rozhodnutí vlády, a podle mého názoru by se tam mělo promítnout i širší zastoupení jednotlivých resortů. Bez ohledu na to, jestli vláda bude jednobarevná nebo to bude vláda koaliční, tak si myslím, že není v pořádku, pokud by to byla věc pouze jednoho ministerstva z hlediska výkonu akcionářských práv. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Já jsem si dneska taky všiml titulku, že Ministerstvo financí navrhuje vymést z dozorčích rad poslance a senátory. Praxe je taková, že po roce fungování personálního výboru není koho vymést. Tam prostě už skoro žádní poslanci a senátoři nejsou. Myslím, že by bylo dobré udělat statistiku, a já ji teď po ruce nemám, ale myslím, že by bylo dobře, kdyby si novináři vzali složení dozorčích rad státních a polostátních firem a podívali se na to, kolik skutečně je tam poslanců a senátorů a z jakých politických stran ti poslanci nebo senátoři jsou. Takže po roce fungování personálního výboru není proč vymetat poslance a senátory z dozorčích rad. Prostě proto, že už tam žádní poslanci a senátoři téměř, až na některé omezené výjimky, nesedí. Čili to není ten problém. Problém je, abychom zajistili kvalitní nominace odborníků, kteří budou hájit zájem státu, jak už jsem řekl ve své odpovědi na předcházející interpelaci.
Takže si myslím, že ta praxe se osvědčila, že není žádný problém, abychom ji podložili zákonem, aby tady byla zákonná pravidla pro jmenování personálního výboru, a stejně tak se domnívám, že by složení personálního výboru nemělo být jenom věcí Ministerstva financí, ale mělo by to být věcí rozhodnutí celé vlády. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec nemá doplňující otázku a my se tím dostáváme ke čtvrté interpelaci, kdy pan poslanec Ladislav Šincl bude pana premiéra interpelovat ve věci šance zavedení nového státního svátku Velkého pátku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Šincl: Vážený pane premiére, zítra je tzv. Velký pátek, který je součástí jednoho z nejvýznamnějších křesťanských svátků - Velikonoc. Pro nemalou část obyvatel České republiky jsou Velikonoce významným symbolem souvisejícím s křesťanskou tradicí, která je jedním z hlavních základů dějin evropské civilizace. S křesťanstvím a jeho příchodem do našich zemí je spjat už vznik českého státu, který byl založen koncem 9. století knížetem Bořivojem. Váhu Velikonoc Česká republika uznává díky zařazení světského Velikonočního pondělí do zákona o státních svátcích. Velký pátek uznávají za oficiální svátek např. Velká Británie, Irsko, Finsko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a v neposlední řadě i Slovensko a mnohé další. V Dánsku a Norsku je svátkem dokonce tzv. Zelený čtvrtek.
Já osobně jsem již v roce 2013 navrhoval, aby i Velký pátek byl zákonem prohlášen za svátek tak, aby tento den byl dnem pracovního klidu a lidé nemuseli do práce. Bohužel, v té době jsem nebyl úspěšný. Zatím. Svým návrhem jsem se snažil brát i ohled na sociální aspekt klidnějšího prožití velikonočních svátků, jejichž je Velký pátek součástí. Ve prospěch zavedení Velkého pátku jako svátku hovoří také skutečnost, že na Velký pátek jsou oficiálně školní prázdniny, přičemž tento den je však zatím dnem pracovním. Pro rodiče tak vzniká významný, často ekonomický problém zaopatření nezletilých dětí v pracovní době. Schválení Velkého pátku jako svátku by tak umožnilo rodinám trávit více svátečního času pohromadě. Jak sám víte, zítra, na Velký pátek, nezasedá ani Poslanecká sněmovna ani poslanci nepracují a jedou domů. Nechápu, proč by poslanci měli být doma a obyčejní lidé v tento den chodit do práce. Přál bych si, aby i oni měli stejnou možnost jako poslanci.
