(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní eviduji jednu faktickou poznámku a dvě přednostní práva. Nejdříve s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek a poté pan předseda Kováčik a pan zpravodaj Benda. Máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Když už jste, pane poslanče Chvojko prostřednictvím pana předsedajícího, zmínil bývalé kolegy Melčáka a Pohanku jako trpkou zkušenost sociální demokracie, bylo by fér, kdybyste tu informaci doplnil také o zkušenost pana poslance Humla a doplnil nám informaci, zda se v tomto případě jednalo o zkušenost sladkou, či trpkou. Myslím si, že by si to pan poslanec Huml zasloužil. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní tedy s přednostním právem pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní a pánové, jen několik málo poznámek. Nejsem právník, tím méně ústavní, nicméně jsme tady v Poslanecké sněmovně všech možných profesí a sociálních skupin či profesních skupin právě proto, abychom se na věci dívali nejen z úzkého pohledu právnického, ale také trošku nějakým tím selským zdravým rozumem.
Já si jenom teď trošku rýpnu do těch, kteří odmítli, když se ustavovalo toto volební období této Sněmovny, náš požadavek na to, aby byla ustavena stálá komise - nikoliv pouze podvýbor - tak jak tomu bylo dřív, Poslanecké sněmovny pro změny Ústavy, úpravy Ústavy, ústavní komise a tak podobně, což by byla právě ta úroveň, kde by se efektivně daly všechny návrhy změn - jsem také proti salámové metodě úpravy Ústavy - jasně, zřetelně a dostatečně efektivně komunikovat. Pouhý podvýbor je pomocným orgánem, pomocným institutem, pomocným nástrojem výboru. Podvýbor nemá v tomto směru silnou rozhodovací pravomoc. Může pouze doporučit. Jednání podvýboru je zpravidla neveřejné, nerozhodne-li se jinak, a podobně. Je to prostě slabší úroveň než to, co jsme navrhovali.
Nedávno se tady diskutovala jiná změna Ústavy ve vztahu k pravomocím prezidenta a tam nikomu nevadilo, že by se z Ústavy dělal trhací kalendář, takže ten pohled trošku vidím jako účelový.
Co se týká naší motivace, proč jsme předložili opakovaně tento návrh, podobný návrh, jde o to, že ostatně soudíme, že přeběhlictví jako takové je velmi škodlivé, neboť upravuje výsledky voleb, tedy je proti vůli voličů. A ostatně soudíme, že vůle voličů by měla být respektována, a na rozdíl od některých ostatních nevidíme, že by to bylo v nějakém rozporu s Ústavou, s některými články Ústavy, a tak podobně, ale vidíme nutnost, abychom se s tímto negativním jevem, jak se říká, jednou provždy vypořádali tak, abychom v rámci ať už projednávání tohoto návrhu zákona, nebo v rámci oné širší diskuse o úpravě Ústavy nebo možných úpravách Ústavy jako celku dokázali vypořádat, jak se říká, jednou provždy, protože je to věc, která je v příkrém rozporu s rozhodnutím voličů, tedy ale také s rozhodnutím všeho lidu, jehož část jsou voliči, a proto nevidím ten rozpor s Ústavou.
Pojďme se tedy dohodnout, že buď pošleme tento návrh dál a v nějaké fázi diskuse jej přikážeme, aby tedy v tom výboru, jehož je podvýbor pro změny Ústavy, byl diskutován i na té akademické úrovni, anebo se tedy pojďme bavit o tom, jakým způsobem se s tímto jevem vypořádáme.
Já vím, že mohu být vnímán některými jako hlas volajícího na poušti, protože tu se té straně hodili přeběhlíci, tu se oné straně hodili přeběhlíci. Zajímavé je, že v dobách, kdy to bylo sto na sto, tak zpravidla přeběhlíci rozhodovali velmi zásadní a závažné věci, a to pokřivení výsledků voleb tím, že někdo přeběhne, je prostě fatální, nebo bylo fatální. Rád bych, aby v této neblahé praxi ne že nebylo pokračováno, nebyla ani možnost pokračovat, protože to prostě je něco, co je s parlamentní demokracií jen velmi těžko slučitelné.