Otázka pro vás. Vážený pane premiére, 3. dubna 2013 jste i vy sám hlasoval pro můj návrh zavedení tohoto nového svátku. Zajímalo by mě, jak se dnes stavíte k návrhu, aby byl Velký pátek uznán v České republice jako oficiální svátek, a tedy dnem volna, tak jak je tomu i jinde v Evropě.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šinclovi a poprosím pana premiéra o odpověď, zda zítra bude slavit státní svátek.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane místopředsedo, i kdybych chtěl, tak nemohu, protože zatím Poslanecká sněmovna ani Senát o zřízení nového státního svátku nerozhodly, ale v každém případě chci konstatovat, že toto bude suverénní rozhodnutí parlamentu, jestli se rozšíří počet státních svátků v České republice. My jsme země, kde se nyní slaví 13 státních svátků během kalendářního roku, resp. máme 13 svátků nebo volných dnů. Jsme tedy na spíše nižším evropském průměru z hlediska počtu takto definovaných dnů volna. Čili zdá se, že nemáme příliš velké množství státních svátků nebo dnů volna, a můžeme si podle mého názoru dovolit vést diskusi o tom, zdali jejich množství nerozšířit i v kontextu toho, že Velký pátek je svátkem v řadě evropských zemí. Tak jak jsem si nechal zjistit, Velký pátek je svátkem ve Spolkové republice Německo, na Slovensku, ve Francii, ale také ve Španělsku, Belgii, Švýcarsku, Finsku, Dánsku, pobaltských zemích, Irsku, Lucembursku, Maďarsku, Nizozemí a celkově uznává Velký pátek jako den pracovního klidu asi 40 států na světě. Takže je to svátek, který je relativně rozšířen v té křesťanské části světa, nicméně také platí, že ne všechny země, které mají v Evropě silnou křesťanskou, potažmo katolickou tradici, mají tento den jako státní svátek, protože je tady Rakousko, Polsko, Itálie, které Velký pátek jako státní svátek dosud neslaví.
Myslím si, že je to skutečně teď věc diskuse, která nepochybně bude vedena na půdě parlamentu. Já osobně jsem jako poslanec v minulých letech hlasoval pro takovéto návrhy, pokud byly na stole při projednávání v Poslanecké sněmovně, a nevidím důvod, proč bych svůj názor měnil. Myslím si, že zejména v kontextu toho, že skutečně velmi často školy vyhlašují prázdniny právě v tomto termínu, tak určité sladění toho rytmu školních prázdnin s rytmem a počtem pracovních dnů by určitě řadě rodin usnadnilo situaci. Takže možná i tohle je argument do diskuse, kterou nepochybně povedeme a kterou nakonec ukončí suverénní rozhodnutí parlamentu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane premiére. Pan poslanec má doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Ladislav Šincl: Vážený pane premiére, musím říci, že mě těší váš postoj k této věci a že nenasloucháte hlasům, jak by zavedení nového svátku mohlo výrazně negativně ovlivnit ekonomické výsledky České republiky. Těší mě to, protože jsem přesvědčen, že lidský život se netočí jenom kolem ekonomických výsledků, HDP, zisku apod. Jsou i jiné hodnoty.
Když jste odpověděl, že zákon o státních svátcích v současné době stanoví 13 svátků, které jsou dny pracovního klidu, dva z nich, a sice Den obnovy samostatného českého státu a Nový rok, připadají společně na datum 1. ledna, takže slavíme svátků ve skutečnosti jenom 12. Málokdo ví, že se nacházíme ve spodním evropském průměru. Například Slovensko, Rakousko, Švédsko, Dánsko, Lucembursko, Itálie, Portugalsko mají svátků 13, Belgie 14, Španělsko 18 a Norsko dokonce 19. Navíc zavedení tohoto svátku by bylo plně v souladu i s článkem 2 Evropské sociální charty (upozornění na čas), ke které se zavázala Česká republika v roce 1989.
Doplňující otázka: Jak vidíte šanci, aby tento návrh mohl v této Poslanecké sněmovně uspět? Děkuji. ***