Chtěl bych vás požádat, abyste tentokrát zvažovali nejen úzkým právnickým jazykem a úzkým právnickým myšlením, ale abyste uvažovali také tím zdravým selským rozumem a brali vůli občanů voličů, kterou vyjádřili ve volbách a která by se měla celé čtyři roky dodržet, za opravdu vážnou věc. Pojďme se tedy tímto zákonem i nadále zabývat. Prosím nezamítat, nevracet, pokračovat a v nějaké fázi na základě dohody, jak s tímto problémem dál naložíme, můžeme po určitých úpravách - protože to, co slyším, je upravitelné - tak můžeme potom na tu akademickou a na tu podvýborovou půdu přijít. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Než budeme pokračovat a udělím slovo, přečtu jednu omluvu. Od 16.15 hodin z pracovních důvodů se omlouvá ministr zemědělství Marian Jurečka.
Dále s přednostním právem vystoupí zpravodaj pan poslanec Benda. Připraví se pan poslanec Blažek.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já se ještě jednou omlouvám za malinké odbytí zpravodajské zprávy, čili v tuhle chvíli bych se chtěl k návrhu ústavního zákona vyjádřit spíše jako Marek Benda než jako zpravodaj.
Já myslím, že obsahuje dvě části, které jsou strukturálně úplně odlišné. První je ona ztráta mandátu, kde - jak již správně upozornil pan kolega Karamazov - je fakticky v té ústavní změně formulována tak neuvěřitelně vágně, že -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, nerad vám do toho vstupuji, ale požádám kolegyně a kolegy, abyste přece jenom, v případě, že máte něco k řešení, šli do předsálí a nerušili svým hovorem průběh jednání. Já vám děkuji za to, že to budete respektovat.
Prosím, pokračujte, pane zpravodaji.
Poslanec Marek Benda: Vracím se zpátky. Jedná se o ono ustanovení ztráty mandátu, které předpokládalo posléze výklad v jednacím řádu, že v podobě, v jaké je formulováno v návrhu, znamená fakticky, že se rozhodování o tom, za jakých okolností poslanec může nebo nemůže ztratit mandát, posouvá z ústavní úrovně na úroveň jednacího řádu. To je první velké nebezpečí, kde náhle měním kvorum, na základě kterého schvaluji situace a okamžiky zániku mandátu.
Druhá věc - a to už je věcná námitka. Já vím, že přeběhlíci vždycky všechny rozčilují. Ale abych necitoval toto volební období, tak když si vzpomenete na minulé volební období, na prapodivné uskupení válčící proti dinosaurům Věci veřejné, tak tam tedy poznat, kdo byl přeběhlíkem a kdo nebyl, kdo to pamatuje, v okamžiku, kdy odcházely nadpoloviční většiny klubů a další věci, bylo fakt nesmírně obtížné. A myslím si, že to jsou přesně otázky - a jak říkám, teď nechci zasahovat do tohoto volebního období, protože bychom se také dostali do téměř neřešitelných situací, ale že to jsou přesně otázky, které buď vycházíme z toho, že voliči dávají nám naše mandáty přímo, volí sice strany, ale volí každého z nás, každý z nás na té kandidátce jsme, každý například můžeme být zvoleni počtem preferenčních hlasů, který není vysoký, a víte dobře, že v mnoha případech dochází k tomu, že lidé skáčou i z nevolitelných míst, já s tím mám docela dobré zkušenosti. Takže z tohoto hlediska upozorňuji a varuji před tím, abychom šli touto příliš striktní cestou - volič volil jenom stranu, ještě neřkuli jenom nějakého vůdce té strany a ten je ten, kdo rozhoduje o tom, jestli mandát zanikne, nebo nezanikne. Proto tuto část pokládám za nerealizovatelnou. ***